Chci dítě. Není už pozdě?
.jpg)
Potřebovala bych slyšet názory žen, které byly v podobné situaci jako já, případně i těch, které v ní nebyly, ale ze svých zkušeností ji dokážou posoudit. Najednou jsem začala strašně toužit po dítěti a nevím, jestli už nejsem, jak se říká, za zenitem.
Je mi devětatřicet let, jsem vdaná už patnáct roků a děti jsme s manželem nikdy nechtěli. Na tom jsme se shodli. Oba dva máme zajímavou a dobře ohodnocenou práci, vypracovali jsem se na určité pozice, hodně cestovali, zkrátka užívali si život. Po dětech jsme nikdy netoužili, nezažila jsem nějaké ty mateřské pudy. Miminka od kamarádek jsem si vždycky pochovala, ale nic to se mnou nedělalo.
Až teď, posledních pár měsíců, jakoby se ve mně něco přepnulo. Najednou jsem začala po dítěti strašně intenzivně toužit. Jakoby mi došlo, že kariéra, peníze a drahé dovolené nejsou pro život vůbec podstatné. Vždycky jsem se cítila jako „bohatá“, ve smyslu, že netrpím nedostatkem a mohu si spoustu věcí dovolit, ale to je pryč. Teď si naopak připadám hrozně chudá, došlo mi, že to nejcennější, co člověk může v životě mít, nemám.
S manželem jsem o tom mluvila a ani on není proti. Řekl mi, že si dovede představit, že bychom měli dítě. A to i přes to, že je mu už pětačtyřicet let.
A tak teď stojím před volbou, jestli dítě mít, nebo ne. Jestli to v našem věku už není nezodpovědné. Nepředpokládám, že by se mi podařilo otěhotnět na „první dobrou“, klidně by se mohlo stát, že se mi dítě narodí až po čtyřicítce. Není to pozdě? Pravda, jsem zdravá, udržuju se v kondici, ale přece jenom, čas člověk nezastaví. Nebudu už stará matka? Jak se dá zvládnout zároveň přechod a huberťák? I takové myšlenky se mi honí hlavou.
I přes všechny pochybnosti jsem na devadesát procent rozhodnutá se o dítě pokusit. Moc bych uvítala názory zkušenosti vás, ostatních žen, které jste třeba také měly dítě v pokročilejším věku (a nejen těch). Jak jste to zvládaly? Na co bych se měla připravit? Možná o všem moc přemýšlím, ale bojím se, abych třeba pak nelitovala, že jsem se vzdala svého svobodného života. Co když mi to dítě nepřinese to, co očekávám? Čeho je s ním víc? Starostí, nebo radostí? A může vůbec máma litovat, že má dítě? Asi bych neměla všechno tak řešit, viďte?
24.11.2015 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci dítě. Není už pozdě?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ja se nechci hadat ci dite spi vic a ci min a kolik ma nebo nema spat, ale muj guru pres detsky spanek E. Pantley udava dohromady 15-16h denne u mesicniho mimina. Okolo pul roku to podle ni ma byt v souctu asi tak tech 14, 10 v noci, 3-4 pres den.
Ale to je celkem jedno. Hlavne jestli se budi odpocata a v dobre nalade?
Jinak 5 mesicu je blbej vek. Deti si chteji hrat, ale prakticky jeste nemaji jak. Az vydrzi sedet a uvolni si ruce, tak hned bude mit vic zabavy:-)
cituji
Možná o všem moc přemýšlím, ale bojím se, abych třeba pak nelitovala, že jsem se vzdala svého svobodného života. Co když mi to dítě nepřinese to, co očekávám? Čeho je s ním víc? Starostí, nebo radostí? A může vůbec máma litovat, že má dítě? Asi bych neměla všechno tak řešit, viďte?
odpovídám - tak si kup psa, na dítě NEJSI ZRALÁ
Tornado-lou. Prumer je 16 hodin. A my dame 14 s prestavkou. Zacatek byl horsi :-). Ty 3 hod denne jsoz max. Nekdy to je 3x 30-40 minut v 5ti mesicich.
sevenofnine: a já nemůžu svý děti vykopat z postele dřív jak v deset(mám 17 a 11), ale měla jsem asi hodně štěstí, že všechny 4 dětičky byly v pohodě, nevím, co je se v noci nevyspat, žádný velký marodění, jen puberta nejstarší byl horor, ale nevím, co mi přinese puberta nejmladší dcery, ale to už budu skoro důchodkyně, tak mi to třeba bude jedno
tornado-lou: přesně, nespavé dítě vypadá jinak, 20 min a hodina řevu, ve dne v noci, furt a furt až do 3 let ... v kočáře nespala ani náhodou, co bych za to dala. A 11 h v noci začala spát až teď, když jí začala puberta a to je mi už jedno ... ta mladší 8 letá stále vstává v 5:30 s radostným úsměvem, jupííí je rááánooo.
Nika1: nechci rypat a nemyslim to zle, ale 11h v noci s jednou prestavkou a 3h spanku natrikrat pres den jsou dokonale tabulkove prumerne hodnoty spanku. Tezko cekat vic.
Linda: Pod to se můžu podepsat.
Roční uzávěrka byla proti mimčku procházka růžovým sadem. A ano učím se trpělivosti a zvládání stresu.
Vy pokud si dítě Radko pořídíte, nebude jak se říká z lásky, bude to dítě z rozumu. Nebudete na stáří sami a třeba při něm i omládnete. Za mých mladých let, mám nárok to tak formulovat, neb kroutím již x tý rok jako babička, bylo normální mít dítě ve dvaceti a druhé pokud možno co nejdříve, jsme se ani nerozkoukali po světě, nic si neužili a byly těhotné. Taky to dobře nebylo, jak se pak vidělo mnohdy u rozvodových soudů. Vlastní bydlení nic moc, výplata taky tak, a přesto se děti rodily. Zaznělo tu dost logických rad pro i proti, připojuji se k jedné z nich, dejte si rok a zkuste to a potom to odložte ad acta. Dle mého nejen nevíte, do čeho jdete, život je příchodem dítěte vzhůru nohama, ale ani jak se k tomu postavíte, až to nastane. Nic není nanečisto, dítě tu najednou je a nelze je zavřít do skříně jako kabát, co se nám v obchodě zdál super a pak jsme zjistily, že to není ono. Peníze jsou jedna věc a srdce druhá. Třeba vám to vyjde hned a třeba z vás budou fajn rodiče. Nebo třeba to budete lámat přes koleno, utíkajíce za vlakem, co opouští stanici, dítě zdravé nebude a nebo vám oběma čím dál víc poleze na nervy. Znám lidi, co nezvládají jedno a znám lidi, co jich mají víc a mají to promyšleně zorganizované. On vám tu nikdo dopředu neřekne, co vás čeká. Jak říkám, jděte do toho hned a pokud se nepodaří do roka a do dne, berte to jako pokyn shůry. Že je jistě důvod, proč se to nepovedlo a podřiďte se tomu. Hodně štěstí.
Můžete mít pohodové spavé miminko nebo dráždivé nespavé. Rozdíl je obrovský. Mám teď první dítě v 35ti letech. Než jsem nasadila mléko bez laktózy (6 týdnů), tak jsem si myslela, že skočím z okna (máme přízemní bungalov, tak to nevyšlo). Téměř jsem nespala, Adélka 2 hodiny po jídle řvala a já masírovala břicho, nosila na tygříka, nahřívala polštářek. Do toho hojení po porodu, extrémní letní vedra. Moje mlíko=bolesti, umělé mlíko=bolesti. Až bezlaktozové vyšlo a 50 % zlepšení. Taky fungovaly kroky k utišení Dr. Harvey Karpa a od 3 měsíců je to jen a jen lepší. Ale mám prostě nespavé miminko, nadváhu a 35 na krku a už kolikrát fyzicky nemůžu. Nyní spí 3 hodiny přes den (necelou hodinu v postýlce a pak už jen 2x v kočáru, který musí jet a nestát) a 11 v noci s 1 přestávkou. Přes den se dokáže sama zabavit na hrací dece s hračkami tak půl hodiny ráno, pak musíte bavit vy nebo řve. A to ještě nerostou zuby. Je fakt, že tchýně i mamka se shodly, že je náročná. Pan neurolog varoval, ať nám nevyroste malý terorista. Být Vámi bych do toho šla, ale připravte se na režim typu Guantanamo. Nebo budete mít štěstí a mimčo se jen vzbudí na jídlo, nají a zase usne.
Bohužel inteligentní a úspěšní lidé nad rozmnožováním příliš přemýšlí a pochybují o sobě, což je váš případ. Já nějak nevidím důvod, proč se o početí nepokusit. Pisatelka není nejmladší, ale stará taky ne. Že o sobě pochybuje, mi přijde taky normální. Riziko, že se jim rozpadne vztah s dítětem mi přijde stejné (ne-li menší) jako bez dítěte.
Když by se jim 
podařilo, život se jim určitě změní, ale nemyslím si, že by toho měli litovat. Nikde není psané, že musí být 4 let na mateřské, můžou si najít někoho na pomoc na hlídání nebo na úklid. Spíš si myslím, že by později litovala, že to ani nezkusili.
Nechci se nikoho dotknout, ale přijde mi, že ty, které tady píšou, ať už si dítě nepořizuje, mají jakýsi pocit nadřazenosti, že ony jsou lepší matky než by byla pisatelka. Každý rodič má přece určitá očekávání, proč by dítěti jinak kontrolovali žákovskou knížku a zakazovali jíst sladkosti?
.jpg)
Verera: jo jasně, to máš pravdu. Já vycházela z toho, že ani on dříve dítě nechtěl a teď není proti = chtěl by ho.
Je fakt, že by si Radka měla hlavně s partnerem ujasnit, co to obnáší, jak si svůj podíl rodičovství představuje on, aby to nebylo jak píšeš...
Radko jak píšou ostatní, jestli očekáváš, že se dítě bude chovat a bude takové jako budeš chtít ty, tak upozorňuje že nebude. Není to pes, který se vycvičí. Nicméně co jsem psala v prvním příspěvku platí, pokud ho oba chcete a jste si vědomi toho, že nic nebude jako dřív, tak věk neřešte. Ony pochybnosti normální jsou, ale musíte si uvědomit, že dítě nejen dává, ale i bere a musíte ho brát takové, jaké je
Petruša: Je rozdíl jestli manžel není proti nebo jestli manžel chce taky. Jestli počítá se svým podílem probdělých nocí, přebalených plínek, zrušených plánů na poslední chvíli. Jestli prostě dokáže brát dítě se vším všudy a radovat se z něj a nebo si plánuje jet dál v zaběhnutém stylu a poplácávat ženu po zádech, že je šikovná a určitě to všechno sama zvládne, když se najednou pro dítě rozhodla.
Abrasia: Možná se jen blbě vyjádřila
To by chtělo, aby sem do diskuse přišla a popovídala si s námi naživo.
Linda: Nebo že ta stará koupelna byla vlastně mnohem lepší , lépe zařízená, pohodlnější a že se do přestavby vůbec neměli pouštět.
Nečetla jsem zatím příspěvky ostatních, ale já bych se o dítě pokusila. Nechtěli jste oba, teď oba chcete, tak proč ne, ve tvém věku má plno ženských dítě, i když většina ne první, ale i tak bych do toho šla, Zvlášť když ani manžel není proti
