Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bellana: To je na tom to smutné, že dokonce i násilník propuštěný z kriminálu pro pokus o vraždu, najde zas nějakou hodnou pečovatelku, která se o něj postará. Dokud jí nezabije nebo se o to nepokusí - viz čerstvý případ.

V případě v článku zmíněný Petr pak ovšem nehledá partnerku, ale náhradní maminku. A tou bych, na místě Terezy, být nechtěla.
To je pak další "dítě navíc". Ještě k tomu rozmazlené a ev. vzpurné, protože dospělé, svéprávné a "rodinu živící".

mam-ča: Vždycky se najde nějaká žena, která nechce být sama a baví ji někoho opečovávat. Není jich zrovna málo. Prostě taková druhá jeho matka.

Nenormální není ta maminka, ale zpovykanej synáček.
Možná se ta starostlivá matička zaradovala, že "chlapeček" konečně našel hodnou dívku a že snad už konečně dospěje a založí rodinu.
Třeba proto jim oběma o dovolené dělala dobrovolně služku, "jen aby jim to vydrželo"
"Synečka" bych pustila jak horkej brambor, jako to před Terezou zřejmě udělaly všechny ty "ostatní mladé holky", o kterých ten Petr mluvil.
Jasně, že tak jako maminka mu žádná podstrojovat nebude. A jestli chce jeho maminka, aby se syn konečně osamostatnil, tak by mu taky měla přestat poskytovat servis. Je to v jeho zájmu. Jinak z něj jednou, až maminka nebude, bude smradlavej bezdomovec. Protože s chlapem, co se neumí o sebe postarat, rozváže kontakty i zaměstnavatel. A co bude s "chlapečkem" pak ?

kareta: ...a víš že ti věřím ?

No a já si ještě donedávna vyčítala, že o svoje dospělé děti nejevím až tak velký zájem, jak by chtěly. Prostě není čas. To je doma navštívil víckrát Ježíšek než já a to bydlí cca 2-3 km...tedy ne ten Ježíšek, ale my od sebe

No, vaření a praní by mi nevadilo, ale nemusela by asistovat při souloži Kdyby mi lezla do apartmánu, tak bych chodila asi jen tak...jako že je vedro.Jak by vlezla do apartmánu, tak bych jí přepadla manžela a družila bych se s ním.

Jednoho mamánka jsem kdysi měla (ale v rozumné míře, společnou dovolenou jsem nikdy nezažila) a možná jsem ho i trochu vyléčila - ale trvalo to skoro dva roky a musel si sám uvědomit, že je mu přednější než matčin oběd. Ke všemu jsem v té době studovala, takže se mi docela hodila, že mu dělá servis někdo jiný.

Jinak by mě odradila už ta poznámka, že matku berete abyste ušetřili za benzín. Na takové uvažování jsem těžce alergická - buď chce tu dovolenou strávit se mnou a pak je mu jedno, jestli ho to bude stát o tisícovku víc (po pár měsících snad od něj nikdo neočekává, že bude dovolenou platit i Tereze), nebo to bere jen jakousi povinnost, no a to si pak na tu dovolenou může jet zrovna jen s matkou.

Terezo, sbal se a utikej.

jednoho syna mám již 25 let z domu ... odešel na vojnu , pak se oženil, našli si bydlení a motala se tam jeho tchyně - prakticky jsem o nich věděla až po narození druhého dítěte (starší bylo 8) a pak jsem nastoupila jako .. no prostě aby dítě nemuselo do školky, tak jsem každý ráno -3roky- naklusla k nim a vařila, hrála si s prckem, se starší psala úkoly ... a snacha to začala brát jako smaozřejmost ... tak jsem se šprajcla a DOST ... dobrých 8 let vím ,že se máme a jsme v poho .. se druhým je v poho hned od začátku ... pomůžu, jsem¨li požádána a ještě se cukám ... tak asi funguju opačně ... jsem už kmetka, tak si opačný vztah neumím představit .. já co by snacha .. sama jsem ji měla 450 km daleko a za celých 40 let jsme se potkali tak 4 x ... ani svatba nebyla ...ale asi bych z takovýho vztahu vycouvala , nebo bych byla tak vyčůraná a nechala ji všechno dělat dál a kdyby mě nějak buzerovala, tak bych ji řekla, že to zvládnu, ale chci BÝT SAMA ..

orinka: Já jsem tak nějak pomalu přestala pečovat o syna a dceru, i když ještě bydleli doma. Uklízeli si sami už od puberty a kolem dvacítky už mě přestalo bavit jejich brblání, co zas bude k večeři a to že oni zrovna né, tak jsem jim dala peníze, ať se o jídlo starají sami. Vařila jsem jen obědy o víkendu, pokud byli doma. Prádlo jsem sice prala, ale jen to, co mi doputovalo do koše na špinavé prádlo. Žehlila jsem na požádání. Jakmile se odstěhovali, brala jsem to tak, že jsou z nich samostatné jednotky. Ani jednoho z nich nikdy nenapadlo chtít po mně, abych jim uklidila, vyprala a navařila. Čímž nemyslím to, když je pozvu na oběd o víkendu.
U slečny z článku to vidím špatně, protože její drahoušek si není vědom toho, že by dělal něco špatně. Myslím si, že by to měla vzdát.

Tobii:

Syn je samostatný od svých 20 let a všecky domácí práce umí. Nedovedu si představit ke všemu, co mám, abych ještě lítala s buchtama přes celé město k synáčkovi. Už 20 let mě v podstatě k ničemu nepotřebuje a tudíž velmi dobře vycházím se všemi jeho známostmi. Nikdy by mi nenapadlo lézt mu do bytu. Nečetla jsem zatím rady dřívějších pisatelek, ale já bych ho zdvořile vrátila mamince.

Zrejme mu to tak vyhovuje a bud se Tereza smiri s tim, ze bude zit ve ¨trojici¨s maminkou nebo si najde normalniho chlapa . Mam takoveho souseda, je mu 53 let a zije sam ...jen jeho maminka a tatinek, kdyz on odjede do prace, naklusou k nemu domu a uz to zacne. Maminka ustele postylku, uklidi cely barak,navari, vypere a tatinek mezitim zajede nakoupit, pak treba poseka zahradu nebo natre plot a oba pilne pracuji, aby se synacek z prace vratil do uklizeneho a hotoveho . Uz nekolikrat mi tu vsichni tri vykladali, jak je pro neho tezke najit si partnerku.A ja jsem se jim a hlavne sousedovi snazla vysvetlit, v cem je problem. Nepochopili, a tak si soused vzdy najde nejakou pritelkyni, ta nejdriv zjisti, jaky je pravy stav veci, pokousi se to zmenit, coz se ji nepovede a tak je soused zanedlouho opet sam . A tak to jde porad dokola

Tak moje vlastní zkušenost... Svého muže jsem potkala, když mu bylo 29 let, už asi 10 let bydlel sám, nicméně, každý pátek až neděli trávil u rodičů - v jejich garsonce!!!!, případně s němi jel na chatu. Ale bez výjimky každý víkend! Maminka mu samozřejmě prala, vařila, uklízela (a to bylo přes celé město), když jsem se k němu nastěhovala, chtěla jsem koupit pračku, abych se o něj postarala sama a to jsem poprvé narazila, tchyně to obrečela, že přece mi může prát taky, že o nic nejde... další věc, každý víkend předpokládali, že k nim přijedem, když jsem to asi po 3 víkendech odmítla, tak se divili, že co jako chceme dělat jiného? (mě bylo tehdy pouhých dvacet let) No nic, zkrátím to... jsme spolu 16 let, není to mamánek ani omylem, na jeho pravidelné hovory s maminkou jsem si zvykla, první roky to bylo krušné, opravdu... byla jsem ta nejhorší, ale nikdy jsem se mezi nestavěla. Dnes, kdy už já jsem mnohem starší, tchyně samozřejmě taky, tchán zemřel, tchyně se přestěhovala daleko... to prostě už jde, už mnoho let to jde :-) Takže má odpověď je - nic není ztraceno, chce to jen změnit mu nastavená pravidla. A že se jeho maminka snaží a vaří na dovolené - co já bych dneska za to dala!!!!!

A pokud by nebyl ochotný se nad tímhle alespoň zamyslet, jestli na tom, třeba, není něco pravdy, tak pryč od něj.

" Po návratu jsem o tom s Petrem mluvila a došlo docela ke konfliktu, kdy mi zklamaně řekl, že si myslel, že jsem jiná, ale teď vidí, že jsem stejná jako ostatní mladé holky, které už z principu nesnáší svou potencionální tchyni"
Asi bych se ho tady zeptala, jestli nemá pocit, že tedy bude chyby asi někde jinde. A jestli mu opravdu přijde tento full servis normální. Vždyť Ty taky bydlíš sama a maminka Ti podobný servis neposkytuje. Argument typu, že já jsem chlap pro mě tedy neobstojí. Naprostá většina domácích prací se dělá rukama a ne tím orgánem, který ženy a muže odlišuje. A do práce chodíme stejně jako muži, vyděláváme ( bohužel za stejnou práci méně, ale to je na jinou diskuzi ), tak nevidím důvod proč by chlap se o sebe něměl postarat. Ano, určitě bych tolerovala, že ten pořádek není úplně 100%, ale třeba co se týče vaření - nevidím ani jediný důvod proč by chlap neměl umět uvařit pár jednoduchých jídel. Proč jsou spousta šéfkuchařů muži ? A jsou zatraceně dobří kuchaři. Já jsem ženská, ale taky jsem se nanarodila s vařečkou v ruce a musela jsem se to naučit.