Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nový prostor si koupím vídím člověka který se snaží dostat z ulice,ale ostatním nedávám ,stejně to pak prolijí hrdlem nebo dají za drogy a tohle podporovat nehodlám,já si peníze musím jít vydělat, na ulici je nenajdu.

Nedávno nás s manželem také takhle oslovila nějaká bezdomovkyně- s dojemným příběhem - jak se potřebuje dostat do Brna a nemá na autobus, že tam na ni někdo čeká... jestli náhodou nemáme stovku, nebo raděj dvě, že by nám je vrátila....manžel jí řekl, že zrovna máme cestu do Brna, takže jí můžeme zavést kam bude chtít - samozřejmě že nechtěla, peníze potřebovala na doplnění hladiny alkoholu .
Pak tu u nás taky máme pár místních feťáků, kteří na zastávce obtěžují studenty a somrují po nich padesátikoruny. Vzhledem k tomu, že mají invalidní důchod - a to dost velký - nedala bych jim a ni pěťák! A výčitky vůči nim opravdu nemám.
Ale jinak ráda přispívám - na charitu, na Bílou pastelku, Liga proti rakovině, na psí utulek....

Občas nějakého žebráka vidím a mám dilema - dát -nedat. Ale pak si uvědomím, že nezaměstnaní mají možnost pobírat podporu či sociální dávky anebo můžou rovnou pracovat, já si svoje peníze taky musím vydělat, takže nedám. Není mi to sice příjemné, ale je to tak.

jednou jsme s dcerou přijeli zrovna z Chorvatska, poslední drobné jsme utratily za WC na Masaryčce v Praze a čekaly jsme na svůj vlak domů. Přišel jeden, chtěl prachy, nabídli jsme mu zbytek svačiny (2 obložené bagety) a začal nám sprostě nadávat a nakonec mě kousnul do ruky. To vám řeknu, měla jsem pak docela nahnáno, jestli nemám nějakou hnusnou nemoc... Jinak Nový prostor kupuju, ale člověk musí vědět, jestli je to oficiální prodej, nebo někde schrastil starý čísla. Mají jmenovky i se stanovištěma...

Grainne: Jak už jsem psala, je to věc názoru, ale mně zase jako pitomina připadá denně vstávat do práce, koukat, jak v rodinném rozpočtu něco ušetřit, a na druhé straně podporovat nemakačenky a opilce. Říkáš, že nějaká mince nikoho nezabije, ale kdybych denně dala jenom jednomu člověku 20 Kč, je to za měsíc 600 a to není zanedbatelná částka (aspoň pro někoho). Já zase raději dám na nějakou tu nadaci - myslím si, že Kapka naděje, Světluška, Liga proti rakovině atd. jsou organizace, kde se většina peněz- aspoň doufám - využije na něco smysluplného.

Teď jsem si taky uvědomila dosah nadpisu, výčitky x pár mincí. Dala bych pár mincí, nezchudla bych a mé svědomí by mělo klid a pokoj.
Proč pořád řešit se svým svědomím takovou vpodstatě pitominu? Nějaká ta mince nikoho nezabije a nejsme tu od toho, abychom vychovávali dospělé lidi, pokud to neděláme profesionálně, nebo jako dobrovolníci cíleně a systematicky.

monja: jistěže, tak nebudu litovat pár mincí, které dám. Tady přímo pomoci nemůžu, takový člověk potřebuje stálý dohled, trpělivost a čas, systematickou práci s ním, to nemůžu poskytnout.
Co si za ně koupí - jak říkám, nemůžu na něj dohlížet a vychovávat ho. Vnucování jídla apod. nepovažuju za nejlepší řešení, vede to jenom k tomu, že se naštvu a pak třeba minu někoho, kdo si opravdu koupí pár rohlíků. Tedy, já se nenaštvu, nečekám vděk, ani smysluplnost, protože i kdyby dotyčný přijal hamburger, nic to neřeší, kromě toho, že někdo má dobrý pocit. Ten já celkem nepotřebuju, ať má dobrý pocit ten obdarovaný.

Já mám se žebráky veliké zkušenosti, jelikož jsem před nástupem na MD pracovala v centru Prahy. Nejlepší byli mladí squatteři, také chlapi jako hory, kteří pod okny našich kanceláří vydrželi celý den vyhrávat stejnou falešnou melodii na flétnu, což je účinný způsob mučení, neuděláte vůbec nic. A když jsem šla z práce, tak samozřejmě chtěli drobáček
. Jinak obecně nikomu nedávám, většinou žebrají chlapi a já zastávám názor, že kdo chce, práci si najde. Nepřispívám, až na výjimky, ani na různé nadace, často je to bohužel podfuk a peníze putují do něčí kapsy.

Ota: to chodíme stejnou cestou, tu blondýnu s vlčákem obdarovávám často a vždycky jí prosím, ať je na toho pejska hodná...

Já dávám žebrákům často, proč ne? a co s penězma dělají? to je jejich věc. Že třeba vydělají víc než já? Přej a bude ti přáno. Já bych na jejich místě být nechtěla. Taky přispívám hodně na FOD a kočičí útulky.

Občas něco dám na Člověka v tísni,koupím Bílou pastelku nebo oranžový měsíček .koupím výrobek dětí ze skalického ústavu a víc po mě nikdo nemůže chtít.Mě se taky nikdo neptá,jestli z důchodu vyžiju

Grainne: vždycky někdo tím sítem propadne - nic nemáš na 100%

Mě se stalo to samé, s tím rozdílem, že jsem nebyla s manželem, ale v košíku jsem měla uřvané ospalé batole, takže jsem chtěla vypadnout co nejrychleji. Pán mi řekl, že mi alespoň odveze košíka a vezme si desetikorunu. Nejsem žádný škrt a peněz máme akorát, ale pánovi jsem nakonec řekla, že přeci nemůže po ženský na mateřský chtít peníze!!! On jako chlap, který si může vydělat!!! Ještě bych pochopila ženskou s dítětem nebo postiženého, ale těmto parkovičním žebrákům peníze.Jinak pravidelně dáváme do kasiček pro nevidomé, na rakovinu apod. Bezdomovcům vyjímečně, stejně to propijí..

V anglii jsem se naučil kupovat "The Issue" což je jejich Nový prostor a v Praze ho kupuju většinou "selektivně" takže v zásadě vyhrává nevidomá prodejkyně u metra Anděl a dříve to býval nevidomý pán který bývával ve Lazarské/Vodičkově .... někdy taková drobná paní na Masaryčce ... občas se přistihnu že vědomě koupím stejné číslo dvakrát ...
Někdy dám lidem stravenku např v Jungmannově ulici pomalu pustne paní s vlčákem.......

souhlasím s tím že bezdomovci jsou lidi z vlastní vůle a mnozí mají i blízké ,rodinu která by jim i chtěla pomoct ,ale je to jejich volba a dospělého člověka , pokud sám nechce,nezměníte.Peníze bych dala jen za odvedenou práci třeba zametení chodníku,a když se mu nechce pracovat nemůže očekávat peníze,mě taky nikdo nic zadarmo nedá