Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

Dcera žárlí na naše nenarozené miminko

Dcera žárlí na naše nenarozené miminko

Mám pětiletou dceru a jsem těhotná v šestém měsíci. Vždycky jsme chtěli dvě děti a jsem ráda, že se mi konečně podařilo podruhé přijít do jiného stavu. Snažili jsme se o to od doby, kdy byly dceři dva roky.

Na miminko se těšíme, starost nám však dělá naše dcerka. Ona na něj totiž strašně žárlí už teď, kdy ještě není na světě. Chtěli jsme ji na příchod sourozence připravit, hodně si s ní o miminku povídáme, ale žádný pozitivní efekt se nekoná. Dcera je doslova zatvrzelá, otevřeně říká, že ho nemá ráda a že ho nechce. Jsme z toho dost v šoku. Nikdy jsem u žádného jiného dítěte podobné chování nezažila.

Syn mojí sestry se na svého sourozence těšil, pořád mamince hladil a pusinkoval bříško, i po narození sestřičky se k ní choval moc pěkně a pozorně. A to mu byly teprve čtyři roky. I u několika mých kamarádek proběhlo vše kolem druhé dítěte celkem bez problémů, občas se vyskytlo drobné žárlení ze strany staršího, ale nebylo to nic katastrofálního.holčička

Proto mne přístup a postoj naší dcerky dělá velké starosti. Nemyslím, že bychom ji nějak rozmazlovali. Samozřejmě, že se jí hodně věnujeme, ale to je přece normální. Přemýšlím, jestli to není spíše její povahou. Ona je taková dost samorostlá, i učitelka ve školce si občas postěžuje, že s ní bývá těžší pořízení a často prý bojkotuje společné aktivity a vyžaduje speciální pozornost jen na svou osobu. Patrně má výrazné sklony k sebestřednosti a v budoucím sourozenci cítí ohrožení svého výsadního postavení.

To bych i chápala, že je toho na její pětiletou hlavičku možná teď moc. Ale razance, s jakou budoucí dítě odmítá, je opravdu velká, chvílemi až brutální. Několikrát mne dokonce bouchla do břicha, často je nafouknutá a uražená, přitom nemá důvod. Jsme z toho s manželem nešťastní a bojíme se, co bude následovat, až se její sourozenec narodí. Uvažovala jsem i o návštěvě nějaké poradny.

Jak probíhalo čekání na druhé sourozence u vás? Setkala se některá z vás z tak zarytým odmítáním, jak to máme my s naší dcerou? Co s tím?

Sandy


25.5.2011   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 63   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Dcera žárlí na naše nenarozené miminko

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-63
Bellana
Bellana - 25.5.2011 11:22

Můj syn se na narození miminka těšil. Tedy ze zcela sobeckých důvodů - měla jsem opravdu rizikové těhotenství, tak mi neměl lézt na břicho, nesměla jsem moc chodit a už vůbec ne toho šestnactikilového macka zvedat. Tak se těšil, že až se to narodí, bude zase matka použitelná. To bylo zklamání, když se ta uřvaná sestra objevila doma a musel se jí přizpůsobit denní režim. Žárlil, ale neubližoval jí. Nejvíc se mu na ní líbilo, že mu ji záviděl kamarád ze školky.smajlik - 2 Nejsou si sice tak blízcí jako Gondíkovi, ale docela se respektují a asi i mají rádi. Dokáží prokecat noc, když se náhodou doma sejdou.

 
Haninka
Haninka - 25.5.2011 11:17

Stanik: taky jsem starší sestra o šest let mladšího báchy a ten je protěžovaný dodnes (je mu 38). Na větu :jsi starší, máš mít rozum" jsem alergická dodnes. Naše vztahy taky byly taky díky tomu ne úplně ideální, spíš můj k němu, ale před pár lety mi konečně došlo, že on toho protěžování vlastně nikdy nezneužíval proti mě a ani ho nevyžadoval, že to je chyba našich a od té doby se můj vztah k němu zlepšil a jsem ráda, že ho mám.

 
Bellana
Bellana - 25.5.2011 11:14

Markýza: V dnešní době je hodně těžké zvládat výchovu. Každý zná jen své dítě a pár dětí z rodiny a okolí. Ve filmech a seriálech vidí buď totálně nesnesitelné fakany (a jejich nekonečně trpělivé a tolerantní rodiče), nebo naopak malé génie (vyjadřující se stylem: Bohdá nezhynemesmajlik - 16). Názory a zkušenosti svých vlastních rodičů považuje každý za předpotopní a pokud jde o tchána a tchyni, těm nemožným lidem se zdaleka vyhne. A k tomu současný kult dítěte. Nemají to dnes rodiče snadné. Malé Janky ohýbat nemohou a nechtějí a Jany už ohnout nelze.

 
Almega
Almega - 25.5.2011 11:02

Dějou se různé věci-když se měla mému synovi(necelé 3 roky) narodit sestra,tak jsme mu vyložili,co bude,celkem to vzal,ale když jsem přinesla mimino domů,tak syn z toho tak šílel,že už je tam ještě další dítě,až z toho dostal horečku,to byl úplný záchvat histerie,co nám předvedl...Později si zvyknul,byli spolu jedna ruka,ale asi od 12 jeho let začal být na sestru ošklivý a dokonce ji chtěl mlátit a šéfovat jí,tak jsme museli zasáhnout fyzicky(snad jediný výprask,co dostal),od té doby si už na sebe zvykli....Já měla bráchu o 2 roky mladšího,s ním jsme byli odmala jedna ruka,v mých 5 letech se narodila ségra,a tu jsem nemohli ani cejtit,byli jsme proti ní velice zaujatí,protože se jí nadržovalo a nás se kašlalo...Dodnes nejsme se sestrou v žádných příliš blízkých vztazích....Nesmí se to přehnat ani na jednu stranu,bude těžké udržet lásku rovnoměrnou k oběma dětem!!

 
Stanik
Stanik - 25.5.2011 10:59

Verera: Takže žádní :" Ty jsi starší, tak měj rozum, pujč mu to, dej mu svoji hračku, počkej..."
kez by tak osviceni byli mi rodice.. tohle jsem slysela porad a porad... stupnovalo se to s vekem... a nejvic me dodnes doakze vytocit veta " no ale ty jsi holka"... no vztahy mame s bratrem vlazne, neb prostezovany je i dnes.

 
Riki
Riki - 25.5.2011 10:57

Mí synci byli dva a půl roku od sebe, a nijak jsme neřešili. smajlik - 26 žádné připravování na miminko se nekonalo, prostě se oznámilo, že tadyhle v tý postýlce bude spát brácha. Starší synek se jenom mírně podivil, že je brácha tak malej, a po zjištění, že sourozenec nekomunikuje, jenom kouká, případně spí, ztratil zájem úplně. Jelikož jsme měli ještě štěně, měl se čím zabavit. smajlik - 42 Teprve poté, co mimino přestalo být mimino a začalo být trochu pohyblivé a vydávat zvuky, tak pro něj začalo být opět zajímavé. Prvních 5 let projevoval shovívavost staršího a "moudřejšího", pak začaly sourozenecké spory, od 10 do 15 let si nemohli přijít na jméno, pak se to trochu zklidnilo, a pak zas přišlo období, kdy spolu pro změnu nemluvili vůbec. Jo, je to legrace, s dětičkama...

 
mam-ča
mam-ča - 25.5.2011 10:50

Bety: mashanka: Bouchnutí do břicha jsem taky radši nekomentovala. smajlik - 58
Myslím, že pár přes prdýlku by problém vyřešilo raz-dva.
a věta :
"Je potřeba jí prostě vysvětlit, že o tom, kolik budou mít dětí, rozhodují rodiče a jí nezbývá, než to akceptovat"
by se měla do kamene tesat. smajlik - 47

 
Markýza
Markýza - 25.5.2011 10:43

Viv :o): no jasně v pěti letech psycholog a v sedmi na psychiatrii, a potom co? diagnosťák? a všechno kvůli tomu, že matka je blbá a nezvládla výchovu smajlik - 105

 
mashanka
mashanka - 25.5.2011 10:35

Bouchla do břicha ? No, raději se nebudu k tomu moc vyjadřovat - asi bych byla za špatnou.

Je potřeba jí prostě vysvětlit, že o tom, kolik budou mít dětí, rozhodují rodiče a jí nezbývá, než to akceptovat

 
Betyyna
Betyyna - 25.5.2011 10:33

smajlik - 26 já myslím že kdyby mě jednou praštila do břicha, tak by okamžitě chytila takovou nazpátek, že by se nestačila divit.... zákon akce a reakce

 
Johanka74
Johanka74 - 25.5.2011 10:14

Co jí to vysvětlit na příkladu? Vy máte sestru, vycházíte s ní dobře? Pokud ano, a jste fajn kamarádky, je dobrý jí to vysvětlit (byť třeba částečně nepravdivě) na vás dvou. "Hele, když se měla narosit ségra,tak jsem se na ní vůbec netěšila a neměla jsem jí ráda,ale pak to bylo fajn, měla jsem super kamarádku doma, rozuměly jsme si a jsme tady pro sebe pořád, kdežto jiný kamarádky musely na noc domů atd atd" Tak by mohla pochopit, že i jiní to měli složitý ale v závěru to je fajn smajlik - 45

 
mam-ča
mam-ča - 25.5.2011 10:11

Oblbovat dítě se nevyplácí. Než se nám narodila dvojčata, hodně jsme se věnovali staršímu (2) synkovi. Pak se narodila ta dvě "uřváňata", a my jsme toho staršího přesvědčovali, jak je to fajn, že má dva bráchy, a to že jen tak někdo nemá.
Jenže kvůli dvojčatům už nebyl čas ani síly na plavání a cvičení a další aktivity s tím starším, takže si to časem srovnal v hlavičce, a usadil nás prohlášením : "Proč máme dvojčata ? Já jsem je nechtěl, já jsem chtěl psa !"smajlik - 76
Při různých příležitostech pak mrňatům ubližoval. Kroutil jim palcema , bral jim dudlíky aby řvali, a já abych viděla, jaký jsou dvojčata nemožný, zatímco on je nejhodnější chlapeček na světě.
Tenhle "bratrský vztah" vydržel staršímu cca do jeho 6ti let. Pak pochopil, že mít bráchy je fajn, a díky tomu, že dvojčáci byli neobyčejně šikovní, začal nabízet jejich služby, např. svojí pí učitelce v 1. třídě.

 
Verera
Verera - 25.5.2011 10:07

Na eliminaci žárlení, což vidím až teď zpětně, by asi bylo potřeba udržovat nějakou hierarchii. To starší dítě by mělo pocítit, že má určité výhody, tím že je starší,k tomu taky nějaké povinnosti navíc, proč ne, ale že má přece jen malinko přednost.

Tomu menšímu je to nejdřív jedno a časem si své postavení samo vybojuje, každopádně ono nikdy nezažilo, že bylo jediné a střed pozornosti, takže mu to nechybí, na rozdíl od toho staršího.

Takže žádní :" Ty jsi starší, tak měj rozum, pujč mu to, dej mu svoji hračku, počkej..."

Naopak. Dát staršímu prostor, kam prcek nemůže a kam si může dávat své věci, v klidu si tam hrát, využívat čas, kdy malý spí na činnosti se starším.

Aby pochopila, že sice mimino se musí nakrmit, přebalit, vykoupat, ale je to něco jako když maminka musí vařit nebo žehlit, prostě nutné domácí práce není to důvod, proč ji odstrkovat.

Taky záleží, jak se co podá. Místo abys řekla:" Jdu s kočárkem ven, tak tě vezmu s sebou na hřiště." můžeš říct:" Půjdeme spolu na hřiště,tak vezmu i kočárek." Výsledek je stejný, jsi s oběma dětmi na vzduchu na hřišti, ale pro ni je to značný rozdíl.

Pokud zjistí, že s e vlastně nemá čeho bát, tak by se to žárlení mohlo časem srovnat na snasitelnou úroveň.

 
Verera
Verera - 25.5.2011 9:55

Linda: Teda, teď jsi mě poněkud uklidnila, že ty naše domácí boje jsou ještě hluboko v normě smajlik - 68

U nás je teda problém v tom, že starší syn je velmi společenský a hrát si sám, to je pro něj něco nemyslitelného, dcera zase silný individualista,který jakékoli společné aktivity s bratrem považuje za zásah do svého soukromí a pokud už se k tomu uvolí, tak nejpozději do 5 minut na něj začne ječet, ať ji neotravuje, že už toho má dost.

Syn dokáže být úžasně velkorysý, pokud chce sám , ale jakmile bych ho do něčeho jen náznakem nutila, je zle, to je schopen ji i zmlátit za to, že jsem ho přiměla jí půjčila nějakou jeho věc, přitom když je bez ní, stýská se mu a pořád plánuje, co s ní bude dělat, až přijede. Ona si naopak užívá samoty a doufá, že se bratr ještě nějaký ten den zdrží pryč.

No taky na palici.

 
Verera
Verera - 25.5.2011 9:44

Viv :o): To ano. Brát ji jaká je a naučit ji jak zvládat problémové situace.

Má právo se zlobit, může se i třeba zavřít v pokoji a trucovat, pokud jí to nějak pomůže se uklidnit, ale nesmí tě mlátit . Mimino pak může ignorovat, ale už ne mu ubližovat.

Ona má nějaké pocity, které jí nemůžete zakázat, ty prostě jsou. Jen jí můžete ukázat jiné řešení, než napadá ji, tj. praštit do břicha.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-63
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.