Dcera žárlí na naše nenarozené miminko
.jpg)
Mám pětiletou dceru a jsem těhotná v šestém měsíci. Vždycky jsme chtěli dvě děti a jsem ráda, že se mi konečně podařilo podruhé přijít do jiného stavu. Snažili jsme se o to od doby, kdy byly dceři dva roky.
Na miminko se těšíme, starost nám však dělá naše dcerka. Ona na něj totiž strašně žárlí už teď, kdy ještě není na světě. Chtěli jsme ji na příchod sourozence připravit, hodně si s ní o miminku povídáme, ale žádný pozitivní efekt se nekoná. Dcera je doslova zatvrzelá, otevřeně říká, že ho nemá ráda a že ho nechce. Jsme z toho dost v šoku. Nikdy jsem u žádného jiného dítěte podobné chování nezažila.
Syn mojí sestry se na svého sourozence těšil, pořád mamince hladil a pusinkoval bříško, i po narození sestřičky se k ní choval moc pěkně a pozorně. A to mu byly teprve čtyři roky. I u několika mých kamarádek proběhlo vše kolem druhé dítěte celkem bez problémů, občas se vyskytlo drobné žárlení ze strany staršího, ale nebylo to nic katastrofálního..jpg)
Proto mne přístup a postoj naší dcerky dělá velké starosti. Nemyslím, že bychom ji nějak rozmazlovali. Samozřejmě, že se jí hodně věnujeme, ale to je přece normální. Přemýšlím, jestli to není spíše její povahou. Ona je taková dost samorostlá, i učitelka ve školce si občas postěžuje, že s ní bývá těžší pořízení a často prý bojkotuje společné aktivity a vyžaduje speciální pozornost jen na svou osobu. Patrně má výrazné sklony k sebestřednosti a v budoucím sourozenci cítí ohrožení svého výsadního postavení.
To bych i chápala, že je toho na její pětiletou hlavičku možná teď moc. Ale razance, s jakou budoucí dítě odmítá, je opravdu velká, chvílemi až brutální. Několikrát mne dokonce bouchla do břicha, často je nafouknutá a uražená, přitom nemá důvod. Jsme z toho s manželem nešťastní a bojíme se, co bude následovat, až se její sourozenec narodí. Uvažovala jsem i o návštěvě nějaké poradny.
Jak probíhalo čekání na druhé sourozence u vás? Setkala se některá z vás z tak zarytým odmítáním, jak to máme my s naší dcerou? Co s tím?
25.5.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Je lepší pár facek, nebo kázání?
- Ve výchově absolutně selhávám. Jak mám být důsledná?
- Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
Diskuse ke článku - Dcera žárlí na naše nenarozené miminko
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Moje holky jsou od sebe 2roky a 5 mesícu. Starsí se na miminko tesila, chodila se mnou do poradny (kam bych ji taky jinak odlozila), i ta pusa na brísko obcas byla. Po narození ségry vydrzela asi 2 dny a nastalo peklo. Ségru milovala a práve proto ji vecne budila, protoze spát je prece otrava, tak at se ségra nenudí. Cpala ji hracky, dudlíka, svoje jídlo... ze miminko muze klidne treba 15 minut lezet a jenom koukat jsem ji nebyla shopna vysvetlit. Byla jsem pro ni vzduch, jenom ségra ji zajímala. V okamziku kdy jsem ségru vzala do náruce / krmila / koupala tak jsem mela tu starsí pomalu na hlave a zárlila, protoze zrovna ted v tom okamziku si ona chtela se mnou malovat, císt nebo cokoliv jiného delat rukama, povídat ji nestacilo. Jakmile jsem byla hotová se ségrou a polozila ji do postýlky nebo na zem opet jsem pro starsí byla vzduch. To ji vydrzelo asi tak rok a pul a pak se zacaly ségry rvát a rvát a stupnovalo se to az k nenávisti. A vydrzelo jim to dodnes (17 a 15 roku).
Po této zkusenosti bych se z netesení na miminko nehroutila. NEch to být, hlavne nikdy za zádnou cenu nedávej dceri odpovednost - ty jsi starsí más být rozumejsí / ty jsi starsí tak muzes pohlídat 5 minut kocárek nez já udelám to ato.....atd, tím pouze nenávist mezi nimi prohloubís. A jinak jak radí ctenárky níze, proste necpete ji miminko horem dolem 24 hodin denne. Miminko bude na tom nic nezmenís, ale není tvoje povinnost ho milovat, pujcovat hracky, hlídat, skládat pleny, rozplývat se nad ním atd.
Kadla: a to ja myslim, ze jo, lidi se meni cely zivot, proc ne v peti letech. Nemyslim ze, kdyz bude panovacna, vztekla atd. , ze pak panovacna nebude vubec. Ale je moznost naucit rodice jak s ni zachazet, popr. jak v ni tyhle veci castecne potlacovat, jak je ovladat, je to podle me lepsi i pro malou do budoucna... V tom by jim ten psycholog podle me pomoct mohl. Napr. ja vim o sobe, ze povetsinou pusobim docela klidne, ale pritom dokazu behem chvilky (sbiram podnety, jsem dlouho klidna a pak bum) neuveritelne vytocit, jsem vztekla, ale vim, kdy hrozi nebezpeci meho vybuchu a tak se snazim s tim nejak manipulovat a zmirnovat to, popr. predchazet tomu, ale protoze vim, ze proste to mam v sobe, nejak s tim proste chci pracovat. V peti letech na to jeste nema, aby se dokazala ovladat atd. Ale od toho ma rodice prave, mozna jsem naiva, ale myslim, ze s dobrym psychologem by to mohlo jit...
.jpg)
Viv :o): No, v pěti letech už se toho právě moc nezformuje... To už v podstatě hotovo.
.JPG){kind=avatar}
Dcera oprávněně cítí ohrožení. Ještě to malé není na světě, a už jí ho pořád někdo cpe. Úplně vidím, jak se jí kdekdo ptá, jak se těší na miminko, jak jí říkají, že bude muset s miminkem pomáhat a dár mu hračky a vůbec musí poslouchat spoustu jiných hloupých řečí od všech babiček, tetiček, sousedek a kamarádek rodičů 
. Od svých kamarádů ve školce ví, že s miminem není žádná zábava. A není dost pokrytecká, aby pusinkovala břicho své matky (nemůžu tvrdit, že mě tato představa naplňuje pocitem něhy, spíš odporu, ale proti gustu ...). Prostě - dejte jí s tím miminem pokoj a věnujte se jí. Respektujte, že je jiná než její bratranec. Vzpomínám si, jak mi bylo líto syna mé kolegyně, když nám přinesla ukázat svoji druhorozenou dceru. Všichni ťuťali na to mrně a on chudák stál odstrčený v koutě a nikdo si ho ani nevšiml. Nezapomenu na ten jeho vděčný pohled, když jsem si začala povídat s ním místo obdivování prstíčků a vlásků mimina.
Bety: jj, souhlasim naprosto.
PS - poradnu urcite ano. Zatim je mala a myslim, ze se hodne veci da formovat, treba je to prilezitost zjistit jak na ni a to nejen ve vztahu k miminku, ale i v jinych situacich...
Souhlasim se vsim co tu padlo, navic me napadla jedna varianta, ze jeste k tomu vsemu muze mit dcerka panovacnou a naschvalnickovou povahu. Co se tyce povahy - tak bych se chytla toho co psala Verera. Netesis se na miminko? Nemusis. Tvoje volba, my s tim nic nezmuzeme, pokud nechces je to tva volba... a tecka. Vic se o tom nebavit, pokud ji budete presvedcovat, ze to bude ZUUUUUZO tak ona vam to pekne osladi, aby to fakt zuuuzo nebylo. Naopak, klidne bych pred ni obcas podotkla, ze to bude zahul, ze zezacatku bude hodne brecet a ze s tim malym bude zezacatku strasne prace, ale ze bude rust a bude to postupne lepsi a lepsi. Treba videla nekde v okoli jak se vsichni teteli nad miminem, treba videla, ze nejaka kamaradka kvuli mladsimu sourozenci neco musi, nesmi atd. Takze zahodte optimismus a oblbovani te starsi, ona fakt neni hloupa 
A co se tyce bouchnuti do bricha - to by byla jedina situace, kdy bych byla opravdu prisna a okamzite by jednu chytla. To se proste nedela... 
Moc to řešíte, nechejte tomu volný průběh a malé pořád necpěte ještě nenarozené mimino. Asi toho už má plné zuby.
tak rychle přestaňte o děcku pořád mluvit, je to otravné... ani se dceři nedivím....
Ani nevím, jestli jsem se na sestru těšila. Sestra se narodila nemocná, tak se všichni točili jen kolem ní a příbuzní zase, že to bylo miminko. Pak se matka zhroutila a byla 2x během 2 let v blázincích. Já jsem prakticky od 4 let do 7mi let neměla mámu a z toho jsem měla být unešená? Pak sestra vyžadovala pozornost tím, že mi vše ničila, brala, provokovala a já se s ní prala, rodiče bili jen mě. Dodnes máme tak trochu rezervovanější vztah. Otec sestru rozmazloval jako benjamínka, vždy jsem při našich hádkách dostala nařezáno jen já. Tak abyste věděla, jak ne. Ono se to srovná, když tu starší nebudete do ničeho nutit. (Já musela ve 4 letech skládat pleny).
.jpg)
Stromek se musí ohýbat, dokud je mladý!
Škoda každé rány, která padne vedle!
Řezat, řezat a řezat.
*
mmch pětileté dítě už nevychováte. Je to hotový člověk, takže hodně štěstí s tím, co jste si z ní udělali. 
jedvatazmyje: Nejsou to trochu silná slova? Pisatelka v článku několikrát zmiňuje, že se dceři věnují.
Zkusila bych o miminku chvíli nemluvit, ujistit ji, že ji máte pořád stejně rádi, a i po narození miminka ji mít rádi budete. Možná je opravdu nejistá, bojí se, co bude. Možná na ní moc tlačíte. A zkusila bych navrhnout, jestli se třeba nechce jít podívat na ultrazvuk. Třeba by se jí to líbilo a možná by druhé dítko přestala vnímat jako vetřelce. Jinak i děti mého bráchy jsou trochu samorosti, ale když nechtějí, do ničeho je netlačíme. Mají svojí hlavu 
Jste na ni hnusní a mysleli jste si, že to nepozná. Už z toho tvého článku čiší odsouzení staršího dítěte, - je jiná sebestředná, problémová, ve školce vyžaduje pozornost. napadlo tě, že si ve školce kompenzuje jen něco, co se jí doma nedostává. Zdá se, že na první dítě nemáte čas a ještě si pořídíte druhé. Zřejmě by mělo být lepší, dokonalejší, protože je vymodlené. Upřímně dcerku lituju, rodiče , kteří jí denně meldujou, jak se těší na toho malého uřvance,jsou na zabití.
.gif)
sallie: 
s milenkou velmi trefné
a v podstatě i se zbytkem souhlas
Neřešit denně mimino, fakt ji dejte pár dní klid..
A pak opatrně zkoušet: Pojď, koupim ti klobouek na léto... a co kdyby sme stejný koupili i pro miminko...
Zkus ji vzít třeba i na ultrazvuk.. (náš Vojta viděl bráchu v bříšku dřív jak taťka.. a pak chodil a říkal: brácha je tam :-)
často jí říkej, jak moc je šikovná, a že si ráda, že máš takovou šikovnou holku, protže bez ní by jste miminko nezvládli (bude se cítit dospěle a důležitě...
je to dítě, ale musíš na ní rafinovaně 
sallie:
s milenkou vemli trefné
a v podstatě i se zbytkem souhlas
Neřešit denně mimino, fakt ji dejte pár dní klid..
A pak opatrně zkoušet: Pojď, koupim ti klobouek na léto... a co kdyby sme stejný koupili i pro miminko...
Zkus ji vzít třeba i na ultrazvuk.. (náš Vojta viděl bráchu v bříšku dřív jak taťka.. a pak chodil a říkal: brácha je tam :-)
často jí říkej, jak moc je šikovná, a že si ráda, že máš takovou šikovnou holku, protže bez ní by jste miminko nezvládli (bude se cítit dospěle a důležitě...
je to dítě, ale musíš na ní rafinovaně
