Mám udat vlastního syna?
Mám sedmnáctiletého syna, vychovávám ho od jeho jedenácti let sama, s manželem jsme se rozvedli. On bohužel o syna ztratil zájem, založil si novou rodinu, a jelikož jeho nové manželce se nepodařilo s naším klukem najít vztah, raději se syna v podstatě zřekl.
Tomáš (syn) to samozřejmě těžce nesl, dlouho trvalo, než se s tím, co mu otec udělal, nějak smířil. Zpočátku se snažil ho kontaktovat, ale když zjistil, že táta se jen vymlouvá, případně nedrží sliby, postupně to vzdal. Asi tak od třinácti, čtrnácti let se s otcem prakticky nevídá, k nějaké návštěvě dojde sotva párkrát do roka.
Možná, že na synově problémovém chování má svůj podíl i to, co prožil. Od puberty je to s ním totiž hodně těžké a já cítím, že na něj nestačím. Ještě na základní škole mě přestal respektovat a dělal si, co chce. Má snaha o nastolení nějakého řádu vyšla úplně naprázdno. Velmi často jsem se cítila a stále cítím úplně zoufalá a bezmocná.
Teď je Tomáš ve druhém ročníku, učí se na kuchaře. Šel tam vlastně jen proto, že na nic jiného neměl. Flákal školu a jeho výsledky podle toho vypadaly. Ani na učňáku to ale nevypadá nijak slavně. Prvním ročníkem sotva prolezl, teď je zatím ještě začátek roku, tak těžko říct. Ale podle toho, jak se chová, mám obavu, že spěje k vyloučení. Chodí za školu, neučí se, je drzý, konfliktní. A já bezmocná.
A teď se konečně dostávám k tomu, proč vlastně píšu. Mám totiž důvodné podezření, vlastně spíš jistotu, že se Tomáš chytil nějaké party a krade. Všechno tomu nasvědčuje. Žije si jako král, každý den chodí do hospody, kouří drahé cigarety, občas si koupí něco značkového na sebe. Když se ho zeptám, kde na to bere, buď mi vůbec neodpoví, nebo řekne něco ve smyslu, že je prostě šikovnej a umí si to zařídit.
Nedalo mi to a jednou, když nebyl doma, jsem mu prohledala pokoj. Tím se moje podezření proměnilo v jistotu. Našla jsem různé šperky a jiné cennosti, docela dost peněz v hotovosti a i nějakou elektroniku včetně mobilních telefonů. O svém nálezu jsem Tomášovi zatím neřekla.
Je mi z toho úzko. Tohle už není legrace, tady jde o trestný čin. Jenže taky jde o mého syna, kterého mám i přes všechny potíže samozřejmě ráda. Není ještě ani plnoletý. Vím, že bych měla něco udělat, ale nevím co. Jít na policii? To by asi bylo nejsprávnější, ale představa jak udávám vlastního syna, je pro mne přímo děsivá. Jenže když neudělám nic, je to vlastně něco jako zamlčování trestného činu, nebo jak se tomu říká, a navíc budu jen nečinně přihlížet tomu, jak se z mého syna stává kriminálník.
Je mi z toho zle, kolikrát už jsem stála před policejní služebnou, ale nikdy jsem se neodhodlala vkročit dovnitř. Neřekla jsem to vůbec nikomu, držím to v sobě jako děsivé tajemství, které mne doslova sžírá zevnitř. Až jsem se rozhodla napsat to sem, anonymně. Asi mne odsoudíte a označíte za neschopnou matku, ale věřte, že taková nejsem. V životě by mne nenapadlo, že budu někdy řešit něco takového.
3.10.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám udat vlastního syna?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Teoretik: Já za to nemůžu. Ještě jsem se osobně nepřesvědčila, že tyto věci někomu koho znám k něčemu pomohly. Až se to stane, tak pak se na to budu dívat jinak.
jelítko: Jak je vidět já nepřesvědčím tebe
, ale ani ty mně. Na filosofii se vykašli o tom to není.
Teoretik: ne, ale to řešení je poněkud na hlavu. myslim, že to paní B. ale vůbec nepomůže vyřešit tento problém. možná jí to řekne něco filosofického, ale prakticky jí to asi moc nepomůže.
Cauky B. nema na neho nekdo ve Tve rodine vliv - myslim treba Tvuj bratr, deda nejaky chlap, aby s nim promluvil...Ja bych zkusila i otce, krev neni voda mozna by to pomohlo, mozna by ho poslal do hajku, ale za pokus to stoji...Vis tak po chlapsku on je opravdu na zacatku zivota, kazdy muze udelat kopance, ale musi to mit svoje meze...
Zkusila bych i psychologa mozna to dela zrovna, aby upoutal tatovu pozornost, kdyz byl hodnej nefungovalo to tak to zkousi opacne...Mozna se chytil party - nahrada rodiny...Je pod necim vlivem...Mozna si jen dokazuje, ze je chlap takove to chlapactvi, ze na vsechny vyzraje...Mozna potrebuje adrenalin...Je mlady je ho skoda, treba s nim neco delat...To se muze stupnovat, casem opravdu muze nekomu ublizit az ho treba uvidi...Vis v lidech se nekdy misi laska s ukrutnosti jistota s pochybnostmi...Lidi jsou vnitrne rozervani zvlast mladi...On potrebuje nasmerovat, vymezit hranice...Nejhorsi, aby se mu to zaclo libit...Kucharina dneska, kdyz je nekdo opravdu dobry muze pracovat v nejakem dobrem hvezdickovem hotelu nebo si otevrit svou restauraci a udelat z ni "neco"...Mozna i armada by mu prospela dril, disciplina kluci nekteri preferuji, ze oni nemusi nic rozhodovat jenom plni rozkazy + adrenalin, fyzicka, postup...
Moc jsem nepomohla
. Pro Tebe B. slabost je nam vrozena cely zivot na sobe musime "pracovat", abychom byli silni, dokazali prekonavat to tezke...Drz se, ja bych se snazila udelat vsechno krome toho udani, ale to neznamena, ze bych mu schvalovala zlo to vubec ne...Cely zivot ma pred sebou jini co by za to dali mit obe ruce zdravy, chodit, videt - zit...Byt na zacatku zivota, kdy vsechno teprve zacina, muze se rozhodnout po jake ceste pujde...Tolik moznosti je...
Almega: Takto jsem to vůbec nemyslela. Žádné co mě čeká a nemine. Z horoskopu se dají vyčíst povahové vlastnosti osoby a případné talentové zaměření. A to právě ve věku "nezbedného" hocha by mohlo být velmi zajímavé. On není horoskop jako horoskop . Takový ten z Blesku je k ničemu. Na rozbor osobnosti /vč. ev. vlivu rodičů a prostředí/ může pomoci. Je blbé, jako se to stalo mně, že jsem se to dověděla až v pozdním věku. Nicméně jsem svých vloh nějak podvědomě využívala celý život.
.gif)
Teoretik: však už taky žiju tu poslední etapu...
Teoretik: Nespolehla bych se na ten horoskop...mě ukázal.že nic nezdědím ani nevyhraju-a stalo se...Asi jsou boží cesty nevyzpytatelné...
Bellana: Se vším cos napsala souhlasím, jen s tím advokátem zatím ne. Ten ti může akorát tak říci o jaký čin jde a jaký může následovat trest. Ráda bych se domnívala, že v tuto chvíli je to bezpředmětné. A nezapomeň, že u advokáta vezmeš za kliku a stojí tě to min 500Kč. Trochu dra
há sranda.
sharon: Tvé názory jsou vždy z reálného života a podepřené zkušenostmi. A to se mi moc líbí.
jelítko: Ti asi nerozumím. To jako myslíš že jsem na hlavu?
Bellana:
loupák: Já nestojím vůbec o tvůj komentář. Je na paní, zde mnou uvedenou eventualitu využije či nikoliv. Jinak nejsem nějaká svíčková bába, která by podléhla módním svodům různých věštic. Pokud se ale přesvědčím, že něco funguje ať v materiálním či duchovním smyslu, pak se pomoci nezříkám, zejména pokud jde o pomoc vlastnímu dítěti. To drastické řešení se může využít později, ale až po vyčerpání všech možností.
Teoretik: No vidíš B. a je to vyřešený 
.JPG){kind=avatar}
Zeptala bych se ho, kde k těm věcem přišel. Pak by se vidělo. Nechtěla bych mít doma zboží z trestné činnosti. Ještě není plnoletý, tak by snad šlo vzít ho za flígr a dovést k psychologovi nebo k věznici. Ale neudávala bych ho. Spíš bych se informovala, kde najít dobrého advokáta a kolik stojí.
Nejsem rozvedená a s manželem máme velmi podobný systém hodnot, takže se nemohu vyjádřit k tomu, jak má samotná matka vychovávat děti. Nelíbí se mi ale, že všechny lumpárny, které děti provedou, jsou omlouvány tím, že prožily trauma z rozchodu svých rodičů. Děti z úplných rodin to taky nemají snadné a taky jim ne vždy lze koupit vše, na co si ukáží. Možná dokonce toho mají méně, protože snáz lze ohnout utahanou matku než dva rodiče táhnoucí za jeden provaz.
.gif)
Teoretik:
raději to nebudu komentovat
