Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Skupina čtenářek zde na magazínu se rozhodla občas přispět nějakým článkem k diskusi. Já jim za tuto iniciativu moc děkuji a věřím, že se zde budete vzájemně dobře bavit. Jako první poslala svůj příběh čtenářka PEEG. Děkuji a ráda a zveřejňuji.
Milé Šťastné ženy,
v rámci programu, "pomozme si samy", se i já zapojuji do výroby článků. Nejsem žádný spisovatel, a tak prosím o vaši shovívavost. Možná to není ten správný námět na diskuzi, ale nic jiného mě nenapadlo.
Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Jaro se vehementně hlásí o svá práva, sluníčko, pokud svítí, krásně hřeje a blíží se Velikonoce, stejně jako tenkrát a tak jsem si vzpomněla na jednu svou jarní příhodu.
Je to už víc jak třicet let, blížily se Velikonoce a moje přepečlivá matka rozhodla, že se bude malovat. Kromě ní z toho nebyl nadšen nikdo, ale taky nebyl nikdo, kdo by se odvážil protestovat. Jelikož jak Vánoce, tak Velikonoce byly pro naši maminku pokyn k zahájení uklízecích manévrů, věděli jsme, že nás grunting stejně nemine a že je úplně jedno, jestli se u toho zároveň vymaluje, všechno samozřejmě ve vlastní režii.
V sobotu jsme se ségrou byly vyhnány z postele za ranního kuropění, podle nás za hluboké noci, neustále popoháněny nervózní matkou jsme se sotva stačil umýt a obléknout. Bez snídaně jsme začaly sestěhovávat a přikrývat nábytek. Otec se zbaběle vypařil, řkouc, že jde míchat barvy. Cca po dvou hodinách úmorné práce, do které se chtě nechtě otec nakonec musel zapojit, neboť matka zavelela:"Skoč pro tátu do garáže!" byl byt připraven na malíře.
Je pravda, že to mohla být chvíle na snídani, ale nebylo nám dopřáno, protože jako první se musí vymalovat kuchyň, aby se mohlo uvařit. Naštěstí to byla tak malá místnost, že to šlo raz dva a my se konečně mohly najíst.
Nebudu zdlouhavě popisovat, jak otec nechtěně polil část podlahy namíchanou barvou, čímž pádem mu nezbylo na jednu stěnu, takže už netrefil stejný odstín, což nakonec vypadalo jako záměr a ne špatný.Jak já nezakryla mísu s těstem na chlupaté knedlíky a při druhém, bledě modrém nátěru kuchyně, se taťkovi podařilo vydatně nacákat i do té mísy, takže knedlíky se jevily mírně do zelena. Je pravda, že jsem tu nacákanou barvu z těsta vybrala a otcem ujištěna, že není jedovatá, knedle uvařila a utěšovala se myšlenkou, že zelená barva bude nejspíš tím, že to těsto nebylo přikryté takže brambory ztmavly. Vynadáno jsem od máti dostala stejně a to chudinka ani nevěděla o té barvě, no nevěděla o ni ještě spoustu let.
No prostě byl to záhul. Když se práce blížily ke konci a mohl se začít nábytek rozstěhovávat, zazvonil zvonek a za dveřmi stál tenkrát můj vyvolený. No hurá pomůže nám se stěhováním. Jenže ten blbec si nechal udělat kafe, pohodlně se usadil mezi kupou nábytku a jal se s námi bodře diskutovat. Vypil kafe, sežral koláč a poroučel se domů. A bylo po lásce! Ještě spousty roků mi při každém malování mamka říkala: "A nezapomeň říct Jardovi, že malujeme, ať se zastaví na kafe!" :o)))
18.3.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.tak co jarda ? chodí na kafe ???......
..." a nezapomeň říct Jardovi ..."
Monik - 18.3.2013 12:58 - ona to nebyla žádná "Vážná známost" jen to byl kámoš na zábavy, mně bylo asi 17 a on se mi hrozně líbil, protože měl dlouhé, vlnité blonďaté vlasy, studánkově modré oči, byl opálený a měl svaly, ale tím výčet jeho kvalit končil a já byla ještě puberťák a nějaký kluk na delší dobu než týden stejně nehrozil. Žádného kluka jsem domů netahala, takže mě zaskočil už tím, že přišel na návštěvu a jelikož se projevil jako pako, tak už jsem s ním ani tancovat nešla
PEGG: A to s tim Jardou bylo po lasce, protoze vam nepomohl a nebo z toho radsi vycouval on, kdyz videl ten blazinec?
sqwela: No to by meli vymalovat spis potom ne? Az jim to tam ozraly pribuzenstvo pri svatbe zdevastuje
Křeček: tak ho přiražte zpátky a bude po šmouze, ne?
Myslím, že nejlepší postoj k tomu zaujal ten Jarda.
Jinak u nás to bylo taky, jak si mamaka usmyslela, tak přes to nejel vlak. Zadělala mě a bráchovi na téměř patologickou nechuť k uklízení a hlavně k tomu svátečnímu uklízení.
Byla jsem bordelář, jsem bordelář a zůstanu jím na věky + ztrácení všeho možného.
A vůbec mi to nevadí.
A maminka už s tím nemůže nic dělat
mimochodem, malování...moje máti malovala minulý víkend - tedy ještě včera se uklízelo - a proč, když nebylo ještě potřeba, neboť malovali cca před dvěma lety? protože se budu vdávat. to je důvod k popukání, opravdu originální důvod k malování
Děkuji PEGG já to nenašla ani na té hlavní stránce.. jsem blbá, trapná a slepá!
sqwela - 18.3.2013 12:03 pošli to na: redakce@stastnezeny.cz , je to na hlavní stránce
já mám taky příběh, ale jak to sem mám dát? jednou jsem posílala recept, jenže už si nepamatuji, jak jsem to udělala
PEGG hezký příběh!
Když jsem byla malá, malovalo se u nás vždy, když byl tatínek v lázních, protože jsme taky spali různě na zemi pod stolem a podobně a to by tatínek se svou nemocnou páteří nezvládl. Když jsem pak byla dospělá a měla svou domácnost, nemalovali jsme nikdy. V každém bytě jsme bydleli tak 5-8 let a pak se stěhovali, takže jsme vždycky vymalovali před stěhováním a pak už ne. Naštěstí! Jinak bych se asi zbláznila.
kubikm - 18.3.2013 10:09
sqwela - 18.3.2013 11:49
Děvčata moc děkuji
PEGG hezký to bylo, chválím :-)
PEGG: dobře napsané, pokračuj, jsi šikovná