Rozvod. Máme rozdělit sourozence?
.jpg)
S manželem se po patnáctiletém manželství rozvádíme. Důvodem jsou jeho opakované nevěry, které už nedokážu snášet. Už tolikrát jsem mu dala druhou šanci, ale nikdy ji nevyužil. Vždycky dokázal sekat latinu maximálně pár měsíců, a pak se zase spustil. Ani se to přede mnou nesnažil tajit, připadalo mi, že mu snad dělá svým způsobem dobře mi takhle ubližovat.
Řekla jsem dost a oznámila mu, že podávám žádost o rozvod. Byl z toho dost zaskočený, pak si myslel, že jenom vyhrožuju a nedotáhnu to do konce. Začal se chovat jako ten nejlepší táta a manžel na světě, ale já už mu na to neskočila. Vím, že dříve nebo později by zase podlehl svému sukničkářství. Na rozvodu jsem trvala a nyní už je vše v běhu.
Myslela jsem, že se mi uleví, že se budu těšit, až bude po všem a já se přestanu trápit. Ale všechno je jinak. Problémem jsou totiž naše děti. Máme dvě – třináctiletého syna a osmiletou dceru. Syn se rozhodl, že chce bydlet s tátou. Ve svém věku má na takové rozhodnutí právo, ale já si to nedokážu představit. Zkoušela jsem s ním promluvit, ale nepomohlo to. Je od otce dost naočkovaný. Prý za rozvod můžu já, táta se rozvádět nechce. Samozřejmě, že skutečnou příčinu rozpadu manželství mu manžel nesdělil. A já taky ne, asi je to chyba, ale nevím, jestli je rozumné zatěžovat třináctiletého kluka takovými věcmi. Co myslíte?
Možná, že kdyby syn věděl, jak se věci mají, názor by změnil. Ale možná by mi ani nevěřil a myslel by si, že chci otce očerňovat.
Situace je tedy momentálně taková, že syn by měl jít po rozvodu s otcem a já bych zůstala jen s dcerou. Je mi z toho na nic, neumím si představit, že bych o syna měla tímto způsobem vlastně přijít. Navíc nejsem přesvědčená, že by se o něj manžel dokázal postarat. Nikdy se do péče o děti moc nezapojoval, staral se hlavně o zábavu a náplň volného času. Ale taky nebyl často doma, hlavně po večerech chodil pryč (víme proč) a jestli to míní takhle praktikovat, i když bude mít syna v péči, tak to už zavání průšvihem, nechávat kluka v tomhle kritickém věku bez dozoru.
Pořád o tom přemýšlím ze všech stran, manžel patrně používá syna jako zbraň a chce docílit, abych žádost o rozvod stáhla. Tvrdí, že si ho do péče samozřejmě vezme, ale cítím z něj, že o to v podstatě zrovna nestojí.
Co byste dělaly na mém místě? Mám stáhnout žádost o rozvod? Nebo mám synovi říct, jaký je skutečný důvod našeho rozvodu a tím mu vzít iluze o jeho tátovi? Nebo to mám dotáhnout do konce, nechat syna odejít s otcem a doufat, že se mi brzy vrátí, až zjistí, že s tatínkem to není takové, jaké si představoval? A co když se nevrátí? Ztratím v podstatě kontrolu nad jeho výchovou, mám o něj strach.
13.10.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozvod. Máme rozdělit sourozence?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Tak jsem si vas precetla a zapatrala jsem v pameti - znam asi 5 rodin kde po rozvodu meli stridavou peci a bylo to pro deti i pro rodice vyhovujici. Ano obcas deti brucely ze u taty/mamy muzou tohle ci tamto a a tady ne, obcas byly nastvany na novy partnery rodicu, proste normalni reakce, zadny extra problemy. Sama jsem uz za vodou, ale jak znam moje dcery tak by stridavku braly jako vzruso a uzivaly si u tatika volnosti, protoze ja po nich porad neco chtela - at uz starat se o skolni povinnosti, domaci prace a nebo jsem s nimi dokonce byla shopna vyrazit jako doprovod na skolni akce, proste naprosto nesnesitelna matka.
Verera: jj, mám syna přesně ve věku 13.Na jednu stranu je to už pohoda mít takto staré dítě, ovšem pubertální excesy jsou náročné jak šichta v dole. Myslím si, že v tomto věku už kluci potřebují víc než matčinu péči ten mužský svět a náhled.
chytrájakrádio: tak teda děti které znám nejsou jen naše...nežiju ve vakuu.
kareta: Některé děti se adaptují dobře. Jiné se adaptují, protože jim nic jiného nezbývá, ale kdyby mohly, nestěhovaly by se. Jasně, že to většina zvládne, ale přijde mi to od rodičů dost bezohledné, automaticky počítat s tím, že děti se přizpůsobí, protože oni spolu nedokážou být. Jistě, ve spoustě případů je rozvod lepší řešení než být spolu a aby děti vyrůstaly v konfliktním prostředí, ale rozvod není nikdy vina dětí a už tak je to pro ně zátěž, tak proč jim to ještě víc komplikovat, když to nemusí být.
V mnoha případech to nejde, nejsou finance na další nájem, nebo jsou jiné překážky, ale to, že je to pro rodiče nepohodlné, není argument. Pro děti taky. Nejsem vůbec zastáncem toho, že děti mají být nadměrně opečovávány a ustupuje se jejich vrtochům, ale v téhle situaci je to na rodičích, aby převzali odpovědnost za své chování i s důsledky.
Což ovšem Gabriele nepomůže, ta řeší něco jiného. Syn se může rozhodnout sám, ale měl by mít všechny informace, citlivě podané někým, od koho je přijme. A pokud kdykoli zjistí, že se rozhodl špatně, možnost to změnit.
Mám prakticky vyzkoušeno, že čím víc se na děti v tomto věku tlačí určitým směrem, tím víc se brání. Pokud se nastíní možnosti a dá se jim najevo, že jejich rozhodnutí se bude respektovat, ať je jakékoli, obvykle se rozhodnou správně.
Ono často nejde jen o pendlování mezi rodiči, ale spíš o pendlování mezi rodiči s jejich novými partnery a dětmi těch nových partnerů.
Je toho na ně pak víc než dost a vůbec těm dětem nezávidím. Těch lidí a změn, kterým se pak musí přizpůsobt, je víc než dost.
Dnešní trend rozvodů kvůli každé blbosti je pro děti dost smutný.
ve Francii to funguje tak, že děti bydlí ve stejném bytě, chdoí do stejné školy...
a k nim dorazí jeden z rodičů
u těch bohatších má každý svůj byt
u těch chudších mají jeden další byt, kde bydlí ten, co zrovna není u dětí...
kareta: A dokážeš připustit, že na světe žijí i JINÉ děti než ty tvoje? Pořád opakuješ "moje děti jsou v pohodě, moje děti jsou v pohodě, moje děti jsou v pohodě" 
Verera: my máme víc domů, takže vfím, že se děti adaptují dobře. A skutečně je jim jedno, kde jsou, když je tam jeden z rodičů...
kareta: Určitě záleží na situaci, v možnostech některých rodičů není pořídit nebo pronajmout něco dalšího. Pokud taky žijí v domě , který patřil jednomu z nich a ještě třeba s dalším bytem s prarodiči, stěží se jeden jeden vždy na 14 dní odstěhuje .
Ale pokud pořizovali byt společně, stejně po rozvodu má každý půlku, kolikrát ani nemá na vyplacení druhého, tak tam můžou rovnou nechat děti, pokud si zvládnou pronajmout ještě něco malého k bydlení.
Já bych to teda takhle klidně udělala, samozřejmě po dohodě s dětmi, ale jak znám ty svoje, tak by jim neustálé stěhování nevyhovovalo a stačí, že jim ublížím rozvodem, nemusím v tom dál pokračovat. Na zakládání další rodiny nemám věk a stěhovat si někoho domů je hloupost, lepší je se kdy tak scházet, přinejmenším pár let. Takže to všechno záleží jen na schopnosti utáhnout jednu a půl domácnosti. A dohodnout se s partnerem.
Ale bohužel ten, kdo se dokáže s partnerem dobře domluvit, ten se obvykle nerozvádí, takže je to spíš teorie.
.gif)
vzdycky rikam, ze by to asi chtelo slyset a znat argumenty obou stran...
chytrájakrádio: dětem nečiní potíže se adaptovat na domácnosti prarodičů, natož domácnost vlastních rodičů proboha...frekvence střídání bývá individuální, ale co vím o případu střídavé péče, tak kluci pendlovali mezi rodiči a fungovalo to velmi dobře. Matka i otec si 2týdny orazili a nabrali sil, ve výchově byli jednotní a excesy nijak netolerovali. já osobně bych taky se střídavkou potíže neměla.
kareta: Jenže všechny děti nejsou stejné... Jsou děti, které špatně snášejí, že musí každých 14 dní "sbalit uzlíček" a odstěhovat se k druhému rodiči, kde už je třeba jeho jiný partner, jiné prostředí, jiné zvyky, jako kdy se vstává, kdy se jde k obědu, co se dělá o víkendu atd. A úplně něco jiného je stěhování, kdy se celá rodina přestěhuje jednorázově jinam, a když se má dítě přesouvat co 14 dní do jiné domácnosti. Nebo snad tvoje děti pendlují co 14 dní mezi novým a starým bytem? Asi ne, takže nostalgické vzpomínání na dřívější pokojíček je asi trošku o něčem jiném.
Verera: potíž vidím v tom, když byt nebo dům patří jednomu z partnerů. Proč by tam měl trpět druhou osobu, se kterou se rozvádí? To pak postrádá smysl. A neříkej, že bys nechala kvůli dětem chlapovi na polovinu života barák pro dobro dětí a šla do garsonky.idé se stěhují naprosto běžně, to je české specifikum, že dřepíme furt na rodné hroudě. Moje děti třeba vzpomínají na svůj pokojíček ve starém bytě a nijak netrpěly přestěhováním, spíš si přivlastňují vše, kam jejich noha vstoupí.Když tu je syn mého muže, taky si vybuduje pelech..a hnízdí..i na dovolené se usalaší člověk v hotelu a je to jeho...argumenty mimo. Děcka co znám potřebují místoo, kde mají klid a kam se mohou zašít a nijka to nesouvisí s pokojíčkem. Btw- já jako dítě žádný neměla a přežila jsem bez traumat..
.jpg)
Ja som srab 
Žiadosť by som stiahla pod podmienkou dohodnutia pravidiel spolužitia. Podmienky si daj aké chceš, deti sú už dosť veľké, môžeš si s nimi urobiť vlastný život a program bez otca.
Nepíšeš že by ste mali iné rozpory alebo nezhody, riešite niekoľkonásobnú neveru. Takisto nepíšeš že ho ešte miluješ. Nepíšeš ani že máš iný vzťah. Nepíšeš ani že muž po rozvode chce ísť k milenke. Z toho vychádzam, že je "len" chronický neverník. Stalo sa to opakovane čiže nekonáš v afekte a máš to rozmyslené. Vieš čo chceš/nechceš. Rozvod počká.
Deťom by som postupne primerane veku dávkovala pravdu o otcovi, nechala by som priestor aj jemu aby s tým deti oboznámil. Myslím, že syn časom pochopí, že máte s manželom problém, ktorý sa nedá riešiť inak ako rozvodom.
kareta: Záleží na dítěti, někdo bude vesele cestovat a užívat si, že má všechno dvakrát, někdo to těžce ponese. Frustrace z přemístěného nádobí není argument, s tím se prostě musí počítat. Na partnerský život nikdo rezignovat nemusí, ale pár tlet se s někým sestěhovávat taky ne, pokud neplánuje založit rodinu. Tak si prostě 14 dní žije zcela podle svého a 14 dní se přizpůsobí trochu dětem. To neznamená, že bude 14 dní sedět doma s dětmi, můžou časem podnikat společné akce i s novým partnerem a dětmi.
Neříkám, že je nutné se obětovat dětem, ale ne taky obětovat děti.
