Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

U mě věc to nevídaná. Pokud nepočítám svou alergii na všechno od přírody a radosti s ní spojené, plus  sem tam nějakou rýmičku a nebo stávkující páteř, jsem poměrně zdráva. Zato když už něco chytnu tak to stojí za to. Naposledy angína, kterou můj dvorní lékař komentoval “tak tohle jsem viděl jenom na obrázku v učebnici”.  A to on studoval někdy v polovině minulého století.

Tentokrát netuším co jsem vlastně chytla. Začalo to kašlem v sobotu večer, v neděli ráno mi bylo jakž takž fajn, do večera jsem kašlala stylem , že jsem čekavala ,kdy se mi v kapesníku octne kousek vlastních plic. Při každém návalu kašle mi div nepraskla hlava a musím se přiznat, že obcas jsem se musela jít dokonce převlékout. Připadala jsem si  jako nemocný Sheldon z Teorie velkého třesku, protože tak barevnou škálu, co jsem vykašlávala, neobsahují ani Windows. Týden jsem proležela doma v posteli, stačila jsem nakazit manžela a i dceru, která nám na otočku přivezla jídlo. U dcery se to navíc zvrhlo v zápal plic a skoncila 10 dní na penicilínu. Jak moc v té chvíli milovala svou matku nemusím zdůrazňovat. Když jsem po dalším víkendu přestala vykašlávat a pouze lehce pokašlávala, vyrazila jsem v pondělí ráno zpět do pracovního procesu.

Pobyla jsem v práci 10 dní, pořád sem tam kašlala, občas jsem vykašlala cosi barevného a najednou jsem se jednoho dne nádherně osypala. Dobré duše mi tvrdily, že se jedná o spálu či spálovou angínu a měla bych navštívit lékaře. Ten neordinoval, tak jsem počkala do druhého dne a vida fleky zmizely. Tak to asi spála nebyla. Další den jsem se probudila s knedlíkem v krku a pocitem, že každá, byť sebemenší, dutinka v mém těle je ucpaná. Nepomáhalo kloktání, bylinné obklady, teplé koupele, hektolitry horkého čaje, inhalace. Prostě nic.  To byl čtvrtek. Ještě bych se měla zmínit, že můj žaludek snese všechno, i ty nejbláznivější kombinace. V okamžiku jakékoliv nemoci, bolavým zubem počínaje, přes nachlazení, alergii, angíny a konče těhotenstvím můj žaludek začne stávkovat a nesnese absolutně nic. Tudíž dobré rady typu med, hodně citrónu, nebo dokonce snad zázvor, vydesinfikovat alkoholem apodobně mají pouze jediný účinek a to přišpendlit mě k toaletní míse a pak můžu pouze doufat v dobrotinní všech bohů. V pátek odpoledne jsem dojela domů a uzavřela jsem dohodu s vlastním tělem: následujících 60 hodin proležím v posteli pod peřinou a budu se chovat jako vzorný pacient a naoplátku se mé drahé tělo v pondělí ráno probudí bez kašle a dalších příznaků jakékoliv choroby. Já jsem svoji část dohody dodržela, dokonce jsem přesvědčila manžela, aby celý víkend vařil a já nemusela vůbec vstávat. Tělo víkendový odpočinek vzalo jako výzvu a já se v pondělí ráno cítila jak rybička… jen leknout! Navíc jsem začala vykášlávat barvičky, který by ani Sheldon nedokázal pojmenovat. Dobre drahé tělo, když ty takhle tak já na tebe vezmu větší kalibr a v pondělí dopoledne jsem se objednala k lékaři. Zde se vloudila chybička, když jsem do telefonu neprozřetelně sdělila, že nemám teplotu. V tom okamžiku se ze mě stal neakutní případ a jediný volný termín měli až ve čtvrtek v 11.15 hodin. Zkoušela jsem je ukecat na jiný termín, ale nedařilo se mi a tak jsem rezignovala slovy “jestli se toho dožiju tak se ve čtvrtek uvidíme”. A cestou domů jsem si zakoupila balík dámských hygienických potřeb, přece jenom je to lepší než se po každém záchvatu kašle převlíkat.

Prokašlala jsem se do čtvrtka, vzala jsem si půl dne volna a vyrazila k lékaři. Věnoval se mi celých neuvěřitelných 8 minut, dokonce si poslechl mé plíce! Mám pocit, že to bylo poprvé za těch 20 roků, co jsem jeho pacientkou. Diagnóza mi lehce vyrazila dech. Buď jsem pouze nachlazená a časem mě kašel přejde sám a nebo jsem někde splašila černý kašel. Lékař se osobně přiklání k nachlazení, protože při černém kašli nevykašlává nemocný hleny a už vůbec ne v takové barevné škále. Nicméně pokud bych přestala vykašlávat a kašel neprešel mám přijít znovu. Zmohla jsem se pouze na poznámku, že jsem coby dítě byla určitě očkovaná. Ano to on taky byl, ale dětské očkování vydrží tak 15-20 roků, pro dospělé není nemoc nebezpečná a tudíž se nepřeočkovává.  Nakonec se mě zeptal, jestli v noci spím – to je dobrý vtip, já nespala celou noc vcelku už 4 týdny. Dostala jsem sirup na kašel. A lékař mi spiklenecky sdělil, že po něm budu spát jako nemluvně. To ve mě probudilo otázku “co v tom je?”. Prý mimo jiné i opium a alkohol a další dobrůtky. Když mě přešel další záchvat kašle a s hrůzou jsem si uvědomila, že jsem si opět učůrla, jsem jenom špitla, že řídím auto a v práci nám dělají namátkové kontroly na drogy. Prý nevadí, stačí když místo doporučeného dávkování 3x denně 5ml si dám jednorázově  15-20ml večer před spaním. Do rána to z těla zmizí.

Když to shrnu: už měsic šíleně kašlu, bolí mě z toho celý človek, díky kašli občas nezvladám základní tělesné funkce, možná mám černý kašel (pokud ano tak radši nepřemýšlím nad tím, kolik lidí jsem stačila nakazit) a teď k tomu všemu ještě riskuji vyhazov z práce za drogy v těle.

PS. Ve čtvrtek večer jsem sirup proti kašli radši neriskovala, ale v pátek večer jsem to prubla, celých 20ml najednou. Něco tak šíleně odporného jsem v životě neochutnala, ale spala jsem vcelku celou noc!!!