Babička preferuje pouze první vnouče
Jsem trochu rozpačitá a přiznám se, že i částečně naštvaná na svou tchyni. Dělá totiž velké rozdíly mezi dítětem své dcery a tím naším, které je od jejího syna. Nechápu to a nerozumím tomu.
Od počátku jsem si s tchyní docela rozuměla. V některých názorech je sice trochu svérázná, ale kdo není, že? Brala jsem ji takovou, jaká je, a snažila se, abychom spolu dobře vycházely. Když se její dceři narodila holčička a já viděla, jak láskyplná a obětavá babička se z ní stala, dokonce jsem ji i obdivovala.
Nic jí nebylo pro tu malou zatěžko. Mohla se pro ni doslova rozkrájet, vysloveně si říkala o hlídání a vnučku si k sobě s tchánem brali často na celé víkendy hned poté, co přestala být kojená. Neustále jí něco kupují, doslova se v ní vidí. Teď v létě ji berou na dovolenou k moři a o ničem jiném nemluví, než jak se těší.
Když jsem otěhotněla já, těšila jsem se, že bude mít i naše dítě tak prima babičku. Já už maminku bohužel nemám, táta se znovu oženil a má novou rodinu, naše styky jsou poměrně vlažné.
Narodil se nám chlapeček. Byla jsem pyšná a šťastná, asi jako každá matka, a těšila se, že stejnou radost, jakou máme my, novopečení rodiče, bude mít i babička. Jenže ta mne svým přístupem velmi nemile překvapila. Nechápu to.
Na miminko se přišla podívat až po dvou týdnech, co jsem byla doma z porodnice, přinesla nějaké dupačky a ovoce, chvilku si ho pochovala, rychle vypila kafe a pospíchala hlídat malou Veroniku. Tehdy mne to sice zarazilo, ale nepřikládala jsem tomu nějaký větší význam. Říkala jsem si, že se to časem poddá.
Ale nestalo se tak. Dnes jsou našemu synovi dva roky (jeho sestřenici čtyři) a stále je u babičky na vedlejší koleji. Nechci, aby nám hlídala celé víkendy, ani aby ho zahrnovala dárky, vůbec ne. Já bych byla ráda, kdyby se k němu chovala stejně jako ke své vnučce. Láskyplně, vstřícně, obětavě, jako správná babička.
Ona však dělá mezi dětmi evidentní rozdíly, našeho Tobíka bere spíš jakoby z povinnosti. Veškerou energii a lásku vkládá do vnučky, kterou bezmezně miluje. Tobiáše si všímá jen velmi sporadicky, vysvětluje to tím, že je ještě malý, že až vyroste… Je mi z toho úzko, mluvila jsem o tom s manželem a oba společně jsme si s babičkou promluvili, ale ta vůbec nepochopila, o co nám jde. Prý máme přestat žárlit, má ráda obě děti stejně, ale Verunka je její miláček a s tím nic neudělá.
Vlastně nám přímo řekla, ať nepočítáme s tím, že by stejnou měrou lásky dokázala zahrnout i své druhé vnouče.
Je mi z toho smutno, především kvůli malému. Zatím z toho nemá rozum, ale brzy přijde doba, kdy sám uvidí a pocítí, jaké rozdíly babička mezi ním a jeho sestřenicí dělá. Bojím se, aby z toho nebyl zraněný a zmatený.
Manžel taky neví, co s tím. Promluvil si se svým tátou, který je ale, co se týká malých dětí, úplný mimoň, jemu ti prckové nic neříkají, s tak malými dětmi se nedokáže porovnat. Takže ho otec jen odbyl nějakými obecnými řečmi a dal najevo, že se tím nechce vůbec zabývat.
Uvědomuji si, jak strašně moc mi teď chybí moje maminka. Vím, že ona by byla pro své vnouče tou nejlepší babičkou, a mrzí mne, že nás syn ji nikdy nepozná. Zemřela na rakovinu před třinácti lety.
Myslíte, že je ještě šance, aby se tchyně začala chovat jako správná babička i k našemu synovi? Co bych pro to mohla udělat? Nechci v rodině vrážet nějaké klíny, spíš bych chtěla nějak zapůsobit na babičku, aby si uvědomila, že svým přístupem našemu synovi ubližuje. Ale jak jsem psala, rozhovory na toto téma skončily jejím absolutním nepochopením a neochotou se na toto téma bavit.
20.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička preferuje pouze první vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.moje tchýně má dva syny, od mladšího prvorozený vnouče - vnučku. On staršího syna (můj manžel) dva vnuky. Vždycky dávala přednost vnučce, holka kterou neměla a ještě tam do jejích tří let bydleli... Taky jsme to s manželem nenesli lehce. Ale teď mi nějak přijde že se to začalo vyrovnávat, když nad tím přemýšlím tak asi rok po narození mého mladšího syna
nic se s tím dělat nedá, to tu mají ostatní pravdu. Taky co napsala medvěd...na tom něco je
Smir se s tim, ze uz se to nezmeni...
U nas se to take nejakym zahadnym rizenim osudu zvrtlo, co se tyce babicky. U manzelovo brachy hlida, pomaha, k nam si jezdi odpocinout. Jo, jo, hold jsme az moc samostatni ;-) ale pravdou je, ze co pribyl treti prcek, jsou uz pro me nastevy babicky na obtiz, pokud jsou v tydnu a manzel nemuze pomoci. Proste obskakovani kolem 4 "deti" zvladam uz dost spatne, a po takove navsteve jsem uuuuuplne ko.
My sme taky oběma babičkám přivedly na svět prvorozené vnouče. Před pul rokem přibyla tchyni vnučka od švagra a moji máti nedávno přibyla taky vnučka.. ale všichni se doslova mužou poprdět z našeho PRVOROZENÉHO... nechápu to a nepochopim, protože si neumim představit až budu mít jednou druhé dítě, tak jej budu odstrkovat s tím,ž e ten první je prostě můůj milááček... U nás je výhoda v tom, že mi se o babičky neprosíme a veškerá jejich péče je nám spíš na obtíž, takže obě dvě fnukají, že si malého ani neužívají a nikdy pořádně neužuli (malému budou 3roky) Za to švagr se švagrovou svoji malou dcerku tchyni dávají hlídat už od šestinedělí, malá je tam častěji než doma, chce být u babičky, když ji drží její matka v náručí,tak se natahuje k babičce, zná ji více než své rodiče a tchyni už to obtěžuje, říkala, že malou má velice ráda, ale dělat ji matku nebude. Malé je půl roku a už u prarodičů bývá i na celý víkend, což nechápu. my sme po nich nikdy nechtěli hlídání, nikdy sme po nich nechtěli prostě nic, ani peníze, ani dárky, žádnou péči a jde vidět že tchyně více tihne k našemu synovi, protože se o něm i lépe vyjadřuje, pořád říka, jak ji mrzí, když ho propásne, když tam přijdeme anení doma, to je potom šílené drama a ona to obrečí, že ho neviděla. My zase babičky nevyhledáváme a nepotřebujeme a myslím si, že náš prcek z toho nemá žádné psychická traumata, že se nevídá pravidelně se svými prarodiči... my k nim spíš chodíme, aby si mohli poznačit další čárku návštěvy a zase máme na chvli klid.
Jadvinka: taky už jsem babička, ale zatím jen jednoho půlročního, tak uvidíme, až (jestli) budou další
Máme 4 vnoučata v rozmezí 1-18roků a mám je všechny moc ráda. Ale na toho nejstaršího taky nejvíc trpím, prostě je prvorozený a je můj miláček.
Zijeme v zahranici, stary rodicia z oboch stran deti - ehm nevidaju, nenavstevuju (vzdy musime my chodit), neposielaju darky na narodky, proste NIC. Od nasich su to jedina vnucka a jediny vnuk. Co mam na to povedat. Je mi niekedy divne s takych clankov, kde maminka "zavidi", ze len obcas darek, len obcas postrazi, co maju hovorit maminy, ktorym NIKTO nepostrazi, NIKTO sa detom nevenuje, su na vsetko same. Toto porovnavanie - ona ma vnucku radsej, prinutme ju nech ma k vnukovi rovnake city, no to snad nemyslis vazne? Musime babicke "domluvit"? No fakt mam dost... Ono to nie je jej psia povinnost sa o vnucata starat, ale jej dobra vola. Svoje deti si vychovala. Co by som ja dala aj za taku babicku...
Zacni si vazit, to co mas. Toto je fakt detinske.
Teď mě vlastně napadlo,že u nás je to obráceně. Moje tchyně má moje děti stejně ráda jako ty od její dcery,snad možná i víc Ale je to možná tím, že je vidí denně. Kdežto naši si je nebrali ani na prázdniny a děti k nim ani moc nechtěly. Pro práci na ně stejně nebyl čas. Je fakt,že mi to bylo někdy líto,ale moc jsem nad tím nepřemýšlela a brala to jako fakt,se kterým nic neudělám. Dnes jsou děti velké a babičku (tchyni) milují, kdežto k mým rodičům mají takový chladný vztah
medved - 20.6.2011 7:48 PŘESNÉ
Jadvinka: zlískám i tu sociálku.......naše drobotina je vychovaná, žádný rozcapení haranti, ale to je zásluhou rodičů.....my jen rozmazlujem
tak to určitě není naše babička.
Jarča*: je to zvláštní,zřejmě to pochopíš asi až budeš babička.Ale víš že já taky "trpím" na tu první .A znám další babičky co to mají stejně.Nevím proč to tak je?
sharon: babko jedna to se dělá bít svá vnoučata.Zavolám na tebe sociálku
co naděláš.....ta babka je nějaká divná.. my jich máme pět a zpohlavkuju je všechny stejně... rovným dílem....zlatíčka naše !
Mno - mrzí to, ale Ty s jejím postojem neuděláš nic a byla by škoda, abys napínala síly zbytečně.
Zkrátka vezmi to jako fakt a nebojuj.
Malý vycítí, kdo ho má/nemá rád a jaký vztah si babička s malým udělá, takový bude.
Její chyba...
Moje mami má 3 vnoučata ode mě a 3 od bráchy, všechny je miluje a dává jim co může, až jí někdy říkám, aby to nepřeháněla. Ale kdysi jsem jí řekla něco ohledně nejstaršího syna, že by ho nemusela tak rozmazlovat, a ona mi odpověděla v tom smyslu, že byl první, tak na něj nejvíc trpí. To se mi vybavilo hned, jak jsem si přečetla název článku.