Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

punh: "Nerudnýho dědka" si uvázala na krk teprve před čtyřmi lety. S tím se tchýně může klidně ještě rozvést.
Horší to je, když s někým žije celý život, a on začne být protivný až na stará kolena, když zůstane doma v důchodu.

Nika1: já myslím, že babiččin manžel je naštvaný ne proto, že je babička u mladých, ale že to má v povaze. Děti nesnáší, tak ho to obtěžuje. A tak se ani nedivím babičce, že se snaží realizovat jinde, když je manžel nerudný, těžko bude trávit víc času s ním, když je mrzout

Nika1: to už tu bylo - babča si našla placenou pomoc v domácnosti a na své mladě a vnoučata už neměla čas.Mladá si musela snad najmout pani na hlídání a občasnou pomoc v domácnosti. Bylo to babče vyčítáno, že ji jsou peníze milejší než vlastní děti někde ten článek tady je....ale to všechno se pochopí, až člověk dospěje na druhý břeh .... to je života kolotoč....

Kdyby mě chtěl někdo kdysi ,když byly děti malé,pomáhat...Jó,co bych za to dala...jenže tchýně přijela obvykle jen na přehlídku,sice se ohlásila,ale bylo to pro mě děsné:koukala do skříní(proč to mám takhle složený a né jinak),nutila nám záclony(všichni mají záclony!!!),vnucovala své názory na to či ono,s dětmi ale nijak nepomohla...Nakonec sám manžel viděl,že by to nešlo a tak jí domluvil,a od té doby už u nás léta (a vlastně už nikdy) nebyla...Moje máma přišla jen na návštěvu,ale nenápadně šla a něco mi pomohla,jen tak opatrně,že jsem si toho skoro ani nevšimla...Bohužel,brzy zemřela,tak jsme si jí moc neužili....

Śarko musíš to nějak ukočirovat pomalu a jistě ,neboj jak tu bylo napsáno vše jednou skončí děti vyrostou už nebude třeba tolik hlidání.

Já bych ji to vše vysvětlila ,že je to moje domácnost a ona má svojí ,že chci jen pohlidat děti víc nic snad někdy něco upect ,ale o to si řeknu prostě ji to slušně vymluvit

Babiččin manžel je právem naštvaný, že není babička s ním, ale s pro něj cizími dětmi a ještě dře v cizí domácnosti. Chtělo by to, aby si babička našla koníček nebo něco co by dělala s manželem a co by ji bavilo a tím se zaměstnala.

Já Šárce rozumím. Chce být ve své domácnosti svou paní, ale občas potřebuje pohlídat děti. Tchýně je se svým životem zřejmě nespokojená (prudící manžel) tak se snaží nějak začlenit do synovy domácnosti, kde má dobrý pocit, že je její pomoci zapotřebí.
Chyba je, že Šárky manžel přijímá "mamaservis" jako samozřejmost.
Pokud si Šárka prosadí, že tchýně nebude šůrovat jejich domácnost, bude to manžel požadovat po Šárce, a ta bude buď uštvaná, nebo bude chtít od manžela pomáhat, a budou kvůli tomu rozbroje.
Zažila jsem pomoc manželovy babičky, která byla úžasná, a já se jí zpětně moc omlouvám za to, že jsem její pomoc odmítala, protože jsem (bláhově) chtěla zvládnout všechno sama. Byla jsem mladá, radikální a nesmířlivá. Připadalo mi to jako nežádoucí vměšování do rodiny.
Dneska na to nahlížím jinýma očima. Nikdo mě nechtěl "vyšachovat" z pozice paní domu, fakt mi babička chtěla jenom ulehčit život, a být nablízku svým milovaným pravnoučátkům.
I mně chtěla jenom pomoct, abych měla víc času na sebe a nepadala večer únavou.
Chápu, že se člověk s těmi nejčistšími úmysly se těžko odmítá. Zkus Šárko přehodnotit svůj postoj. Tu pomoc s dětmi fakt potřebuješ, a kdo ne ? Ale to převlékání postelí bys měla paní tchýni rozmluvit. To už je za hranicí vpádu do soukromí.
Ten čas, který díky tchýni ušetříš, věnuj hlavně sobě. Ať už studiu, sportu, nebo pokecu s kamarádkami.
Zbyde Ti taky mnohem víc času na děti...no a i na toho Tvého "mamánka".

dadka: přesně

nasemami: tak to se mi nezdá, není to pravda a dělat pak ještě rozbroje mezi starouchama...

.....rozumíte si

Šárko, máš štěstí romuníte si a ještě ti pomáhá. Chápu, že čeho je moc toho je příliš. Asi se u vás cítí dobře, a vidí tvou vděčnost. Její manžel bere asi vše jako samozřejmost a tak když vidí vděčnost tvé rodiny tak se může přetrhnout. Jen škoda, že tvůj muž nemusí s ničím pomáhat, má stále mamahotel.

Ja Sarku chapu. Mam rada veci pod kontrolou a timto bych zacinala mit pocit, ze jde moje domacnost mimo mne. Nejspis bych se snazila to resit stylem - jeee, babi, tys vyzehlila, tos moc hodna, ale vis co, priste to fakt nedelej, udelej si kafe a odpocin si, abys tahla dve domacnosti, to fakt ne. A byla bych jak kolovratek, i kdybych mela tuto vetu omilat denne, nepovolila bych... pak se mi jeste libil napad od nasemami v 10.17

Myslím, že toto oceníš až to budeš dělat sama. Je to těžké, na jednu stranu by mě to taky vadilo. Na druhou, pomocnice v domácnosti je super. Taky jsem si jednu platila. Chodila jednou týdně v pondělí a byla moc hodná a čistotná a jakoby patřila do rodiny. Ale tak jsem se přistihla, že se každé pondělí někde zdržím a chodila jsem až po páté, až když jsem věděla, že je pryč. Teď , když už jsme s manželem sami v domě, tak se snažím to zvládat sama , no a mockrát si na ni vzpomenu. Pokud ti nevadí jako člověk, a neruší tě doma po příchodu z práce, kde by ti případně vyjmenovávala, cože všecno udělala, tak by mě to asi nevadilo.

nasemami: to vůbec není špatnej nápad

Ono to zní hezky, přijít domů z práce a mít "hotovo". Ale mně by to asi taky vadilo. Třeba i proto, že zrovna můžu mít chuť na něco jiného, než co babička iniciativně navařila a napekla... A hlavně to podle mého znamená nulové soukromí, když někdo vleze všude, má potom dokonalý přehled o mém životě, a i když to nekomentuje (ještě to!), je to jaksi nepřirozený stav. A zase něco jiného je placená služba - cizí osoba udělá to, na co byla najata, a tečka. Babička v dobré vůli se stará o vše jako o svou domácnost, a myslím, že časem by to začala automaticky pokládat za svoje právo, mluvit do všeho - já se vám tady o to starám, tak já rozhoduju. A to už by bylo fakt pozdě... Je potřeba se rozmyslet, jestli autorka fakt potřebuje ten servis, a jestli to zvládne vlastními silami (o čemž tak trochu pochybuju ) a pak jasně říct, že teda konec, babi, klíče sem, a ode dneška chodíš jen na návštěvy, žádná úklidová služba. Decentně, samozřejmě, protože to, co dělala, je vysoký nadstandard, který nezaslouží být jen tak odbyt dvěma slovy. Za sebe říkám, že bych to takhle nechtěla. Moje matka jednou jedinkrát hlídala mé synky u nás doma. Slovy dvě hodiny. To naprosto stačilo, abych to už nikdy nezopakovala, trauma z toho měly děti, babička i náš tehdejší pes.