Požádaly byste muže „o ruku“?
Možná se mi budete smát, nebo vám bude můj problém připadat trapný, ale i tak to risknu. Jde o můj vztah s přítelem. Respektive o další posun v našem vztahu. Já bych totiž byla ráda, kdybychom se vzali, ale přítel o svatbě nikdy nemluvil a mám podezření, že s ní ani nepočítá.
Jsme spolu už sedm let, máme už dvouletého syna. Dříve mi to, že nejsme svoji, nepřipadalo nějak divné, dneska tak žije hodně lidí, i těch, kteří spolu mají děti. Jenže od doby, co se malý narodil, se myšlenkou na svatbu zaobírám čím dál víc. Myslím, že by to mělo být v naší situaci přirozené a taky – syn s jmenuje po svém otci a já mám odlišné příjmení. Možná je to banalita, ale mně to nějak čím dál víc vadí.
Občas jsem téma svatba naťukla, ale partner se prostě nechytal. Asi se u něj potvrzuje, že muži náznaky nechápou, že se na ně musí na rovinu. Na jednu stranu by to asi bylo to nejjednodušší, zeptat se ho přímo, ale já se odhodlávám a pak v poslední chvíli couvnu. Strašně se bojím jeho odmítnutí, toho, že téma svatba zamete pod koberec. To by pro mne byla strašná potupa.
Jenže nevím, jak na něj. Připadá mi trapné ho vlastně „žádat o ruku“, myslím, že by to měl být muž, kdo tenhle krok učiní. Anebo se to dneska už tak nebere a je to jedno?
19.11.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Požádaly byste muže „o ruku“?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Možná, že si ti chlapi bojí právě té šaškárny kolem obřadu, proto se do toho neženou.
tornado-lou: jo - a žádné svatební dary ani peníze
a hostina se rozpočítá na hlavu a každý zaplatí svůj díl - nebo dohodnout, kdo jaké jídlo a pití přinese...to spíše na venkově
tornado-lou: já jsem pro tento model
2 lidi na úřadu podepíší papír + 2 svědci...
potom si kdykoli mohou udělat oslavu s lidmi, které mají rádi
Verera: no, to zalezi na tom, jestli jde o svatbu nebo o manzelstvi. Mozna by byla zajimava anketa, kolik zenskych by se chtelO vdat, kdyby to bylo jen podepsani papiru na urade. Kolika jde o manzelstvi a kolika o saty a hostinu.
Mmch. Ja prakticke aspekty manzelstvi nepodcenuju, ale je to podle me vic nez papir. Verejne dany slib ze my dva k.sobe patrime a vydrzime spolu. Pripada me to fajn.
kubikm:
Más pravdu s tou zodpovědností ( a i ja jsem pro to, aby lide byli manzele - hlavne kdyz jde o rodinu), ale vlastne i sama uvadis pripad, ze ta zodpovednost musí byt v cloveku ( viz onen podnikatel) - pokud tam je, tak papir nepotrebujes a pokud neni tak svatba nepomuze
Hanča:
Verera: Když se řekne svatba, většina lidí si představí nevěstu v bílém, obřad, spoustu hostů. Prostě ty nedůležité věci. Já si představím ten slib a přesvědčení, že ho chceme dodržet a tu podepsanou svatební smlouvu. A taky ty praktické důsledky svatby. Nás bylo třináct, maminka mě chtěla vidět ve svatebním, neměla jsem to srdce jí to nedopřát, ale odmítla jsem i to bližší příbuzenstvo. To by nás bylo tak sto dvacet (jen bratranců a sestřenic mám sedmnáct z maminčiny strany, z otcovy jen osm). Uznávám, že mám trochu strnulejší pohled na věc, protože jsem dost těžko nesla, že se moji rodiče rozešli před mým narozením a že jsem svého otce nikdy nepoznala. Zařekla jsem se, že já nemanželské děti mít nebudu. Dnes už se to bere jinak než před šedesáti lety, přesto v sobě mám ten pocit nepatřičnosti, který jsem cítila v pubertě.
tornado-lou: Ale jo, kvůli různým zákonným důvodům je manželství praktické, protože je společnost takhle nastavená, to nepopírám.
Ale nerozumím tomu, když někdo tvrdí, že bez svatby je soužití ponižující, že když se dva nevezmou, je chlap mizera, se kterým nemá cenu být apod. To ale předpokládá, že každá žena touží po svatbě a chlap to odmítne, protože se na to necítí apod. Pak ano, s někým takovým asi nemá cenu být. Ale pokud svatbu nechtějí oba z jiných důvodů?
My jsme se nakonec vzali, když jsme čekali druhé dítě, protože mě přestalo bavit vysvětlovat příjmení a našli jsme úřad, kde nás oddali s minimalizováním těch šaškáren kolem svatby, vše bylo za 5 minut hotové i s přípravou. Právě pro ty praktické důvody, což je teda docela drsný důvod pro svatbu . Ale ono se tím fakt naprosto nic nezměnilo, kromě papíru.
Bellana: známý podnikal, ale nebyl si jistý výsledkem
proto ze společného majetku to podnikání vyňali....a dobře udělali, bývali by přišli o vše
Bellana: není to papír na lásku....ale na zodpovědnost
Bellana: no právě, takhle na to dojela jedna pejsařka, co znám....
proto jsem právě ten majetek nadhodila....
mně vadí, když někdo při svatbě řekne...no co, tak se rozvedu....
a dnes to dovedli k "dokonalosti" , že se rovnou neberou....
kubikm: Když spolu dva žijí na psí knížku, tak mají společné jen to, o čem mají smlouvu. Když tedy muž kupuje větší předměty a žena platí jídlo, drogerii a podobně, tak při rozchodu nemá nárok na nic, protože ona své náklady těžko prokáže, zatímco on snadno. Když jeden z nich zemře, ať již po nemoci nebo po nehodě, dědí jeho děti, ten druhý nic. Když je zesnulý bezdětný, jeho partner dědí polovinu, druhou polovinu dědí jeho rodiče nebo sourozenci, pokud nenapíše závěť. Kdyby byli manželé, ten druhý by pobíral vdovský nebo vdovecký důchod (délka závisí na počtu vyživovaných dětí, kamarád s dospělými dětmi ho pobíral rok), bez manželství nic. Prostě manželství nahrazuje spoustu dílčích smluv a kromě nevýhod má i výhody. Není to "papír na lásku", jak se tomu odpůrci manželství pošklebují. Jen je třeba dobře si vybrat manžela, protože i dluhy jsou pak společné. Kamarádka osm let splácela dluhy, které nasekal její manžel, protože za nezletilou dceru nemohla dědictví odmítnout. Nejsem právník, nevím, jak se to má řešit v případě dětí. Dospělý dědictví odmítnout může, když je předlužené.
noo, a jak jsou ošetřené majetkové poměry?
pokud jsou manželé, tak před manželstvím a dědictví je jen toho dotyčného, za trvání manželství je vše bezpodílové...pokud není jiná smlouva...ale pokud manželství není??
pokud je toto řádně ošetřeno
já osobně bych na psí knížku nežila, přišlo by mi to ponižující
Jo a o ruku bych rozhodne nezadala. Normalne bych se o tom ale zacala bavit, zeptala bych se, jak to vidi dal ...
Mě by zase vubec nenapadlo, ze by se dite nemelo jmenovat po otci . Např u doktora mi rikali podle ditete, ja to nikomu nevyvracela - jmeno sem, jmeno tam... Svadbu jsme pred narozenim ditete nejak nestihli a Kdyz si me pozdeji chtel vzit, tak jsme se vzali , ale krome te zmeny jmena v tom souziti vubec nevidim rozdil