Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Grainne: tak nevím, podnikatel nejsem a na charitu, adopce na dálku, dětský domov a Unicef dávám ( a zaměstnavateli přinesu potrvzení a sníží mi o to základ daně), taky platíme v rámci synovi školy ve sdružení rodičů dárců bydlení a životní náklady pro jednoho jejich studenta který přišel o rodiče ........
Vůbec k tomu nepotřebuju být "pan podnikatel"

90% bezdomáků je jimi z vlastní vůle, tedy z neschopnosti a nezájmu se poprat s problémy, vymívají si mozky krabicovým vínem a nic je nezajímá, jen myšlenka na další chlast a dle toho se chovají. Když jim nabídneš práci, tedy přiměřenou jejich stavu, což je třeba úklid veřejných prostranství, tak z 90% nemají zájem, jelikož si více vyžebrají.... proto ani korunu kdo chce, tak se s toho dna dostane, zbytek líných ruin lidského člověka mě rozhodně nedojímá.

Grainne: řemeslník dává vždycky ze svého, musí si najít práci sám, nikdo mu ji nepředloží (vynaložená energie), pak tu práci udělat a pak ji, pokud bude mít štěstí, dostane zaplacenou. Já vím, odpisy atd., ale někteří soukromníci zas nemaj moc co odepisovat na nákladech, ale tohle není k tématu, tak už končím.
Nic ve zlém

Zebrakum nedam nikdy nic,drobne nenosim,platim kartou.Na charitu neprispivam,sama mam postizene dite,na ktere mi taky nikdo nevybira.

Názory se různí, ale převládá "nedat". Kolem nás je vidět hodně těch, kteří by mohli, ale nechtějí ze sebou něco udělat. Vinu podle většiny nese celé jejich okolí, neli celý svět, jen oni ne. Sama jsem prošla dlouhý kus cesty, abych získala dobrou práci - studium při zaměstnání dvou dětech nebyla procházka růžovým sadem. Zkrátka "nic není zadarmo" a na rozdávání někdy opravdu nezbývá.
Je taky otázka, jestli takovým lidem pár korun pomůže, když je vzápětí utratí za lahváče a jsou tam, kde byli a možná ještě "níže". Pomoc prostřednictvím AVONU apod. to je něco jiného.

monja: znám pár takových, kteří se ocitli na ulici poté, co je "propustili" z ústavů sociální péče, asi za účelem svobody. Malér je v tom, že oni neumí se svou svobodou nakládat. Ta záchytná síť spočívá v tom, že jim jednou za týden úřednice vyplatí několik stokorun sociální pomoci a jdou si pro ně osobně.
Já nevím, jak se s tolika penězi dá vést relativně normální život, to jest s jakýmsi ubytováním a jakýmsi jídlem. Když jsem to zjišťovala, tak nedá. Krabicák jim alespoň pomůže zapomenout. To je to jediné, co mají.

evelyn: i ten zfetovaný a ožralý má možnost se za naše prachy léčit...nemám pro ně omluvu...

nagy: pokud řemeslníkovi zbývá, platí stejná pravidla, pokud nezbývá, nedá, nebo dá tomu žebrákovi na ulici...to už ovšem dává ze svého, stejně, jako já.
Neměla jsem tím na mysli stotisícové dary, pokud vím i "malí" podnikatelé dávají, často třeba produkty své výroby, nebo obchodu, někdy třeba i to, co nemohou "udat" jinak, někdy menší finanční částku...předpokládám, že dle svých možností.
To není útok na podnikatele, prostě mají jinou možnost, než zaměstnanci, což je prostě fakt.

Jednou jsem se v metru s takovou somračkou pohádala, málem mi proklínala, že jsem jí nedala ani korunu. Bylo to zrovna v situaci, že jsem měla ve šrajtofli asi posledních padesát korun a musela jsem za to donést něco pro rodinu, aby neumřela hlady. Tak jsem na ni nakonec ječela, že mám ještě míň než ona, když musím za to nakrmit 4 hladový krky a ať mi nesere....

Grainne: máš zajímavý názor na podnikatele, zkusila jsi podnikat v tomto státě? Nemám na mysli obrpodnikatele,ale třeba takového řemeslníka apod.

evelyn: pracuju s takovými lidmi dnes a denně a věř mi že je dostatečný záchytný systém i pro lidi, kteří jsou duševně nemocní a nejsou schopni si vyřídit nic. Ale jsou schopni si koupit krabicák, zpeněžit léky na svou nemoc, pak jsou dekompenzovaní a kolotoč jede odznovu
do kelímku tedy nepřispívám, mám několik různých favoritů jako je boj proti rakovině - měsíček lékařský v květnu, násilí od Avonu, AIDS stužku a tříkrálovou sbírku.
Myslím, že to je na jednu zdravotní sestru akorát

Jestli máš výčitky, projdi se mezi žebrákama večer, když to balej. to pak slyšíš věty jako: "To je votrava, dnes mi to hodilo jen osm set".
Kdo má takový denní příjem, nezdaněný?

Jedna známá jezdí do vzdálenějšího města do pracovat do marketu. Večer po 22 hodině když jde z práce tak se mění v hluchoněmou a retardovanou. Před vlakáčem totiž postávají bezďáci a ožralové a na každém kdo kolem prochází somrujou peníze nebo cíga. No a Inka vydává jakési skřeky a pohupuje hlavou a oni jí nechávají být. Ze začátku jednomu řekla že mu nic nedá a on jí napadl. Od té doby je "nepoužitelná" a má klid

mě neoslovují

Zásadně nepřispívám na charitativní organizace, to považuju za prostor pro podnikatele, kteří si to odečtou z daní - vpodstatě nedávají nic, takže jim nemusí být líto peněz na nájem kanceláří, služební auta, platy...
Naproti tomu, těmhle lidem dám. Zase nejsem charita, takže je mi vcelku jedno, za co peníze utratí. Ty osudy nebývají hezké a fakt nemám čas pátrat, jestli tohle je ten opravdu potřebný, nebo se mu nechce dělat. Sice srdceryvné a zdlouhavé historky nemám ráda i tak dávám, ostatně, je to dřina vymyslet nějaký ten příběh.