Jen pár mincí aneb Výčitky kvůli žebrákovi?
Ráda bych znala názor ostatních na situaci, do které jsem se nejednou dostala. Mnozí z vás myslím máte podobnou zkušenost.
Byli jsme s manželem nakoupit v supermarketu. Žádný velký nákup, jen klasika v podobě pečiva, ovoce, sodovky, pár sušenek dětem a něčeho k večeři. Když jsme mířili s nákupním vozíkem k našemu autu, všimla jsem si cizího chlápka, který se k nám podezřele přibližoval. Podotýkám, že byla sobota dopoledne a já se už viděla u sporáku, jak rychle připravuji oběd. Říkám si, čas rychle utíká a já nemám náladu poslouchat všelijaké pouliční prodejce, chci rychle domů (nejsem fanda nakupování) a mít alespoň sobotní odpoledne volné po celotýdenním pracovním maratonu.
Začali jsme uklízet potraviny do auta a dotyčný spustil přednášku o tom, že není žebrák, ale že je venku a dnes měl jen jednu polívku (kde si ji uvařil, to neříkal), na víc zatím nedostal. Jestli nemáme nějakou tu korunu navíc, kterou bychom mu mohli věnovat, a všechny ty dojemné řeči kolem. Projev měl opravdu srdceryvný a působivý, na chlapa jak horu až moc. Na první pohled nejevil známky žádného postižení, nemoci nebo čehokoli, co by ho odsuzovalo k žebrání. Na druhou stranu životní příběhy nejsou vidět a kdoví, čím takový člověk prošel. Možná opravdu nemůže najít práci (nedá mi to a přemítám – obchoďáky přeci nabízejí brigády například na doplňování zboží atd.), nebo nechce? Když jsem o tom tak uvažovala, uvědomila jsem si, že ho tady nevidím poprvé. Nejednou jsem měla to potěšení se rozhodnout, zda obdarovat malým obnosem, či ne.
Byla jsem v rozpacích, jak se zachovat. Promítla jsem si, jak při nakupování vybírám takové potraviny, které mi rozpočet pro čtyřčlennou rodinu dovolí, a potom urostlého chlapa, který má obě ruce a nohy, jak žebrá na ženské pár drobných.
Přistihla jsem se, že mám snad kvůli tomu „nezvanému“ výčitky, že my si ten chleba vezeme v košíku a on ne. Je to tak správné? Jaký na to máte názor vy a jak se v takové situaci zachováte? Platí tady pořekadlo „bez práce nejsou koláče“, nebo „dej a bude ti dáno“?
6.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jen pár mincí aneb Výčitky kvůli žebrákovi?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
evelyn: To je věc názoru, ale já si říkám, že si ty peníze taky musím vydělat prací, a kdybych měla podporovat každého, koho potkám, dělala bych z půlky jenom na ně. A to vážně nemám v úmyslu 
Na ty žebráky před obchody jsem doslova alergická, jakmile se chtějí přiblížit již mám na to to gesto, kterým jasně dávám najevo, že jim u mě pšenka nepokvete. Nadace to je jiná věc tam přispěji dle svých možností, či si zakoupím nějaký ten výrobek za účelem zisku pro nadační fond.
matysek: No jo, á jsem si nemohla vzpomenout, jak se ten časopis přesně jmenuje - napsala jsem Nový svět, a on je to Nový prostor.
LenkaT: a ja dam i zdrogovanemu, zdevastovanemu, i kdyz mi blizni nadavaj, ze to ma jen na drogy, bohuzel jeho telo ty drogy potrebuje, kdyz mu lidi nedaj, treba provede neco horsiho, desperatniho, aby je dostal
.gif)
dám takovému, který mi na rovinu řekne, že nemá na cígo nebo na pivo - aspoň nelže a mě ta dvacka nezabije. Asi to není úplně správný, ale nějak ještě neumím říkat ne. A prodejce Nového prostoru skoro hledám - v říčanech o žádném nevím a do Prahy jezdím docela málo, takže když už jedu, tak si časopis chci koupit
evelyn: no nevím jak tam kde žiješ teď ty, ale tady jsou tihleti v 99% ožralí a podporovat a sponzorovat jim chlast rozhodně nehodlám 
Když jsem byla mladá a blbá, tak jsem se občas nechala ukecat a dala "chudákovi" kterého právě pustili z nemocnice a nemá na vlak, protože mu v nemocnici ukradli peněženku, nebo jinému, který nutně potřeboval něco k jídlo, protože je diabetik a další podobné výmluvy si vymýšleli. Ale dřív jich nebylo tolik. Teď aby člověk sebou nosil pytel drobných, když jde městem. jednou mě zastoupil u nás na sídlišti cestu chlap se dvěma psama, bylo horko, chlap ožralý jak dělo a prý abych měla soucit a dala mu dvacku, že potřebuje koupit vodu pro psy. Když jsem mu řekla, že mu vodu donesu i s miskou, že bydlím kousek, tak mě poslal do prdele. Jsem už vyléčená
spousta lidi, co zustali bez domova jsou dusevne chori a neumi si vyridit nejake socialni davky na ktere maji narok. Nemam rada generalizovani, on i ten opilec nebo uzivajici drogy je nemocnej clovek a ma hrozne tezkou cestu zpet, buhvijake osudy se za tou natahujici se rukou skryvaji
.gif)
Taky se mi stala stejná příhoda u obchodňáku. Chlapovi jsem nabídla sáček s koláči, když má hlad. Huhlal něco o krávě a zmizel
A jednou jsem si dala sraz s kámoškou"u pětky"/východ z 5. nástupiště nádraží/. Zrovna byl sběr charity. Během deseti minut mě otravovali dva "potřební", že jsou na ulici, nemají co na sebe, mají hlad...byli hodně neodbytní a moje NE vůbec nebrali na vědomí
Poklepala jsem prstíkem na cedulku CHARITA a zeptala se jich jestli už chápou, proč stojím zrovna tam, že mi dali kabát ....
myslím, že zdravý člověk, kterému nechybí žádná končetina, může právě tak požádat o práci jako tebe o peníze
Zrovna předevčírem, když jsem šla po městě s dcerkou, jsem měla podobné dilema. Zastoupil nám cestu nepříliš vábně vyhlížející muž o holi, pozdravil a strkal před nás kelímek. Já jsem na pozdrav odpověděla a šla dál. Když se mi dcerka ptala, co ten pán chtěl, vysvětlla jsem jí, že žebral, ale že já taky nemám na to , abych podporovala každého, kdo nedělá. Ale v duchu mi to stejně vrtalo hlavou, co když je to chudák invalida, který má malé dávky a nemá na živobytí? O pár desítek metrů dál nám vstoupil do cesty prodejce Nového světa a od toho jsem si ten časopis koupila, i když to taky dělám spíš výjimečně - ale aspoň oceňuji snahu těch lidí něco dělat. Tak ono je to vážně těžké
.gif)
mě se dvakrát stalo, že jsem mu na otázku zda mám drobné na jídlo řekla, že mu ty rohlíky koupím tak se sebral a odešel...a druhému jsem u stánku chtěla koupit hamburger a ten mi řekl "jdi s tím do prdele krávo"......tak od té doby i kdyby neměl ruce, nohy,tak mu nedám ani halíř.....! A jak píšeš ty, chlap jak hora s rukama nohama, tak ten ať jde do práce ! Tomu bych nedala tuplem !
přispěji ale ne žebrákům venku,pak je stejně vidíte s pivem v ruce,každý má nárok za sociální podporu,toto jsou nemakačenkové ,kteří si za to koupí chlast a cigarety,přispívám jen tam kde je to opravdu třeba i studentům před maturitou,ale ne povalečům
.jpg)
no jak kdy, treba jsem nekdy i davala a omulem jsem misto 2 dolaru mu dala dolar a dvaceti dolarovku a mela jsem vycitky svedomi , ale pak jsem se na to vukaslala ze si ji zase vydelam a druhy den jsem dostala strasne velike dysko pres 100 dolaru, kolem 2200 na 400kc. No tak sem si rekla ze asi proto ze jsem mu dala ty penize no, karma...
jojo, u nás zase chodí pán... docela dobře oblečený a žebrá peníze na benzín pro "manželku, která zůstala s autem viset támhle na tom nadjezdu"... akorát že mu tam ta manželka visí pravidelně každý víkend...
Myslím, že jsou lidé, kteří fakt za svou situaci nemůžou (např. postižené děti) a na ty přispěju ráda... ale tohle loudění u sámošky, to fakt ne... a výčitky teda nemám.
