Mám brát vážně jeho vyhrožování sebevraždou?
.jpg)
Asi jsem si pěkně naběhla svým současným vztahem. A to jsem si myslela, že ve svém věku (je mi už 40), dokážu rozpoznat, co je člověk zač. No, asi nedokážu.
Ovdověla jsem velmi mladá, nebylo mi ještě ani třicet. Manžel zahynul při autonehodě. Bylo to šílené, měla jsem tehdy ročního syna, kterému je dneska dvanáct. Vychovávala jsem ho sama, na nový vztah jsem neměla pomyšlení. Až před rokem a půl jsem poznala svého současného partnera. Rozvedený, o čtyři roky starší, se dvěma dětmi – 13 a 9 let, které jsou v péči matky. On si je bere každý druhý víkend.
Začali jsme spolu chodit, všechno klapalo, po nějaké době jsme do našeho vztahu zasvětili i všechny naše děti a víkendy, kdy měl u sebe ty své, jsme trávili všichni společně na výletech. Kromě drobných rozmíšek všechno klapalo, jak má, žádné větší problémy se nenaskytly.
Po necelém roce chození jsem mu navrhla, zda se ke mně a k synovi nechce přistěhovat. Uvítal to velmi rád, bydlel v pronájmu. Začali jsme spolu žít. Zpočátku bylo všechno v pořádku, ale postupem času se začaly objevovat první neshody a z mé strany i jisté rozčarování. Z dosud pozorného a obětavého partnera se postupně stal docela velký sobec.
Najednou mi došlo, že dokud jsem byla se synem sama, vlastně nám nic nechybělo. Teď si připadám jako služka a pečovatelka. On se zpočátku snažil doma pomáhat, ale postupně slevoval a teď už je líný si po sobě odnést i hrnek. Všude nechává všechno válet a ještě má řeči, že je nepořádek. Když mu řeknu, ať ho tedy nedělá, dokáže být velmi nepříjemný a udělat dusno i na několik dnů. Víkendy, kdy jsou u nás jeho děti, trávím u plotny a neustálým uklízením po nich. Obě jsou dost náročné na jídlo, jen tak něco nesnědí a já mám docela problém vymyslet něco, co by bez problémů snědly. I syn je z nich nešťastný, protože se s nimi v ty „jejich“ víkendy dělí o svůj pokoj a vadí mu, že se mu prohrabují jeho věcmi a vše si bez dovolení berou. Jako by tam byly doma.
Abych se moc nerozepisovala. Je to asi tak měsíc, dva, co mi došla trpělivost a uvědomila jsem si, že ani já ani syn něco takového nemáme zapotřebí. Vnitřně jsem se rozhodla, že vztah ukončím a když jsem byla dostatečně odhodlaná, partnerovi jsem to oznámila. Slušně, klidně. Vysvětlila jsem mu, že se v našem vztahu a soužití necítím dobře, že mám pocit, že mi to víc bere než dává a chtěla bych se s ním v klidu rozejít a ať je tedy tak laskavý a od příštího měsíce si najde bydlení.
Jeho reakce mne hodně překvapila, či spíš šokovala. Úplně se rozklepal, ať se prý neunáhluju, že mne miluje, i mého syna má rád, jeho děti mne zbožňují, co si počne, jak jim to vysvětlí, že je to ode mne pěkná podpásovka a jestli budu na rozchodu trvat, mám ho na svědomí, protože on si něco udělá. Jsem prý jeho životní láska, neumí si beze mne představit, co bude dál. A když ho nechci, nemá pro něj život smysl. Řekla jsem mu, že takové citové vydírání ať na mne nezkouší, že na smysl života má své děti, ať mne nedělá odpovědnou za jeho bytí či nebytí.
No, nebyl to příjemný rozhovor. Nicméně asi dosáhl svého, protože ten konec měsíce, do kdy jsem mu dala termín k odstěhování, proběhl právě teď posledního června a on je stále u nás. Chová se snaživě, najednou začal pomáhat v domácnosti, je pozorný, nosí mi dárky, všemožně dává najevo, že se mnou chce být.
A já jsem v takové podivné situaci. Sama v sobě mám jasno, prostě ho už nemiluju, mám tisíc důvodů, proč s ním nebýt a mým snem je být opět sama se synem. Jenže rázně to ukončit nějak nemám sílu, nebo na to nemám povahu. Zvlášť, když se teď tolik snaží. A taky mi, přiznávám, vrtá v hlavě ta jeho myšlenka na sebevraždu, protože ačkoli si to rozumově můžu zdůvodnit jak chci, tak kdyby to náhodou opravdu udělal, výčitek bych se asi do konce svého života nezbavila.
A tak jsem se rozhodla se vás tady zeptat na váš názor na celou mou situaci. Co by podle vás bylo nejlepší udělat? Daly byste mu ještě šanci a doufaly, že se ve vás city k němu opět probudí, nebo byste se řídili tím, co momentálně cítíte?
3.7.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám brát vážně jeho vyhrožování sebevraždou?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Dalsi duvod k me vcerejsi otazce ????? PROC si stehujete chlapa domu? To uz je ted jedno.
Uprimne na tvem miste bych mu hned vecer zopakovala svoji zadost o odstehovani. V pripade ze zacne vyhrozovat bych mu rekla neco ve smuslu, ze jsem ho milovala ale on sam to svym chovanim zkazil, tudiz nasledky nese on. A na sebevrazdu musi mit hoch silu, pokud ji nema tak at si vyhrozuje a pokud ji ma tak evidentne ho skoda nebude. Spis si myslim ze jenom vyhrozuje.Rekla bych na to tema, ze je to jeho zivot a on je za nej zodpovedny. Pokud tuto zodpovednost nedokaze unest tak jsem se v nem zmylila hned dvakrat a velice me to mrzi, ale porad je to JEHO zivot a ne tvuj.Ty mas zodpovednost za zivot svuj a sveho syna, ne za zbytek sveta! Dala bych mu novy termin s tim, ze pokud se neodstehuje sam, menim posledni den zamky a svoje veci najde tam a tam (treba v bananovych krabicich na chodbe). A svym detem at rekne, ze je totalni vul ktery vsechno zkazil. 
Tak tolik lásky, kterou pán disponuje, svět neviděl od dob, kdy se sám do sebe zamiloval Narcis.
Pořídila sis bohužel ukázkový exemplář ubožákodlaka a jediné, co na tento druh strašidel platí, je rázný postup. Jeho zasebevraždění bych se nebála, jelikož zjevně bez fyzické úhony přežil rozvod a dokázal svým dětem vysvětlit rozpad rodiny, váš rozchod by měl zvládnout levou zadní a s vysvětlováním dětem by si měl poradit podle původního scénáře. Takže pokud je tvé rozhodnutí nezvratné, požádej ho, aby se odstěhoval. Pokud spustí sebevražedné prndy (jako že jo), ujisti ho, že jestli okamžitě nepřestane, ušetříš mu námahu a dorazíš ho vlastní pílí. A stůj si na svém, pokud nebude mít sbaleno a nebude za dveřmi. Takového jsem zažila taky. A představ si, že to přežil a dokonce stačil zmoudřet. Takže pevnou ruku a jdi si za svou hvězdou.
.jpg)
bubu4+1 - 3.7.2013 5:58 na tohle bacha, kdyby to fakt udělal podle její ,,dobré" rady a přišlo se na to, mohla by být stíhaná.
Výhrůžky sebevraždou by se vážně brát měly a ne jen proto, že by si ten člověk něco chtěl skutečně udělat - pokud by si udělal, musíš vědět, že to není Tvoje vina a nejsi za to odpovědná, je svéprávný a plně za sebe odpovědný on sám.
vážně bys to měla brát i z toho důvodu, že je to člověk, který výhrůžky používá k ovládnutí svého partnera, aby s ním mohl manipulovat a dosáhl svého. S takovým člověkem nelze žít a nelze na takových základech stavět vztah. Navíc to svoje snažení posléze obrátí proti tobě, že on se táááák snaží a ty jsi ta špatná - na to velký pozor. je to opět manipulace, vydírání a citové násilí - v tuhle chvíli by se dalo už říct, že jsi obětí manipulátora.
Navíc sis na sebe upletla bič, protože jsi ustoupila pod nátlakem sebevraždy a vzorného chování jednou, viděl že to zafungovalo, takže při dalším pokusu o rozchod to zopakuje a možná přitvrdí.
U těchto lidí platí jediné a to Tvoje důslednost.
Podívej, nemiluješ ho, nechceš s ním být, nechceš být s jeho rodinou, chceš být sama, máš to v sobě vyřešené - odejdi z toho podivného vztahu a nic si nevyčítej. Nejsi za něj odpovědná a ani za jeho rozhodnutí.
A na znovu probuzené city nevěřím, obvzlášť, když by mi někdo takhle vyhrožoval.
Přeji ti hodně štěstí
a moc bych byla ráda, když se ozveš, že se všechno zdárně vyřešilo.
Každá legrace něco stojí. Ten byt bych mu našla sama a zaplatila za něj nájem na měsíc a tříměsíční kauci.
Pánovi bych tam za pomoci syna a kamarádů odstěhovala jeho věci a u sebe doma vyměnila zámek.
Sbohem, a šáteček !
Hlavně pozor, jak píše "sevenofnine", aby u Tebe neměl nic přihlášeného (TP, internet, apod.).
Přeji hodně sil, s vyděračem a manipulátorem se žít nedá.
ax: máš pravdu, ale mě by kromě toho zazvonil v hlavě poplašný zvoneček, tohle co on předvádí není přecitlivělost, ale spíš manipulace. On se najednou snaží a přesvědčuje ji, že ona to vidí špatně, prý jeho děti ji milují (dovoluji si pochybovat), zneužívá její měkkost proti ní, prostě se u ní usadil a odmíta se hnout a nalamuje Romanu aby jednala proti sobě, bere jí sílu jednat ... tohle je klasická ukázka manipulace. Je otázka kolikrát si Romana bude muset proběhnout kolečko než zjistí, že tohle dobrý nebude.
Takovýto chlap, ač bych ho milovala sebevíc, by se mi v okamžiku toho jeho hysterického výstupu zprotivil natolik, že by už nebylo cesty zpět. Přecitlivělost u muže mi způsobuje alergii. Romano, nenechte se vydírat vyhrožováním sebevraždou a znovu mu důrazně zopakujte, ať se odstěhuje.
.jpg)
a možná bych ti doporučila přečíst si něco od legendárního Plzáka, ten toho o hysterických partnerech napsal hodně 
a přesně jak píše Monja, je to na léčení, i když výsledkem si nejsem moc jistá...
.JPG)
Ubohý...to je první přívlastek co mě k tomu pánovi napadl... 
nejsem stavěná na to, aby mi někdo odpovídal útokem, takže ve mě by tímhle vážně lítost a soucit nevyvolal...
.jpg)
Milá Romano, nejsi zodpovědná za chování dospělého ( a evidentně nezralého partnera ) Normálně Tě vydírá, znovu mu řekni, že měsíc uplynul, a ty na to rozchodu prostě trváš a pokud bude vyhrožovat sebevraždou, řekni mu, že na něj zavoláš sanitu, protože to je problém, hodný léčení. Promiň, pracuju v tom, tak to znám z druhé strany, jenom Tebou manipuluje, nedovol mu to !!!!!
hmmm tohle znám :-( jasně JÁ Tě miluju, JÁ si něco udělám, TY můžeš za to, že JÁÁÁÁ ... dosaď cokoliv ... njn mě bylo 16 a tak jsme putovali k sobě a od sebe (pak kytky, romantika, dárečky) a pak se snažil míň nosit dárky a víc mě přesvědčoval, že bez něj nepřežiju, kdo by se mnou byl ... no prohlédla jsem po první facce ... jenže to jsem byla mladá a blbá, myslím, že Ty tohle fakt nemáš zapotřebí. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají ... hele už jsi nalomená, přemýšlíš ne o tom, že jsi zodpovědná za sebe a svého syna, ale za něj a jeho štěstí, jeho život ... fakt nejsi zodpovědná za štěstí žádného dospělého člověka. Takže udělej pápá, dej nový termín, skoč si koupit nový zámek a nachystej si pytle na jeho věci a hned druhý den co vyprší termín, šup s pytli před dveře, vyměň zámek a při dobývání, volej policajty, jo a tu výpověď mu dej písemně a pošli doporučeně ať máš něco v ruce. Doufám, že peníze máte vyřešené a on nemá přístup ke Tvému účtu nebo nemá trvalé bydliště u vás, tak "blbá" jsi snad nebyla. Bacha na cokoliv co by měl v Tvém bytě přihloášené na své jméno (např. internet, nějakou pujčku atd.) ať u Tebe ještě neklepe exekutor.
podala bych mu provaz, řekla, v kolik jede první rychlík, kde najde prášky na spaní a že nůž najde v kuchyni. On by si tu sebevraždu asi rychle rozmyslel, debil
Sama píšeš, že ho už ráda nemáš a jsi s ním vlastně ze strachu a jakéhosi divného pocitu odpovědnosti. Neměla jsi ustoupit, už jsi to mohla mít za sebou. Neboj se, teď podruhé už to pro něj nebude takový blesk z čistého nebe, poctivě mu řekni, že ses pokusila, ale že to zkrátka nejde. To se přece stává, že se lidé rozcházejí... Ona by ho ta snaživost po čase přešla. Jen bys musela víc zatínat zuby.
.JPG)
Jak dlouho asi bude snaživý? A pak znova a znova a znova - rozchody, sliby, vyhrožování...
Žádná podpásovka to od tebe není, neděláš nic za jeho zády, řeklas mu to do očí.
To co cítíš je tedy momentální nebo trvalé?
Z toho bych vyšla. Pokud ho nemiluješ, proč bys s ním zůstávala? Aby nemusel svůj život řídit sám?
Taky jsem na takového týpka měla to štěstí. Vždycky když jsem se s ním konečně odhodlala rozejít, tak mne ukecal, chvilku sekal latinu... a za čas mu otrnulo a zas jsme byli tam kde předtím. Naposled též vyhrožoval sebevraždou - přestěhovala jsem se, odstřihla ho a víš co? Nic, přežil to. Pochopil že jeho problémy už řešit nebudu i kdyby se na hlavu postavil, tak si šel hledat jinou oběť.
Popravdě, nechápu proč zůstávat s někým kdo ti nesedí, a vůbec - chudák syn, za nic nemůže a cizí děcka ho doma uzurpujou, už jen kvůli němu bych s pánem vyrazila dveře.
Takže - kufry za dveře, zavolat jeho příbuzným ať si ho vyzvednou, pokud chceš mít jo čisté svědomí - a pápá!
