Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

nasemami:

hlavně dítě vycítí že není chtěno - milováno.....on se hned zkraje pán snažil, ale nějak mu to nešlotřeba se snažil málo.......člověk do toho nevidí nemůže až tak soudit...teď je mi toho malýho líto, vidí a cítí jak je bratr upředňostňován....ukažte mi kluka 3, 5 , 7, let který nezlobí......

Kawa
také si myslím, že je možné, že mu došla trpělivost a tak si aspoň užívá druhého dítěte v rodině. Oni rychle rostou a tak dokud to jde se vymazlit.

Oni ti malí tyranové dokáží vyčerpat a někdy mnohem víc ublížit jak dospěláci. Nadarmo se neříká,,škoda rány, která padne vedle´´. Nejsem pro mlácení, ale ze strany vlastního rodiče ve správný čas, když vidí chování svého potomka, jedna na upozornění po zadnici neublíží. Když je i toto považováno za týrání, tak je třeba respekt vůči partnerovi s kterýn chci žít získat jinak.
Dítě vycítí, že maminka je měkká a nechá se sebou cvrnkat jak si potomek hvízdá a na ústupu musí být někdo jiný a jak né bude zle.

Kawa: ty se nedivíš - já se divím...

Bože, tak to byl mistrný tah - vdát se ve chvíli, kdy se chlap se synem nemají rádi a nijak se to nelepší. Cos čekala, že po svatbě si oba uvědomí, že teď jsou jedna rodina a nastane ráj na zemi?
Neříkám, že žena nemá právo na vlastní život, na štěstí s jiným mužem, ale pokud to skřípe, chtělo to trochu přemýšlet.Navíc syn jednal tak, jak je jeho věku přiměřené- to jest dětsky. Ale že tě nezarazilo, že dětsky jedná i tvůj nový partner, to je divné.
Myslím, že patříš k typu žen, které se ve vztahu podřizují. Když si to po sobě přečteš, tak chybu hledáš u syna, u jeho biologického otce, ale nového partnera pořád omlouváš.
A to, že vykládáš svému synovi, že ho tvůj nový partner má rád- to snad nemyslíš vážně. Rád ho nemá a ví to partner, moc dobře to víš i ty a ví to samozřejmě i syn.

IVUSKA56: souhlas...
sharon: já zase nechápu, co je nepochopitelného na tom, že ne každý má donekonečna pochopení pro dětskou dušičku...mít jako dospělý člvoěk rozum je jedna věc, ale někdo má prostě jenom jedny nervy... a jestli na ten "nerespekt" ke Zdenkovi Majda jenom hledí a nezasáhne, tak se chlapovi nedivím... Předpokládám, že na mladého nemá nereálné požadavky (úklid pokoje není týrání) a nevidím důvod, proč by mladý neměl poslechnout...
Samozřejmě si nevemu chlapa, který by mé dítě nepřijímal od začátku...ale poslat ho do dupy jenom proto, že dítě nehodlá ani po letech respektovat (netvrdím milovat) dospělého člověka..? Majdo, chlap už se snažil, teď se snaž ty...stanov pravidla...to je jediné co se dá udělat...

IVUSKA 56: mě stačila věta.....Zdeněk se logicky upnul na svého vlastního syna a Péťu začal ještě víc nesnášet..........

promiň Majdo ale ten tvůj Zdeněk je totální blbec.......víc není co říct !

Tak nevím co si mám o příspěvcích myslet. Tím, že mám dítě, tak znamená, že přestanu žít a všechnu energii a lásku věnuji jenom jemu. Myslím si, že tím, že si Zdeněk Majdu vzal, dostatečně projevil souhlas s tím, že se spolu s ní bude starat o jejího syna. To, aby s ní neměl svoje dítě od něj přece nikdo nemůže čekat a asi si to přáli oba. Myslím si, že když s nima žije v jedné rodině, určitě přispívá na domácnost, má i právo v této rodině něco říct a to i to, že se mu nelíbí jak se Péťa chová. Myslím si, že sňatkem s ním stoupla Majdě a Péťovi i jejich životní úroveň, že určitě všechno pro Péťu nepokryjí alimenty. Můj názor je ten, že vlastní tatínek Péťovi říká, že nemusí toho pána poslouchat, že to není jeho táta, atd. Sedmileté dítě může sice chvilku trucovat, protože bylo zvyklé mít maminku jenom pro sebe, na zpestření jezdil každých 14 dnů k tatínkovi a maminka byla moc ráda, když se vrátil. Podle mě to nemá Péťa z vlastní hlavy, jak už někdo psal dneska je polovina mladých rodin rozvedená, tak to by potom měly psychologové přeplněno, kdyby tohle řešil každý. Pokud má vlastní otec taky novou rodinu, probrala bych to s Péťou z téhle strany, jak třeba poslouchá tatínkovu novou ženu, jestli oni mají spolu dítě. Je tady málo informací na to, aby některé z vás vynášely takové rozsudky nad Majdou, která byla dost dlouho sama a zřejmě její vztah nebyl po takové době neuvážený. Vše obětovat jen dětem se také nevyplácí, stačí se podívat kolem sebe na staré lidi, jak jsou jim jejich ratolesti "vděčné" za jejich celoživotní péči.

,,tvůj syn´´ se mě nelíbí, nevím, proč ho používá. Také se mě nelíbí, že nemá poslouchat partnera své matky - žijí pod jednou střechou, jedí u stejného stolu tak respekt tam určitě má být. Do cizích lidí na ulici také nesmí ,,kopat´´.
Pokud ( nevím jak a jakým tónem ) požádá syna o úklid, měla by jsi stát za partnerem a vyřikat si, to co se ti nelíbí bez přítomnosti syna. Syn by měl vědět, že ho má respektovat. Nepíšeš, že by ho nějak týral. Pokud máš s bývalým manželem dobrý vztah, promluv si s nim a možná vám pomůže, je možné, že se tak chová i k jeho partnerce, tam se to dá asi přežít meni tam tak dlouho.

Respektovat jeden druhého je slušnost, to by se měl tvůj syn naučit.
Možná i žárlí, byl sám a pak najednou dva kohouti na smetišti.

Dítě, které není smířené s rozchodem rodičů nebude jásat, že se objevil někdo nový. Pokud mu ale toho dotyčného nevnucují,obvykle se to časem srovná, pochopí, že se k sobě rodiče nevrátí a máma nebude věčně sama.

Jestli k němu ale dospělí přistupují stylem, že je dítě, tak bude poslouchat a nemá nárok na svůj názor, je zle. Zvlášť když jsou ještě dotčeni a berou to jako schválnost.

Dospělí nesmí tresta dítě za to, že nezvládá pro něj neznámou situaci. Navíc když ji nezvládají sami.

Snad by pomohlo si s klukem sednout a popovídat, zeptat se ho na jeho pocity, představy, říct mu ty svoje, stanovit si to, co je zásadní a na čem oba trvají a najít nějaké vyhovující řešení. Kluk už není malý.

A pokud to pořád nepůjde a je ta možnost, třeba by stálo za to, kdyby se po vzájemné dohodě kluk přestěhoval k tatínkovi. Držet ho kvůli vlastní ješitnosti někde, kde se necítí dobře je nesmysl.

Tak jsem dočetla příspěvky a souhlasím hlavně s PEGG. Taky nechápu, jak může ženská dát před vlastním dítětem přednost chlapovi. Že se ten chlap neumí k synovi chovat a ani s ním vlastně vycházet nechce, viděla od začátku, přesto si ho vzala a udělala si s ním další dítě. To nepochopím. Děti jsou vlastní krev, ale co je partner? Jistě, pro někoho je to na celý život, ale pro většinu lidí ne. Kvůli nějaké zamilovanosti bych nikdy vlastní dítě na vedlejší kolej dát nedokázala. Taky myslím, že ho v patnácti šoupnou někam do domova mládeže (s odvoláním na studium), aby měli klid. Chudák kluk

Ostatní názory jsem ještě nečetla, ale tady jsem na straně toho kluka. On svého otce má a nevidím důvod, proč by měl poslouchat nějakého cizího chlapa. Co si to ostatně ten Zdeněk dovoluje, kdo si myslí, že je, aby mu poroučel, co má dělat? To si jako myslí, že příkazy a rozkazy si získá jeho respekt a úctu? Tak to asi těžko, že. S manželkou by se měli dohodnout, že úkolovat Péťu bude výhradně a jenom ona z pozice matky. On se může k Péťovi chovat maximálně jako kamarád, rozhodně ne jako velitel (není ani jeho rodič, ani jeho učitel, ani vychovatel, prostě nic). Ostatně až se i tohle manželství podělá, rozvedou se a Majda si najde dalšího manžela, co se bude dít potom? Bude muset dalšího cizího chlapa poslouchat nejen Péťa, ale i jeho nevlastní sourozenec?
Zajímavé je, že jsou páry, kde to funguje a s dětmi z předchozího manželství problém není. Zřejmě se ti lidé umějí chovat. V životě bych si netroufla úkolovat cizí děti, pokud jsem je neadoptovala. Rodiče jsou jenom jedni a že si najdou další partnery, to už jaksi problém těch dětí není. Partnery lze měnit několikrát do roka, že.
Dál mě tam zarazila ještě jedna věc, v jedné větě stojí: "Zdeněk se logicky upnul na svého vlastního syna a Péťu začal ještě víc nesnášet." a kousek za tím je: "Mockrát jsem se snažila mu (Péťovi) vysvětlit, že takhle se chovat nemůže, že ho Zdeněk má rád." Aha, takže pisatelka se domnívá, že něco zmůže lhaním? Že její syn je natolik hloupý, že nepozná realitu? OMG

Znala jsem případ,kdy si paní se synem vzala pána,myslela si,že hlavně budou finančně zajištěni.Od začátku si kluk s pánem nepadli do oka,on si myslel,že cca 5 leté dítě poslouchá na slovo-asi jako by měl dle představ okamžitě poslouchat pes svého pána! Dítě neposlouchalo (např. do auta smělo jen se sundanýma botama,aby náhodou neušpinil bílé koberečky,jídlo se rozdělovalo na "tohle jím jen já (různé laskominy),ona si mohla vzít,ale syn nesměl,jelikož zlobil!!,tak byl brzy oheň na střeše.Syn se uklidil k babičce.Nakonec se rozvedli,protože pán jí dal najevo,že by se ona měla k němu nastěhovat,ale kluka ať nechá u babky.Což už bylo silné kafe a když se to sečetlo s lakomostí pána,tak to byly promarněné roky pro všechny,jen proto,že na počátku byly nějaké představy a nikoliv realita.

100% to nikdy klapat nebude,ale byt na tvem miste udelala bych dve veci aby situace byla aspon snesitelna.
1) bouchla bych do stolu a oznamila zdenkovi, ze sice chapu ze muj syn je muj syn a ne jeho syn, nicmene ze si vzal zenskou s ditetem a kdyz nic jinyho tak to bude respektovat a prestane OKAMZITE rozdelovat na tvoje a moje, ale vsechno je nase a zacne syna oslovovat jmenem. At si mysli co chce, ale tahle kapitola konci
2) bych si sedla se synem mezi 4 ocima, vysvetlila, ze chapu ze tatu ma a novyho nepotrebuje, ale jednou bydlime my 4 pod stejnou strechou a jak si to ON predstavuje dal. NEtvrdim ze mate skakat podle syna, ale zkus situaci videt z jeho pohledu a kdo vi, treba by se dalo neco zmenit tak aby to vsem vyhovovvalo