Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ale syn svého tátu opravdu má - jen bylo třeba mu na začátku vysvětlit, že mého současného partnera nemusí brát jako tátu, je to člověk, se kterým hodlám žít, bude ho respektovat, i poslouchat...
Nedivím se, že ti muž řekne, aby sis srovnala svého syna - jestliže mu řekne, aby si uklidil pokoj a mladý nehne brvou, tak ty nijak nereaguješ?
Je to pro všechny těžké, ale syn musí mít pravidla a současný manžel v podstatě taky. Jinak to vidím na dramatický odchod syna v 18 bůhví kam, případně rozvod...
Co zkusit nějakou poradnu pro vztahy? To už se samo nevyřeší, chce to zásah "zvenku".

No ale on ten Zdeněk opravdu není jeho otec, Péťa svého otce má a asi ho má i ráda respektuje ho. Zdeněk je pro něho cizí člověk, který si uzurpuje jeho matku, s níž byl pět let zvyklý žít sám a ještě mu pořídili nevlastního sourozence. Myslím si, že Zdeněk by se neměl k Péťovi pokoušet chovat jako jeho otec, ale ani by samozřejmě neměl dávat najevo odpor, který k Péťovi asi cítí. Měl by nechat na matce, aby mu nařizovala uklidit si pokoj, umýt si ruce, jít spát, atd. atd. Neměl by ho vychovávat, na to má svoje vlastní rodiče. A Majda by neměla po Péťovi chtít, aby Zdeňka uznával jako svého náhradního otce. Měli by prostě nastolit příměří a vzájemný respekt, a Zdeněk by samozřejmě, jakožto ten dospělý se měl snažit to dodržovat.

bobulka: souhlas. Neustále se jen podřizovat přáním dětí vede k tomu, že pak jsou děti téměř nábožně uctívány, nemají představu o reálném životě. Pak, až budou dospělí, jim najednou někdo neustoupí a oni si namelou čumák.
Myslím, že vhodný postup byl se synem všechno probrat, vysvětlit, že se hodlám s pánem sestěhovat a vzít a co od syna očekávám - tj. slušnost a respekt. A samozřejmě vysevětlit, že se tím moje láska k synovi nemění. Vyslechnout a vysvětlit jeho případné obavy a připomínky.Ne jen ho postavit před hotovou věc.
To už nestihnou. Ale zase teď je syn starší, tak snad i rozumnější a o to víc by s ním měla Majda mluvit a projevit mu určitý respekt. Ale to neznamená skákat, jak synáček píská. Spíš brát ohled na jeho přání a potřeby. Například si vyhradit nějaký čas, kdy s ním bude sama, budou dělat, co by syn chtěl. Nepadne tou dobou ani slovo o nepořádku, škole, poslouchání otčíma nebo tak něco. A je jedno, jestli půjdou spolu do kina nebo budou stavět z Lega. Prostě jen být spolu. Tím si k synovi zase otevře cestičku. A pak třeba syn bude ochotnější spolupracovat v tom, co je pro ni důležité - ve vztahu s otčímem.

Neříkám, že si matka s dítětem nemá najít nového partnera, když se rozvede, ale vy jste to asi uspěchali. Nepovedla se seznamovací fáze.
Vůbec o ní nepíšeš. Na konci prvního odstavce všechno klapalo a v další větě už je MANŽEL.
A hlavně, jak můžeš napsat, že VŠECHNO KLAPALO, když neklapal vztah mezi synem a přítelem? To je přece důležitější, než kdyby tě rozčilovalo, že hází ponožky pod postel.

Neříkám, že si matka s dítětem nemá najít nového partnera, když se rozvede, ale vy jste to asi uspěchali. Nepovedla se seznamovací fáze.
Vůbec o ní nepíšeš. Na konci prvního odstavce všechno klapalo a v další větě už je MANŽEL.
A hlavně, jak můžeš napsat, že VŠECHNO KLAPALO, když neklapal vztah mezi synem a přítelem? To je přece důležitější, než kdyby tě rozčilovalo, že hází ponožky pod postel.

Majdo, taky jsem prošla obdobím sžívání se mých dvou starších dětí se současným manželem a nebylo to jednoduché. Tím spíš, že děti popichovala bývalá tchyně. Dneska s odstupem už asi vím, v čem byla největší chyba. Začal se k nim hned chovat jako "vychovatel", a byť to myslel dobře, děti to dost nelibě nesly. Pak jsem to někde četla, že nový partner by se měl minimálně rok chovat spíš jako návštěva bez nějakých požadavků. Tím asi není myšleno nechat si všechno líbit, ale nedávat příkazy typu ukliď si pokoj. U vás je to horší, že to soužití už nějaký čas trvá. Ale jestli je tvůj manžel aspoň trochu rozumný, zkus si s ním promluvit, ať dá staršímu synovi nějaký čas, kdy oba od sebe nebudou chtít nic víc než vzájemný respekt. A narážky typu tvůj syn rozhodně nejsou od manžela nic chytrého, to povede k čím dál větší nevraživosti.

bobulka - 22.1.2014 8:07 no nevím, zaťaté díte? Moc věrohodně mi to nezní, chvíli ano, ale že by to kluk vydržel několik let? V článku mě zarazila věta: "nechtěl si s ním hrát a už vůbec ho nechtěl poslouchat" No jestli pán přišel stylem, teď já budu tvůj otec a ty mě musíš poslouchat, tak to není dobrá cesta. Já bych si chlapa, který si nenajde cestu k mému dítěti, nevzala!

přece to nebylo žádné šup šup - pět let s ním byla sama - tam si myslím, že je kámen úrazu - chlapeček si myslel, že to tak bude pořád - předpokládám, že tatínek jiný vztah má a pohoda - ten smí, matka ne?
Asi se tam něco v počátku nepodchytilo, ale to neznamená, že by to měl být stres až do konce... a že by konec měl být takový, že matka zustane sama s dvema dětma ...
třeba by pomohlo, kdyby nový partner přestal "vychovávat" - ať úklid pokoje atd řídí výhradně matka ... psycholog nejspíš poradí společné stanovení pravidel - mám pocit, že to v první fázi radí skoro na všechno ;), tal proč to nezkusit ...

bobulka:

Tentokrát bych se na rozdíl od diskutujících přede mnou chtěla zastat Majdy i jejího nového partnera. Myslím, že dnes, když se každé druhé manželství rozpadá, není nic neobvyklého, že se v rodině objeví nový partner maminky. Přesto většina těchto rodin běžně funguje. Namám ani pocit, že by Majda upřednostnila partnera: Majda píše, že se Zdeněk snažil a choval se k Péťovi hezky - přesto se chlapeček zatnul. Tam si myslím, že byl ten rozhodující okamžik, protože mi nepřijde normální, aby sedmiletý dítě dítě prostě takhle trucovalo. Možná to chtělo jinou taktiku, možná i psychologa, každopádně si nemyslím, že by dítě mělo matce určovat, s kým může a nemůže žít. Roztomilý to bylo akorát ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku, ale doma? Si to představte. Že se Zdeněk urazil a naštval není určitě dobře, situaci to nijak nepomáhá, ale spíš je třeba hledat z toho cestu. Já bych asi víc pozorovala Péťu, co ho třeba baví a snažila se do toho Zdeňka zapojovat, ale nějak nenásilně. Určitě se to nedá zlomit, bude to chtít čas. A třeba ani návštěva psychologa by nebyla marná, kolikrát otevřou úplně jiný náhled na situaci.
Skutečně nechápu, jak kdo došel k názoru, že majda upřednostňuje muže? Tím, že nezůstala na přání sedmiletýho dítěte sama? Která z vás by to udělala, vzdala se někoho, koho má ráda proto, že je dítě zaťaté? A to jen proto, že kluk prostě nechce, aby s nima někdo byl, to přeci vůbec nebylo o Zdeňkovi. měla oželet svůj život, žít pro dítě? To se mi tedy nezdá jako dobrá rada.

No mě by spíš zajímalo,jak to bude vypadat za pár let ? To se jako zabijou, nebo co ??? Tohle je hroznej život ... mě by chlap řekl "TVOJE dítě " jen jednou v životě - poprvé a naposled

Prooooč Proč je ženská schopná dát přednost chlapovi před vlastním dítětem? Majdo, vždyť to bylo jasné od samého začátku a ty si klidně takového chlapa vezmeš, máš s ním dítě a svému prvnímu synovi se snažíš namluvit, že ho má nevlastní táta rád Nemá!
Asi budu hnusná, ale svým synům ubližuješ. Jeden je nemilovaný a zřejmě nemá zastání ani u tebe, jen se mu neustále předhazuje jak je hrozný a druhý bude protěžované dítě, chudáci oba. Asi bych chtěla ať si prostě manžel "Mého" syna nevšímá, když mu na něm všechno vadí.
Dovedu si představit scénář vaší rodiny. Jen co to bude možné pošlete syna do nějaké internátní školy, jen aby jste od něj měli klid. Jak to asi může skončit?

Nojo,takhle to dopadá,když paní Majda byla zcela zaslepena "láskou" a neviděla,neslyšela,jen to svoje....Chudák kluk! Jasně,že kluci,a zvláště ti,kteří mají vlastního tátu,nestojí o náhradníka! Nemá smysl se nějak vnucovat,od začátku mělo být jasné,co si otčím k Péťovi a naopak !! mohou dovolit.Úcta,slušnost a respekt by mělo být samozřejmé,na představy o citových vstazích zapomenout.Myslím si,že Majda přenesla zlost na 1.manžela trochu i na syna,jinak by jí snad bylo jasné,že láska se nedá vynutit ani nařídit...Syn v tomhle vztahu bude vždycky až na posledním místě,to je jasné,ale neměli by mu to ještě schválně zhoršovat kecama ze strany otčíma!! Zajímalo by mne,jaký vztah má Péťa se svým nevlastním bratrem.Zdeněk se chová trapně,jakoby měl nějaké komplexy a Majda se bojí,aby se Zdeněk náhodou taky ze vztahu nevypařil....

sallie: ano, to je i můj názor. Když si sama sebe představím v situaci, že mi domov naruší docela jiný člověk, asi bych ho taky nemohla brát jako tatínka - vždyť ten můj pořád žije, že jo. V rodině pisatelky bych nastolila zdvořilé příměří, nový partner nechť se laskavě zdrží málo inteligentních invektiv vůči němu i jí, vyženěného synka ať bere jzatím jen jako člena domácnosti a kluk si možná oddechne, když ho nebudou nutit do citu, který nemůže mít. Ale věnovat se mu s takovou péčí, jako mladšímu. I v pohádkách jsou odstrčené děti, je to problém starý jako lidtvo samo.

já bych si asi chlapa, který nedokáže vyjít s mýma dětma nevzala. Ten chlap je ten dospělej, kterej by měl situaci zvládat, ne sedmiletý dítě.
Vem to z pohledu syna - šup, má nového tatínka, šup svatba, sourozenec... a chlap o něm mluví jako o cizím a "jen ho prudí". A ty nedokážeš ani prosadit to, aby synovi říkal jménem.

Možná sednout a udělat nějaké zásadní změny - zeptej se syna, co by ocenil od tvého manžela - jak mu má říkat a jaké pravomoci bude mít.
Syn by měl mít taky jasno v tom, jak má Zdeňka oslovovat (samozřejmě, že kluk už tátu MÁ, ať si ty o něm myslíš cokoliv, tak je to jeho TÁTA) - a že ho nemusí milovat, ale bude se k němu chovat slušně. Tj. pozdraví, odpoví atd. Plus bude mít nějaký rozpis např. kdy že má každý pátek uklidit svůj pokojíček a vyluxovat tam - a Zdeněk mu tam nebude chodit a nebude se mu montovat do toho, jaký pořádek tam má nebo nemá.

To ,že zdeněk protěžuje svoje dítě, to je prostě průšvih. Opět - on je dospělej, a chová se stejně jako tvůj desetiletý syn.

Možná by pomohlo, kdyby syn mohl nějakou dobu bydlet s vlastním otcem - třeba by se to trošku utřáslo. Ale musel by on sám chtít, ne že ho pošleš pryč kvůli manželovi a miminu...