Na dítěti šetří a sám si nic neodepře
Zjišťuju, že jsem si vzala pěkného sobce. Možná budete mít radu, jak s takovým chlapem jednat, jak ho přimět k tomu, aby přestal myslet jen sám na sebe. Připadá mi totiž, že je to s ním čím dál horší.
Jsme spolu čtyři roky, z toho dva jako manželé, máme rok a půl starého chlapečka. Ve chvíli, kdy jsem nastoupila na mateřskou, se manžel razantně změnil. Do doby, kdy jsem měla svůj vlastní, velmi slušný příjem, jsme ohledně financí nikdy žádné neshody neměli. Když mi začala chodit jen mateřská a později rodičovský příspěvek, zjistila jsem, že vlastně vůbec nevím, koho jsem si vzala. Jasně a jednoduše řečeno sobce.
Předtím jsme všechny výdaje řešili napůl a fungovalo to. Když se můj příjem snížil, nemohla jsem už vše řešit přesnou polovinou a manžel mi to začal předhazovat. Vůbec nebere v potaz, že ten nízký příjem mám díky tomu, že máme naše společné dítě. Podle něj na dítě beru příspěvky od státu a s tím musím vyjít. On zaplatí půlku nájmu a dalších výdajů a zbytek výplaty si nechává pro sebe. A je na mrtvici z toho, že už musí platit víc než půlku, protože můj rodičák tu druhou polovinu nepokryje.
Je to pro mne příšerná situace, nejraději bych se okamžitě rozvedla, ale těžko bych ze sedmi tisíci s malým vyžila. Teď přispívám z rodičáku částečně na nájem a ze zbytku – tří tisíc, má manžel představu, že zvládnu celý měsíc krmit i šatit jak dítě, tak sebe. Samozřejmě to nejde a musím mu o peníze říkat a pokaždé se cítím hrozně poníženě, protože on má kázání, jako bych ty peníze utratila za zlato a kožichy.
Sám si dopřává, nosí si domů laskominy, které si zamyká do nočního stolku, kouří, často si s kamarády zajde na pivo nebo na fotbal a tak. Vůbec mu není hloupé, že já škudlím, jak můžu, ovoce kupuju pro syna po jednotlivých kusech a sama si ho dopřeju jen z toho, co syn nedojí.
Mluvila jsem s ním o tom nesčetněkrát, bezvýsledně. Jsem zklamaná z našeho vztahu, z manželství. Připadá mi, že on si žije svým svobodným životem a já se synem jsme pro něj jenom přítěží. Uvažuju, že až budou synovi dva roky, dám ho do jeslí a půjdu do práce, abych na něm přestala být závislá. Jenže i to je problém, protože jesle nejsou levná záležitost.
Nemáte zkušenost s takovým chlapem? Já už nevím, jak dál. Zkusila jsem už všechno, dokonce už pro něj nevařím, což mu nevadí, zajde si do hospody. Strašně bych chtěla žít normálním rodinným životem, abychom byli spolu šťastní a syn měl zázemí. Ale mám obavu, že s tím exemplářem, co mám doma, to u nás tak nikdy nebude. Nevím, jestli je možné, aby se změnil. Je mu šestadvacet.
6.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Na dítěti šetří a sám si nic neodepře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jo a s tím člověkem jsem žila sedm let. Blbá zamilovaná
Pryč od něj, nezmění se.
tornado-lou: nechtěla jsem sem napsat, abych nemalovala čerta na zeď.
Moje zkušenost: loni v květnu otec mého dítěte odešel za jinou (nedával od ledna nic na domácnost ani na dítě). Neplatil celý rok než konečně došlo na soud a po třech měsících od soudu doručili rozsudek.
Dlužnou částku za celý rok jsem ještě nedostala, ačkoliv bylo psáno, že ji má do měsíce od doručení uhradit. Sice platí určené měsíční výživné od letošního dubna, s měsíčním zpožděním a vyhrožuje, že platit zase nebude, protože nemá (spíš se naštval, že jsem ho nevzala zpět, když ho nová vylifrovala a mstí se). Podala jsem na dlužné roční výživné exekuci, ale nic se neděje. Úroky za dlužné výživné prý žádný soud nikdy nikomu nepřiznal.
Tímto nechci říct, aby se Sabina na toho hnusáka nevykašlala, ale aby to udělala co nejdřív, je to sice z bláta do louže, ale psychická pohoda za to stojí
Ech, uprimne. My tu sice Sabinu uklidnujeme jak bude mit po rozvodu vyzivny na sebe i dite, ale fakt myslite, ze tenhle vylupek jebude platit??? Uz ho vidim. Nicmene si furt myslim ze na rozvod dojde. A ze to bude lepsi.
.JPG){kind=avatar}
Ťapina: My to měli obdobně. Měli jsme jeden účet. Každý z nás si z něho vzal stejnou částku jako kapesné, do kterého druhému nebylo nic. Zbytek, tedy hlavní část, sloužil k financování rodiny, každý si bral podle potřeby. Mělo to ale jedno omezení - od určité částky bylo třeba se dohodnout s tím druhým. Někomu by třeba vadilo, že manželovi říká, že si koupí kabát či pohorky, my jsme v tom problém neviděli. Asi že jsme oba finančně disciplinovaní. O tom, za co se utratí úspory, jsme opět rozhodovali spolu. Teď už si nebereme kapesné, protože se natolik známe, že víme, co si můžeme dovolit. Manžel peníze vůbec nesleduje, není ani outrata, ani lakomec, já to dělám, protože někdo to dělat musí, někdo musí vědět, jak na tom jsme. Situace Sabiny by pro mě byla nepřijatelná už v době před početím dítěte. Pořád nechápu, proč spolu lidé žijí před manželstvím, když nejsou schopní mluvit o důležitých věcech a plánech do budoucna. Nejsem plánovač, nemusím mít přesný harmonogram života, ale nemít vizi nepřichází v úvahu. Copak je život jen o tom, co budu dělat dnes, zítra, za týden? Nebo kam pojedu na dovolenou? S kým půjdu pařit? To je přístup proletáře nebo nádeníka, který nemá budoucnost. To už snad dnes nikdo není. Nebo jsem tak naivní?
Kamaradcin bývalý přítel setril na všem ale taky na sobe. Bylo mu zatezko koupit dvě limonády v hospodě. Výlet na kole zakončil "pojď, napijeme se hezky ze studánky"
Jakmile je od začátku vše na půl na korunu, je to spatně.
Tohle je následek toho, když manželé žijí s oddělenými účty a platí výdaje "napůl". To už s dítětem prostě nejde, teď musíte hospodařit ne napůl, ale společně. Jenže manžel už si zvykl, že má svůj účet pro sebe a nebude se ho chtít vzdát. My máme od svatby účet společný. Muž má sice vyšší příjmy, než já, takže si nechává něco bokem na své koníčky, to nevadí. Hlavní je, že na společný účet nasype dostatek, já tam nasypu, co můžu (momentálně jsem na rodičáku a přivydělávám si), měsíčně tam je dost na to, abychom pokryli výdaje na byt, dítě, jídlo a koupili si z toho oba i něco pro sebe, a není třeba řešit, jestli jsou to moje nebo tvoje peníze. Vřele tenhle systém doporučuju do každé rodiny, kde není problém s nadměrnou rozhazovačností někoho z partnerů 
Sabino, mám zkušenost s takovými exempláři a věz, že všichni tito, jsou již mými byvalými.
Teď mám rodinu a fajn chlapa.
Mám pocit, že snad v zákoně je, že by měli mít manželé stejnou životní úroveň a že pokud manžel nepřispívá, může snad manželka v době mateřské zažádat soudně o výživné jak na dítě, tak na sebe 
Nejsem právník, tak nevím jak to přesně je, ale vřele ti doporučuju aby sis to co nejdřív zjistila a učinila kroky k nápravě.
Možná by ses divila, jak by se ti životní úroveň najednou zvedla.
A ten exot, co máš doma a co mu ještě nedošlo, že má dítě, by se asi divil taky, když by najednou zjistil, že ke svému dítěti má také nějakou vyživovací povinnost 
A nechápu jednu věc. Proč uvažuješ, že po rozvodu bys musela vyjít se sedmi tisíci? Víš prosím tě vůbec, že existuje něco, čemu se říká alimenty?
Mám pocit, že s tímto exemplářem vás asi moc šťastný rodinný život nečeká 
No, zahoďme růžové sny, tenhle člověk se nezmění a s přibývajícími léty to bude jen a jen horší. Takže má rada - rozvod, čím dříve, tím lépe a výživné na dítě a Tebe, to víš, že přežiješ a vyžiješ.
Taky mám doma neskutečného sobce, ale já na to přišla až po 20 letech a stále se to zhoršuje, navíc ještě kombinace s alkoholem, což je mazec a taky to stojí hodně psychických i fyzických sil. Ale řešit se to musí. Tak hodně štěstí.
nevyzrálé sebestředné hovado, jedna věc, druhá věc, hrnula jsi se do vztahu, a nevěděla jsi s kým si začínáš. Nevyčítám ti to, já si zažila skoro to stejné. Byla jsem se synem sama 4 roky, od 9 m jsem se musela vrátit do práce abych nás uživila, mně na měsíc zbývalo 900,. pro oba, pokud ovšem otec poslal výživné, když ne, neměla jsem ani na bydlení. Pokud máš možnost hlídání a možnost vrátit se na malý uvazek do práce, neváhej, ano přijdeš o určité krásné chvilky s malým, ale i to ti časem sym vynahradí. a s tím pánem, co si hraje na rádoby manžela, rozvod, dát ho k soudu a vylíčit jim tam vše, jak se chová, nastaví mu výši výživného, po rozvodu máš nárok i na výživné na sebe, a to se umí vyšplhat na dosti slušnou částku, pokud má na to, aby si denně chodil na oběd do hospody, a užíval si , tak má i na to, aby platil tobě. Jdi od něj.
ten by letěl i s tím nočním stolkem..
..pryč od něj.
Je to vůbec možné? Takový sobec a hajzl? Dítě je vás obou, ty o něho pečuješ, jste rodina a máte nárok na stejnou životní úroveň. Pokus se s ním domluvit a když to nepomůže, tak zajdi za právníkem. Aby si zamykal jídlo do stolku...no to je pod úroveň.
.gif)
a takových sobeckých blbů je.....na nic nečekej vše řeš soudně když on není schopen nic pochopit......takový vůl je na ránu !!!......zamykat si laskominy do šuplíku....no ten by letěl i s tím šuplíkem na hlavě....nedej se , máš právo na stejnou životní úroveň nebo měl zůstat na mateřské on !!!!
Tak s tímhle bych nežila ani za nic, máš(i se synem) nárok na stejnou životní úroveň, jako má on, nedej se a pěkně si ho podej
Tfuj teda....S někým takovým bych byla rychle hotová....Mně můj muž dopřál luxusní mateřskou, se synem jsem byla doma ještě dokonce čtvrtý rok na neplacené. A že jsme si to pěkně užili, bylo to zatím nejhezčí období mého života....
Pokud se Váš manžel již dnes chová takto, rozhodně s ním nebudete mít pohodový život a už vůbec ne šťastný život. Zamknout si jídlo do šuplíku? To snad udělá jen malé dítě před sourozenci.
Dala bych mu přečíst zdejší reakce na vaše psaní....
Jste, Sabino, ještě mladá, a jistě máte se synem právo na prima život, takže já doporučuji rozvod s tímto sobeckým omezencem....
To uz je tady nekolikaty chlap..to mě dokáže vytočit do bela. Měsíc bych sepisovala náklady a předložila mu to i s uctenkami. Pokud by nebyl ochoten dál "se dělit", požádala bych o rozvod. Šetřit na vlastních dětech může jen blbec
