Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tři roky chodím se svým přítelem, po roce jsme spolu začali bydlet a nyní máme půlroční holčičku. Trápí mne, že si mne přítel nechce vzít a hodně se řídí podle své matky. Já to prý mám chápat, už jednou si naběhl a jeho maminka má obavu, aby se situace neopakovala.

Přítelova rodina získala v restitucích po revoluci velice slušný rodinný majetek, který dále úspěšně rozvíjejí a rozmnožují. Patří tedy k těm dobře zaopatřeným, i když na první pohled byste to na nich nepoznali. Nejsou přehnaně okázalí, stále bydlí v maličkém domku a nemají ho ani nijak luxusně zařízený. Přiznám se, že tohle mi na nich bylo od počátku sympatické, že nemají potřebu dávat své nadprůměrné finanční zázemí na odiv veřejnosti.

Když jsem Jirku poznala, neměla jsem o jeho majetkových poměrech ani tušení. Okouzlil mne svým vtipem, přiměřeně sebejistým chováním, a když jsem ho později poznala více, získal si mé sympatie i přístupem ke své bývalé ženě a synovi, které nadstandardně zajišťoval, ačkoli to byla ona, kdo od něj odešel kvůli jinému muži.

Když mne Jiří seznámil se svými rodiči, připadalo mi všechno dokonalé. Vtipní, příjemní lidé. Ovšem pouze zpočátku. Po nějaké době jsem z Jirkovy maminky začala cítit jakousi ostražitost, namířenou proti mně. Několikrát jsem byla nechtěným svědkem, jak svému synovi špitá, ať si dává pozor, aby nedopadl jako s bývalkou. Doslova řekla: „Dneska jdou holky jen po penězích, hlavně s ní neměj dítě!“

Šokovalo mne to, ale nic jsem neříkala, rozhovor jsem vyslechla náhodně a nebyl určen mým uším. Nicméně navzdory maminčině radě jsem otěhotněla a narodila se nám holčička. Zprávu o těhotenství maminka nesla hodně těžce, pookřála až ve chvíli, kdy držela malou v náručí.

Už v době, kdy jsem byla těhotná, jsem projevila přání, abychom se vzali. Jiří se všelijak ošíval a vytáčel, a pak z něj vylezlo, že to nemůže mamince udělat, že se musí napřed vzpamatovat z toho, že čekáme dítě, svatbu by prý nepřežila. Chtěla jsem, aby mi to nějak vysvětlil, protože jsem nechápala, proč by měla matka umírat kvůli tomu, že se jí žení syn, a dostalo se mi podrobného výkladu, ze kterého mi lezly oči z důlků.

Maminka mého přítele je totiž paranoidní. Ty navrácené majetky jí doslova vlezly na mozek a ona trpí utkvělou představou, že je o jejich peníze někdo připraví. Proto žijí navenek velice skromně, nechtějí v lidech vzbuzovat závist. První synovu manželku prý měla ráda, ale když ho začala podvádět s jiným a posléze měla tendenci ho oškubat jak se dá, něco se v ní zlomilo a začala syna od jakéhokoli dalšího vážnějšího vztahu odrazovat.

A tak, i když mám Jiřího skutečně ráda a opravdu mi nejde o peníze, jsem zcela nevinně postavena do role potenciální zlatokopky a zlodějky. Velice se mě to dotklo. Řekla jsem Jiřímu, že jak spolu můžeme žít a vychovávat dítě, když jsem z jeho strany vystavena takové nedůvěře. Ujišťoval mne, že ta nedůvěra pramení z jeho maminky, on že mi věří, ale ať chápu, že v tomhle nemůže jít proti vlastní matce.

Je mi z toho na nic. Nic jsem jim neudělala ani nikdy žádné nekalé úmysly neměla a nemám. Chci mít normální rodinu a vztahy. Nemůžu za to, že on si poprvé vybral špatně. Vůbec nevím, jak se mám zachovat. Nechci bořit náš vztah, ale žít v takovém nespravedlivém podezírání taky nemůžu.