Babička preferuje pouze první vnouče
.jpg)
Jsem trochu rozpačitá a přiznám se, že i částečně naštvaná na svou tchyni. Dělá totiž velké rozdíly mezi dítětem své dcery a tím naším, které je od jejího syna. Nechápu to a nerozumím tomu.
Od počátku jsem si s tchyní docela rozuměla. V některých názorech je sice trochu svérázná, ale kdo není, že? Brala jsem ji takovou, jaká je, a snažila se, abychom spolu dobře vycházely. Když se její dceři narodila holčička a já viděla, jak láskyplná a obětavá babička se z ní stala, dokonce jsem ji i obdivovala.
Nic jí nebylo pro tu malou zatěžko. Mohla se pro ni doslova rozkrájet, vysloveně si říkala o hlídání a vnučku si k sobě s tchánem brali často na celé víkendy hned poté, co přestala být kojená. Neustále jí něco kupují, doslova se v ní vidí. Teď v létě ji berou na dovolenou k moři a o ničem jiném nemluví, než jak se těší.
Když jsem otěhotněla já, těšila jsem se, že bude mít i naše dítě tak prima babičku. Já už maminku bohužel nemám, táta se znovu oženil a má novou rodinu, naše styky jsou poměrně vlažné.
Narodil se nám chlapeček. Byla jsem pyšná a šťastná, asi jako každá matka, a těšila se, že stejnou radost, jakou máme my, novopečení rodiče, bude mít i babička. Jenže ta mne svým přístupem velmi nemile překvapila. Nechápu to.
Na miminko se přišla podívat až po dvou týdnech, co jsem byla doma z porodnice, přinesla nějaké dupačky a ovoce, chvilku si ho pochovala, rychle vypila kafe a pospíchala hlídat malou Veroniku. Tehdy mne to sice zarazilo, ale nepřikládala jsem tomu nějaký větší význam. Říkala jsem si, že se to časem poddá.
Ale nestalo se tak. Dnes jsou našemu synovi dva roky (jeho sestřenici čtyři) a stále je u babičky na vedlejší koleji. Nechci, aby nám hlídala celé víkendy, ani aby ho zahrnovala dárky, vůbec ne. Já bych byla ráda, kdyby se k němu chovala stejně jako ke své vnučce. Láskyplně, vstřícně, obětavě, jako správná babička.
Ona však dělá mezi dětmi evidentní rozdíly, našeho Tobíka bere spíš jakoby z povinnosti. Veškerou energii a lásku vkládá do vnučky, kterou bezmezně miluje. Tobiáše si všímá jen velmi sporadicky, vysvětluje to tím, že je ještě .jpg)
malý, že až vyroste… Je mi z toho úzko, mluvila jsem o tom s manželem a oba společně jsme si s babičkou promluvili, ale ta vůbec nepochopila, o co nám jde. Prý máme přestat žárlit, má ráda obě děti stejně, ale Verunka je její miláček a s tím nic neudělá.
Vlastně nám přímo řekla, ať nepočítáme s tím, že by stejnou měrou lásky dokázala zahrnout i své druhé vnouče.
Je mi z toho smutno, především kvůli malému. Zatím z toho nemá rozum, ale brzy přijde doba, kdy sám uvidí a pocítí, jaké rozdíly babička mezi ním a jeho sestřenicí dělá. Bojím se, aby z toho nebyl zraněný a zmatený.
Manžel taky neví, co s tím. Promluvil si se svým tátou, který je ale, co se týká malých dětí, úplný mimoň, jemu ti prckové nic neříkají, s tak malými dětmi se nedokáže porovnat. Takže ho otec jen odbyl nějakými obecnými řečmi a dal najevo, že se tím nechce vůbec zabývat.
Uvědomuji si, jak strašně moc mi teď chybí moje maminka. Vím, že ona by byla pro své vnouče tou nejlepší babičkou, a mrzí mne, že nás syn ji nikdy nepozná. Zemřela na rakovinu před třinácti lety.
Myslíte, že je ještě šance, aby se tchyně začala chovat jako správná babička i k našemu synovi? Co bych pro to mohla udělat? Nechci v rodině vrážet nějaké klíny, spíš bych chtěla nějak zapůsobit na babičku, aby si uvědomila, že svým přístupem našemu synovi ubližuje. Ale jak jsem psala, rozhovory na toto téma skončily jejím absolutním nepochopením a neochotou se na toto téma bavit.
20.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička preferuje pouze první vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no, zklamalo by mě to taky. Už jsem slyšela, že některý ženský mají radši děti dcer.... prostě to přijměte jako fakt, nevnucujte se s návštěvama a už jí nic nevysvětlujte. Dobrovolně se vás vzdala, tak ať si trhne. Třeba v okolí najdete milou starší paní, která dítěti babičku vynahradí....
Já jsem překvapená kolik z vás tu napsalo, že je normální přijímat lépe vnoučata od dcery než od snachy. Vidím, že budu muset svou tchyni začít vehementně chválit 
medved: 
Tomu neporučíš. Sama jsem to zažila, kdy moji prarodiče vždy stranili dětem máminy sestry. At jsem udělala co jsem udělala co jsem udělala, nikdy to nebylo dost dobře. Hrozně dlouho jsem se snažila je získat na svou stranu, ale nikdy jsem se na první místo nedostala. Moje mami to taky řešila ..můj děda ji doslova řekl, tvoje děti mám rád, ale ty druhé mám raději..a u toho zůstalo.
Lásce a sympatiím prostě neporučíš. Dnes to už neřeším, když chce babi sněčím pomoct, jsem to já kdo jí pomůže a ne milované vnučky z druhé strany...věřím, že na to prarodiče už přišli, že krásná tvářička neznačí krásný charakter, anebo nepřišli,ale mě je to už jedno. Jednám podle svého svědomí. Na všechny křivdy co mi kdy způsobili jsem nikdy nezapomněla, ale odpustila jsem.
Tvůj syn to jednou pozná na vlastní kůži, budeš mu to muset nějak šetrně vysvětlit a vždy stát při něm. Hlavně at se nesnaží zavděčit, je to nevděčná a bolestivá práce, navíc k ničemu nevede, jen ke zklamání...Držím palce at babi rychle prozře.
.gif)
Vůbec to neřeš. Povznes se nad to a prostě s tchýní nepočítej. Možná je dobré, že si vám neplete do výchovy a nediriguje váš čas 
Nino, asi žádná babička nemá úplně stejně ráda všechna vnoučata. Já tedy aspoň takovou neznám. Až budeš mít druhé dítě, taky uvidíš, že ledacos budeš dělat jinak než s prvním. Určitě ho nebudeš tolikrát fotit a určitě nebudeš rozmýšlet nad každou podružností, jako když šel jednou mimořádně spát místo v sedm v místo osm,zda to je tak dobře a nebude nemocný. Budeš mít větší nadhled. Věř mi. Jinak přílišná láska a protěžování dětí, jejich upřednostňování prarodiči, škodí. Uvidíš to za pár let. Může to narušit vztahy s rodiči, nikdo se krátce řečeno s děckem tak babrat nebude jako tahle milující babi a může to způsobovat jenom problémy. Z človíčka nebudou ve školce, ve škole, v práci tak unešeni jako babička z prvního vnoučete, ale budou ho brát jinak, jako každého. Věř mi, je to možná pro syna i vás rodiče lepší, péče babičky by vám mohla zasahovat do výchovy, plánování volného času....moje matka taky upřednostnila bratrovy děti...ale ony jsou mladší, než ty moje....já to už neřeším. Jen když vidím, že za ní teď nikdo nechodí-už ji nepotřebujou-tak si říkám, teď by jí byly mé děti dobré....
.gif)
Jestli tě to uklidní tak je to všude stejné,taky se s tím nemůžu vyrovnat,někdy to bolí víc,někdy míň,ale s mojí povahou se s tím nikdy úplně nesmířím.....s manželem už to nerozebíráme,akorád nás to trápí ještě víc....naštěstí náš synátor jě taková splachovací povaha,takže on to nějak nevnímá a doufám,že to tak zůstane...
mila redakce, mam problem s hrozne aktivni matkou, ktera se nam vecne mota do vychovy dcery. Zacala to uz od miminkovskeho veku, moje matka si od narozeni vysloveně si říkala o hlídání a vnučku si k sobě brali často na celé víkendy hned poté, co přestala být kojená. Zezacatku to bylo prijemne, mit chvili jen pro sebe, ale ted ma dcera ctyri roky a s babickou travi pomalu vic casu nez s nami, obavam se, ze ji ma snad radsi nez me a to nemluvim o tom, ze nastavovani nejakych vychovnych pravidel je obtizne az nemozne, protoze babicka dceru vylozene rozmazluje. Z dcery mi pred ocima vyrusta rozmazleny spratek a nejsem schopna s tim neco udelat. Snazili jsme to to s maminkou probrat, ale ona nevidi a neslysi.
Neustále jí něco kupuje, doslova se v ní vidí. Teď v létě ji bere na dovolenou k moři a o ničem jiném nemluví, než jak se těší.
Zavidim sve svagrove, ktera ma take maleho chlapecka, ale tam jsou vztahy takove normalne, obcas navsteva, obcas darek. u nas je to vylozene k zblazneni a me uz z toho hrabe.
nemůžeš udělat nic. Pamatuju se, že moje babička tvrdila, že děvčátka jsou hodnější. Ano, je to většinou pravda, malé holčičky jsou obvykle tvárnější, poslušnější a kluci jsou výbojní, takže náročnější na pozornost a čas. Možná je to i tvůj případ, možná je to jinak, ale každopádně se na to vykašli a netrap se. Čas všecko vyřeší, vnouček přijde za babičkou pogratulovat s kytičkou a zašišlá básničku,
a babka zjihne.
.jpg)
Nech to plavat.
1) je rozdíl v vnoucatech od dcery a ve vnoucatech od JENOM snachy. To je pravda pravdoucí a nic s tím nenadelás. Obcas se vyskytne vyjímka, ale to je spís omylem
2) kazdý je stvurcem svého zivota a nemuzes nikomu narizovat koho a jak má milovat/ nenávidet. Proste tvá tchýne má jiné priority nez ty. Nekdo má rád cervenou a jiný zelenou, nekdo má rád holcicky nekdo chlapecky a tretí se vychýbá vsem detem.
Zatím je tvuj syn malý a nechápe, casem jak se bude vyvíjet situace sám pochopí. Mozná se parkrát nepríjemne zeptá nekdy tebe nekdy i babicky. Co mu odpoví babicka je jeji problém, ty na ni nikdy neházej spínu, proste vecne odpovedet ano babicka te má ráda, ale trosku jinak nez já a táta. Kazdopádne neboj, ono se to nejak vyvrbí. A deti se dají vychovat i bez babicek, pravda s babickou (zvlást hlídací) je to jednodussí a pohodlnejsí, ale jde to i bez nich!
U nás to trvalo 14 roku nez dcera pochopila,ze je vzduch. Jeden vecer probrecela a pak se dala dohromady a dneska po 3 letech se tchýne jenom diví. A druhá dcera nevím jestli je splachovací a jezdí k tchýni trosku zahrát na nervy a nebo jestli se snazí nejaký kontakt z ní dostat .
.gif)
Zrovna nedávno jsme hlídali vnoučata a moc jsme si to užívali , při mazlení mě " ujišťovaly " že jsem ta nejlepší babička na světě . Pak jsme se v řeči dostali na "druhou " babičku a děti srovnávaly .
Začala jsem jim vysvětlovat , že je má také moc ráda , ale že prostě povětšinou je rozdíl mezi babičkou od maminky a od tatínka , že mají k sobě blíž jako matka a dcera .
Měly na to svůj názor a své argumenty a moje vyvracely .
.jpeg)
Láska se nedá vnutit,ta musí být a ty s tím nic nenaděláš. Prostě to nech být. Ono je vždycky něco za něco. Alespoň vám nebude mluvit do výchovy. 
.gif)
Zkus pochopit tuhle starou a velkou pravdu:
Dítě od cizí a dítě od vlastní je ROZDÍL.
JEJÍ dcera ji porodila vnučku - je to 100% její krev...
Ty nejsi a nikdy nebudeš její krev... že si porodila? no a co? to dělá spousta žen..
A u dětí od syna nikdy není jisté, zda jsou opravdu jeho...
U nás je to stejné, nic si z toho nedělej. Děti od švagrové jsou modly se vším všudy.. a teď má tchyně nového miláčka (švagrová si koupila psa, a kod se o něj stará? Kde pes spí? ANO - u tchyně.. je tam častěji než naše děti
jako nechápu to, ale vyřešit to nelze, můžeš se s tím jenom smířit....
.jpg)
moje babička takle bezmezně milovala mého bráchu, rozmazlovala ho tak, že vyžadoval stálou pozornost a maminka z toho byla dost nešťastná. Když jsem se narodila já, chtěla začít znovu, ale moje maminka u vědomí hrozících dvou naprostých "závisláků" ji zarazila a řekla, že jsem její, tudíž mě budevychovávat po svém. Na to babička pravila: Když je tvoje, tak si ji nech. Vydržela tento přístup 25 let. Naštěstí to vztah mezi mnou a bráchou nenarušilo.
Nino, tohle se stává, nic s tím neuděláš... takže jen to synkovi nějak vynahradit - a moc to s ním nepitvat.... je spousta rodin, kde babičku mají úplně nefunkční, nebo jí nemají vůbec....
Donutit někoho, aby někoho jiného miloval nebo se k němu choval tak, jak si představujeme my NEJDE...
