Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Skupina čtenářek zde na magazínu se rozhodla občas přispět nějakým článkem k diskusi. Já jim za tuto iniciativu moc děkuji a věřím, že se zde budete vzájemně dobře bavit. Jako první poslala svůj příběh čtenářka PEEG. Děkuji a ráda a zveřejňuji.
Milé Šťastné ženy,
v rámci programu, "pomozme si samy", se i já zapojuji do výroby článků. Nejsem žádný spisovatel, a tak prosím o vaši shovívavost. Možná to není ten správný námět na diskuzi, ale nic jiného mě nenapadlo.
Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Jaro se vehementně hlásí o svá práva, sluníčko, pokud svítí, krásně hřeje a blíží se Velikonoce, stejně jako tenkrát a tak jsem si vzpomněla na jednu svou jarní příhodu.
Je to už víc jak třicet let, blížily se Velikonoce a moje přepečlivá matka rozhodla, že se bude malovat. Kromě ní z toho nebyl nadšen nikdo, ale taky nebyl nikdo, kdo by se odvážil protestovat. Jelikož jak Vánoce, tak Velikonoce byly pro naši maminku pokyn k zahájení uklízecích manévrů, věděli jsme, že nás grunting stejně nemine a že je úplně jedno, jestli se u toho zároveň vymaluje, všechno samozřejmě ve vlastní režii.
V sobotu jsme se ségrou byly vyhnány z postele za ranního kuropění, podle nás za hluboké noci, neustále popoháněny nervózní matkou jsme se sotva stačil umýt a obléknout. Bez snídaně jsme začaly sestěhovávat a přikrývat nábytek. Otec se zbaběle vypařil, řkouc, že jde míchat barvy. Cca po dvou hodinách úmorné práce, do které se chtě nechtě otec nakonec musel zapojit, neboť matka zavelela:"Skoč pro tátu do garáže!" byl byt připraven na malíře.
Je pravda, že to mohla být chvíle na snídani, ale nebylo nám dopřáno, protože jako první se musí vymalovat kuchyň, aby se mohlo uvařit. Naštěstí to byla tak malá místnost, že to šlo raz dva a my se konečně mohly najíst.
Nebudu zdlouhavě popisovat, jak otec nechtěně polil část podlahy namíchanou barvou, čímž pádem mu nezbylo na jednu stěnu, takže už netrefil stejný odstín, což nakonec vypadalo jako záměr a ne špatný.Jak já nezakryla mísu s těstem na chlupaté knedlíky a při druhém, bledě modrém nátěru kuchyně, se taťkovi podařilo vydatně nacákat i do té mísy, takže knedlíky se jevily mírně do zelena. Je pravda, že jsem tu nacákanou barvu z těsta vybrala a otcem ujištěna, že není jedovatá, knedle uvařila a utěšovala se myšlenkou, že zelená barva bude nejspíš tím, že to těsto nebylo přikryté takže brambory ztmavly. Vynadáno jsem od máti dostala stejně a to chudinka ani nevěděla o té barvě, no nevěděla o ni ještě spoustu let.
No prostě byl to záhul. Když se práce blížily ke konci a mohl se začít nábytek rozstěhovávat, zazvonil zvonek a za dveřmi stál tenkrát můj vyvolený. No hurá pomůže nám se stěhováním. Jenže ten blbec si nechal udělat kafe, pohodlně se usadil mezi kupou nábytku a jal se s námi bodře diskutovat. Vypil kafe, sežral koláč a poroučel se domů. A bylo po lásce! Ještě spousty roků mi při každém malování mamka říkala: "A nezapomeň říct Jardovi, že malujeme, ať se zastaví na kafe!" :o)))
18.3.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.loupák: loupák, proč alkoholičku, byla závislá na Šťastných ženách. Nedokázala si život bez nich představit, potřebovala svou denní dávku, bez nich bylůa nevrlá - prostě závislačka
evropka: HelenaPa: šmarjáááá já ale válim po ránu ještě udělám s Meryl alkoholičku...OMLOUVÁM SE!!!!!,samozřejmě ABSENCÍ...jdu si dát ještě jedno kafe
orinka: nebuď cimprdlich..hodinky holinky dyk je to fuk
orinka: oká myslela jsem diskuzní abstinencí
orinka: No jo, byla ŠŽ předávkovaná, tak teď abstinuje
loupák:
loupák: moje bývalá kolegyně, přesněji její manžel, malovala právěže na každé Velikonoce, minimálně aspoň kuchyň. By mě ohrálo...máme to na bílo, nekouříme, odsavač par funguje - tak nevím, proč pořád malovat. Mor ani cholera tu nehrozí.
loupák: absence....
Ke gruntování má krásný vztah manžel kamarádky. "Co bys myla okna, ještě je skrz ně vidět. A až nebude, tak rozsvítíme.
Já teda okna občas umeju, ale zásadně jen tehdy, kdy nehrozí nastydnutí. A vůbec ne podle toho, že teď je přece mejou všichni, protože bude pouť, velikonoce, vánoce,.....
A pokud jde o malování, tak když jsme něco takového podnikali posledně, byla jsem měsícv před porodem. Vybrala jsem si do ložnice už namíchanou barvu v odstínu magnolie. Prodavačka se ptala, na co to budeme dávat. Prý to nesmí na hlinku. Tak jsem řekla, že teď tam je Primalex. Tak prý dobrý. Udělali jsme první vrstvu, nechali zaschnout a nevěřili vlastním očím. Na stěnách byly puchýře, které praskaly a barva se loupala v pruzích jako kdybych trhala staré tapety. Takže všechno muselo dolů. Oškrábat a začít znovu. A pro jistotu jen osvědčeným Primalexem. Nějakej Dulux už mi nesmí přes práh.
PEGG: Okna jsem myla, když bylo nedávno teplo a já trouba si myslila, že přišlo jaro. Na Velikonoce je teda umytá mám a dál se nehodlám vysilovat. Už i kvůli tomu, že nám v baráku řádí řemeslníci.
loupák: ha! Abstinencí???? Něco jsem přehlédla??
PEGG: díky moc za vzkaz od Merylky,taky zdravím a jsem moc ráda,že za její zdejší abstinencí,není nic vážného
sevenofnine - 18.3.2013 5:55 díky Naše mamka byla uklízením posedlá a já si ten zlozvyk přinesla do života, nenáviděla jsem vánoce a velikonoce ještě víc a trvalo mi spoustu let než jsem zjistila, že když nebude vygruntováno do posledního šuplíku, že se nic nestane. Od té doby mám vánoce ráda, protože neblázním a velikonoce už nějaký rok bojkotuji. A okna umeju až bude teplo, přece kvůli tomu nenastydnu
Milá děvčata, pozdravuje vás všechny Merylka a omlouvá se, že sem poslední dobou ani nenakoukne, ale je velkém časovém presu. Ale ubezpečila mě, že rozhodně nechce opustit SŽ, za což jí myslím patří náš velký dík
A taky ji potěšila myšlenka, že se sami více zapojíme do výroby článků, tak doufám, že v tom nezůstanu sama
Malovat ani extra gruntovat nebudu, nejsem ve svém... ale v novém to bude lítat velikonoce nevelikonoce...
PEGG: ty brďo,na Velikonoce takovejhle humbuk...naši malovali vždycky v létě,když jsme byly se segrou na prázdninách u babiček,takže jsem naštěstí nic takovýho nezažila...Jrada byl borec