Kvůli dědictví se mám cítit jako hyena
Milé ženy,
dovoluji si vás poprosit o radu. Zajímalo by mě, jak byste se na mém místě zachovaly vy. Právě totiž řeším dilema kvůli dědictví po svém otci.
Rodiče ke mně nikdy neměli zrovna vřelý vztah. Dá se říct, že mě dokonce nenáviděli a styděli se za mě proto, že jsem v invalidním důchodu. Nikdy mě neuznávali, a to ani v době, kdy jsem sama vychovávala své syny. I bez jejich pomoci a podpory jsem se o děti dokázala dobře postarat a zajistila jim studia. Oba moji synové jsou mi dnes velkou oporou. Od rodičů jsem nikdy nic nechtěla.
Před nedávnem bohužel zemřel můj otec. Po jeho smrti se zdálo, že matka ke mně konečně našla cestu. Určitě se cítila a stále cítí velmi osamělá, prožila se svým mužem více než padesát let. Chápala jsem ji a snažila se být jí co nejblíže. Často jsem za ní jezdila a pomáhala, jak jen to šlo.
Teď je ale všechno zpátky ve starých kolejích. Kvůli dědictví. Otec nenapsal závěť, a tak jde vše právní cestou. Vzhledem k tomu, že naši měli dost rozsáhlý majetek, jedná se o velké částky. Jako dcera mám na část dědictví nárok ze zákona. Zatímco můj bratr se své části dědictví vzdal, já to udělat nechci. Jsem vážně nemocná a trpím velkými bolestmi. Stále jsem v invalidním důchodu, a mé příjmy jsou tudíž dost omezené. Dědictví po otci by mi mohlo citelně pomoci.
U matky jsem ale ošklivě narazila. Nutí mě, abych se své části dědictví zřekla, stejně jako to udělal můj bratr. Začala mě citově vydírat, prý ji chci o všechno obrat a ona zůstane chudá. Jenomže to není pravda. Chci jen to, co mi ze zákona náleží, a vím, že matka rozhodně nezůstane bez prostředků. Jejich majetek byl opravdu značný.
Mé vysvětlení, že ty peníze potřebuji na léčbu, která by mi pomohla od těch příšerných bolestí, ji nezajímá. Vyhrožuje, že opět přeruší všechny kontakty se mnou a pomluví mě všude kolem, jak jsem ji ožebračila. Dokonce proti mně štve mé děti, což se jí naštěstí nedaří. Trnem v oku jí je i nový byt, který jsem získala od obce a který mi synové pomáhají zařizovat.
Je mi z toho moc smutno. Kdybych peníze skutečně nepotřebovala, za ty rozbroje by mi to nestálo. Bohužel je potřebuji a kromě toho na ně zkrátka mám nárok ze zákona.
Váhám, co mám dělat, jak se zachovat. Když prosadím svou, svitne mi naděje na lepší život. Když se své části zřeknu, jsou mé vyhlídky pryč. Své matce nerozumím. Vysmívá se mi, že žiju jako spodina, avšak dopřát mi, aby se to změnilo, nechce.
Budu vděčná za vaše názory a postřehy. Jsem skutečně bezradná.
(Pisatelka si přála zůstat v anonymitě.)
8.1.2008 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli dědictví se mám cítit jako hyena
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já bych piastelce vzkázala. Když je matka taková, že se vám posmívá, že jste socka, pomlouvá vás...proboha nad čím přemýšlíte. Podle zákona a hotovo. U notáře bych ještě řekla, že byl na mě vyvíjen nátlak...když ostuda TAK JEJÍ .
Snadno se to ale radí, vím o čem mluvím...když je ten ubližovaný se srdcem na pravém místě tak to všechno BOLÍ....-PROSTĚ vadržte a nevzdávejte to!!!!!!!!!!!!!!
evelyn: Očekávat nemusí,dokonce se může o matku vzorně starat.Ale kdyby se paní vzdala podílu,bratr má takhle jistotu,že na něj může matka všechno přepsat a on nakonec ani nebude muset sestru ani vyplatit.Bohužel.
Btw. můj bratr využil mého rozpoložení po smrti otce a já se na jeho naléhání vzdala dědictví, i když původní dohoda zněla, že se vzdám pouze DOMU, nikoliv VŠEHO. Došlo mi to až po dlouhé době, kdy jsem si chtěla z baráku něco odvézt, a švagrová ztropila scénu... Takže asi tak...
Nic jí nejsi povinna vysvětlovat. Dokonce bych se bála, že když se svého dědictví vzdáš, ona všechno přepíše na tvého bratra a budeš mít úplně po žížalkách. Kašli na to, seber, co ti náleží, a vymaž matinku ze svého života.
.gif)
Nenech se vydírat. Ani matkou. Nevzdávej se nároku, který ti patří.
určitě bratr nic nepotřebuje, má se dobře a tak mu nedělá problém se pro tentokrát vzdát dědictví. Pisatelka peníze potřebuje, ulehčily a zlepšily by jí život, tak nevidím důvod proč se taky vzdávat svého oprávněného nároku.
iljanka: lide jsou ruzni, ale tohle se mi zda pritazene za vlasy, ze by se vzdal ted, aby netrpelive ocekaval az umre mama?
V žádném případě se dědictví nevzdávej, neohlížej se na nikoho, ani na matku. Nech proběhnout jednání podle zákona a dědictví si vezmi, zvlášť když ti to může pomoci po zdravotní stránce.
Ať uděláš co uděláš, stejně to rodina bude kritizovat. Nedej se, mám vlastní zkušenosti!!!
V žádném případě se dědictví nevzdávej, neohlížej se na nikoho, ani na matku. Nech proběhnout jednání podle zákona a dědictví si vezmi, zvlášť když ti to může pomoci po zdravotní stránce.
Ať uděláš co uděláš, stejně to rodina bude kritizovat. Nedej se, mám vlastní zkušenosti!!!
V žádném případě se dědictví nevzdávej, neohlížej se na nikoho, ani na matku. Nech proběhnout jednání podle zákona a dědictví si vezmi, zvlášť když ti to může pomoci po zdravotní stránce.
Ať uděláš co uděláš, stejně to rodina bude kritizovat. Nedej se, mám vlastní zkušenosti!!!
Za prvé, pokud se tvůj bratr vzdal dědictví, mají na něj v první řadě nárok jeho děti, které by si jeho podíl rozdělily rovným dílem. Teprve kdyby ony se vzdaly (nebo pokud nejsou), přičetl by se jeho podíl k tvému a tvé matky - takže byste se vlastně dělily napůl. Stejná situace je, pokud se dědictví vzdáš ty, nedostane ho automaticky tvá matka, ale tvoje děti! To je podle zákona.
Za druhé, tvoje máti už teď má polovinu majetku, která jí zůstala ze společného jmění. S podílem z dědictví jí tak zůstane většina, to bych rozhodně neviděla jako ožebračování.
Za třetí, já to vidím tak, že ať uděláš co uděláš, nic jí nebude po vůli a ty na to vždycky nějak doplatíš. Takže bych se rozhodla čistě podle svého bez jakýchkoliv ohledů na ni. Pokud peníze potřebuješ a můžou ti pomoct, ber je. Máš na ně právo. Ber je třeba jako náhradu roků nezájmu a pohrdání.
Dědictví se určitě nezříkej.Přeji Ti at ho užiješ pro zlepšení Tvého zdraví.Asi sis ve svém životě užila dost toho horšího tak se měj trochu lépe.
Dědictví si určitě vzít.
Vždycky se to může svým způsobem vracet v podobě pomoci-babička bude jednou ráda,když jí vnukové donesou nákup nebo ji zavezou k lékaři.
Za takových okolností bych se na rodinné vztahy pěkně vykašlala.
Kremzina. On se bratr mohl dědictví po otci vzdát klidně jen proto, že jestli má s matkou dobré vztahy, tak má solidní jistotu, že bude dědit tak jako tak, jenom později, a do té doby bude ten hodný milovaný syn.
taky si myslím, že si dědictví máš nechat, stejně tě bude pomlouvat.
evelyn: co když ten důvod "zřeknutí se" je jenom habaďura na sestru, aby pak dostal všechno?
