Mám doma nezbedného žáka. Ve škole jsem častěji než v práci.
Mám syna ve čtvrté třídě a začínám mít pocit, že jsem snad porodila nějaké monstrum. Alespoň dle postoje jeho třídní učitelky to tak vypadá. Zajímavé je, že až donedávna bylo všechno v pořádku. Od chvíle, kdy jeho dosavadní učitelka odešla na mateřskou a její místo zaujala jiná, je všechno najednou jinak.
Od první až do pololetí čtvrté třídy měl stále stejnou učitelku. Byla báječná, s dětmi si rozuměla, chápala je, věnovala se jim. Třídní schůzky byly přímo balzámem na duše rodičů. U každého dítěte našla něco, za co ho pochválila, vyzdvihla jeho schopnosti. Pokud už musela sdělit nějakou výtku, udělala to vždy taktně a ohleduplně. Děti ji zbožňovaly a rodiče zrovna tak.
V pololetí se s námi všemi rozloučila a odešla na mateřskou dovolenou. Novou třídní se stala jiná učitelka, věkově přibližně stejně stará jako ta předešlá. Ovšem se zcela odlišným přístupem. Hned v prvních dnech začal syn nosit domů poznámky plné jeho kázeňských prohřešků. To jsem dříve neznala, pravděpodobně si bývalá učitelka uměla ve škole zjednat dostatečný respekt a neměla nutnost o každém zakolísání karatelsky kázat v žákovské knížce.
Synovy poznámky jsou leckdy k pousmání. A možná bych se nad nimi skutečně bavila, kdyby toho nebylo tolik. Nemine snad den, abych se nedozvěděla, že: polil při výtvarné výchově spolužačku vodou na máchání štětců, zapomněl cvičební úbor, při hodině českého jazyka se nekontrolovatelně a nezvladatelně smál při čtení básně, o přestávce houpal batohem, až tento vylétl a srazil květinu na učitelském stole…
Pokaždé, když tyto perly čtu, musím se držet, abych zachovala vážnou tvář. Podle mne kluk nedělá nic jiného než každé jiné normální dítě. Přesto, abych podpořila autoritu paní učitelky, se mu vždy snažím domluvit. On mi to odkýve, slíbí, že už bude hodný, a druhý den přijde s další poznámkovou perlou.
Poslední dva měsíce paní učitelka své působení na rodiče ještě rozšířila a já začala pomalu každý týden docházet „na kobereček“ do školy, abych si vyslechla, jaký je ten můj syn výlupek.
Už mi to začalo dost vadit, považuji to za zbytečné a také za neschopnost paní učitelky. Myslím, že od toho, aby se děti ve škole chovaly tak, jak mají, je tam ona. A informovat rodiče by měla až ve chvíli, kdy se jedná o nějaké skutečně závažné porušení kázně.
Promluvila jsem si s několika dalšími rodiči a skoro všichni přiznali, že se potýkají s tím samým. Vypadá to tak, že z dosud celkem hodných a normálních dětí se jako mávnutím kouzelného proutku staly malé bestie, které paní učitelce s potěšením pijí krev. Špatné na tom je, že se to na dětech začíná projevovat. Do školy se netěší, často si stěžují, že je učitelka pořád hubuje, napomíná i různě zesměšňuje.
Přemýšlíme s ostatními rodiči, že začneme tuto situaci řešit. Je to přeci škoda, aby ty děti byly vydané na milost a nemilost ženské, která patrně pro práci s dětmi nemá ty správné předpoklady. Nemůžeme se však shodnout, zda bychom měli napřed dojít za ní, nebo rovnou k řediteli. A taky máme obavu, aby naše stížnost padla na úrodnou půdu a problém se začal skutečně řešit. Neradi bychom, aby pak tuto „rodičovskou rebelii“ odnesly naše děti.
Co si o tom myslíte? Je na místě si stěžovat, a když, tak u koho? Šli byste v tomto případě za učitelkou, nebo rovnou za vedením?
17.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám doma nezbedného žáka. Ve škole jsem častěji než v práci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nika1: Polít někoho schválně vodou normální není. Polít někoho nechtěně - to je běžné. Komu z nás se něco takového nikdy nestalo, asi nechodil do školy. Já byla vzorná žačka a taky jsem nakřápla okno - zakopla jsem a z ruky mi vylítla krabička s kameny - rovnou na okno vitríny. Učitelka mě vyslechla, já dostala kázání a to bylo všechno. Učitelka je tam od toho aby si sjednala pořádek a neřešila přes ŽK kraviny.
Nika1: ale no tak, komu se něco takového ve škole nepovedlo - já jsem zas po malování postříkala špinavou vodou zeď, nechtěně, jak jsem to vylévala do výlevky. Ale takové věci by měla učitelka řešit ve škole sama, a nechodit na rodiče s každou blbinou. Rodičové to totiž nemají vůbec lehké, zápasí o existenci a k tomu aby ještě trnuli, co zas dneska přinese dítě ze školy. Je třeba rozlišovat normální klukovinu od zlomyslnosti. Zajímalo by mě, jak by si tato paní učitelka poradila s jasnou šikanou.
tedy nechovaly (děti)
No nevím, chování Vašeho syna, Zino, mi tedy normální nepříjde. Není normální lít na děti špinavou vodu, shazovat kytku. Místo pokárání na oko, bych mu dala trest, který by mu vadil. Vy máte děti vychovat tak, aby se nechovali jak tlupa paviánů !!!! A neříkejte, že si má učitel zjednat pozornost, když vidí absenci jakékoliv autority i z Vaší strany, tak jakoupak má mít autoritu u dětí? Podotýkám, že učitelka nejsem, ale vidím, jak se chovají děti s tou volnou výchovou.
majucha: to jo, to věřím... jsou taky školy, kam bych nikdy učit nešla, a těm kantorkám bych normálně dávala rizikové příplatky.
talenka: ale jo, záleží i na tom, kde to je. Zkus si projít základku třeba v Nuslích. Bez odjištěné střelné zbraně se budeš bát i u prvňáčků 
talenka: Křeček: ovšem, obávám se, že smysl pro humor je to poslední, čím by zmíněná paní učitelka oplývala
Johanka74: jako u nás! Ten můj moulík je z tý ježibaby tak vystreslý, že v aktovce nenajde ani dvoukilový penál, kterej si večer pečlivě připravil.
Zino, jsme na tom skoro stejně, jen ta jejich milovaná učitelka odešla do důchodu a ne na mateřsou. Od tý doby, co mají tuhle sadistickou důru, nosí syn ze školy minimálně dvakrát do týdne poznámku o tom, co zas nemá. Jednou jsem to počítala - na JEDEN čtvrtek to bylo 53 (!!!) jdenotlivých součástek aktovky (počítají se i náhradní bombičky do pera apod.). Stačí, když nemá jednu z nich a už má průser. Já na ní už dlabu. Synovi dávám jen tak z principu trest tělesného druhu (dřepy a kliky), aspoň zesílí a bude připravenej na život - holt je hned odmala připraven na to, že srážka s kreténem ho může potkat kdekoliv. 
.JPG)
Ze strany učitele zkušenost nemám, ale každý kolektiv, ve kterém jsem se vyskytovala, si na některé učitelky dovolil naproto všec hno, hodina připomnala spíš cirkus, a u jiných učitelek si nikdo nedovolil papírkem zašustit.
A tahle učitelka, zdá se mi, na to jde stylem "já to povím mamince" - no to fakt nevím, jakou může mít autoritu 
orinka: 
orinka: tohle PŘESNĚ mě napadlo
majucha: ale jo, i mezi současnými čtvrťáky najdeš fakt telátka... a taky raubíře... ale nejde to zobecňovat. Ty děcka nejsou jen zákeřní zmetci... 
Jestli paní učitelka zvolila tuto metodu, nebylo by špatné jí pod její poznámku připsat svoji. Třeba "dnes syn při večeři nevhodně cinkal lžičkou o talíř".
Pardon, že se míchám do diskuze, ale bezbranný čtvrťák mě fakt poslal do kolen . Tak možná před dvaceti lety, ale ne dneska
Učila jsem přd MD 3 roky na druhém stupni ZŠ. Musela jsem psát poznámky o zapomínání, to paní ředitelka vyžadovala, abychom informovali rodiče, takže 3x zapomenutí něčeho = poznámka. 
A jinak jsem za celou dobu napsala jedinou poznámku a i tak jsem měla pocit, že jsem selhala. 
Učila jsem děti od 4. do 9. třídy. Ti malí se ještě dají snadno získat. Se staršími to jde hůř, ale všichni - malí i velcí, okamžitě poznají, kde má učitel slabiny a využívají toho dokonale, to je teda fakt. Můj starý pan profesor z češtiny z gymplu vždycky říkal, že učitel musí být herec a má pravdu. A moje máma - taky kantorka - zase říká, že učitel, který na žáky řve, ztrapňuje jen sám sebe. A má taky pravdu.
