Občas dám synovi na zadek. Jsem špatná?
Mám pětiletého syna a asi se vymykám dnešnímu modelu výchovy, kdy je dětem dovoleno prakticky vše a plácnout je patří k něčemu nemyslitelnému. Syn je normální kluk, docela často zlobí a když už to přehání, klidně mu dám pár na zadek. U svého okolí se ale setkávám s nepochopením a kamarádky, se kterými se stýkáme a mají také děti, mi dokonce řekly, že bych se nad sebou měla zamyslet.
Přitom si nemyslím, že bych byla nějaká matka tyranka. Jenom se snažím syna vést k tomu, aby byl slušný a vychovaný. Nesnáším, když se rozcapuje, neposlouchá nebo dělá naschvály. To ho vždycky párkrát upozorním, že takhle ne, pak už i zvýším hlas a když to nezabere, dostane párkrát na zadek a hned je klid. Měla bych si kvůli tomu připadat jako krkavčí matka? My i celé generace před námi jsme byli tímto způsobem vychováváni a nevím, že by to na někom zanechalo následky. Mluvím samozřejmě o normálním naplácání, nemám na mysli nějaké výprasky rákoskou nebo vařečkou. To už je opravdu extrém.
Když jdeme někam společně s kamarádkami a jejich dětmi, kolikrát mě to stojí hodně sebeovládání, když vidím, jak s nimi ty jejich děti cvičí a ony jen bezmocně stále dokola vysvětlují něco, co už bylo tisíckrát vysvětleno. Na těch dětech je vidět, že mají maminky na háku a vysloveně zkouší hranice, kam až můžou zajít. Samozřejmě to můj syn v téhle společnosti zkouší taky, ale toho si dokážu rychle srovnat. No a pak poslouchám, jak jsem neschopná matka. Poslední dobou už na tyhle hromadné akce radši ani nechodím, jen občas, výjimečně.
Nicméně občas se přistihnu, že pod tlakem okolí začínám přemýšlet, jestli opravdu nedělám něco špatně. Syn dostane na zadek tak třikrát týdně, jak kdy. Někdy vydrží i dva týdny hodný, někdy zlobí fest, od rána do večera. Snažím se mu vysvětlovat, uvědomuju si, že je ještě malý, ale přece i to vysvětlování má své hranice. Ale asi jsem dneska s tímhle přístupem za exota.
Co si myslíte vy? Považujete současný výchovný trend, kdy se kolem dětí chodí pomalu po špičkách, jen aby náhodou neutrpěly nějaké trauma za správný? Taky jste svým dětem občas daly, nebo dáváte výchovně na zadek?
11.10.2016 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Občas dám synovi na zadek. Jsem špatná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ono taky vysvětlit někdy dítěti...
dva humorné případy
říkala jsem, když se ti něco stane, přijdeš a řekneš
stalo se to a to
kejvala hlavičkou
za nějakou dobu přišla a řekla
stalo se to a to...rozlila jsem mlíko
Nika1: Mně připadá nejlepší příčinná souvislost. Když s něčím dělá co nemá, sebrat mu to. Plive ovoce, nic nedostane. A pro jistotu ani dortík nebo co se to ještě dávalo další dětem.
Když se děti praly o bonbóny, stačilo říct, že se buď dohodnou, nebo nebude mít nikdo nic a rázem dokázaly pytlík rozpůlit v klidu.
Vysvětlovat lze do jisté míry, dokud vidíme, že to nepochopil. Ale tenhle kluk zjevně chápe, jen ho to nezajímá, tam už vysvětlování nemá cenu.
Na vztekání zase zabírá ztráta publika, osobně vyzkoušeno. Jakmile jsme synka vystrčili za dveře, s tím, že na křik není nikdo zvědavý, ruší a že se může připojit až se přestane vztekat, byl za chvíli klid.
orinka: Proč za půl hodiny? Při nejbližší příležitosti. A jestliže se mu za půl hodiny vykouřilo z hlavy, proč dostal na zadek, tak proč to vůbec dělat? Chci vychovávat dítě tak, aby to mělo dlouhodobý dopad, ne sérií impulzů, na které existuje okamžitá reakce bez dalších výsledků.
A fakt si nemyslím, že vztekající se dítě dostane na zadek, přestane se vztekat a jde poslušně na autobus. Možná jen začne ječet z jiného důvodu a stejně ho na ten autobus musím odvléct.
Hlavně by taková situace vůbec neměla nastat. musím předvídat. Pokud mám loudu, co se zastavuje na každém kroku, je potřeba jít dřív. Pokud to nejde , tak ho nějak motivovat - vysvětlit, že spěcháme a když stihneme autobus, bude tam pak čas na houpačky. Nebo si dát závody v běhu na zastávku, možností je spousta.
Jestli je to vztekání nečekané, má asi příčinu. Nemůžu trestat dítě za to, že je unavené, má hlad nebo se bojí injekce. To je moje chyba, že jsem to nezachytila dřív. Dospělý, když je unavený zůstane doma, dítě je se musí podřizovat dospělým, takže ti musí být soudní a brát ohled na jeho potřeby, když je na nich závislé.
Ječet na dítě je pitomost, z toho má větší vážně legraci, nejvíc se mi osvědčilo říct jim, jaké důsledky bude mít jejich chování a ať se rozhodnou sami. Ale pak ať se neopovažují brečet, protože měli i jinou možnost.
kubikm: Prohřešky myslím záměrné zlobení. Ale jak už jsem psala, situace, kdy tím ohrozí sebe (např. ta silnice, vroucí voda, příkop...), to je něco jiného.
Pokud dostává pětiletý kluk víckrát týdně na zadek, myslím si, že to není dobře.
Třikrát týdně není občas. Sama jsem malou plácla 2x, ale jen když ona plácla vzteky mě.
Tuhle byla na návštěvě kamarádka s 2letým synem. Děti dostaly ovoce a chlapeček ho rozžvýkal a plival všude možně. Nepomohlo vysvětlování matky, ani moje, ani že jsem mu dala na rozžvýkané ovoce misku. Vysloveně to dělal naschvál a mě vylítla ruka. Kluk dostal vztek a protože se bál bouchnout mě, bouchl mámu. Tak nevím, kde jsem udělala chybu. Když se mu něco zakáže s vysvětlením, je schopen se vztekat, ječet, kopat atd. Kamarádka je strašně hodná a furt mu to vysvětluje.
Arna: vpodstatě tak, jak píše verera. vyjdu včas, a když mi udělá scénu tak ho lapnu pod paží, donesu k autobusu a tam to vydýcháme.
Synek se začal vztekat v obchodě protože něco "nutně potřeboval",tak jsem začala dělat to samé.Co myslíte že se stalo?Synek se na mě podíval a říká"mamko,to je hnusný" a já jsem se ho zeptala proč to dělá on když je to hnusný a od té doby jsem scénu nezažila.Ale je fakt,že mi při tom bylo trapně a někteří lidé se na mě divně dívali....jiní pochopili a zvedali palce.
Piafka: čemu říkáš...prohřešek? něco vylil? rozbil?...ale nerad...to přejdu v klidu, event. vysvětlím
ale pokud řeknu, na silnici ne...a on tam schválně jde? tak ho zmydlím...opatrně, opravdu jen na zadek, ne na ledviny, zásadně ne na hlavu, s dítětem netřást....
konkrétně toto mé dceři zachránilo život
tchýně 
zavolala na vnučku, když jsme vystoupily z tramvaje na ostrůvek
zařvala jsem STŮJJ....ona na místě, jak ty figurky v kreslených filmech...a projel náklaˇdák...neměla by šanci
umíte si představit, že bych v této situaci zkoušela někomu něco vysvětlovat a opakovat?
jinak blbosti jsem neřešila...sama nejsem neomylná
jo a potom puberta
dcerka jeden čas každou větu začínala tsssssssssss, jako že jsem úplnej dement...
několikrát jsem ji varovala a řekla, že se můžeme domluvit
po jednom tssssssssss jsem ji dala facku....a byl klid, ona moc dobře věděla
pokud bych ovšem dítě "bila" každý den, tak to ztrácí smysl, je to něco jako pomsta
dítě moc dobře chápe ty hranice, dnes jsou i jiné tresty, sebrat mobil nebo tak něco...za nás byl jen večerníček....
co se asi honí dítěti v hlavě, když stojí se zakloněnou hlavou a kouká nahoru na rodiče co se zlobí, hubuje, rudne a prská. Po chvílce se může začít smát, nebo přestane poslouchat a zaujme ho úplně něco jiného. Přestane vnímat naše výtky, hážeme hrách na zeď.
Tak seknout - nepřerazit. A hlavně nepolevit, když navrhnem trest, ať si řve. Musíme vydržet. Pokud dodržíme co slíbíme a tresty nebudem jen nestrašít tak jsme na dobré cestě to zvládnout.
Někdy mají domácí mazlíčci více pozornosti jak někde potomci.
V pěti letech mi na plácání přes zadeček připadá velký. V duchu toho, jak tady někteří píšou, tohle platí u dětí mladších zhruba tří let, kterým nelze hodně věcí vysvětlit a v podstatě pro jejich ochranu jim člověk plácne, když opakovaně poruší pravidlo a ublížili by sobě nebo někomu jinému.
S pětiletým už by mělo jít se domluvit nebo trestat jiným způsobem.
A jinak k tomu, že bití nezanechává následky - má osobní zkušenost je, že ano, zanechává, vytváří to dost velkou bariéru mezi rodičem a dítětem a je to pro obě strany právě od určitého věku ponižující.
Takže suma sumárum - na místě Kateřiny bych začala rychle přemýšlet o jiném způsobu trestání za prohřešky.
V dnešní době by šla švagrová sedět /zvláště v Americe-New Jersey/.
Odešla za hlasem svého srdce z Bavorska, pak přišli dva kluci a manžel si našel mladší - tudíž coby hodně zaneprázdněná matka /sálová zdrav. sestra s nízkými alimenty/ byla na vše sama !
S bavorskou výchovou se jí podařilo z chlapců vychovat skvělé mladé muže, jeden je lékař-chirurg, druhý senátor a její výchova na nich nezanechala sebemenší následky
Zde se vyrojí jen odpůrci této metody, ale zkuste v jejím případě najít spoustu času k vysvětlování /i když sousedky byly k dětem chápavé a tuto její metodu nepoužívaly/,.
První příkaz či zákaz anglicky, druhý ostře německy a ke třetímu po několika ukázkách už nemuselo docházet - čili dle bavorské babičky jednu zleva i zprava na zadek - na každé dítě platí něco jiného 
Nechápu, proč nejsou kursy k výchově dětí 
- je to složitější činnost nežli cokoliv jiného, mnohdy by pedagogická škola nestačila
Jsem ráda, že to mám za sebou a jsem i babičkou přes Internet - můj názor je, že klidnou formou vše pochopí spíše mí dva 
, nežli nynější moderně vychované dítě.
Hafánci hned napodruhé cítí a pochopí, že TO TEDA NE a do latě je postaví plácnutí časopisu o mou ruku a pak klidným hlasem "good boys" a jde se k autu nebo domů
Verera: Malému dítěti se cestou dávno z hlavičky vykouřilo, co bylo před půl hodinkou a proč dostalo přes zadek - k nepříjemným věcem je zbytečné se vracet a připomínat mu to. To už je vyřízené.
tornado-lou: Od tak malého dítěte proslovy nečekám. Stačí, když poslechne a jde.
.gif)
tornado-lou: Můžeš mi popsat jak na tom přechodu budeš reagovat ty jako matka? A ještě když budeš chvátat a pojede ti ten autobus? Popiš, ráda se přiučím.
Většina těch rádoby skvělých matek tady nepochopila, že 3x týdně není vždy, ale je škoda to vysvětlovat. Kdo se chce do pisatelky navážet, vždy si něco najde.
Myslí, že to není ani málo, ani moc, je to jak kdy. A jak už bylo napsáno, škoda rány,...
Když proti mně sedí v MHD maminka s dítětem co mě neustále botou kope a na vysvětlování nereaguje, klidně kopnu to dítě a druhý kopanec bude patřit mamince. A té pořádný, aby věděla jak se vychovává nejen dítě, ale i blbý rodič.
