Druhé dítě ve čtyřiceti? Manžel chce a já nevím.
.jpg)
Jsem podruhé vdaná, je mi devětatřicet let. S manželem jsme spolu tři roky, brali jsme se teď v létě. Já mám z předchozího vztahu dvě děti ve věku 18 a 16 let. Než jsem poznala svého současného muže, byla jsem s nimi sama od jejich předškolního věku.
Manžel je úžasný muž, moc si rozumíme, má rád i moje děti a ony jeho. Je také rozvedený, ale bezdětný. Posledního půl roku stále častěji mluví o našem společném dítěti. Je na něm poznat, že by si ho moc přál. Já v podstatě nejsem úplně proti, jenže tam mám několik velkých „ale“.
Konečně mám pocit, že můžu zase trochu žít. Když jsem byla s dětmi sama, měla jsem se co ohánět, první muž se na péči o ně nikdy nepodílel, ani když jsme byli ještě spolu. Dodnes mám v paměti, jak jsem bývala utahaná, nevyspalá, přetažená. A jsem už dost velká holka na to, abych si naivně představovala sladké spící miminko. Vím, že to bude náročné.
S tím souvisí i mé druhé „ale“. Věk. Pomalu se mi blíží čtyřicítka, budu mít vůbec na to, abych vypiplala miminko, dost síly? Cítím se dobře, jsem zdravá, rekreačně sportuju, ale i tak na sobě pozoruju určité zpohodlnění. Užívám si, že jsou děti už samostatné a já jim nemusím věčně stát za zadkem a všechno jim připravovat. To by s narozením dítěte skončilo a já nevím, jak bych fyzicky a psychicky ve svém věku zvládala ten náročný kolotoč.
Třetí „ale“ je práce. Mám stabilní (jestli se to tak dá dnes říci) místo, slušný plat, zajímavou práci, která mne baví. Musela bych ji opustit a jistotu, že bych se po mateřské vrátila na tu samou pozici, nemám. Asi by pak bylo těžké najít si novou práci, s malým dítětem a věkově přes čtyřicet.
Pořád přemítám, jak s tím vším naložit. Manžela chápu, že touží po vlastním dítěti a vlastně bych mu ho i ráda dopřála. Ale z mé strany tam není ta touha, ten pocit, že bych dítě strašně chtěla a na ničem jiném nezáleží. Spíš o tom všem přemýšlím rozumově a promítám si všechny možné varianty.
Proto jsem se rozhodla zeptat se vás tady na vaše názory, případně i vlastní zkušenosti. Vím, že dneska mají ženy děti i v pozdějším věku, možná tady mezi vámi bude také některá taková a řekne mi, jak své pozdější mateřství prožívala a zvládala. Předem vám děkuji.
27.11.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Druhé dítě ve čtyřiceti? Manžel chce a já nevím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
pokud ti je pod 40, tak v tom nevidím problém, já měla svý čtvrtý v 38 a jsem ráda, že ji mám, jak ty starší pomalu opouštěly dům, tak je tu pořád nějaká zábava a přechod na vnoučata byl perfektní, má m rozdíl mezi dcerou a voučetem 7 let a aspoň si to prtě má s kým hrát, sice starosti až do důchodu, ale špatný to opravdu není
Do toho bych nešla. Z tvého psaní na mě dýchá to, že dítě nechceš a jsi na vážkách jen kvůli touze manžela. Předpokládám, že je věkově podobně jako ty, takže měl dost času si potomky udělat dříve. Hodně chlapů se nechce vázat a jsou pyšní na svojí svobodu, ale po čtyřicítce začnou závidět svým kamarádů a kolegům rodinu a začnou si připadat méněcenní, že na tomto světě nezanechají své geny. Pořád jsou to ale ti samí, co se nechtěli 20 let vázat a zatěžovat dětmi a nemají ponětí, co všechno to obnáší.
Může se stát, že bude pěkně rozčarovaný ze všech těch změn, nejen z péče o dítě, ale hlavně z tebe...nevyspání, hormony atd. dělají své, to asi víš (a v tomto věku třeba to nevyspání asi působí víc). V tomhle si myslím, že mladý chlap se líp přizpůsobí a třeba i přes počáteční chování nedospělého paka si zvykne a jede se dál. Prostě bych se bála, že to pro něj bude šok a pro chlapa je vždycky dost jednoduchý odejít a na tobě zůstane dalších dvacet let péče o dítě (dnes péče o dítě v 18 často nekončí).
Kdyby už měl nějaké svoje děti, tak bych se asi tolik nebála.
Ostatně jeho chování se jeví zvláštní. Mám několik kamarádů, kteří k dítěti dospěli taky až kolem čtyřicítky, ale všichni si prozřetelně našli mladé holky 25-30 let, tj. ve věkové kategorii kdy je pravděpodobnější touha po dítěti.
.JPG){kind=avatar}
O čtyřicátnice se zaměstnavatelé zrovna neperou. O čtyřicátnici s malým dítětem se terpve prát nebudou. Živit z jednoho platu dítě na škole určitě jde, když je ten plat dost velký. Je-li průměrný, tak dost těžko. Nedá se předpokládat, že se situace u nás zlepší. A to nemluvím o tom, jak dobrá je kombinace puberta a přechod. Děkuji, nechci. Moje teta takto ustoupila manželovi a měla dítě v 41. Syna samozřejmě miluje, ale říká, že dnes už by do toho nešla. A to je to velmi aktivní paní a měla ho za socíku, který byl o dost nakloněnější rodinám s dětmi. Koukni třeba na Basikovou. Vypadá staře a vyčerpaně proti svým kolegyním, a to má možnosti, které běžná zaměstnaná (spíš nezaměstnaná) žena nemá. Pokud se ale rozhodneš nátlaku ustoupit, přeji ti, abys to přežila ve zdraví a svěžesti až do dospělosti dítěte.
Mně by se na tvém místě už taky do mimina nechtělo, ale kdybych viděla na manželovi, že hrozně moc chce, asi bych do toho šla. Já jsem měla třetí v necelých 35, rozdíl se staršími sourozenci byl 12 a 16 let, a všechno bylo v pohodě. Naopak bych řekla, že jsem si tu třetí mateřskou užívala ze všech nejvíc - člověk už tolik neřeší prkotiny. Teď mám doma 14 letou slečnu a jsem moc ráda, že ji mám. Ale jak píšou děvčata, je to hlavně na tobě. Zvážit majetkové poměry, na jakou pozici bys měla po mateřské možnost se vrátit, ujasnit si, jak by byli manžel a starší sourozenci ochotni pomáhat....
Pokud opravdu nechcete a mate pocit, ze byste pripadnym otehotnenim jen ustoupila manzelovi, pak neni co resit.Jjsem o rok mladsi nez vy, mym detem je osm a ctyri - a potreti bych uz odvahu nemela.
.gif)
Ono ti stejně nic jinýho nezbyde než do mimina jít,pokud nechceš,aby ti to jednou tvůj manžel vyčítal
...nechci strašit,ale o práci se bojíš oprávněně,zrovna minulý týden tady u nás ve firmě propustili mojí kolegyni která přišla z MD,pro nadbytečnost,ale to už je holt taková doba....myslím si,že si dala už mužovi naději na vlastního potomka,jinak by asi o tom stále častěji nemluvil,podle mě je to zodpovědnej chlap,vzal si tě a teď chce s tebou miminko,tak to má být,aspoň podle mýho názoru
...mě bude 38 a představa,že bych teď otěhotněla je děsivá,ale já jsem jinej případ
.jpg)
Kdybych byla v tvém věku, tak klidně mimino. Teď by mu bylo 16, takže pohoda, džez nebo ať jde v tvém případě na mateřskou manžel.
.gif)
sallie: njn, ale většina všeho zůstane přece jen na ženě... myslím, že tohle srovnávat nejde
Milá Moniko, já jsem už sice babička, ale když vidím, co všechno to dnes obnáší, tak v tvém věku ani náhodou bych se na dítě nedala. Je pravda, že sis už zvykla na jiný životní rytmus, podobné problémy, jako jsi měla ty s dětmi má teď moje dcera, není to opravdu žádná procházka růžovým sadem.
Je nesrovnatelné jaká byla životní úroveň před 20 lety a nyní. I nároky ve škole jsou jiné, než kdysi. Pokud se nezapojí celá rodina, a to můžeš chtít jen po partnerovi, ostatní budou mít své zájmy a povinnosti, tak budeš opět unavená, s miminem celý den doma sama (pokud nemáš rodiče na výpomoc). Manžel nemá tušení, co všechno to obnáší, odříkání, vzdát se všeho, co se ti dosud podařilo dosáhnout - nebo to omezit. Máš moc pravdy s těmi tvými "ale".
Většina práce, starostí zůstane na tobě. Také záleží na tom, kolik je manželovi let a on určitě netuší, do čeho by šel, už bys nebyla tak v pohodě, jak jsi teď a s přibývajícími léty přicházejí i osobní potíže. Dobře si to promysli, přeji ti, abys byla spokojená.
Já za sebe - raději ne.
Vnučky jsou skoro po 3 letech - je to makanda. Já měla děti po osmi letech, bylo to naprosto jiné.
představ si opačnou situaci.... že by dvě dospívající děti měl tvůj manžel, ty žádné...
Možná ale, že tohle si měli vyjasnit už před svatbou?
Já za sebe - teď když je mi 57, tak můžu říct že ve 40 ani náhodou. Jo, ve 40 mi bylo ještě hej, ale teď vidím jak síly ubývají a jsem ráda, že dcera (mladší dítě) má za sebou už vysokou školu. Na prahu padesátky se starat ještě o školáka, o to bych nestála ani náhodou. Kolegyně má v péči vnuka - vidím denně co to obnáší...
Ahoj,já jsem prvního syna měla ve 20 letech a druhého ve 39(oba počati po půl roce přirozeně). Ano u druhého syna to bylo náročnější, ale manžel více pomáhal než u prvního.Jsou to v podstatě 2 jedináčci. Ty jsi určitě měla větší honičku s věkovým rozdílem 2 let, Teď by jsi měla jedináčka a záleží na pomoci okolí-děti,manžel,rodiče. Rozhodnout se stejně musíš sama. Je to tvoje věkově poslední možnost na další dítě.Prober s manželem jeho konkrétní pomoc v případě,že dítě bude a předem se domluvte. Práce byla a bude, dnes je to horší,ale já našla po MD zase dobrou práci-jsem účetní z regionu Olomoucký kraj(vysoká nezaměstnanost). Přeji Ti dobré rozhodnutí. Hanka
Tak já mám jiný názor než Almega. Byla jsem v této situaci když mi bylo asi o rok méně než tobě. Byla jsem dva roky ve své nové práci, která se mi líbyla a byla i dobře placená. Neměla jsem teda nového manžela, ale děti 19 a 16. Manžel dítě chtěl já upřednostnila práci a i jakousi pohodlnost (právě představa bezesných nocí, atd). Dneska kdybych to mohla vrátit vůbec bych neváhala a volila miminko. Bohužel jsem se zatím nedočkala ani vnoučat a už asi ani nedočkám.
Myslím,že nejvíc dnes záleží na majetkových poměrech:máte-li dost peněz,tak si dítě pořiďte.Jestli by to do budoucna přinášelo jen samé zhoršení ( obracení koruny v kapse...),ztráta dobrého zaměstnání,změna zdravotního stavu a podobně,tak bych si dítě nepořizovala.Měla jsem před sebou ve 41 letech podobné rozhodování,nakonec jsem šla na miniinterrupci a ukázalo se to jako lepší volba.Zhoršila se nám finanční situace,moje zdraví,problémy se synem....Byla bych na tom celkově hodně špatně,přišla bych i o práci a bůhvíco ještě.I tak to není moc dobré, máme obě děti na PÚ a musíme jim pomáhat,je zlá doba...
