Babička preferuje pouze první vnouče
.jpg)
Jsem trochu rozpačitá a přiznám se, že i částečně naštvaná na svou tchyni. Dělá totiž velké rozdíly mezi dítětem své dcery a tím naším, které je od jejího syna. Nechápu to a nerozumím tomu.
Od počátku jsem si s tchyní docela rozuměla. V některých názorech je sice trochu svérázná, ale kdo není, že? Brala jsem ji takovou, jaká je, a snažila se, abychom spolu dobře vycházely. Když se její dceři narodila holčička a já viděla, jak láskyplná a obětavá babička se z ní stala, dokonce jsem ji i obdivovala.
Nic jí nebylo pro tu malou zatěžko. Mohla se pro ni doslova rozkrájet, vysloveně si říkala o hlídání a vnučku si k sobě s tchánem brali často na celé víkendy hned poté, co přestala být kojená. Neustále jí něco kupují, doslova se v ní vidí. Teď v létě ji berou na dovolenou k moři a o ničem jiném nemluví, než jak se těší.
Když jsem otěhotněla já, těšila jsem se, že bude mít i naše dítě tak prima babičku. Já už maminku bohužel nemám, táta se znovu oženil a má novou rodinu, naše styky jsou poměrně vlažné.
Narodil se nám chlapeček. Byla jsem pyšná a šťastná, asi jako každá matka, a těšila se, že stejnou radost, jakou máme my, novopečení rodiče, bude mít i babička. Jenže ta mne svým přístupem velmi nemile překvapila. Nechápu to.
Na miminko se přišla podívat až po dvou týdnech, co jsem byla doma z porodnice, přinesla nějaké dupačky a ovoce, chvilku si ho pochovala, rychle vypila kafe a pospíchala hlídat malou Veroniku. Tehdy mne to sice zarazilo, ale nepřikládala jsem tomu nějaký větší význam. Říkala jsem si, že se to časem poddá.
Ale nestalo se tak. Dnes jsou našemu synovi dva roky (jeho sestřenici čtyři) a stále je u babičky na vedlejší koleji. Nechci, aby nám hlídala celé víkendy, ani aby ho zahrnovala dárky, vůbec ne. Já bych byla ráda, kdyby se k němu chovala stejně jako ke své vnučce. Láskyplně, vstřícně, obětavě, jako správná babička.
Ona však dělá mezi dětmi evidentní rozdíly, našeho Tobíka bere spíš jakoby z povinnosti. Veškerou energii a lásku vkládá do vnučky, kterou bezmezně miluje. Tobiáše si všímá jen velmi sporadicky, vysvětluje to tím, že je ještě .jpg)
malý, že až vyroste… Je mi z toho úzko, mluvila jsem o tom s manželem a oba společně jsme si s babičkou promluvili, ale ta vůbec nepochopila, o co nám jde. Prý máme přestat žárlit, má ráda obě děti stejně, ale Verunka je její miláček a s tím nic neudělá.
Vlastně nám přímo řekla, ať nepočítáme s tím, že by stejnou měrou lásky dokázala zahrnout i své druhé vnouče.
Je mi z toho smutno, především kvůli malému. Zatím z toho nemá rozum, ale brzy přijde doba, kdy sám uvidí a pocítí, jaké rozdíly babička mezi ním a jeho sestřenicí dělá. Bojím se, aby z toho nebyl zraněný a zmatený.
Manžel taky neví, co s tím. Promluvil si se svým tátou, který je ale, co se týká malých dětí, úplný mimoň, jemu ti prckové nic neříkají, s tak malými dětmi se nedokáže porovnat. Takže ho otec jen odbyl nějakými obecnými řečmi a dal najevo, že se tím nechce vůbec zabývat.
Uvědomuji si, jak strašně moc mi teď chybí moje maminka. Vím, že ona by byla pro své vnouče tou nejlepší babičkou, a mrzí mne, že nás syn ji nikdy nepozná. Zemřela na rakovinu před třinácti lety.
Myslíte, že je ještě šance, aby se tchyně začala chovat jako správná babička i k našemu synovi? Co bych pro to mohla udělat? Nechci v rodině vrážet nějaké klíny, spíš bych chtěla nějak zapůsobit na babičku, aby si uvědomila, že svým přístupem našemu synovi ubližuje. Ale jak jsem psala, rozhovory na toto téma skončily jejím absolutním nepochopením a neochotou se na toto téma bavit.
20.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička preferuje pouze první vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Almega: čoveče,to mě by bylo hodně líto vidět vnoučata jen dvakrát za rok
.gif)
když byly naše děti malé,tak byly na vedlejší koleji všude.U tchánovců protože jejich dcera měla taky malou holčičku ve věku našeho syna.Takže o tu pečovali denodenně,naše děti tam neměli místo,nesměli šahat na nic co bylo jejich vnučky.No a u mých rodičů proto,že ti měli jiné zájmy než se starat o vnoučata a taky chodili do práce.Občas si sice na prázdniny vzali,ale to jen proto,aby jim obrali angrešt a rybíz v zahradě.Takže tam tudíž chtěli málo kdy.
O to více jsme pro ně dělali my s mužem.Jezdili jsme pod stan,na kolech,hráli bojovky po lesích a tak.
Dnes má náš syn tři dcery ta poslední je ještě malinká,ale vím že až povyroste bude u nás taky pečená vařená.A ty dvě u nás prožívají to co kdysi jejich otec s tetou.Hrajem bojovky,s balonem,chodíme na výlety jezdíme na dovolené.Prostě nechci ,aby poznaly to co jejich otec v dětství.Mně to za to stojí,když vidím jak rostou a mají krásné dětství.
Můj tatínek měl taky radši moji dceru než mého syna. Dával to i poměrně dost najevo, což mi hrozně vadilo, ale nic jsem s tím nenadělala. Dcera byla prostě jeho princeznička, jeho "ptáček jarabáček". Táta umřel, když bylo synovi 5 let, dceři 7 a dva roky před smrtí zápasil s rakovinou, tak se ta přehnaná láska a odmítání nakonec na nich nijak nepodepsalo. Druhá babička má ráda obě děti stejně, dědeček však lehce preferuje mého syna. Ale opravdu jen mírně, dá se to snést.
Člověk holt neporučí ani sobě, koho bude víc milovat, natož někomu jinému.
Brala bych to, jak to je. On svět není vůbec spravedlivý a pokud se s tím syn setká už v dětství, aspoň ho v životě jen tak něco nezaskočí.
Až se kluk babičky zeptá, proč má raději Verunku než jeho, tak ji to třeba trkne. A nebo ne. Ono i bez babičky se dá obejít. Těžko ji změníte a než aby tam jezdila viděl, že je na druhé koleji, tak je snad pro něj lepší, aby k ní nejezdil vůbec.
Ale ona ta přemíra dárků a rozmazlování je spíš na škodu. Jedna babička nám při každé příležitosti něco dávala a my jsme to brali jako samozřejmost, automaticky jsme s tím počítali.
Druhá babička a děda nám nedali nikdy nic, myslím dárky, věci, peníze, jezdili jsme k nim na prázdniny, trávili čas, ale věcné dary nebyly. Až za maturitu jsem od dědy (babička už nežila) dostala stovku a znamenalo to pro mě víc než tisícovka od druhé babičky.
Mám to úplně stejně
,s tím rozdílem že já maminku mám..............ale tchýně bere jen svou dceru a její holčičky,my máme kluky a někdy mi i dává najevo,že holt holky má radši....nehlídá téměř nikdy,a to bydlí jen kousínek a ještě v bytovce,je už v důchodu....Nedávno mi i řekla,že hlídat nechce že hlídá holky a má toho dost...tak co hlavně at jsme zdravý
Myslím,že nemá cenu se s tím vůbec trápit.Tchýni nepředěláte . Věnujte se malému co nejvíce vy s manželem a až přijde vhodný věk tak mu to rozumně vysvětlete.Ono totiž nezáleží ani tak na pohlaví dítětě jak na tom,že tchýně je ........Znám takový případ z blízkého okolí. A korát tam to byl tchán, který se se syna své dcery mohl zbláznit a to nebyl ani prvorozený. A doteď ho podporuje a vyzdvihuje a ostatní vnoučata jo nějaké mám. Časem to ti druzí pochopili jsou teď už dospělí a tak jak se choval on k nim tak se chovají oni k němu. Láska se prostě vynutit nedá.
Nejsi ani první ani poslední.My to tak máme s dědečkem.Byly jsme 2 holky,takže bab měl až nad hlavu,z vnuků byl nadšený a vnučka,moje dcera,ho nechává chladným.Časem zanevřel na vnuky od mé sestry a jediný,kdo ho zajímá,je můj syn. Na jednu stranu chápu,že je naplněním dědových snů,ale všeho s mírou.Pak nastávají takové situace,že když měla dcera promoci,děda jí popřál,dal obálku s penězi,ale prohodil s ní v restauraci snad 2 věty.Jinak se bavil jen s mým synem a manželem. Moje matka je zase extrémně spravedlivá,všem vnoučatům všechno stejně.I když ji jeden z nich dost škaredě urazil,dárky dostává jako ti 3 ostatní.
Neřeš to...hlavně, že má kluk dobré a milující rodiče. 
Holt se s tím člověk musí smířit... jen to jednomu přijde líto.
Moje tchyňka je skvělá babička a všechny moje děti má ráda. Pravda, děti od její dcery jsou už odrostlé a druhá dcera zatím děti nemá, takže ti mí nemají přímou konkurenci. Nicméně i kdyby měli, myslím, že by je měla ráda i tak.
To moje máma dává chováním najevo, že preferuje moje dva kluky a holčičku moc nemusí. I to řekla. přiznávám, že mě to mrzí, ale nenadělám nic. Ani s tím, že i můj muž víc tíhne ke klukům, tam to snad i nějak chápu. Nicméně mě to mrzí, takže se jí to snažím vynahradit, to ale se zase setkávám s názorem, že ji rozmazluju a moc princezničkuju...
je to těžký...
Nejsi ani první ani poslední.My
Nevím,proč to tak řešíte?Kdyby již nebyla žádná babka ,tak co??Já nepoznala žádnou svou babičku a taky jsem naživu.Trochu jsem záviděla spolužákům,když se vychloubali,co dostali od babiček a dědů k narozeninám,Vánocům,za vysvědčení....a my nic.Já sama ještě dlouho nebudu babkou a kdoví jestli,ale rozhodně se nebudu vyžívat v chování vnoučat,na to mají své rodiče.Mě bude stačit,když mě přijdou 2x za rok navštívit...Nikdy mě taky nepřišlo bádat,jestli má tchýně raději děti své dcery nebo svého syna(tj. naše),neočekávali jsem od ní nic a děti,když už něco od ní dostaly,tak měly o to větší radost!
.jpg)
Alice.: dcera 3 dny stará a tchýne: nepocítej ze vám ji budu hlídat, vychovala jsem 3 deti (jak to je vedlejsí 
) a ted si chci konecne zacít uzívat zivota. Její kontakt následných 15 let spocíval v nejprve v naprosto nepouzitelným dárku zaslaným k narozeninám a vánocum (velice dobre a ráda plete a sije, ale dceri vzdycky vyrobila hruzu typu letní saty z ovcí vlny, svetr o císlo mensí nebo 2 císla vetsí, zavazovací kalhoty pro 3leté díte apod), pozdeji ji zacala posílat peníze. Osobní kontak jednou za dva roky jsme my jeli za nimi a u kazdého jídla tchán komentoval kolik toho sní (to ti doma nedají najíst) a druhý den se ptal kdy uz odjedeme. Dneska je tchýne rozvedená a chtela by aspon obcas babickova, ale dceri je 17 . Tak se vyzívá na detech (1 a 3) od svagrové - pravidelne 2x v týdnu hlídá, dokonce u ní deti prespávají, nekolikrát do týdne jim volá - proste asi konecne dospela do veku kdy chce babickovat, na nase holky byla moc mladá a nevyblbnutá 
Alice.: jj,to samé u nás,od dcery mají děti na hlavě prstýnky,lépe se učí a vůbec jsou krásnější,naše děfče na hlavě tři chlupy(tzn.husté,černé vlasy do půl zad,předkus(přitom chvilku dělala fotomodelku a vždy byl její zářivý úsměv oceňován),hubená jako koza (štíhlá,vysoká holka s velikostí M...a tak bych mohla pokračovat,dcera se s ní přestala stýkat....dnes tchýně dělá manželovi scény,že k ní vnučka nejde,on je ale rozumný a říká ,máš co jsi chtěla....
Moje tchyně měla 2 kluky, toužila po holčičce,
takže vždycky preferovala víc dcery než syna,
který se narodil mezi nimi, takže jsem měla možnost
srovnávat. Taky mi to vadilo, ale už jsou dospělí, tak
to už neřeším. 
no ehm.. nekter babicky proste preferuji holcicky.. a nekterte jako moje babi a prababi zase chlapecky.... bratr a bratrnaci byli vzdycky opecovavavnejsi... no co uz .. kaslete na to , halt to tak je.
