Kvůli dědictví se mám cítit jako hyena
Milé ženy,
dovoluji si vás poprosit o radu. Zajímalo by mě, jak byste se na mém místě zachovaly vy. Právě totiž řeším dilema kvůli dědictví po svém otci.
Rodiče ke mně nikdy neměli zrovna vřelý vztah. Dá se říct, že mě dokonce nenáviděli a styděli se za mě proto, že jsem v invalidním důchodu. Nikdy mě neuznávali, a to ani v době, kdy jsem sama vychovávala své syny. I bez jejich pomoci a podpory jsem se o děti dokázala dobře postarat a zajistila jim studia. Oba moji synové jsou mi dnes velkou oporou. Od rodičů jsem nikdy nic nechtěla.
Před nedávnem bohužel zemřel můj otec. Po jeho smrti se zdálo, že matka ke mně konečně našla cestu. Určitě se cítila a stále cítí velmi osamělá, prožila se svým mužem více než padesát let. Chápala jsem ji a snažila se být jí co nejblíže. Často jsem za ní jezdila a pomáhala, jak jen to šlo.
Teď je ale všechno zpátky ve starých kolejích. Kvůli dědictví. Otec nenapsal závěť, a tak jde vše právní cestou. Vzhledem k tomu, že naši měli dost rozsáhlý majetek, jedná se o velké částky. Jako dcera mám na část dědictví nárok ze zákona. Zatímco můj bratr se své části dědictví vzdal, já to udělat nechci. Jsem vážně nemocná a trpím velkými bolestmi. Stále jsem v invalidním důchodu, a mé příjmy jsou tudíž dost omezené. Dědictví po otci by mi mohlo citelně pomoci.
U matky jsem ale ošklivě narazila. Nutí mě, abych se své části dědictví zřekla, stejně jako to udělal můj bratr. Začala mě citově vydírat, prý ji chci o všechno obrat a ona zůstane chudá. Jenomže to není pravda. Chci jen to, co mi ze zákona náleží, a vím, že matka rozhodně nezůstane bez prostředků. Jejich majetek byl opravdu značný.
Mé vysvětlení, že ty peníze potřebuji na léčbu, která by mi pomohla od těch příšerných bolestí, ji nezajímá. Vyhrožuje, že opět přeruší všechny kontakty se mnou a pomluví mě všude kolem, jak jsem ji ožebračila. Dokonce proti mně štve mé děti, což se jí naštěstí nedaří. Trnem v oku jí je i nový byt, který jsem získala od obce a který mi synové pomáhají zařizovat.
Je mi z toho moc smutno. Kdybych peníze skutečně nepotřebovala, za ty rozbroje by mi to nestálo. Bohužel je potřebuji a kromě toho na ně zkrátka mám nárok ze zákona.
Váhám, co mám dělat, jak se zachovat. Když prosadím svou, svitne mi naděje na lepší život. Když se své části zřeknu, jsou mé vyhlídky pryč. Své matce nerozumím. Vysmívá se mi, že žiju jako spodina, avšak dopřát mi, aby se to změnilo, nechce.
Budu vděčná za vaše názory a postřehy. Jsem skutečně bezradná.
(Pisatelka si přála zůstat v anonymitě.)
8.1.2008 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli dědictví se mám cítit jako hyena
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nezříkej se ničeho. Za lepší pocit si nic nekoupíš, ani tubu prášků proti bolesti! 
matysek: 
ona na sebe vyslepici vsechno, ze ta "anonymita" je docela sporna.
a co se tyce dedictvi, mam podobny nazor jako Kremzina, jestli se bratr dedictvi zrekl, asi to melo duvod.
Myslím, že se pomluv bojíš zbytečně. Tvou matku lidé z okolí znají, tak vědí jak to u vás chodí.
Dědictví se nevzdávej, není k tomu důvod. Pokud Ti rodiče nepomohli když jsi na tom byla zdravotně i finančně špatně, a ještě Tě matka pomlouvala, tak ber dědictví po otci jako malou kompenzaci jejich podivného chování.
Jak píšeš, tak matka nebude trpět nouzí ani když přijde o tu část dědictví, která Ti podle zákona náleží.
Vztahy v rodině to nenarovná, ať si peníze vezmeš nebo ne, a je lepší být pomlouvaná bohatá, než pomlouvaná chudá 
.
Nevzdávat se ničeho!!!!! Taky jsem bojovala o dědictví po mamince s vlastní sestrou, které rodiče postavili dům a zabezpečili. Jejich dům měl být můj,což sestra akceptovala až do matčiny smrti, pak nastal obrat.Prý si ve své polovině zřídí kosmetický salon. No nikomu nepřeji ten stres, když jsem chtěla domek obývat a představa průchoďáku zákaznic mě děsila na každém kroku.Naštěstí vše dobře dopadlo a žiju v klidu a pohodě v domku po rodičích se svými synky,přítelem a psem a to, že občas od sestry padne narážka,že nemá kde provozovat živnost, i když ona má dům jako hrad a volných prostor k podnikání "hafo" už neřeším. Držím palečky, berunko...a písnu ti mailík 
matysek v 9:35: jo, to bylo prvni co me napadlo po precteni diskuze...
Jinak k dotazu - moc me udivuje, ze matka nechce, aby se jejimu diteti darilo lepe, o to vic, ze jde o zdravi a pomoci zbaveni se bolesti. Hele, ty to prohirit nechces, neutratis to za nesmysly... snazila bych se to jeste jednou v klidu matce vysvetlit a pak bych si uz delala podle sveho (pouzila ty penize)...
Jeste by me zajimalo co na to vsechno rika bratr?
Když se vzdáš dědictví,na nelásce tvojí "matky" to nic nezmění.Až do konce svého životy budeš ty ta špatná.Otázka je,jestli máš důvod připravit sebe a své syny o peníze.Určitě ne,spíš se ti hodí každá koruna.Vykašli se na nějaké pomluvy,najdi advokáta,aby ses nemusela stresovat jak radily holky a přijmi to,na co máš nárok.Ono se to stává,že rodič,který nedá lásku svým dětem,nakonec dožívá opuštěný a sám.
Příklad z naší rodiny.mamka se vzdala podílu po otci(pomohl našim při stavbě RD) ve prospěch mladší sestry.Dokud se nejelo k notáři,byla tetinka u babička skoro pořád,protože ji potřebovala zpracovat.Babka se u notáře vzdala svého podílu ve prospěch mladší sestry,mamka si tam prý připadala jako blbec,protože neměla o ničem ani tušení.Teta od té doby k matce nejezdila,takže ji doopatrovala moje mamka,protože jí "to bylo blbé".Babka je mrtvá asi 15 let a za celou dobu nikdo z rodiny mladší dcery nedal na hrob ani svíčku.Shrábnout majetek ano,ale projevit trošičku úcty,to ani náhodou.
O dědictvím vím své, většinou majetek rozhádá rodinu. Divím se, že je vaše maminka taková. Já ji nemám již 17 let a určitě, by se tak nechovala. S nevlastní sestrou nás rozeštval její otec, přitom jsem nic nezdědila. Co nám měla vyplatit, tak to nevyplatila a jednalo se o dvacet tisíc, žádné závratné sumy. Nyní prodává majet po mamince a jejím manželovi za milion a půl. Říkám si, ať si to užije, když bude šťastná. MK
Holky,co píšete o vydědění - tady je spíš problém jinde - matka může za života majetek DAROVAT a je to v riti...
A jsou takové,že to udělají naschvál.
Nic,ani nápad!Pomlouvat tě bude matka dál,stejně si nepomůžeš.Ty si výčitky v žádném případě dělat nemusíš,starala ses o ní,ačkoli se k tobě chovala špatně.Protože toho tu holky napsaly už dost,tak jen připomínám:Když se teď dědictví vzdáš,nemusíš nakonec taky dostat vůbec nic.Matka totiž může ještě za života majetek darovat někomu jinému!!!!
Johanka74: vydědění se dá napadnout, ale v případě tchýně už nebylo co dědit, jen pár krámů a vkladní knížku, na které bylo asi 10 tisíc. no ale to už je dávno. Pokud by matka pisatelky za svého života pak majetek někomu darovala nebo prodala a peníze rozfofrovala, tak by nebylo co dědit ne?
.gif)
LenkaT.: Dědictví či tedy vydědění se dá napadnout. To udělal kámoš. Vlastního otce nikdy nepoznal, až v 18ti ho vyhledal a docela to bylo na dobré cestě, ale otec(bohatý s 2 dcerami) snad do půl roku od setkání umřel. V závěti kámoše přímo vydědil(myslím,že ani alimenty na něj neplatil, předtím)což pak kámoš napadl a vysoudil asi 300litrů, což proti několika domům v Praze atd.je směšná částka, ale měl smůlu, že jedna nevl.sestra je právnička . Nicméně on je z chudých poměrů a 300litrů pro něj byla obrovská suma, za kterou si pořídil starší domeček.,Takže pokud by tě pak třeba matka vydědila, tak bych asi závěť taky napadla.
No to je teda vrchol lidských vztahů! Na tvém místě jdu cestou práva a ničeho se nevzdávám. I kdybys to udělala, matka by zůstala stejná. Lásku, kterou ti po celý život nedávala, si za to dědictví koupit nemůžeš. Její jednání je ostudné, lidsky nedůstojné. Za konání svého bratra nemůžeš, jste samostatné jednotky a co vyhovuje bratrovi, nemusí vyhovovat tobě. Ostatně, nepíšeš, že by byl nějak nemocný, jsi povinna postarat se o sebe tak, abys nebyla vlastní rodině na obtíž - a to použij jako argument. Matka hlady nezemře.
.gif)
je mi líto, že když si čtenářka přála zůstat v anonymitě, tak jste tu hned vyslepičily, o koho se jedná 
Takle na to doplatila moje tchýně. Vzdala se dědictví po matce. Otec ji moc rád neměl a ani její bratry. Byly celkem 4. Měl ještě nemanželskou dceru, kterou protěžoval. Ty děti z manželství se vzdali dědictví po matce a otec jim řekl, že po něm všechno zdědí rovným dílem. Ale pak ještě za svého života vše převedl na svou nemanželskou dceru a po jeho smrti už nebylo co dělit. No a to měl barák a dost velké pozemky. Ta dcera to pak všechno prodala a byla vysmátá. Já bych být tebou, o dědictví bojovala. Matka tě stejně nemá ráda tak o jednu pomluvu víc či míň. Pokud jak píšeš má velký majetek, tak strádat nebude, o střechu nad hlavou ji určitě nepřipravíš a jiné majetky může prodat ne? Promysli si v klidu, o co by matka musela přijít. aby tě vyplatila a pokud to fakt nebude na úkor toho domova důchodců, tak se toho nevzdávej.
Kremzina: 
jo jo a jo, jestli je paní matinka krkavá a nepomohla dceři samotné a nemocné, se dvěma dětmi, tak jo, ať jde do domova důchodců. Nebo ne, ať prodá barák a jde do malého bytu - protože když si pisatelka nic nevezme a baba zůstane v domě, tak kdo si myslíš, že bude psychicky nucenej i přes svůj zdravotní stav babě nakupovat, uklízet barák a podobně?Synáček - tedy potažmo bratříček? ne ne, zase jen pisatelka. Neříkám, že je povinností rodičů starat se o děti až do skonání, dospělé děti nechť se o sebe postarají samy, ale dědictví pro invalidní ženu..?
