Druhé dítě ve čtyřiceti? Manžel chce a já nevím.
.jpg)
Jsem podruhé vdaná, je mi devětatřicet let. S manželem jsme spolu tři roky, brali jsme se teď v létě. Já mám z předchozího vztahu dvě děti ve věku 18 a 16 let. Než jsem poznala svého současného muže, byla jsem s nimi sama od jejich předškolního věku.
Manžel je úžasný muž, moc si rozumíme, má rád i moje děti a ony jeho. Je také rozvedený, ale bezdětný. Posledního půl roku stále častěji mluví o našem společném dítěti. Je na něm poznat, že by si ho moc přál. Já v podstatě nejsem úplně proti, jenže tam mám několik velkých „ale“.
Konečně mám pocit, že můžu zase trochu žít. Když jsem byla s dětmi sama, měla jsem se co ohánět, první muž se na péči o ně nikdy nepodílel, ani když jsme byli ještě spolu. Dodnes mám v paměti, jak jsem bývala utahaná, nevyspalá, přetažená. A jsem už dost velká holka na to, abych si naivně představovala sladké spící miminko. Vím, že to bude náročné.
S tím souvisí i mé druhé „ale“. Věk. Pomalu se mi blíží čtyřicítka, budu mít vůbec na to, abych vypiplala miminko, dost síly? Cítím se dobře, jsem zdravá, rekreačně sportuju, ale i tak na sobě pozoruju určité zpohodlnění. Užívám si, že jsou děti už samostatné a já jim nemusím věčně stát za zadkem a všechno jim připravovat. To by s narozením dítěte skončilo a já nevím, jak bych fyzicky a psychicky ve svém věku zvládala ten náročný kolotoč.
Třetí „ale“ je práce. Mám stabilní (jestli se to tak dá dnes říci) místo, slušný plat, zajímavou práci, která mne baví. Musela bych ji opustit a jistotu, že bych se po mateřské vrátila na tu samou pozici, nemám. Asi by pak bylo těžké najít si novou práci, s malým dítětem a věkově přes čtyřicet.
Pořád přemítám, jak s tím vším naložit. Manžela chápu, že touží po vlastním dítěti a vlastně bych mu ho i ráda dopřála. Ale z mé strany tam není ta touha, ten pocit, že bych dítě strašně chtěla a na ničem jiném nezáleží. Spíš o tom všem přemýšlím rozumově a promítám si všechny možné varianty.
Proto jsem se rozhodla zeptat se vás tady na vaše názory, případně i vlastní zkušenosti. Vím, že dneska mají ženy děti i v pozdějším věku, možná tady mezi vámi bude také některá taková a řekne mi, jak své pozdější mateřství prožívala a zvládala. Předem vám děkuji.
27.11.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Druhé dítě ve čtyřiceti? Manžel chce a já nevím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mirrka: Přesně o tom jsem psala. Muži přicházejí a odcházejí, dítě jí zůstane. Je blbost si pořídit dítě, aby udělala manželovi radost, zvlášť když je manžílek ve 40 bezdětný a tak vlastně vůbec neví po čem touží (a je velká pravděpodobnost, že si po narození dítěte uvědomí, že tohle vlastně nechtěl).
Je tu sice možnost, že jí opustí, a půjde si dělat dítě s mladší...ale to bych riskovala raději, než že odejde stejně a mě zůstane 20 let na krku dítě. Ani by mě nehlo, ale ženský v rámci lásky myslí dost zvláštně někdy.
.jpeg)
tornado-lou - 27.11.2013 11:14 + tornado-lou - 27.11.2013 11:18
Ve 38 jsem měla podobné rozhodování. Rozhodla jsem se, že dítě nechci. No, udělala jsem dobře, můj tehdejší přítel se ukázal jako lůzr nevhodný pro život a naštěstí brzy zmizel za jinou
Kdybych mu na dítě kývla, zůstala bych určitě taky sama a bez jeho finanční pomoci...
Jjinak je sranda, ze dneska v diskusi prevazuje nazor, ze mit dite v minulosti bylo lehci a dnes je to,hrozna drina. Jindy se tu pise o kolik je to lehci dneska, protoze jsou plenky a jidla v lahvickach. A taky jak to tehdy vsichni snadno zvladali a u pece o deti ryli zahradu apletli ponozky :-)
Tak to nechte osudu. Dejte si rok na pokusy, jestli se zadari. A kdyz se nezadari, tak to nemelo byt. 
Hele nechci to zlehcovat. Ale nektery rozhodnuti moc nejdou delat hlavou. Musi se delat podle srdce, pocitu..... co ja vim.
Patřím ke generaci dvacetiletých matek. Těsně po čtyřicítce jsem už byla babičkou. Chodila jsem do zaměstnání, takže žádné hlídání vnoučat nebylo. Ale užila jsem si jich dostatečně, bydlí kousek od nás. Ale když jsme je měli na hlídání třeba přes víkend, byla jsem ráda, když už šli domů.Za sebe mohu říci, že bych do toho asi nešla. Je to velká zodpovědnost a taky hodně práce.. V tom věku už jsem přece jenom byla pohodlnější a měla jsem ráda svůj klid.Ale každý se na to díváme z jiného úhlu pohledu.
Mirrka - 27.11.2013 10:14 smutný příběh, ale v dnešní době nic neobvyklého. Kde má jistotu, že s ní chlap zůstane. A nedej bože, že dítě bylo postižené i to je riziko vyššího věku.
.jpg)
Ja len jeden príklad z môjho okolia.
Ona rozvedená 31, dve dcéry 10 ročné dvojičky. On približne rovnaký vek, rozvedený bezdetný. Spolu na hromádke boli 7 rokov, čistá láska, jej deti mal rád, všeko ideál, rodinný dom postavil na pozemku na ktorý ona dala peniaze ktoré získala z po rozvode, pozemok aj dom boli písané na neho, ale netušila žiadu zradu. Stále viac chcel spoločné dieťa ona váhala, dcéry už boli samostatné, konečne aj ona mohla voľnejšie žiť. Ale stalo sa, narodil sa syn, keď mala 40. Rok po narodení ju aj so všetkými deťmi vykopol z domu (nepatrila jej tam ani tehla) a nasťahoval si tam mladú milenku. Jej platil nejaký podnájom, 15000 mesačne akože alimenty, ona žila len z materskej, postupne začal robiť všetko tak aby mal nízky príjem (živnostník). Teraz má syn 8 rokov, žena je na všetko sama, strhaná, zničená, pridružujú sa choroby, v prenajatom byte ktorý by nevedela bez neho zaplatiť. Prácu má len príležitostnú, nechce nechávať syna po škole samého, doslova prežíva, on jej sem tam nakúpi. Ak by sa súdila o alimenty tak dostane smiešnu sumu a on prestane platiť podnájom. A taká to bola veľká láska.
Takže v prvom rade ak by som uvažovala o dieťati v tvojom prípade by som sa pýtala sama seba ako na tom budem keď náhodou ten úžasný chlap zmení názor.
orinka: no a proto neni nic lepsiho, nez si poridit v te dobe male decko... ono prave bud treba postarat se o ty rodice.. pokud si je pani jista, ze zvladne skolaka i starnouci rodice, co ji za chvili budou potrebovat, at do toho klidne jde.
...a o těch ubývajících silách - není přece nic vzácného, když se důchodci ještě starají o své staré nemohoucí rodiče, a to je docela záhul.
.jpg)
Je mi 41 a nesla bych do toho prave k vuli sve vlastni pohodlnosti. Mam deti 17 a 19 a pamatuji si ten SILENY kolotoc, konecne mam klid a dobrovolne se o nej nepripravim.
NA druhou stranu mam kolegyni, Kdyz ji bylo necelych 43 narodila se ji nejmladsi dcera, stejne jako ty s novym manzelem, puvodni se poslednich 10 let nestarala a doma mela v te dobe dcery 13 a 15, z toho ta 13nactileta s lehkym handicapem. Kolegyne tvrdi ze mit treti v tomto veku bylo fajn rozhodnuti, s tema dvouma starsima si tehotenstvi ani materstvi tak neuzivala jako ted. Dneska je Emma 4 roky a je super!
S praci neporadim - kolegyne byla doma tusim ze 7 mesicu (mesic pred porodem a 6 po), pak zacal na zkracenou prac. dobu a Emma byla v jeslich. Posledni 2 roky pracuje naplno. Nedokazu si predstavit opustit relativne jistou praci na 3 roky, a uz vubec ne v tomhle veku (kdyz si predstavim sama sebe v tve pozici)
To dítě si tvůj chlap zaslouží, dlouho nepřemýšlej a jdi do toho. V dnešní době vůbec zmeškáno není, jsou i starší rodičky. Zas budeš mít víc zkušeností a rozvahy. Já se mu nedivím, přece chce vlastní dítě. To, že se hezky chová k dětem vyženěným zaručuje, že je to dobrý člověk a dobrý táta.
jak píše : sallie - 27.11.2013 8:06
představ si opačnou situaci.... že by dvě dospívající děti měl tvůj manžel, ty žádné...
Mě se to lehko mluví nejsem v podobné situaci. Já bych už dnes třetí nechtěla, Ale zase když tvůj muž nemá žádné… Já ani z vlastní zkušenosti nevím, jaké to je toužit po dítěti. Néé, že by první potomek byl nechtěný, ale já bych na něho ještě ze 2 až 3 roky počkala. Nechala jsem se mužem ukecat…. On chtěl děti tenkrát více než já… Cítila jsem se moc mladá, bylo mi 25. Dnes jsem ráda, že to již mám „za sebou“ . Dcera má 18 syn 15.
Budu upřímná, už bych do toho nešla. Já měla dceru v 35, byla úžasné miminko, mateřství jsem si moc užila a dodnes mi dělá radost, dobře se učí, je šikovná. Letos maturuje a jestli se dostane na vysokou musím počítat ještě dalších pět let, kdy na mě bude závislá. Nedala bych ji celý svět, jsem ráda, že ji mám, ale u mě to byla právě ta nezdolná touha a vymodlené dítě. Ale jsem už opotřebovaná a někdy mám strach, abych ji stihla vypravit do života. 
A ty to budeš mít cca do 65
zvládneš to?
Přeji ti správné rozhodnutí
pokud ti je pod 40, tak v tom nevidím problém, já měla svý čtvrtý v 38 a jsem ráda, že ji mám, jak ty starší pomalu opouštěly dům, tak je tu pořád nějaká zábava a přechod na vnoučata byl perfektní, má m rozdíl mezi dcerou a voučetem 7 let a aspoň si to prtě má s kým hrát, sice starosti až do důchodu, ale špatný to opravdu není
