Mám udat vlastního syna?
Mám sedmnáctiletého syna, vychovávám ho od jeho jedenácti let sama, s manželem jsme se rozvedli. On bohužel o syna ztratil zájem, založil si novou rodinu, a jelikož jeho nové manželce se nepodařilo s naším klukem najít vztah, raději se syna v podstatě zřekl.
Tomáš (syn) to samozřejmě těžce nesl, dlouho trvalo, než se s tím, co mu otec udělal, nějak smířil. Zpočátku se snažil ho kontaktovat, ale když zjistil, že táta se jen vymlouvá, případně nedrží sliby, postupně to vzdal. Asi tak od třinácti, čtrnácti let se s otcem prakticky nevídá, k nějaké návštěvě dojde sotva párkrát do roka.
Možná, že na synově problémovém chování má svůj podíl i to, co prožil. Od puberty je to s ním totiž hodně těžké a já cítím, že na něj nestačím. Ještě na základní škole mě přestal respektovat a dělal si, co chce. Má snaha o nastolení nějakého řádu vyšla úplně naprázdno. Velmi často jsem se cítila a stále cítím úplně zoufalá a bezmocná.
Teď je Tomáš ve druhém ročníku, učí se na kuchaře. Šel tam vlastně jen proto, že na nic jiného neměl. Flákal školu a jeho výsledky podle toho vypadaly. Ani na učňáku to ale nevypadá nijak slavně. Prvním ročníkem sotva prolezl, teď je zatím ještě začátek roku, tak těžko říct. Ale podle toho, jak se chová, mám obavu, že spěje k vyloučení. Chodí za školu, neučí se, je drzý, konfliktní. A já bezmocná.
A teď se konečně dostávám k tomu, proč vlastně píšu. Mám totiž důvodné podezření, vlastně spíš jistotu, že se Tomáš chytil nějaké party a krade. Všechno tomu nasvědčuje. Žije si jako král, každý den chodí do hospody, kouří drahé cigarety, občas si koupí něco značkového na sebe. Když se ho zeptám, kde na to bere, buď mi vůbec neodpoví, nebo řekne něco ve smyslu, že je prostě šikovnej a umí si to zařídit.
Nedalo mi to a jednou, když nebyl doma, jsem mu prohledala pokoj. Tím se moje podezření proměnilo v jistotu. Našla jsem různé šperky a jiné cennosti, docela dost peněz v hotovosti a i nějakou elektroniku včetně mobilních telefonů. O svém nálezu jsem Tomášovi zatím neřekla.
Je mi z toho úzko. Tohle už není legrace, tady jde o trestný čin. Jenže taky jde o mého syna, kterého mám i přes všechny potíže samozřejmě ráda. Není ještě ani plnoletý. Vím, že bych měla něco udělat, ale nevím co. Jít na policii? To by asi bylo nejsprávnější, ale představa jak udávám vlastního syna, je pro mne přímo děsivá. Jenže když neudělám nic, je to vlastně něco jako zamlčování trestného činu, nebo jak se tomu říká, a navíc budu jen nečinně přihlížet tomu, jak se z mého syna stává kriminálník.
Je mi z toho zle, kolikrát už jsem stála před policejní služebnou, ale nikdy jsem se neodhodlala vkročit dovnitř. Neřekla jsem to vůbec nikomu, držím to v sobě jako děsivé tajemství, které mne doslova sžírá zevnitř. Až jsem se rozhodla napsat to sem, anonymně. Asi mne odsoudíte a označíte za neschopnou matku, ale věřte, že taková nejsem. V životě by mne nenapadlo, že budu někdy řešit něco takového.
3.10.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám udat vlastního syna?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nechala bych policii, ať si na to přijde sama, jestli je na co. Ono totiž prakticky není co oznamovat - přijít a říct "našla jsem v pokoji syna divné věci", to celkem nezakládá důvod k vyšetřování... a hlavně nemusí chlapec hnedka přepadat stařenky v parku, může jít o něco, co je sice na hraně zákona, ale ještě to není trestná činnost.
Existují poradny pro ženy v obtížných situacích, zřizovatel je obvykle městský úřad, nebo nějaká bohulibá organizace. Většinou pracují anonymně, takže tam se obrátit. No a řekla bych, že je sice 5 minut po dvanácté, ale pořád je čas. Zjistit, kdo jsou synovi noví kamarádi, a trošku mu dát najevo, kdo sakra tady má rodičovskou autoritu, a co je nepřípustné.
To je soda....Ať uděláte,co uděláte,vždycky se ukáže,že to způsobilo řetěz dalších nepříjemností...Zdá se mi,že se už teď syna bojíte-takže bych mu řekla doma,co jsem našla a co si o tom myslím,a dala bych mu ultimátum,že buď se sám přihlásí nebo to na něj půjdu říct...Kdyby vás hned fyzicky napadl,tak bych zavolala policii,nechala bych ho odepsat z bytu,bydlet může klidně někde sám,penězi bych ho podporovala jen v nutné částce a jinak by se musel začít starat o sebe sám-když je tak "schopný".Snad se ještě má šanci vzpamatovat,a když ne,tak se nedá nic dělat,berte ho,jakoby zemřel,oplakejte ho,a žijte si svůj život sama... napadá mne,že se asi něco podstatného v synově dětství(kromě toho rozvodu a odmítání),stalo a syn ztratil iluze i o vás....
Tak na tohle je rada těžká. Snad snažit se kontaktovat některé organizace, které se tím zabývají a mají přehled, jaké jsou možnosti.
Docela mě děsí , že vztahy se synem můžou zajít tak daleko, že se s ním nedá sednou a říct mu něco jako :" záleží mi na tobě, nelíbí se mi co děláš, mrzí mě tvé chování, řítíš se do průšvihu" a jemu je to jedno, ani se nezamyslí nad tím, co mu máma říká a jemu jedno, že sice pomůže sobě, ale škodí jiným.
Linda: Určitě je někde chyba v minulosti, ale jaká. Na každého platí něco jiného, kdyby se něco udělalo dřív jinak, tak by k určitým věcem nedošlo teď.
Akorát že je těžké říct co, dokonce i zpětně, natož se správně rozhodnout v tu chvíli.
No jo, ale exmanžel, i když se doteď nestaral, tak by měl vědět, že se něco děje, neboť otcem jaksi být nepřestal. A dokud syn není zletilý, tak policie bude žádat i "podání vysvětlení" od rodičů, kdyby něco. Přinejmenším. Takže by bylo vhodné ne chtít od něj řešení, nebo pomoc, ale aspoň mu říct, nebo napsat, že se synek sune do malérů.
Milá B., pokud jsi schopná ještě se synem se normálně bavit, nebo spíš on s tebou, řekla bych mu na férovku, co jsem našla, a dala mu nůž na krk - buď se vzpamatuje, nebo se to bude řešit jinde. Ale mám obavy, že tohle je taková hraběcí rada a se synem moc řeč nebude. V tom případě bych se obrátila někam na linku důvěry nebo nějakou takovou poradnu, jak píše orinka. I když by nakonec došlo na tu polici, měla bys aspoň oporu a nebyla bys v tom sama. Přeju, ať se vše v dobré obrátí, i když podle zkušenosti z vlastní rodiny vím, že je to běh na dlouhou trať
jo, a na exmanžela bych se rozhodně neobracela. Nestaral se doteď, když "o nic nešlo", tím spíš bude couvat teď, když je průšvih. Ještě si vyslechne, že je to všecko její vina...
a něco takového?http://ssp-ol.cz/ - teda jen jako příklad, funguje tady u nás, nevím, odkud pisatelka je, ale pokud by v blízkosti bydliště nic nesehnala, určitě by ji neodbyli, kdyby se na ně obrátila.
.jpg)
Zvědavka: sice s tebou souhlasim,ale tyhle rady "neco si stim mela delat uz tenkrát na základce" nesnásim. Mám dceru nekde na zacátku vsech tehle a podobnych problemu. Kdybych se zbláznila a zacal odpichovat usima a skákat po hlave absolutne nic nezmuzu, muzu byt ráda, ze aspon chodi do skoly. At se obrátim kamkoliv o pomoc nebo radu tak jediná odpoved je, ona je v puberte (cerstvych 15), to ji prejde, dejte ji cas a prostor, neboj ona se vzpamatuje a podobné královské rady. Ano maji pravdu, ale tech prusvihu co staci nasbirat nez se vzpamatuje a pak nakonec se clovek dozvi, ze jsem s tim mela neco delat uz tenkrát a ne dnes psát SOS cla´nky.
B. myslim ze vim jak Ti je, ta bezmoc je desivá. Poradit neumím a doufám ,ze sama zde pod clánkem najdu nejakou pouzitelnou radu 
.jpg)
Nemám radu, co dělat,ale spíš, co nedělat... Nekonzultovala bych to s jeho otcem. Mohlo by se to i obrátit priti tobě.
Zkus nějakou rodinnou poradnu, tam mají právníky a je to anonymní a poradí ti, co dál. Držím pěstičky!
Tohle ti nezávidím 
.
Na rozdíl od ostatních si myslím, že schůzka s otcem bude o ničem. Pokud se nestaral doteď a dal přednost nové ženě před synem, tak se teď neobrátí.
Policejní psycholog a nějaký advokát ti taky nebude moc paltný. Nanjevýš ti poradí, že když syn práskne ostatní, tak bude mít mírnější trest. Což by tedy ve finále nemuselo být tak špatné.
Osobně bych si synka podala, ale pokud tě nebere a nemáš autoritu, tak si taky nemyslím, že bys tím bůhvíco dokázala. Přinejmenším tě pošle někam. Přinejhorším, pokud je už tak daleko, a asi je, můžeš se taky dočkat toho, že ti jednu natáhne. Takže s tím počítej. No rozhodně bych to riskla, s tím, aby to věděl a pak ať už bude reakce jakákoliv zašla na Policii. Tam bych se asi taky dožadovala ochrany, protože pokud je chlapeček už moc daleko, tak tvůj výlev určitě sdělí partě a těžko říct, kam jsou ochotni zajít.
Pěkné to nebude v žádném případě a pokud se kluk nevzpamatuje a neotočí o 180 stupňů, tak ho pravděpodobně ztratíš.
A nesváděj vše na rozvod a rozchod s otcem. I když je to kruté, chybu jsi bohužel dělala ty někde ve výchově. Už na té základce jsi měla jakkoliv reagovat a ne jen být z toho smutná a zoufalá.
Jsem teď hnusná, ale jen proto, že ti nechci nic mazat. Ale uvnitř mě je mi tě fakt líto a MOC MOC ti držím pěsti, aby se u vás vše spravilo, bez co nejmenších následků. Musí to být hrozné, něco takového zažívat.
Drž se holka
rozhodně se ihned sejdi s jeho otcem, nejlépe někde v advokátní poradně nebo tak něco, kde by už věděli, jaký postup zvolit
pokud by se dostal někde do pasťáku a nebo vězení, ještě se něco přučí, nebo ho to zcela zlomí
nekšeftuje s drogama? ty šperky nemusí být z krádeží jeho, ale těch, co drogy potřebují....
taky nevím, co bych dělala, ale rozhodně něco udělej hned dokud není plnoletý, (jestli má 17 tak je to otázka pár měsíců) pak už nezmůžeš vůbec nic.
držím palce a přeji hodně sil
Kontaktuj i jeho otce a řekni mu to, aby se to pak neotočilo proti Tobě. Sice se k němu nehlásí, ale i tak se může stát, že ho třeba syn bude kontaktovat a stěžovat si na Tebe, že jsi mu třeba prohledala věci, nebo jsi ho udala.
orinka: 6.31
No to bude asi lepší, než ten právník...ale rozhodně by něco dělat měla.
B. nejsem na Tvém místě takže pustě vymýšlím co bych, ale v tomto případě bych se obrátila telefonicky (z budky) na bílý kruh bezpečí nebo na nějakou jinou poradnu. Tam Tě nasměrují a poradí. Myslím, že potřebuje pomoc nejen Tvůj syn, ale i Ty sama. Tohle není standartní životní situace na kterou by stačil panák na kuráž nebo pejsek na vyčištění hlavy. Nevím jestli je v ČR něco jako internátní škola, nebo nějaká stáž v zahraničí aby se dostal od party, ale to by Ti měli poradit odborníci. On může být syn rozmazlenec ve kterém se vidíš a díky rozvodu mu všechno odpouštíš, ale na druhou stranu to může být zoufalé volání o pomoc a touha někam patřit nebo klidně něco mezi tím, ale to Ti nikdo takhle po internetu nepoví. Jen škoda, že jste nevyhledali někoho dřív, ale to je Ti teď houby platné.
Držím palce ať je to jen úlet, ale tohle doma mlčením nezvládnete.
