Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?
Připadám si jako blázen, jako když sama nevím, co vlastně chci. Konkrétně se jedná o vztah s muži. Je mi dvaatřicet, jsem svobodná a stále hledám toho pravého. Moje máma říká, že přebírám až přeberu a zůstanu sama. A že už snad jsem dost velká abych věděla, že Pan Ideál neexistuje a měla bych si sednout na zem.
Jenže já nevím, nepřipadám si nějak přehnaně náročná. Já prostě nechci nic, respektive nikoho jiného, než nějakého normálního, adekvátního chlapa. Zatím jsem však takového nepotkala. Napíšu vám stručný průřez mými známostmi a vztahy a moc bych vás chtěla poprosit o váš názor. Opravdu jsem blázen a přebírám a jednou na to doplatím?
Láska číslo jedna – čas malin nezralých
První láska proběhla po ukončení základní školy. Bylo to fajn, první doteky, první líbání, první milování. Po necelém roce šla má láska o dům dál, objevovat další nepoznané taje ženských duší a těl. Plakala jsem, cítila se zhrzená a podvedená, opuštěná. A zařekla jsem se, že pro příště se už nikdy nechci ocitnout v pozici té opuštěné, že to budu já, kdo tu definitivní tečku udělá.
Láska číslo dvě – nevybouřený alkoholik
Tady není potřeba se moc rozepisovat. Bylo mi sedmnáct a půl, on byl o osm let starší. Po krátkém období vzhlížení a zamilovanosti mi došlo, že u něj bude vždy na prvním místě parta dobrých kamarádů a hlavně dostatečná zásoba alkoholu. Udělala jsem mu pápá a do dalšího života šla s poučením, že jakmile narazím na někoho, kdo se radostně třese už při představě štamprlátka, prchnu okamžitě a střelhbitě.
Třetí láska – nuda s intošem
Skoro v devatenácti jsem se seznámila s vysokoškolským studentem dějin umění. Jeho zápal a vědomosti mi zpočátku velmi imponovaly. Líbilo se mi také, že byl něžný, pozorný, ohleduplný. Díval se na mne jako na svatý obrázek a já s ním prožila bouřlivé období vlastního kulturního rozmachu. Výstavy, galerie, hrady, zámky, zeptejte se mne na cokoli a já vám podám zasvěcený výklad. Po roce tohoto vztahu jsem se ale začala nudit. Byl hodný, nepil, nekouřil, hodně četl, ale zároveň dával až okázale najevo pohrdání vším, co zajímalo mne. Uvědomila jsem si, že se mne snaží převychovat k obrazu svému a tak jsem radši odplula někam, kde budu moci být především sama sebou.
Živočich
Po svém intelektuálním období, jehož jsem byla poněkud přesycena, se ve mně logicky vzedmula touha po nějakém pořádném samci. Po dvou letech jsem ho našla, byl první, před kterým se mi podlomila kolena. Chodili jsme spolu čtyři roky a já si myslela, že je to ten pravý. Něžný drsňák, vysoký skoro dva metry a v posteli naprosto nepřekonatelný. Po čtyřech letech jsem bohužel zjistila, že o svých mileneckých kvalitách přesvědčuje i jednu mou bývalou spolužačku. Následoval rychlý konec, potoky slz a kajícná vzpomínka na nudného intoše, který na mne koukal jako na obrázek a asi by mi v životě nezahnul.
Humorista
Několik dalších vztahů nestojí za řeč, až jsem potkala svého současného přítele. Chodíme spolu přes půl roku a já opět začínám brát zpátečku. A nevím, jestli je to dobře. Co mi na něm začíná vadit? Jeho nezřízený smysl pro humor. Jsme stejně staří, očekávala bych už trochu usedlejší chování a nějaké smysluplné plány do budoucna. Můj přítel je však velmi svobodomyslný, s ničím si hlavu neláme, řekla bych, že je nenapravitelný optimista. Snad nikdy jsem ho neviděla špatně naloženého, on je pořád pozitivně naladěný. Problém je v tom, že někdy až moc. On má totiž potřebu neustále vyrábět nějakou legraci, vymýšlí blbiny, vypráví vtipy… a vyžaduje spoluúčast. Prostě potřebuje parťáka a obdivovatele v jednom.
Jinak je milý, fajn, má dobrou práci, v tomto ohledu je zodpovědný, pracovitý. Až donedávna jsem se s ním cítila dobře, uvolněně. Poslední měsíc to už ale vnímám jinak, připadá mi, jakoby ze mne svou neustále pozitivní náladou a humorem vysával veškerou energii.
Je mi dvaatřicet, chtěla bych už mít dítě, roky mi utíkají. A já zase nevím, jestli ten, s kým momentálně jsem, je skutečně tím pravým partnerem pro život. Co si myslíte vy? Jsem opravdu přehnaně náročná? Co jste u svých partnerů byly ochotné skousnout?
5.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: přesně. Já jsem typický kozoroh, jak nejde něco podle plánu, hned jsem z toho rozhozená. A ten můj vodnář, který si s ničím moc hlavu neláme, protože ono to nějak dopadne, mě občas přivádí k šílenství
Tak mě napadá, moje maminka ze mě už od prosince tahá přesný rozpis prázdnin, co, kdy , kde, ohledně hlídání dětí. Přitom prý má na ně vyhrazen celý červenec a počítá s tím a já jsem jí dala hrubé obrysy. Ale nějak jí to nestačí, chtěla by přesně data , místa, ačkoli to už na rozhodování o jejím programu nemá vliv.
Možná si taky s ničím nelámu hlavu a ona, zodpovědná, se mnou přeruší kontakt, protože jsem přílišný optimista a věřím, že vše zvládneme i be podrobného plánu. 
Stanik: Šárce je 32, tam by už i pán téhož věku měl být na dítě přiměřeně zralý.
Nějak si neumím představit, jak někdo neustále dobrou náladou může vysávat energii. Leda by to byly neustálé žertíky typu prohozená slánka a cukřenka a odsunutá židle. Jinak možná, když by Šárka chtěl abýt programově naštvaná a on jí v tom svojí náladou bránil, ale to snad by byl spíš problém v ní a ne v něm.
Možná by bylo lepší s tím nebojovat, ale přijímat jak to je.
Jetstli není problém v tom, že Šárka má snahu neustále plánovat budoucnost (jsou takové typy, prý raci a kozorohové k tomu mají sklony) a pán bere věci jak přijdou a věří, že cokoli bude zvládne, tak se nějakým plánováním nehodlá zatěžovat. Na vážné uvažování o rodině je po půl roce podle něj ještě brzo (podle mě taky), tak co by řešil. Jenže plánovací typy musí mít všechno přesně nalajnované, jinak ztrácí jistotu, jsou nervózní a všechno je štve.
To pak je ale rozdílnost povah, která k sobě moc nejde, jestli plánovač nerozdejchá, že partner nic neplánuje (i když všechno zvládne i bez toho, například chaos milující blíženec ), tak nevím nevím.
Já taky ráda vymýšlím blbinky a umím si udělat srandu i sama ze sebe, ale přehnaný trapný humor násilně tahaný až z paty taky nemám ráda. Zažila jsme pár takových lidí a vždycky za těma srandičkama něco schovávali - nízké sebevědomí, stydlivost, nedostatek sociální inteligence, nepraktičnost, v jednom případě dokonce manipulátorské a násilnické sklony. Ono budovat rodinu s někým, kdo ani o účtech za plyn nedokáže mluvit s vážnou tváří a veškeré pokusy o vážný rozhovor na téma, které je pro jeho partnerku důležité, otáčí v legraci, dost dobře nejde. Netvrdím, že je to pravidlo u všech srandistů, ale pokud Šárce bliká červené světýlko, ignorovat by ho neměla.
Na druhou stranu, nezahazovala bych hned slibný vztah. Nejdřív bych si s partnerem promluvila, řekla mu, co mi vadí a zeptala se, jestli by mohl ubrat. Humor má v životě svoje místo, ale neměl by být jeho jedinou náplní. Pokud už pán začíná působit až trapně, může to klidně být i tím, že mu to nejde až tak ze srdce, ale je přesvědčen, že Šárce se to líbí, tak se snaží zachovat si tvář. Po vážném rozhovoru, bude-li k němu Šárčin přítel ochote, bych teprve činila závěry stran budoucnosti vztahu.
Taky v tom článku nevidím, jestli spolu jen chodí nebo spolu žijí. V běžných životních situacích se přecejen člověk projevuje jinak, než když jen randí a kdyby s ním Šárka nějakou dobu bydlela nebo s ním aspoň jela na delší dovolenou možná by poznala i jiné jeho stránky a viděla, že umí být i vážný a dospělý chlap a že někdy umí mít i špatnou náladu.
No, on je humorista a humorista. Takové ty typy, co se snaží za každou cenu "bavit" okolí a jsou akorát trapní, bych asi nevydýchala. Můj současný navenek působí jako děsný suchar, ale občas trousí ironické poznámky, po kterých se válím smíchy. Po zkušenostech za mě nebrat: ožralu, násilníka, mamánka (ale ten někomu třeba nevadí). Důležité jsou společné hodnoty. Ve všech ostatních případech byt podotkla, že pokud ženská chlapa miluje, odpustí mu jeho chyby, pokud ne, neodpustí mu ani ctnosti.
Humorista s pozitivním pohledem na svět energii nevysává, ten nabíjí... 
Křeček: 
nicmene.. je jesany, ze stereotyp je tak trochu vsude... ale radsi mam 15 let flegmatickeho humoristu a chlapa, co ma ten dar, ze ho maji vsichni radi a s kazdym vyjde... a optimistu. Nez nejakou fnuknu, co si jen stezuje , jak je ten svet zlej... misto aby neco delal. Usedly chlap, co nechodi naprosto nikam a jen se drzi doma, ten by me lezl a nervy neskutecnym zpusobem.. obzvlast pokud by ocekaval to same ode me.. to bych se asi udusila.
Sarko: teda pardon... ale ussedleho pana never. Symsl pro humor je pro mne jednou z nejdulezitejsich veci. A btw. pokud chces ve 24 letech ditko... tak nehledej mezi stejne starymi chlapy, ale porid si aspon o 10-15 let starsiho.
Co nejsem ochotna tolerovat ja je lenost, flakactvi, pesimismus , prudicstvi a prudkou "italskou" povahu... staci ze ji mam , ja, potrebuju flegmouse, co se jen tak nevytoci. A co bych fakt nechtela , takoveho toho "jednoducheho" bodreho týpka, se kterým si nepopovídám od aut az po jadernou fyziku o vsem.
.gif)
Verera: to máš pravdu, u nás teď už ve vztahu vnuk a děda.....děda vymýšlí cypoviny a vnuk je z něj u vytržení....a někdy je dědek horší jako ten malej co se té "srandy" týká....
Doporučuju něco na způsob lázní- najdi si zarytého pesimistu a buď s ním jeden víkend. Pak se vrať ke svému příteli a pouvažuj jestli ti jeho humor pořád připadá tak otravný.
.JPG)
Prosím tě, z každé mladé lásky se za čas po svatbě stane "můj starej"
u každého se najde něco, s čím ti časem poleze na nervy
humoristu bych brala, to se v životě bude hodit, zvlášť až ti daleko víc poleze na nervy uřvaný mimino, dítko neustále nemocné a doma ze školky, špatné známky ve škole atd.
Pokud to není srandista typu nezodpovědné děcko, tak v tom nevidím žádnou vadu.
Řeklas mu vůbec, že ti někdy jeho srandičky připadají přehnané? Nebo čekáš, že on se domyslí z tvých kyselých pohledů? Mluvite spolu? Třeba jenom neví, proč jsi zamračená, tak se snaží tě rozveselit, bohužel právě opačná reakce než bys chtěla.
Jemu na tobě jistě taky něco vadí, nikdo není dokonalý a dobrý vztah není založen na tom, že se nějakou náhodou sešli dva jedinci, kteří si naprosto ve všem vyhovují, ale v tom, že si vyhovují v zásadních věcech a mají dostatek tolerance, aby akceptovali to ostatní. Aby byli schopni brát takové věci jako zvláštnost partnera, kterého mají rádi a nechat ho dýchat.
Každý má nějakou úcylku a tohle mi přijde docela zajímavé ve vztahu k dětem. Ty totiž srandičky přijímají nadšeně a není hezčí pohled než když se společně chechtají děti a tatínek, nemůžou přestat a vypadají naprosto spokojeně. V dětech najde nadšené diváky.
.jpg)
Pegg: Péřový deky 
Já bych brala toho srandistu. Jestli nekouří, nepije, nefetuje a je na něj spoleh ?
V životě se vyskytne spousta těžkých chvil, a pak se člověk s radostným úhlem pohledu na svět hodí.
Mnohem horší varianta je chlap typu "Černá kronika". To vysává energii a radost ze života.
Humor je životním kořením.
Jak píše Alice, on ho ten nadměrný humor trochu přejde, až bude mít na krku rodinu a hypotéku na bydlení...
.jpg)
Muj Intos studoval jadernou energii a hned na prvnim rande se zeptal. jestli kdyby to klaplo bych se stehovala do Temelina a nemela bych nic proti tomu opustit Prahu. Tak tohle by mi nevadilo, ale postavil me na jakysi piedestal dokonalosti a dival se na me jak na svaty obrazek, v zivote zadna akce (at uz ta pro verejnost ci soukromy
) v zivotenevzesla z jeho strany....proste pul rok nudy!!!
Sarko bez humoru to nejde. Sice prehnany humor jde na nervy, ale jak tu uz nekdo podemnou ironicky poznamenal, s povinostma se mu ten humor zmeni, je to pravda 
