Práce v pohřební službě. Zvládly byste ji?
.jpg)
Už hodně dlouhou dobu hledám práci. Marně. Je mi 55 a jsem snad začarovaná, nikde mne nechtějí. O tu minulou jsem přišla před dvěma lety, kdy firma, u které jsem roky pracovala, krachla. Od té doby jsem na pracáku. Naštěstí nás manžel uživí, už jsem jen sami dva, ale žádná sláva to není. A hlavně, je to taky nejistota, být závislí jenom na jednom příjmu, protože nikdy nevíme, co se může stát. Přijde nemoc, nebo výpověď a budeme oba nahraní. A to nezmiňuju fakt, že být doma mi opravdu nevyhovuje.
Z marného hledání práce už jsem se propadla skoro do deprese, kdo nezažil, asi jen těžko dokáže pochopit, čím takhle „nezaměstnatelný“ člověk prochází. Teď se mi naskytla možnost. Dostala jsem pracovní nabídku, takovým trošku rozsáhlejším kolečkem „od známého přes známé“.
Stručně řečeno – jedná se o práci v Pohřební službě. Konkrétní náplň je sjednávání pohřbů a veškerá organizace a administrativa s tím spojená. Tedy zajišťování převozu zesnulých, jednání s pozůstalými… Paní, která tam do teď pracovala, odchází do důchodu a majitel za ni hledá náhradu. Vysloveně má představu nějaké zralé, životem zkušené ženy, která by zvládla vše jak administrativně a organizačně, ale zároveň i „psychologicky“ při jednání s lidmi.
Z té administrativy obavy nemám, ale co mne děsí je ten kontakt s pozůstalými. A vlastně celkově celá ta práce, kdy se všechno točí jenom kolem umírání a smrti. Stokrát si můžu říkat, že je to vlastně přirozená součást života, ale mám obavu. Bojím se, abych to psychicky ustála, všechny ty plačící lidi, vydávat ze sebe maximum empatie a tak. Jsem dost cíťa.
Tak nevím. Je to konečně práce, čekám na ni už dva roky, asi bych se teď neměla vybírat. Přesto váhám. Mám se rozhodnout v průběhu dubna, od června bych pak mohla nastoupit.
Co myslíte? Vzaly byste takovou práci v mé situaci? Dokážete si představit, že byste ji zvládaly? Možná by mi pomohly i rady o těch, které dělají v nějakém náročnějším zaměstnání, třeba na onkologii apod., jak se dá zvládnout ten nápor a hlavně, jak se naučit nenosit si tu práci s sebou domů. Manžel na to kouká nedůvěřivě, obává se, aby mě to nějak nesemlelo.
27.3.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Práce v pohřební službě. Zvládly byste ji?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
orinka: tak co já pamatuju vyřizovala jsem i tátu i mámu ...a nejmíň hodinu u našeho Fénixu....ukazují vzory parte, vytisknou ti i foto na parte a ty si vybereš..pak hudbu...cenovou relaci atd......je to věc nezbytná k vyřešení takže to člověk musí ustát...pro mne osobně to bylo horší u notářky u dědického řízení kde se tě vyptává na věci které tě nas...eou......kolik mají v kuchyni židlí....apod...já už tehdy řekla že jí dám klíče ať se jede podívat....ale zase záleží na koho kápneš.....
.jpg)
Být doma dva roky, vzala bych cokoli, ale tohle dokonce může být pěkná práce !!! Rozhodně bych do toho šla, třeba se tam najdeš 
Arna: no, snad nebude mít na každého klienta 20 minut, jak jsem slyšela o jedné pohřební službě
Tohle je v pohodě, já myslela, že to je příprava a omývání mrtvol....
Ale tak každý to má jinak.
Krom toho - lidi v tu dobu často ještě nepláčí, nebo ne takhle při jednání, protože i když to čekali, jsou ještě v šoku, spousta lidí se snaží držet a/nebo to udrží... To je různý.
.gif)
Nemohla, jelikoz mam fobii na pohrby a jsem timhle smerem abnormalne precitlivela.
.gif)
A ještě jedna rada na začátek: nikdy neuklidňovat pozůstalé aby neplakali, jen ať se vypláčí, raději přetáhnout provozní dobu, ale nechat je ať se emoce vyplaví. K tomu krabici kapesníčků.
Nečetla jsem vše, ale za sebe radím tu práci vzít. Jsem právě ta co dělá na onkologii a tak se se smrtí také potkávám a pozůstalými taky. I když není to tak časté jak si kde kdo myslí.
Na vše si člověk zvykne, já ještě dnes uroním slzičku když jde o někoho kdo mi přirostl k srdci nebo mladá maminka od malých dětí.
Chce to jen čas, postupně to bude opravdu vše v pohodě.
Ostatně, kdysi, když jsem se rozváděla nebo měla jiné starosti, vždy jsem zašla za kamarády na pohřebku, tam mi vždy pomohli a ač je to smutné místo, zažila jsem tam i hodně legrace, samozřejmě že když tam nebyli pozůstalí.
.jpg)
u nas v pohrebnej sluzbe sa iba s pozostalymi dohaduje aku chcu truhlu aky si praju obrad pytaju sa ci sa pochovava do zeme ci kremacia vybera sa kvetinova vyzdoba pani s ktorou sme to raz vsetko vybavovali vobec nemusela byt informovana o pricine smrti cize bola usetrena znalosti veci preco dotycny zomrel ak sa jej to nepovedalo zaujmala ju vyska a cca vaha zomreleho aby vedela poradit s vyberom truhly ucastna pohrebu ona nebola ani nemala byt preco...tak isto ako tu niekto spominal stacilo ak bola slusna a vecna a vedela pozostalym poradit pretoze ti zvycajne su skluceny a nevedia co skor co chcu a co zariadovat a kde ist dalej vybavovat....myslim ze je to naozaj kludnejsia praca ako na tych "socialnych davkach"...pozostalym staci prejavit uprimnu sustrast a dalej sa len zaoberat tym co je pre nich dolezite aby cely akt pohrebu bol slusny a dostojny oni viac ani nepotrebuju...
horsia je podla mna ta praca predtym nez clovek zomrie tam je velky napor na osetrovatelsky personal vtedy je ta komunikacia s pribuznejsimi vseliaka a ten personal je aj ovela viac oboznameny s celym pribehom dotycneho....zoberte to vyskusate a ak nebudete zvladat tu pracu mozete ju ukoncit a cakat na inu.
.jpg)
naděje: to bude chudak zemekoule pekne prelidnena .... ale ok pokud to nekomu pomuze prekonat ztratu blizkeho cloveka a nebo treba , jako zde, ziskat novou praci ci jinak pomuze ,tak nakonec proc ne
naděje: no to je rada do pranice.....
Kdybych opravdu ŽÁDNOU vyhlídku neměla, tak po dvou letech bez práce bych to rozhodně zkusila.
Mě osobně pomáhá, že vím, že podle Bible je smrt jen dočasná záležitost. Ano, zatím všichni umíráme, ale :
Bůh slibuje, že přijde doba, kdy „navždy bude smrt pohlcena“. (Izajáš 25:8) Aby odstranil (Bůh) smrt, musí nejdřív odstranit její základní příčinu, totiž hřích. Udělá to prostřednictvím Ježíše Krista, který „snímá hřích světa“. (Jan 1:29; 1. Jana 1:7)
více na : http://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/proc-lide-umiraji/
a http://www.jw.org
.jpg)
jak píší ostatní, vzala bych to. Od toho je zkušební doba, kdy člověk může odejít a myslím že je výbornej nápad jít se tam na pár dní podívat jak to tam chodí
Šmarjapanno, nad čím přemýšlíte? Práce v teplé kanceláři, v oboru který nekrachuje....dělat za 8000 jako pokladní v supermarketu taky určitě nebudete. Za zkoušku nic nedáte a pokud to nepůjde, odejít můžete vždycky.
orinka: aha - píšu o tom na Naštvalo vás, ne tady, pardon.
Jaguška: no vidíš, já mám starou maminku - 86 - píšu to níž, a holka, cvičí to se mnou strašně. Všech pět let jsem s ní všecko od operace po chemošky pochodila, hlídala ji, psychicky zvedala a teď je na poslední štaci, už jen paliativní léčba a ona je při plném vědomí a inteligenci. Moc těžko to nesu, když vím, jak ještě před pů rokem byla plná života a plánů. Za tu statečnost, s jakou zvládala všecky ty následky chemoterapií, si toto opravdu nezasloužila. Takže to máš případ od případu. Někdo je zas možná rád, že mu senioři udělají konečně místo.
