Mám doma nezbedného žáka. Ve škole jsem častěji než v práci.
Mám syna ve čtvrté třídě a začínám mít pocit, že jsem snad porodila nějaké monstrum. Alespoň dle postoje jeho třídní učitelky to tak vypadá. Zajímavé je, že až donedávna bylo všechno v pořádku. Od chvíle, kdy jeho dosavadní učitelka odešla na mateřskou a její místo zaujala jiná, je všechno najednou jinak.
Od první až do pololetí čtvrté třídy měl stále stejnou učitelku. Byla báječná, s dětmi si rozuměla, chápala je, věnovala se jim. Třídní schůzky byly přímo balzámem na duše rodičů. U každého dítěte našla něco, za co ho pochválila, vyzdvihla jeho schopnosti. Pokud už musela sdělit nějakou výtku, udělala to vždy taktně a ohleduplně. Děti ji zbožňovaly a rodiče zrovna tak.
V pololetí se s námi všemi rozloučila a odešla na mateřskou dovolenou. Novou třídní se stala jiná učitelka, věkově přibližně stejně stará jako ta předešlá. Ovšem se zcela odlišným přístupem. Hned v prvních dnech začal syn nosit domů poznámky plné jeho kázeňských prohřešků. To jsem dříve neznala, pravděpodobně si bývalá učitelka uměla ve škole zjednat dostatečný respekt a neměla nutnost o každém zakolísání karatelsky kázat v žákovské knížce.
Synovy poznámky jsou leckdy k pousmání. A možná bych se nad nimi skutečně bavila, kdyby toho nebylo tolik. Nemine snad den, abych se nedozvěděla, že: polil při výtvarné výchově spolužačku vodou na máchání štětců, zapomněl cvičební úbor, při hodině českého jazyka se nekontrolovatelně a nezvladatelně smál při čtení básně, o přestávce houpal batohem, až tento vylétl a srazil květinu na učitelském stole…
Pokaždé, když tyto perly čtu, musím se držet, abych zachovala vážnou tvář. Podle mne kluk nedělá nic jiného než každé jiné normální dítě. Přesto, abych podpořila autoritu paní učitelky, se mu vždy snažím domluvit. On mi to odkýve, slíbí, že už bude hodný, a druhý den přijde s další poznámkovou perlou.
Poslední dva měsíce paní učitelka své působení na rodiče ještě rozšířila a já začala pomalu každý týden docházet „na kobereček“ do školy, abych si vyslechla, jaký je ten můj syn výlupek.
Už mi to začalo dost vadit, považuji to za zbytečné a také za neschopnost paní učitelky. Myslím, že od toho, aby se děti ve škole chovaly tak, jak mají, je tam ona. A informovat rodiče by měla až ve chvíli, kdy se jedná o nějaké skutečně závažné porušení kázně.
Promluvila jsem si s několika dalšími rodiči a skoro všichni přiznali, že se potýkají s tím samým. Vypadá to tak, že z dosud celkem hodných a normálních dětí se jako mávnutím kouzelného proutku staly malé bestie, které paní učitelce s potěšením pijí krev. Špatné na tom je, že se to na dětech začíná projevovat. Do školy se netěší, často si stěžují, že je učitelka pořád hubuje, napomíná i různě zesměšňuje.
Přemýšlíme s ostatními rodiči, že začneme tuto situaci řešit. Je to přeci škoda, aby ty děti byly vydané na milost a nemilost ženské, která patrně pro práci s dětmi nemá ty správné předpoklady. Nemůžeme se však shodnout, zda bychom měli napřed dojít za ní, nebo rovnou k řediteli. A taky máme obavu, aby naše stížnost padla na úrodnou půdu a problém se začal skutečně řešit. Neradi bychom, aby pak tuto „rodičovskou rebelii“ odnesly naše děti.
Co si o tom myslíte? Je na místě si stěžovat, a když, tak u koho? Šli byste v tomto případě za učitelkou, nebo rovnou za vedením?
17.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám doma nezbedného žáka. Ve škole jsem častěji než v práci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kadla: Však ono se říká "Kdo umí, umí. Kdo neumí, jde učit." Skutečnou UČITELKU má teď poslední roky můj syn za třídní. Bere je jako kamarády, nežaluje a problémy si řeší sama a hned, děcka ji berou jako partnera - škoda že kluk končí a jde na SŠ. Uvidíme co bude dál, ale s takovouhle bezva ženskou jsem se setkala poprvé. Většinou jsou to slepice které si na dětech hojí své mindráky.
.jpg)
Je to o učitelích jako lidech. Pokud učitel nemá přirozenou autoritu, děti mu vždycky přerostou přes hlavu a projevuje se to právě těmi poznámkami a neschopností učitele děcka zvládnout a tím pádem přenášením odpovědnosti na rodiče. Pokud někdo autoritu má, může mít ve třídě klidně i 10 grázlíků a i ti se budou i v dnešní době chovat jako jehňátka. To je osobní zkušenost ze synovy školy. Bohužel dnes na našich školách učí kdekdo, jen těch skutečných UČITELŮ je tam děsně málo.
Je smutné,že na učitelky kolikrát jdou žákyně,které měly na výzo např.3-4,práce s dětmi je nebaví,ale chtějí mít VŠ a pedagogická je stále ještě poměrně snadná....Pak to dopadá takto,práce se žáky je nebaví,obvykle si na nich řeší své mindráky-a nejistotu své "osobnosti" si vylévají v poznámkách,třídních důtkách a dvojkách z chování....Moje děti měly štěstí na výborné učtelky,spolupráce byla bezvadná,dělala se spousta akcí i mimo školu,jezdila jsem jako doprovod a ráda na to vzpomínám....Děti nejsou z principu zlé,ale nesnáší nespravedlivost,nadržování,nesmyslné příkazy....Moje spolužačky učí na různých školách a myslím,že je to většinou baví,jsou na té své škole už dlouho.Jedna spolužačka však střídá různá zaměstnání,i školy a bohužel,žáci jí rádi nemají,považují ji za příšernou úču.....
.gif)
díky Bohu že už je dcera na střední.. Pravda může být na obou stranách. Učitelka nezvládá a dětičky si více dovolují..Byla bych pro kamery ve školách všude. Na ochranu dětí i učitelů.Pokud bych to nějak chrtěla řešit, asi bych zašla za původní paní učitelkou, jestli by si s"novou"nemohla promluvit,jak na děti - ona je zná dost. Jinak dcera měla taky poznámek hafo, na třídních schůzkách jsme byli probíráni a propíráni veřejně a nahlas, doteď je mi špatně 
když si na to vzpomenu. A to bylo moje dítě knedlík, akorát že z paní učitelky tak vystresovanej knedlík, že tvrdila,že si zapomněla úkoly a úbor i když je měla v tašce. prostě byla tak zblblá,že když na ní vyjela :"tak co K...á, co zas dneska nemáš?" tak přiznala že nemá nic 
To bylo poznámek Já jsem školu sabotovala a před třídní schůzkou jsem vždycky onemocněla.
.JPG)
A co nějaké přátelské setkání rodičů s učitelkou?
Když vás rodičů bude víc, tak to snad děti neodnesou.
.jpg)
Dcera mela podobnou "ucitelku" 3 roky. A nejhorsí bylo, ze kdyz se ve tríde opravdu objevil problémový jedinec, tak to odnáseli vsichni kolem, ale on jediný byl paní ucitelkou neviden. Kdyz jsme si coby rodicové stezovali vedení skoly, dostavila se ucitelka pomalu se svatozárí a nic takového se v její tríde nedeje a vedení skoly samozrejme stálo za ní. rodice asi 5-6 detí to psychicky nezvládli a deti presly na jinou skolu, pár jiných vcetne me naucilo své potomstvo oplácet stejnou merou, ale hlavne at te nikdo nevidí - to ze dceri mladík zapíchl kruzítko do stehna a celé elastáky mela od krve ucitelka nevidela, to ze dcera dotycnému vrazila facku byl román na dve stránky v její zákajde. Kdyz konecne ukoncili 6. trídu tak jsme to vsihni spolecne bujare oslavili, od 7. mají novou ucitelku, pomerne solidní zenskou, ale ta chudák celý letosní rok dávala trídu dohromady a presvedcit deticky v nejhorsí puberte, ze ucitelka najednou stojí za nimi bylo obcas nadlidské.
treperenda: Školní psycholožka ? Leda tak v Americe. V okolních vesnicích a městečkách nevím ani o jedné škole kde by něco takového bylo. A výchovná poradkyně ? V naší škole tuto funkci zastává ženská od které utekly obě její dcery. Jedna k babičce, druhá k příteli. Jak taková může vychovávat?
Zina: pokud poznámky nosí všechny děti a teprve od pololetí, chyba nebude v dětech. Je potřeba se s ostatními rodiči domluvit a promluvit si s učitelkou. Pokud během krátné doby nenastane zlepšení, zajděte za ředitelem. Můj názor je ten, že děťátka vystihla slabá místečka a učitelku nevědomky nahlodávají a pokoušejí. Děcka mají totiž neuvěřitelnou moc vystihnout slabinu a tam "udeřit". Nemyslím schválně, ale oni si dovolí jen to co my připustíme. A ta učitelka evidentně je slabá a zranitelná. A tak se brání velice blbě - poznámkama.
.jpg)
když jdu ráno do práce,musím projít v 7 30 hod kolem školy,vlastně nejdu,přímo letím....to se opravdu nedá,rozhodně nemíjím"roztomilou drobotinu"
Tentoproblém jsem byla nucena řešit před lety a to když byly dcery dvojčata v první třídě. Učitelka je nechala sedět spolu v lavici, soustavně je srovnávala, co která umí a která ne. Doma se mi pak hádaly a bylo to k nevydržení. Na moje prosby, ať je od sebe rozsadí učitelka nereagovala a tak jsem to vyřešila. Domluvila jsem si schůzku přímo ve škole se školní psycholožkou a výchovnou poradkyní. Vyslechly si vše, řekly že evidentně nemá paní učitelka dost zkušeností a že o tom s ní promluví. Musím napsat, že hned druhý den je učitelka rozsadila a celkově svůj přístup zlepšila. Vřele doporučuji - školní psycholožka a výchovná poradkyně jsou na každé škole. Vedení školy se o vašem problému dozví i tímto způsobem, to se nebojte.
.gif)
No já vám nevím, ale neteř je čtvrťačka...
Před rokem to bylo sladké děvčátko. Dneska předpubertální drzej spratek. Pro sprosté slovo nejde daleko. A pochybuju, že v kolektivu vrstevníků se chová lépe a rozumněji ...
A vidím, jak se chovají některé děti i v přítomnosti dospělých. Syn chodí na fotbal a minu,lý týden ho kámpoš jen tak ze sranndy chytil pod krkem a bušil pestí do břicha... prvňáčci.
Vůbec si nedělám o školou povinných dětech iluze.
Chudák učitelka. Poznámka je pro ni jediný prostředek boje, facku dát nemůže, domluvy evidentně nepomáhají.... A získávat si autoritu u rozjívených čtvrťáků je sakra práce... možná by pomohla rákoska, jako v Obecné škole.
Ale samozřejmě že stokrát nic umořilo osla, v tomto případě učitelku. Ale řešit to poznámkami pořád a stále dokola....to jsou potom otráveni všichni účastníci, učitelka, žáci i rodiče.
Naše dcera učí právě teď čtvrťáky a navzájem na sebe nedají dopustit.Vzpomněla jsem si na Jirku Olivu ze seriálu My všichni školou povinní.
evropanko, vím, že by první dny po těchto zkušenostech, které ten hošík a nejspíš i celá třída má, byly perné, ale časem by mi "zobaly" z ruky. 
Studuji VŠ dálkově. Vloni jedna z kolegyň ( paní cca 35 let ) spadla během přednášky ze židle. Houpala se na ní totiž. A to by jeden řekl, že v tomto věku a při studiu VŠ už by se něco takového stát nemělo. Stejně tak nepovažuji za hrubý kázeňský přestupek smích při hodině nebo zapomenutý cvičební úbor. Ano, učitel má UČIT , ale k tomu aby mohl učit je nezbytné aby si ve třídě zjednal pořádek. Nejlépe přirozenou autoritou.
Moje vlastní zkušenost ještě z dob, kdy jsem chodila do školy je taková, že pokud učitel nezvládá ( viz výše popsaný příklad ), tak to dítka brzy odhalí a pak tomu jdou ještě naproti. Jinak smekám před každým takovým pedagogem, který tohle zvládá. Já osobně bych učit nešla, neb vím, že já bych to nezvládla.
Asi by to měl každý individuálně zvážit, zda ano či ne. A ne hledět jen na prázdniny a pracovní dobu.
Mindo, už jsi zažila, že by se dítě ze 4. třídy dokázalo postavit učiteli? Já ne.
Učitelé jsou bezbranní, pokud nemají přirozenou autoritu. To, co je tady popisované, je vynucená autorita a respekt, nahrazována poznámkami a přenesením své neschopnosti na rodiče.
Jenže takové děti se akorát učitelce zaseknou a přestanou chtít spolupracovat. To se jí stalo.
J. A. Komenský říkal "Škola hrou".
5 roků jsem pracovala s děvčaty (TJ) od 5. do 9. třídy, měla jsem na starosti 47 holek sama a šlo to. Přibrala jsem si pomoc, celkem 3 x a ani jedna mi nebyla nic platná (i vystudovaná učitelka, která mi později přiznala, že má s žáky potíže). Doučovala jsem "školní darebáky", kteří propadali. A všechno šlo opravdu lehce. Nejen učení, ale i skládání reparátů.
Můžeš nazývat děti grázly, ale věř, že i v nich je dušička, která opravdu chce být dobrá. Je třeba umět zvolit přístup, zajímavý výklad atd. Je to těžké, protože každý ten človíček je jiný, ne každého zajímá učení už v tomto věku... ale proto se studuje psychologie, pedagogika a další odborné předměty. Teorie a složená zkouška v oboru není zárukou úspěšné praxe.
Minda: tyto "normální"děti,ne jednu učitelku dovedly na psychiatrii....když se urodí a je jich ve třídě třeba pět
sorry komenský,ale já volám rákosu do třídy,nejlépe dvě...!!!!!modroočka: z celého srdce ti přeji jediný den ve škole s tímto "hošíkem"
