Po narození dítěte se manžel změnil
.jpg)
Chtěla bych se zeptat zkušenějších maminek (i babiček) na jejich zkušenosti. Potýkám se totiž s problémy ve vztahu s manželem a nevím, jestli nejsem moc přecitlivělá. Můj muž se totiž dost změnil, připadá mi, že se s narozením našeho dítěte nedokáže vyrovnat.
Přitom jsme si miminko oba dva přáli a když se mi potvrdilo těhotenství, byli jsme oba velmi rádi. Jenže ta radost trvala z manželovy strany dost krátce. Nejdřív těžce nesl mé nevolnosti. První tři měsíce mi bylo opravdu hodně špatně, dokonce mě kvůli tomu doktor nechal i doma na neschopence. Zvracela jsem celé dny, byla neschopná cokoli dělat, v mezičasech jsem pouze spala. Muž mi vyčítal, že jsem přehnaně úzkostlivá a moc se pozoruju, prý ty nevolnosti v takové míře nejsou normální a podezíral mě, že přeháním. Hrozně mě to mrzelo, místo, aby mě podpořil, musela jsem se ve svém stavu vypořádávat ještě s jeho rozladěností.
Ve čtvrtém měsíci se konečně vše nějak urovnalo, dokonce jsem se vrátila do práce a vypadalo, že už bude vše v pořádku. Bohužel, v šestém měsíci jsem se začala otevírat a opět jsem skončila na neschopence na rizikovém těhotenství. Nesměla jsem dělat nic těžkého, měla jsem nakázáno se co nejvíce šetřit. Opět k velké nelibosti mého muže, který mi odmítal v domácnosti s čímkoli pomoci s tím, že když už se válím doma, tak snad se o všechno dokážu postarat. Tak jsem se starala, pomalu jsem všechno dělala a nic po něm radši nechtěla. Jedině velké nákupy jsme zajišťovali spolu. Sám na ně odmítal jezdit.
Doufala jsem, že až se malá narodí (věděli jsme, že čekáme holčičku), se muž srovná a při pohledu na svou holčičku zjihne a začne se chovat jako správný otec a manžel. Ani toho jsem se zatím však nedočkala a vypadá to, že ani nedočkám. K porodu se mnou jít odmítl, což jsem respektovala a nenaléhala na něj, ale ani potom se zrovna příkladně neprojevil.
První šok jsem zažila po návratu z porodnice. Ačkoli jsem se snažila před porodem doma vše připravit a uklidit, když jsem se po těch pár dnech v porodnici vrátila domů, chtělo se mi brečet. Stačil tam udělat nehorázný binec. Nádobí snad neumyl celých těch pět dní, všude se válelo jeho špinavé oblečení, postel byla rozhrabaná, kelímky, papírky, prázdné obaly od čehokoli byly rozmístěné jak mu upadly od ruky po celém bytě. O stavu koupelny a záchodu snad ani nebudu psát. Nebylo nakoupeno, nic. A to všechno po té, co jsem ho při návštěvách v porodnici prosila, aby se postaral.
Když jsem stála uprostřed toho bince s malou v náručí, normálně jsem se rozbrečela. Přišlo mi to od něj nadmíru sobecké a neskutečné, nechápala jsem, že mu není stydno. On nás tehdy domů akorát dovezl a prohlásil, že musí do práce. Odjel a nechal mě tam. Já byla po porodu ještě rozbolavělá, hodně mě bolely stehy, ani sedět jsem pořádně nemohla. Přesto jsem se tam do toho pustila, abych dala byt aspoň trochu dohromady. Pak jsem zavolala své mamince a poprosila ji, jestli by nepřijela. Přijela samozřejmě téměř hned a ochotně mi to tam pomohla dát pořádně do kupy. Respektive ten úklid převzala, pak došla nakoupit aspoň to nejnutnější na pár dní a uvařila mi polívku a jídlo i na druhý den.
Jak jsem měla slabou chvilku a bylo mi to všechno líto, tak jsem si jí postěžovala a přiznala, že než přišla, ten binec tam byl mnohem větší, že jsem aspoň to nejhorší poklidila sama. Ona dostala na mého muže opravdu velký vztek a ačkoli se nám nikdy do ničeho nepletla, tak (aniž bych o tom věděla), když odešla, mu zavolala a seřvala ho jako malého kluka. A tím tomu všemu pravděpodobně nasadila korunu.
Malé jsou teď tři týdny a manžel se mnou nemluví. Jen mi oznámil ten telefonát s mámou a strašně na mě řval (poprvé v životě), že něco takového od mne nečekal, že co je mezi námi má mezi námi zůstat a ne, že já si budu chodit žalovat k mamince. Moje argumenty o jeho bordelu, který jsem já, pár dní porodu, uklízela, vůbec neposlouchal.
Je mi z toho všeho na nic. Místo, abychom si užívali naši malou a byli správná rodina, je doma dusno. Muž je od rána do večera v práci, domů se chodí doslova jen vyspat. Malou vlastně ani nevidí, jen koukne do postýlky, když už spí. V noci k ní taky nevstane, aby ho nerušila, odstěhoval se do prázdného pokojíku, který v budoucnu plánujeme jako dětský. Zatím mám malou v ložnici.
Omlouvám se za román, ale jsem toho nějak plná, je mi hrozně úzko. Pořád brečím, což není určitě dobře a připadám si strašně sama. Malá je zlatíčko, tu miluju nejvíc na světě. Strašně bych chtěla, abychom byli jako normální rodina. Jenže s mužem není řeč a já po několika pokusech už nějak nemám sílu ani chuť se doprošovat.
Myslíte, že je to třeba jeho způsob, jak se vyrovnává se svou novou otcovskou rolí? Je mu 28 let, dokud jsem neotěhotněla, bylo mezi námi všechno v pořádku. Vůbec tu jeho změnu osobnosti nechápu.
23.3.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Po narození dítěte se manžel změnil
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Skoda zes to netusila predem, mohla jsi pozvat tchanovce aby na vas cekali u vas doma az prijedete z porodnice uvitat vnucku. To by me zajimalo jak by draha tchyne reagovala na ten bordel
.jpeg)
Souhlasím se všemi názory.
Je to sobecký blbec, co si nevidí na špičku nosu. Já vůbec nechápu, že se tak někdo může chovat k druhému člověku. Navíc k člověku, kterého má rád, nebo nemá? Je to na pováženou.
Osobně ti radím, jestli můžeš, odejdi k rodičům, alespoň na prvních pár týdnů.
Pokud máte auto, jednoho krásného dne bych se sbalila a nechala mu doma jen dopis, proč jsem to udělala. Buď mu to dojde nebo se už nevracej. Nejsi ranař, což jediné by na něj možná platilo, a když se chová už teď takhle, tak se určitě nezlepší, spíš zhorší a prožiješ celý život nešťastná, v neustálém stresu, jestli jsi páníčka dobře zaopatřila
Proč? Provinila ses jen tím, že ses zamilovala do sobeckého blba, který má rád jen sebe. A jako tchyně, bych se zachovala stejně jako tvoje matka, nenechala bych takhle ubližovat své dceři, zvláště v tom nejzranitelnějším období. Když se ten blbec nebojí tebe, tak aspoň ať se bojí mě!
Ale spíš bych ji asi sebrala a odstěhovala k sobě. Vím, že by se rodiče do dětí neměli montovat, ale z vlastní zkušenosti vím, že bych dala nevím co za to, kdyby se ti mí montovali, aspoň trošku
Měla jsem něco podobného, uraženě seděl u televize, já na ruce řvoucí dítě a on čekal na večeři, byla jsem pitomá, strašně pitomá.
Děvče, děvče, nedej se. Buď se vzmuž a nastav jasná pravidla, zapoj ho do chodu domácnosti, třeba ještě není pozdě a nebo uteč. S malou ti bude líp samotné než s takovým volem.
.JPG){kind=avatar}
denda04: Nejsem příznivec radikálních řešení a rozvodů. Kdyby můj zeť byl takový parchant (sorry, ale slušnější výraz mě nenapadá) a nechtěl se změnit a nepracoval na tom, sama bych své dceři doporučila, ať zváží odchod, jen co bude mít za co odejít. Nerada bych svoji dceru viděla jako služku a osobu zcela podřízenou. Tak dobrý v posteli nemůže nikdo být
Tornado-lou
Tak u mě by to tedy utopie nebyla, :D Přesně takovýhle kravál ztropila po návratu z porodnice moje kamarádka mojí krevní skupiny svému muži poté, co doma našla právě takovýhle mr... chci říct nepořádek. Začala tím, že na něj chrstla lavór jakýchsi úděsných splašků, který našla hned u vchodu a zahájila hlasitější debatu.. Další dva dny lítal po domě jak motorová myš a za ním se všechno jen jiskřilo a lesklo. Jsou spolu dodnes, o incidentu už nikdy nepromluvili a pán už nikdy nezatoužil shlédnout odvrácenou tvář měsíce a své manželky.
.jpg)
Bellana: 
taky řešení ,ale j e tu to ale změní se ???
musí si to vyřešit sami jinak to nebude NIKDY OK
pokud to PAN nepochopí
Abrasia: To se ti teď snadno mluví. ale pět dní po porodu na někoho takhle nastoupit a sjet ho je utopie. Pláč mi připadá jako daleko normálnější reakce.
k článku: je to debil - bohužel sis blbě vybrala. a pochybuju, že jde o změnu chování, nejspíš byl línej a k ničemu už předtím, jenom to nebylo vidět.
On se nezměnil, je to stejný líný sobecký chlapeček, jako byl dříve. Měla jsi ho srovnat už v těhotenství. Teď už je skoro pozdě bycha honit. Za hodně mohou ty superhrdinky, které píší do magazínů, jak je těhotenství skvělé a jak si ho užívají. Kdyby se můj muž takto choval, starala bych se jen o sebe a dítě a jeho bych nechala chodit hladového a špinavého. Prostě bych na jeho věci ani nesáhla. Samozřejmě že bych mu to předtím vysvětlila. Já tedy písemně, protože neumím křičet a když jsem vzteklá, tak se rozbrečím, a to se pak špatně komunikuje.
Být to můj syn, seřvu ho na patnáct dob.
Být to můj zeť, nebudu na něho křičet, ale nastěhuji se k nim na delší návštěvu, nejméně na dva týdny, než se moje dcera dá trochu do kupy. A večer bych poslala obě holky spát a prudila zetě svojí přítomností. Kromě toho vím, že by si ho můj muž vzal na pivo a promluvil s ním jako chlap s chlapem. Má ten člověk vůbec ještě rodiče? Nebo je matka ta superhrdinka, která nedá dopustit, aby se jejímu milánkovi dělo příkoří? (Tedy já vždycky říkala, že si žena nemá vybírat muže, ale tchyni. 
)
Tak to je kreten par excellence. At da petikilo tydne pani na uklid. Vy varte jen pro sebe. Snazte se byt v klidu a odpocivat,kdy se da. Jako vase maminka by se zachovala kazda. Manzel sobec a hulvat. Az budete vic ok,zkuste si rozmyslet jak dal. Kdyz na vas bude rvat,odejdete do jine mistnosti a az nebude v amoku,tak bych trvala na poradne. Jsem v 6.mesici a jeho chovani neni omluvitelne. Jsem od zacatku na rizikovem a kdyz je mi blbe,tak manzel uvari,uklidi a to je unaveny z manualni prace.
.gif)
být to moje dcera taky bych asi v tomhle případě nemlčela.....i když se mladým do ničeho nepletu ....
špatně sis holka vybrala, to není manžel ale línej a sobeckej vůl......
Já bych ho chlapečka zkřísla hned na začátku, místo abych někam zalezla a tiše trpěla. A pokud bych nedejbože po návratu nalezla místo bytu takovýhle kurník, ztropila bych takový randál,že by z oken vylítala skla a ze stropu se sesypala omítka. Úklid by byl tak důkladný, že by ve smetníku skončil i Drahýchoť a dostal by lhůtu na rozmyšlenou, jestli se hodlá chovat jako dospělý chlap, nebo jestli se vrátí do mateřinky na kašičku a sunárek, což mu ovšem bude muset zajistit jeho Panímáti, nebo kdokoliv, kdo si ho bude chtít uvázat na hrdlo. Všichni mužští naší rodiny a to jsem je znala až po pradědečka, byli víc než schopní zajistit manželce po celé šestinedělí pohodlí a klid. Většina z nich sice domácí práce běžně nedělala, protože pracovali od nevidím do nevidím, ale dokázali pomoc zajistit, sehnat a zaplatit a to v kterékoliv době. V klidu si sednout a popovídat - to zrovna. Na podobné zaostalé pazdráty zabedněné tohle neplatí, ti potřebují jasně ukázat, kde je jejich místo a jaké jsou jejich povinnosti. Cha. Viděl by.
je mi velmi líto, ale zvolila sis špatného chlapa. Bylo by ti lépe bez něj.
A proc by cokoliv delal, kdyz ty ho sice sprdnes, ale stejne to udelas. Byl by blbej kdyby hnul prstem! A co pred tehotenstvim - umyl po sobe vanu, zapnul mycku atd a nebo mel nejdrive mamaservis a pak manzelkaservis (rozdil je v podstate pouze ze v druhym pripade to je i se sexem).
Byt tebou sednu si s nim a v klidu prohovorim co ti vadi a proc a chci od neho odpoved jak to vidi on. Pokud je domacnost a dite 100% tvoje povinnost tak bych ho prastila panvi, aby se mu rozsvitilo a pka sbalila kufr a zmizela na dobu neurcitou. A uvidis, jestli se za A) dokaze samo sebe postarat (nebo nastoupi jeho matka) a B9 jestli mu vubec budes chybet.
V lepsim pripade s tebou zacne komunikovat a mozna z neho dostanes proc tak blbne a jak to zmenit k lepsimu.
PS: tve tehotenstvi bylo podle me naprosto ok a nejsi nejak vyjimecne precitlivela a podobne blbosti, jak popisujes prvni tri mesice ja mela celych 9 mesicu, kdyz jsem prestala zvracet zacala jsem rodit. Byla to super dieta - pred tehotenstvim 63kg, pred porodem 65kg 
. A za 2,5roku totez 
Je to sobec, chce se mi napsat nezodpovědný hajzl. Takový chlap se nezmění, to asi nic nenaděláš. Chce mít svoje pohodlíčko, být bez problémů, starostí a zodpovědnosti. Buď si zvykneš, že jakmile je ouvej, budeš na všechno sama, nebo po čase odejdeš. Jen je škoda, že jsi ho neprokoukla dříve.
.jpg)
Další nezralý muž pro manželství ...pět kamarádek má doma 30 leté syny a více,,chytám se za hlavu proč je nevykopnou z mamahotelu a přestanou jim sloužit,sice chodí do práce ale přijdou,hrají hry a večer na pivko..měli by vodit děti to školky a pomáhat manželce,pak je všechno obtěžuje a chtějí hlavně klid...
Já si nemyslím, že se změnil... jenom dokud jsi "fungovala" a on vlastně nic "nemusel", tak to bylo v pořádku... teď sis dovolila "nefungovat" na sto procent... podle mě je to sobec a ne, není to "jeho způsob jak se vyrovnat s otcovskou rolí" - on se zjevně vůbec neobtěžuje se s něčím vyrovnávat... 
Na druhou stranu - to, co udělala tvoje maminka, to je taky přes čáru (seřvat ho jsi měla ty sama, ne v zastoupení).
Radu nemám - jestli jsi nic nepozorovala a neřešila před těhotenstvím, tak v šestinedělí se to bude řešit blbě...
