Vztah z rozumu. Jsem hyena?
.jpg)
Ocitla jsem se v celkem obtížné životní situaci mám teď šanci ji vyřešit. Jenže nevím, jestli do toho mám za těchto okolností jít. Možná mi v rozhodování pomohou vaše postřehy a názory.
Je mi šestapadesát let, od svých pětatřiceti jsem rozvedená a za celou dobu jsem žádný vážnější vztah neměla. Nejdřív mi bylo smutno, ale pak jsem si na život bez partnera zvykla a smířila se s tím, že to tak u mne zůstane už navždy. V podstatě sama jsem vychovala dvě děti, syna a dceru, oba už jsou samostatní a mají své rodiny.
Teď jsem už více než pět let tedy úplně sama. A čím víc se mi přičítají roky a blíží se důchodový věk, tím víc si začínám uvědomovat, jak je mi smutno a hlavně, jak budu finančně vše zvládat, až budu jen na penzi. Nějaké velké úspory nemám, v podstatě všechno, co jsem vydělala, jsem investovala do dětí, až teď, co jsem sama, si konečně vytvářím nějakou finanční rezervu. Ale moc to není, plat mám hluboce pod celostátním průměrem, navíc bydlím v nájemním bytě (svůj vlastní jsem si dovolit nemohla, neutáhla bych hypotéku), takže jen za bydlení dám měsíčně skoro dvě třetiny svého platu. A to jsem se poté, co se děti osamostatnily, přestěhovala do garsonky.
Zkrátka – moje situace není sice zoufalá, ale na nějaké vyskakování to rozhodně není a až budu sama v důchodu, nevím, jak budu všechno zvládat. Asi jsem vypočítavá, nevím, ale napadlo mne, že kdybych měla partnera, se kterým bychom hospodařili společně, vše by bylo hned veselejší. Nikdy jsem ani nemyslela na nějakou lásku, asi jsem po těch letech, co nikoho nemám, po téhle stránce nějak citově otupělá. Když jsem o partnerovi přemýšlela, vždycky to bylo jen v tom kontextu s materiálním zabezpečením.
No a teď k té konkrétní situaci. Na návštěvě, respektive na oslavě narozenin u jedné kolegyně, vlastně spíš kamarádky, jsem se seznámila s jejím strýcem. Nejdřív to bylo jen takové povídání, pak mě pozval na kávu a začali jsme společně trávit čím dál více času. Z jeho strany se asi jedná i určité citové vzplanutí, je ke mně velmi pozorný, nosí mi květiny, občas i nějaký drobný dárek (čokoládu a tak), já k němu cítím sympatie a je mi s ním hezky, ale nějaké poblouznění a rozbouřené hormony to skutečně nejsou.
On je o sedmnáct let starší než já, letos mu bylo třiasedmdesát. Je taky rozvedený, bezdětný, žije sám. Má krásný byt v centru města ve svém vlastnictví. Teď už je v důchodu, ale dříve pracoval jako advokát, takže zajištěný je velmi dobře. Už když to píšu cítím se hrozně. Čím dál víc přemýšlím, že by nebylo špatné se s tímhle pánem dát dohromady a časem spolu začít i žít a třeba se i vzít. V podstatě by mi to zajistilo mé vlastní stáří. Říkám si, že tím, že jsem o tolik mladší a ještě při síle, mu můžu posloužit, až bude potřebovat a jako „protihodnotu“ za to budu mít jistotu a zázemí.
Takhle když o tom přemýšlím čistě rozumově, mi to připadá jako ideální řešení. Výčitky mám ale z té absence hlubšího citu. Jak jsem psala, je mi s ním hezky, on je velmi kultivovaný, taková ta stará džentlmenská škola, i na svůj věk velmi dobře vypadá, nicméně zamilovaná do něj opravdu nejsem.
Pořád tedy přemýšlím, jestli je to z mé strany fér budovat s ním vztah v podstatě čistě ze zištných důvodů. Nikdy jsem nebyla materiálně založená, to až teď, pár let před důchodem mně dohnaly existenční obavy a strach ze stáří.
Zajímalo by mne, co si o téhle situaci myslíte a zda byste na mém místě měly na něco takové=ho žaludek. Připadám si totiž tak trochu jako hyena.
19.8.2014 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vztah z rozumu. Jsem hyena?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Pentlička: 
Z duše nenávidím větu ,,můžu mu posloužit". Možná tě to překvapí, ale lidi si přece pomáhají. To jen tak na okraj.
Narozdíl od jiné (je fakt že teda byla na počátku života, ale sepsout jeho a jeho rodiče to jí šlo moc dobře, nit na nich nenechala suchou), ty mluvíš o tom člověku hezky, sama píšeš, že je Ti s ním hezky...to je snad málo? Na bláznivě zamilované honění motýlů je pán přeci jen už v letech, ne?
Otázkou zůstává, jak si to představuješ Ty a jak by si to představoval pán. Staříků hledajících hospodyni za pár bonbonků (nebo co poslouží za jeden karafiát, že) je tolik, že bych byla dost opatrná.
Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají....
Otázkou dále je, nakolik onen pán počítá s tím, že se o něj postaráš a co za to nabízí on. Musí to být vyvážené. Prát, uklízet, starat se, jak sama píšeš ,,sloužit", vše si nadále sama platit + podílet se na nájmu jeho bytu a po jeho smrti odejít zas do toho svého, protože si tě třebas nevezme (nebo předloží předmanželskou smlouvu, kde bude chtít abys nic nechtěla...), případně kdyby si tě vzít odmítl tak tahat se o nějaké podíly s jinými příbuznými - to považuji za nepřijatelné.
Co uděláš s nájemním bydlením? Přijdeš o něj? Kam se vrátíš, když to nebude klapat? Víš kolik ženských pustilo byt a ve chvíli, kdy neměly kam se vrátit, začalo jim doslova peklo? A taky to byli předtím takoví milí hodní muži...
je mnoho otázek a přijde mi, že si to docela maluješ.
spíš bych tomu dala volný průběh, pokud je ti s tím mužem dobře a hezky, užij si to a odpovědi na všechny závažné otázky budeš muset odpovědět postupně, jak budou přicházet a vyvíjet se dle situace.
I dobre pratelstvi je vzacne. Chova se k tobe slusne, nepises, ze by ti byl protivny, Citim z toho, ze i tobe je v jeho spolecnosti dobre. Jen ti mozna vice jdou na mysl tve myslenky co se tykaji budoucnosti, tveho zjisteni.
Sama musis vedet, zda jsi schopna, az by byly na jeho strane zdravotni problemy, budes schopna mu pomoci a ne ho opustit a hledat nove zajsteni. . I kdyz po zdravotni strance nikdo nezname dne ani hodiny.
Můj názor je ten, že čekat po padesátce na velkou křišťálově čistou lásku je blbost. A proč si nezpříjemnit tzv. podzim života? Pokud je ti pán sympatický a nevadí ti ani po fyzické stránce, proč do toho nejít? Každý jsme určitým způsobem vypočítavý, pán určitě taky počítá s tím, že se o něj postaráš. Můj názor je ten, že v tomhle pokročilém věku je nový vztah vždy mix sympatií a rozumových úvah.
.jpg)
Mirrka: kdyz jsem si te precetla tak mi doslo, ze pro pana advokata je bonboniera ci kvetina pro Pavlu levnejsi nez si platit hospodyni 
Pavlo kdyz to obratis (ty budes uklizet, varit a starat se, budes za to mit bydleni - coz ja osobne pokladam za blbost sestehovavat se, ale prosim) opravdu si myslis, ze hyena jsi TY??????
Sla bych do toho bez vahani. Je ti sympaticky? Je. Nesla bych do toho jedine v tom pripade, kdyz by mi byl pan nesympaticky, protivny.
.gif)
Mirrka: 8:26...
.jpg)
Arna: presne takto fungovala moja mama so svojim bratom, chcel aby uvarila pre neho a ich mamu ktorú opatroval tak kúpil maso plus nejaké ďalšie suroviny. Mama dala zeleninu a ovocie zo záhradky, upiekla im koláč, uvarila obed pre nich a mala z toho aj ona. Brat zatiaľ pokosil trávnik alebo opravil niečo malé v dome (dotiahol batérie, pribil laťku z obkladu). Toto mi príde fér vzájomná výpomoc. Ak by jej brat doniesol ako poďakovanie bonboniéru tak je to o ničom.
Takisto mamina suseda (cez 70 ale čiperná, spoločenská), mala pánov (vždy jedného na nejaké obdobie), ktorí k nej prišli na obed a zatiaľ pokosili, porobili okolo domu, najedli sa dali si kávu a odišli. Potom ju trebárs zobrali do mesta na nákupy autom alebo odviezli kam potrebovala. Alebo išli spolu zatancovať si do klubu dôchodcov či na prechádzku. Žiadna láska v tom nebola. Nikto si nikoho nebral a nikam sa nesťahoval.
A tvoje deti? Nepomôžu Ti? Neskúšala si ich poprosiť?
Osobne by som do vzťahu a jeho bytu nešla s uvažovaním, že "Říkám si, že tím, že jsem o tolik mladší a ještě při síle, mu můžu posloužit, až bude potřebovat a jako „protihodnotu“ za to budu mít jistotu a zázemí."
Položila by som si otázky:
Čo sa stane ak vážne ochoriem a nebudem vládať?
Kam pôjdem bývať ak ma už nebude chcieť, umrie a pod.?
Ako budeme hospodáriť? Napoly? Bude všetko ťahať on? Budem všetko ťahať ja s tým, že on mi dáva bývanie a určitý komfort?
Za mňa - v žiadnom prípade by som nešla z vypočítavosti k niekomu "zazobanému". A aj pri citovom vzplanutí by som veľmi rozmýšľala ako zostať nezávislá. Ak by som bola pri sile ako píšeš tak by som si radšej našla popri práci nejakú brigádu za peniaze (upratovanie, žehlenie, opatrovanie detí, starých ľudí a pod.).
.gif)
Jak dlouho se znáte a jak jste daleko ve vztahu? Jen v tom pokračuj a dál se uvidí. Svůj byt si nepouštej, přece jen, zadní vrátka! A případný sňatek by tě zajistil a v tom nevidím žádný hyenismus.
Hlavně abys nedávala víc než dostáváš. Např. on přijde na oběd a přinese čokoládu. Ty mu budeš prát a uklízet a on tě pozve na večeři.
Starších pánů co hledají hospodyňku za drobnou pozornost je dost. Velká kytice a drahá bomboniera vypadají skvěle, ale za ty peníze sama ženská by žila týden. Lepší by bylo kilo masa na řízky nebo zaplacený velký nákup.
aha, pán je bezdětný.......
tak třeba už mají vše pojištěný jeho sourozenci
smutný, složitý.......na mě by tohle asi nebylo.....
ty zřejmně nechceš jen "přátelský" vztah , ty bys hodně ráda aby si tě vzal.....jen tehdy by jsi byla na stáří zajištěná - taky ale záleží co na to jeho děti jestli majetek a byt už není rozdělen ( právně) a myslím že kvůli kytičkám a čokoládám s ním nebudeš.....
strašná spousta žen žije JEN ze svého důchodu mohdy kolem 10.000 a musí žít i tak.....
orinka: tos mě pobavila - aby vypomáhaly vlastní děti.... myslím že většina z nich se má sama co ohánět zvlášť když mají své rodiny a splácí bydlení....
moc premyslis...... byt tebou neresila bych spolecnou budoucnost a nebo financni zajisteni v duchodu, res tady a ted. Co vis treba ho zitra klepne a ty sice nic neztratis, ale mohla sis s nim dneska bajecne uzivat misto hloupych myslenek . Byt na tvym miste tak jdu do pratelskeho vztahu, uzivejte si spolu, pokud se ti dneska nepodlomuji kolena no tak to bud nema byt a nebo se ti podlomi za mesic. NEchala bych nejake spolecne bydleni na dobu neurcitou nekde v budoucnosti (proc se dneska kazdy chce hned stehovat dohromady????) a nech vasemu vztahu cas. Kdo vi, mozna ze z toho casem bude neco vic, a pokud ne tak aspon mas romantickeho pritele a nesedis kazdy vecer sama doma. A neres coby kdyby!
A proč se s ním hned brát a proč se k němu hned stěhovat? Buďte přátelé, navštěvujte se, jezděte spolu na dovolené. Když už je řeč i penězích, nic mu přece nebrání, aby ti občas vypomohl. KDYŽ UŽ TO NEUDĚLAJÍ TVÉ VLASTNÍ DĚTI. Vdávat se kvůli zabezpečení na stáří je krátkozraké. Pán může ochořet, ty taky a i když ho jistě nenecháš na holičkách a pomůžeš mu, ale pořád to budeš dělat jaksi dobrovolně. Možná by to byl větší důkaz lásky, než kdybys do něj byla zamilovaná. Jinak je fajn, že je naprosto bez závazků a kdybyste do doho praštili, žádní potomci nebudou kalit vodu.
Holka jestli ti s nim je dobre, tak to snad neco znamena. Nemysli si ze kdyz nejsi zblaznena jako sestnactka do Belmonda, ze to je jenom vypocitavost.
I v manzelstvi se po dlouhe dobe city meni, neni to uz vetsinou jenom ta poblouznenost jako v prvnich letech, ale vzajemna ucta a laska. Hormony jsou jedna vec, souzneni dvou jedincu, kterym je spolu dobre v kazdem obdobi je jina. Jde tady ale taky o to, ze se sice o nej budes starat atd, a nakonec se muze stat, ze nebudes mit kam hlavu slozit, protoze kdyby se s nim neco stalo, tak muzou byt a ostatni dostat nejaci jeho pribuzni (nemusi to byt zrovna jeho deti).
