Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

bobulka: co je to "koderuje mě" ???

ax: Ale ono je taky rozdíl, jestli "hlodal červíček", protože cítíš, že něco není v pořádku, nebo - což mi přijde jako tento případ - se Katka ptá, protože vztah s výrazně starším mužem pořád není společností vnímán jako zcela standardní. A předpokládám, že ji i spousta lidí odrazuje: bych mohla vyprávět, co dělala moje matka .
Já jsem také prošla obdobím, kdy jsem si kladla otázky, jako co budu dělat, až mi bude 60 a jemu 85? A myslím, že je legitimní a správné se sama sebe na toto zeptat. Je to pro mě představitelné? Zvládnu to? Já jsem časem pochopila, že pro mě nemá smysl takhle přemýšlet, protože o zítřku předem nikdo nic neví a když chceš záruku, kup si mixér. Každý vztah je sázka - a nemá cenu jít jen do takového vztahu, o kterám už v tu chvíli víš (vnitřně cítíš), že je to špatně (nerozumíme si, koderuje mě, nechce děti,.....)

kaaj:
já si myslím, že každému člověku se prožene občas hlavou , co bude v budoucnosti... zvlášť když je tam ve hře dítě...
I já mám už skoro dvacet let o dvacet let staršího manžela ...

Proč řešíš budoucnost? to je cesta k rozchodu. Řeš sebe - a pokud cítíš radost z jeho spolenčnosti a a z přítomnosti, je to víc než dost. A ano, měla a mám podstatně staršího partnera.

PEGG: souhlas každej to máme v osudu

monja:

Jestli ho miluješ .... není co řešit, úskalí věkového rozdílu si uvědomuješ a on nepochybně taky, ted jen promluvit si o tom .... třeba děti nejsou plánem tvého života a vystačíte si ve dvou - držím palce

jasmine - 3.2.2014 7:15 já si nakonec vzala svého vrstevníka, ale že by se nějak přehnaně věnoval dětem říct nemohu. Možná to byla i moje chyba, nenutila jsem ho, ale mít vedle sebe člověka, kterému musím všechno nalinkovat nechci. Nakonec jsme se po třiceti letech stejně rozvedli. Dnes vím, že jsem udělala chybu, bývalý starší přítel stále žije, je vitální a mé děti dospělé, takže případné společné bychom taky bývali vychovali. No hold, asi máme každý ten život nějak nalinkovaný

Než si přečtu ostatní názory, tak si dovolím svůj vlastní.
Milá Katko, jestli ti je v tom vztahu dobře a není nic, co bys na něm chtěla měnit, tak neměň. Láska je vzácná a porozumění ještě vzácnější. Užívej si klidu, pohody, zamilovanosti a nech čas plynout, nesnaž se ho znásilňovat nějakými zažitými klišé. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému, takže se vykašli na lidi, ať koukají nebo i pomlouvají. Je to TVŮJ ŽIVOT a nikdo ho za tebe nebude žít. I kdyby ta idylka trvala jen pár let, věř že stojí za to. Já to kdysi neudělala, věkový rozdíl byl 24 let, dodnes mě to mrzí.
Hodně štěstí

Těžko někomu radit . Pokud bys nechtěla děti...ideální vztah. Pokud ano, už je tady problém, že až bude dítě v pubert, zůstaneš na všechno sdama po boku se starým důchodcem.
V okolí znám pár, ona byla mladinká, když se brali, on vypadal už tehdy jako její otec. Jsou bezdětní, ona zestárla a vodí za ruku na procházky roztřeseného dementního starce, kterému každou chvíli utírá uslintanou pusu.

ploduska: Jasně, každý na to má jiný názor. Já jsem o pár let mladší než pisatelka, takže to píšu ze svého pohledu, jenže já jsem po "šarmantním, elegantním, od pohledu oduševnělém džentlmenovi" nikdy netoužila a za sebe můžu říct, že pokud ve někdy už od začátku hlodával červíček, že něco není tak úplně v pořádku (v jejich případě věk), tak se ten problém skutečně postupem času zvětšoval.

ax:
32 - 60 ...
jasně, proto bych stejně jako Bobulka nikomu neradila - i když je člověk rozumný a je mu jasné, že časem se ten rozdíl může (ale nutně nemusí) tak nějak zvětšit, ta realita muže zaskočit a zase je to o toleranci a lásce (ne o takové té zamilovanosti, ale o tom, co je po delší době v každém funkčním vztahu)

ax:
no právě - "každý vztah je sázka do loterie"

mně přijde lehko přeceňované - "moc si otce/dítěte neužije" - každé druhé manželství se rozvádí - jak si dítě nekoho užije v lepším případě každý druhý víkend? chlapi tráví víkendy bůh ví , kde (tech článků na tohle téma, co tu bylo) - kde si tam , kdo koho užívá? a na věku nezáleží...

jasně - nebudou tu mít ve čtyřiceti třeba ani matku,ale takhle se k životu přistupovat podle mne nemá - to by deti nemohl mít nikdy nikdo ...

Už jsem to jistě v nějaké diskusi psala - mám kamarádku, jejíž partner je starší o 40 let a jsou spolu celý její život (od její dospělosti, jí je teď přes padesát). On tedy byl předtím ženatý, ale jeho žena v šedesáti už nechtěla podnikat to, co on, vyhovoval jí "důchodcovský život", on měl loď, sjezdoval (ještě loňskou zimu)...kamarádka se tím pádem vlastně o něj celý život dělila, děti pochopitelně nemají, on má dcery se svou zákonitou manželkou. je to zvláštní soužití, každopádně se velmi milují a je evidentní, že spolu budou do konce dní jednoho z nich. On tedy dobře zabezpečil ženu i dcery a kamarádka je na tom finančně doře, tzn. on ji nijak nesponzoroval, i když příjmově byl vždy výrazně nad ní. Je to nesmírně zajímavý člověk, i když samozřejmě "staroušek" se svými vrtochy (poznala jsem jej osobně před pár lety, žijí v cizině).

Takže - nejdřív bych probrala ty děti,

Sama jsem měla vztah s mužem o 23 let starším. Kdyby neskončil kvůli jeho komplikované povaze, byla bych s ním zřejmě dál. Uznávám ovšem, že jsem dost krátkozraký člověk (myšleno obrazně, jinak vidím dobře ) a dost věcí jsem nepromyslela, kdo ví, jak by to dnes s ním vypadalo. Mmch, nyní žiji s mužem o 4 roky mladším .

Myslím,že na "chození" to půjde.Asi spolu ještě moc dlouho nejste,všechny pro i proti se teprve vyjeví....Ovšem jako manželství se mi to nezdá,vždy když vidím Heidi a jejího dědulu,tak to cítím jako divné....Já tedy staršího o tolik nikdy,připadalo mi,že nemáme stejné vzpomínky na dětství a mládí a nikdy to delší dobu nedělalo dobrotu,ač jsem vyzkoušela různé,tak nejstarší byl o 17 let a bylo to nepřekonatelné....Manžel je starší o 2 roky a to mi přišlo tak akorát.I když znám i případy,kdy se někdo stal otcem až v těch 60,ale dítěti bylo 17,když zemřel,tak se příliš neužili.Můj otec nám udělal nevl.bratra také v 60,zemřel v 81 letech.

Mám partnera o 25 let staršího a jsme spolu patnáct let, letos mu bude 62 let a znám třicátníky, kteří jsou duchem starší než on. Taky nejsem žádná zlatokopka, ačkoliv okolí se tak na mě dívalo - ale s tím se člověk naučí žít, teď už mi to přijde k smíchu. Sama vím, jak to je: před pěti lety přišel o práci, to nebylo snadné období, ale všechno jsme to přečkali a nyní je v předčasném důchodu. Stále si spolu máme co povídat, jsme spolu rádi a rozumíme si. Jistě, není všechno jen růžové, ale neměnila bych: nikdy jsem s nikým nebyla tak "partner", jako s ním. Samozřejmě, že větší věkový rozdíl přimáší i problémy, zejména později (nemoci,..), ale v tuto chvíli a s pohledem vzad mohu říci, že jsem udělala dobře!
Nicméně poradit bych si nikomu netroufla, je to velmi individuální, záleží na obou partnerech a jejich povahách, ale každé partnerské soužití přináší jak radosti, tak starosti, a není to podle mě o tom, jaký mají věkový rozdíl. Nebo aspoň ne jenom o tom.
A k těm dětem: my spolu děti nemáme, ale moje kamarádka měla tatínka o mnoho staršího, než maminku. Krom toho, že tím pádem umřel, když jí bylo jen lehce přes dvacet, tak jsem od ní nikdy neslyšela, že by ji starší otec nějak zanedbával, nevěnoval se jí, nebo tak. Zatímco mladší otcové poměrně často od rodiny odejdou. Mladý manžel není záruka, že spolu vychováte děti a dožijete do důchodu, u staršího je ale bohužel téměř jisté, že to tak nebude.