Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

tak já syna rodila dva dny a dvě noci , už si jen tak matně vzpomínám, narodil se díky dvěma sestrám co si mě vzaly "do parády"...měl taky 4 kila a už to bude letos 40 let....a dceru po 4 letech od půlnoci do 6 ráno celkem v pohodě, tam všechny útrapy vymazala ta radost že je to dcera.....
snacha je drobná malá holčina a porodila 3 děti celkem v pohodě....všechno je to individuální.....

Linda: no vidíš, já bych šla s tebou do party, klidně bych zvládla těch 9 měsíců, ty bys porodila a já bych obstarala to následující . Měla jsem totiž spavé všechny tři děti, které jsem musela po třech hodinách na jídlo budit, (nejstaršímu v šesti týdnech stačila 3 x denně plná láhev a spal dál, jenže to nešlo, tak se holt budilo). Normálně jsem posera, takže všechny tři porody (vyvolávané kvůli zdravotním problémům či přenášení) mi připadaly děsně dlouhé (kompletně 8 hodin - 4 hodiny - 4 hodiny). Ale přežila jsem je a jsem moc ráda, že už v životě nebudu rodit!

ne vztahy, ale stavy ...a ne prychicky, ale psychicky.

Linda: To já takovou fotku přesně mám....sedím asi deset minut po porodu s dítětem spokojeně přisátým u prsa, vysmátá, spokojená. Neměla jsem nikdy nástřih ani natržení a chodila jsem v pohodě fakt těch deset minut po. A to jsem měla ty porody nejmíň 20 hodin dlouhé.

U posledních dvou porodů jsem měla hrozný hlad, jenže byla noc a kuchyně nefungovala, tak mě sestry odkázaly na kuchyňku kde byl chleba, marmeláda a džusy v lednici a já tam ty dvě hodiny po porodu vyráběla toasty s marmeládou a cpala se jima....asi pět jsem jich snědla, dítě v pojízdné postýlce s sebou aby mi ho nikdo neukrad

Já měla vždycky po porodu naprosto euforické vztahy, asi proto, že samotné těhotenství jsem prožívala vždycky dost mizerně...ne až tak fyzicky, ale prychicky. Že jsme to všichni přežili je celkem zázrak.

jsou to už 4 měsíce /toto letí/ rodila jsem neplánovaným císařem, takže o kontrakcích, normálním porodu, bolestech ... nic nevím. Ale bylo mi líto, že jsem malýho viděla až druhý den v 6 ráno, a přitom se narodil v 18.15, no holt po celkové narkoze jsem spinkala. Naštěstí malýho ohlídal manžel.....

Orinko: Samozřejmě jsem ráda, že jsou děti zdravé a jsem za ně moc ráda - vždyť jsem je všechny chtěla :-)! To jsem ve svém článku zapomněla zdůraznit.
O přístupu personálu v nemocnicích bych mohla napsat další článek, každý to vnímáme jinak, to je jasné, ale já jsem si užila....Po prvním porodu jsem měla asi depresi, brečela jsem jako želva, sestry byly nepříjemné, kojila jsem jen měsíc, žádná "motivace", druhá dcera a pobyt v nemocnici byl O.K. a syna jsem si pak vychutnala a navíc kojila 2,5 roku. Podala jsem stížnost na personál nemocnice kvůli synovu porodu, no ale bylo to samozřejmě úplně nanic...
Doudice: Tak to je teda shoda!!! :-)
Na porody normálně běžně nemyslím, jen pokaždé v den narozenin každého dítěte si vzpomenu. K napsání článku mě inspiroval švagřin pohodový porod :-).

Já jsem drsňák,takže u žádného ze 2 porodů ode mne neslyšeli ani fňuk,ale oba trvaly 20 hodin,rozpižlali mě děsně a první šití zaživa byla mnohem horší bolest,než celý porod...Já mám velmi úzkou pánev a děti byly na mě velké a těžké...Po prvním porodu jsem měla popraskané žilky v očích a byla jsem tak slabá,že jsem nezvedla mimino z postýlky...Syn byl až do roka a čtvrt nespavec,řval celých 5 dní v porodnici,takže jsem se nevyspala ani tam,neboť tam byl již zaveden rooming in,a 4 děti na pokoji,nakonec se aspoň na jednu noc smilovala sestra a vzala si synka někam k nim,protože ostatní mimina spala jak zabitá,jen moje ne...Následky velkých nástřihů a špatného sešití trpím dodnes....Děti jsem nikdy nechtěla mít,neb jsem věděla,jak to může dopadnout,nechala jsem se ukecat a ono to pak bylo ještě horší,než v představách... Je to již 26 a 23 let,ale pamatuji si vše jako by to bylo včera....

V šest ráno mě přijímali s mírnými kontrakcemi, v půl třetí byl malý na světě.
Nebudu říkat, že to nebolelo, ale nebylo to nic neúnosného.
Malý měl přes 4 kila, takže jsem byla dost šitá a hlavně to sezení pak bylo maso...

monja: rodila jsem rychle, ale 3kg mimco na necelych 7cm otevreni, takze zastupovaná jak fusekle... a dcerunka spinkala tak maximálne 2 minuty u kazdyho kojeni (to byla straslive unavená a nemohla sát , potvurka) a pak tak 20 minut v noci... zbytek (to znamená tak zhruba 23hodin a 30minut denne) projecela a vydrzelo ji to nekdy do zacatku skolky

Dobrý den
Tak já právě při čtení článku získala dojem, že paní Milada píše o měaž na malé rozdíly jsem dopadla stejně
První holka..po dvanácti hodinách vyvlávání se paní doktorka smilovalaa holka šla císařem
U druhého mě tvrdili, že to bude pohoda...nebyla..po sedmi hodinách akutní císař, protože kluk se zasekl napříč a prostě naznal, že ven nepůjde
No a jak píše Milada...i nás se stalo a přihlásilo se třetíPaní doktorka strašila, že ho nedonosím, ale vydržel až do 36.týdne, kdy se rozhodl vydat na svět o den dřív než byl plánovaný operační zákrok
I když si někdy říkám, že jsem neschopná porodit děti normálně...díky za doktrory, protože nebýt jich, tak už tu nejsem víc jak dvanáct let
Jo a švagrová..provní dítě..před třetí vypustila bazének a v šest byla neteřinka na světě

Linda: obzvláště "sedící" !!! to jsem mohla jen u dcery, která šla tak přirozeně, že mě ani nešili ale čtyři roky před tím u syna jsem nemohla sedět asi měsíc , jak jsem byla zaštupovaná .... ale porod jako takový nebyla žádná hrůza ... ten výsledek prostě stál za to

Jeste jsem zapomela..... filmy se stastnou sedici rodickou s miminem v náruci a spici mimino povazuji za pomateni smyslu autora!!!!

Kazdá zena je jiná. kazde dite je jiné, kazdy porod je jiny.... nevim co je na tom k diveni . Ticha závist... ok tu v tomto pripade chápu.
A já osobne radsi budu rodit nez byt opet tehotná! A to uz vubec nemluvim o katastrofálnim vycerpáni unavou prvni mesic po porodu.... shrnuto klidne odrodim, ale at si to odnosim nekdo jiny a po porodu si následne ponocuje taky nekdo jiny

No asi takhle ti to napíšu:
Každá je jiná a každá má naprosto jiný práh bolesti.
Pokud vezmu v potaz samotné porody, tak první: prasklá voda 23h, odvoz do porodníce a čekalo se... první stahy ve 3h, syn se narodil v 6:40 (po šesté mi našla sestra jak rodím ve sprše
druhý: bolesti od 3h v noci, odvoz a hned na sál, porodila jsem do dvaceti minut na sále.
Můžeš mi klidně závidět .
Na první porodi jsem měla plánovaného císaře (jsem po těžkém úrazu) nějak se to nestihlo
a při obou dětech jsem během těhotenství krvácela, a musela ležet - ty proleželé dny bych klidně a moc ráda vymněnila za den (24h) bolesti na porodním sále... zvlášť při druhém těhotenství, když sem se starším nemohla skoro nic....
těhotenství pro mně byla kataastrofa, porod procházka růžovým sadem (asi satisfakce za těch hrozných 9měsíců)

Na délce porodu nezáleží, může být fajn i když trvá dlouho. Můj nejlepší porod byl s prostředním dítětem, trval 22 hodin a vzpomínám na něj jako na krásný zážitek, i když bolest tam samozřejmě byla. Podařilo se mi ale porodit bez léků, bez urychlování a prakticky bez zásahů zvenčí. První a třetí porod tak dobré nebyly, ale s odstupem let to bylo fajn i tak.