Kvůli dědictví se mám cítit jako hyena
Milé ženy,
dovoluji si vás poprosit o radu. Zajímalo by mě, jak byste se na mém místě zachovaly vy. Právě totiž řeším dilema kvůli dědictví po svém otci.
Rodiče ke mně nikdy neměli zrovna vřelý vztah. Dá se říct, že mě dokonce nenáviděli a styděli se za mě proto, že jsem v invalidním důchodu. Nikdy mě neuznávali, a to ani v době, kdy jsem sama vychovávala své syny. I bez jejich pomoci a podpory jsem se o děti dokázala dobře postarat a zajistila jim studia. Oba moji synové jsou mi dnes velkou oporou. Od rodičů jsem nikdy nic nechtěla.
Před nedávnem bohužel zemřel můj otec. Po jeho smrti se zdálo, že matka ke mně konečně našla cestu. Určitě se cítila a stále cítí velmi osamělá, prožila se svým mužem více než padesát let. Chápala jsem ji a snažila se být jí co nejblíže. Často jsem za ní jezdila a pomáhala, jak jen to šlo.
Teď je ale všechno zpátky ve starých kolejích. Kvůli dědictví. Otec nenapsal závěť, a tak jde vše právní cestou. Vzhledem k tomu, že naši měli dost rozsáhlý majetek, jedná se o velké částky. Jako dcera mám na část dědictví nárok ze zákona. Zatímco můj bratr se své části dědictví vzdal, já to udělat nechci. Jsem vážně nemocná a trpím velkými bolestmi. Stále jsem v invalidním důchodu, a mé příjmy jsou tudíž dost omezené. Dědictví po otci by mi mohlo citelně pomoci.
U matky jsem ale ošklivě narazila. Nutí mě, abych se své části dědictví zřekla, stejně jako to udělal můj bratr. Začala mě citově vydírat, prý ji chci o všechno obrat a ona zůstane chudá. Jenomže to není pravda. Chci jen to, co mi ze zákona náleží, a vím, že matka rozhodně nezůstane bez prostředků. Jejich majetek byl opravdu značný.
Mé vysvětlení, že ty peníze potřebuji na léčbu, která by mi pomohla od těch příšerných bolestí, ji nezajímá. Vyhrožuje, že opět přeruší všechny kontakty se mnou a pomluví mě všude kolem, jak jsem ji ožebračila. Dokonce proti mně štve mé děti, což se jí naštěstí nedaří. Trnem v oku jí je i nový byt, který jsem získala od obce a který mi synové pomáhají zařizovat.
Je mi z toho moc smutno. Kdybych peníze skutečně nepotřebovala, za ty rozbroje by mi to nestálo. Bohužel je potřebuji a kromě toho na ně zkrátka mám nárok ze zákona.
Váhám, co mám dělat, jak se zachovat. Když prosadím svou, svitne mi naděje na lepší život. Když se své části zřeknu, jsou mé vyhlídky pryč. Své matce nerozumím. Vysmívá se mi, že žiju jako spodina, avšak dopřát mi, aby se to změnilo, nechce.
Budu vděčná za vaše názory a postřehy. Jsem skutečně bezradná.
(Pisatelka si přála zůstat v anonymitě.)
8.1.2008 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli dědictví se mám cítit jako hyena
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
I já si dovolím přidat můj názor. Dědictví je dle zákona a ničeho se nevzdávej. Zažila jsem to v rodině manžela, vše nechal matce a stejně na něj ani nepromluvila a naši dceru zcela ignorovala. Rodiče ani rodinu si nevybíráš ty.Mysli na své děti a na své stáří!! To není sobeckost. Myslíš, že ti někdo podá vodu, když se nároku vzdáš. Manžel se svojí matkou nepromluvil více než 30 let a jsme rádi. Rozbila by nám manželství. Od svatby-bez ní-žijeme zcela spokojeně. Držím palce 
Já bych v dnešní době ani moc nevěřila, že se bratr svého dědictví vzdal. Jasně, může u notáře prohlásit, že nic nechce, ale..... Jestli ho má matinka radši než tebe, tak mu část dědictví stejně nechá a ty to ani nemusíš vědět.
Nejsi hyena a jako dcera máš nárok na dědictví a pokud tě chtějí donutit, abys nic nechtěla nedej se!!
Já bych to dědictví nechtěla. Pokud se ho bratr vzdal, je k tomu asi nějaký důvod. Ono to může vypadat, že je někdo movitý, protože má barák a velkou zahradu. Ale aby mohl dědice vyplatit, peníze v hotovosti nejsou a co s tím? To chce pisatelka matku nutit, aby barák prodala a na stará kolena šla do domova důchodců? 
Je to divný ale takové peníze by mi docela zhořkly.
Prosím Tě, nezříkej se peněz!!!Jak tady všichni píšou, Tvoje matka by Tě pomluvila stejně za něco jiného a kdybys peníze nepřijala v její prospěch, tak by se Vaše vztahy stejně nezlepšily a zůstala bys bez matky stejně, akorát bez peněz. Souhlasím s Johankou74, tím, že bys nepřijala otcovy peníze, bys okradla ne sebe, ale hlavně své syny. Tvoje matka Tě (bohužel,ale je to tak)nemá ráda, když při Tobě nestála tehdy, když jsi to potřebovala a když proti Tobě dokáže navádět Tvé děti. Ono je to bohužel tak, že dědictví je většinou poslední kapkou,aby se lidi rozhádali a ukáže, jaké vlastně jsou v rodině vztahy.Myslíš si, že by Tvá matka nebo bratr Ti pomohli a změnili se, kdybys peníze odmítla?Zkus si na to odpovědět a podle toho se rozhodni!!!
.JPG){kind=avatar}
Dědiství vzít, zakázat si myšlenky na hyenismus, není to hyenismus z tvé strany, ale z její. Ostatně - pokud se dědictví vzdáš, tak tvůj podíl přechází na tvé děti, ne na matku (aspoň takto mi to nedávno říkala notářka, když jsem se chtěla vzdát dědictví po svém otci; musela jsem prohlásit, že nepožaduji vyplacení alikvótní části z podílu na nemovitém majetku, ať žijí termity
).
.gif)
Na dědictví máš právní nárok a matinka, která vyhrožuje, je matinka, která by zasloužila ... vybodni se na ní, stejně se jí nikdy nezavděčíš 
jestli můžu doporučit a je to jen trochu v tvých možnostech - nech se v dědickém řízení zastoupit advokátem, ať ti náhodou nestrčí pod nos podepsat nějaký papír a ty pak nepřijdeš o vše ... a navíc advokát přeci jen zmírní tvůj stres z dědického řízení, ani tam nebudeš muset
a věř, že se najdou advokáti, kteří ti s placením počkají, dokud ten majetek nezískáš... na tohle to nemusí být žádný extra eso, stačí obyč advokát, který je sám bez sekretářky, nebo i nějaký tvůj známý, co je právník, v nouzi by tě mohl zastupovat i nějaký šikovný známý, to by ti taky mohlo pomoct ...
pez peněz tvoje matka rozhodně nezůstane! už teď má 1/2 společného majetku a z té druhé poloviny má 2/3 a vy budete mít jen 1/3, takže ještě pořád máte pocit, že byste mohla někoho okrást? a co je to za matku, že vám nikdy nepomohla? ona vám nepomohla s dětmi, s ničím a vy máte výčitky? nad ničím nepřemýšlejte, vemte, co vám právem patří a užijte si to. začněte už konečně pro změnu myslet na sebe a hlavně se co nejdříve uzdravte
kareta: Taky si myslím, že má sbalit peníze a nedělat si žádné výčitky. Matka si výčitky nedělala, tak proč by čtenářce mělo být žinantní si vzít peníze, které jí patří? A když jí peníze pomohou ke zdraví, tak bych už vůbec neváhala!!
.gif)
..jsem se tak rozkecala, že se mi to nevešlo 
Psala jsem, že jí to móc přeju 
a že jestli se ti mrtví na pozůstalé odněkud koukaj, tak se asi sakra diví
Pisatelku jsem poznala a je mi líto, že to takhle dopadlo.
Ono když se to s..e tak se to s..e, znám z vlastních bohatých zkušeností..radím nevzdávat se - jak se k tomu vůbec staví bratr kromě toho, že se vzdal dědictví?
Milá pisatelko, vím, že to bolí a že jsem o generaci mladší než ty, ale věř mi, že se dá žít i bez rodičů, pokud to přináší jen trápení. Je lepší je vymazat ze života a nestresovat se tím, co si myslí a jak tě pomlouvají a u koho. Ti moji bydlí 15 minut cesty ode mě a je to jako by byli na konci světa, kromě cca 2 sms - patřičně jedovatých - které pošlou za rok své vnučce - o nich nic nevím a vědět nechci. Naštěstí vím, že nic dědit nebudu neb fotr vše prolil hrdlem 
Moc podřízenosti není dobrý, stejně bys byla za chvíli špatná v něčem jiném..ty se teď vzdáš a ona tě pak vydědí a co? Hele ber to tak, že ty peníze potřebuješ i pro své syny - přece je neokradeš? To je jako když se matky vehementně a hrdě hádají, že nepotřebují od ex alimenty - tím okrádají své dítě.. Tak si to v hlavě přehoď na : neobírám matku ale pomáhám synům a sobě. Matka jak píšeš má dost.
No a můžu přihodit ještě perličku, neb můj život vydá asi tak za deset obvyklých (a to jsem byla vdaná "jen" dvakrát" 
). Když umřel můj milovanej tchán - podnikatel, kterej sponzoroval celou rodinu včetně mého nehodného manžela, tak se taky řešilo dědictví. Tchýně a dvě děti, dcera dělá a žije v Rakousku, syn je budižkničemu násilník a PC maniak. Zbylo auto téměř nové a prachy. A co myslíte? Ubohá tchýňka (která 14dní před skonáním svého manžela běhala, ač invalidní, po Václaváku a sháněla černý kostýmek s kloboučkem na pohřeb, zatímco já jsem kmitala a obstarávala dvě domácnosti, páč ona nemohla ani uklízet ani nakupovat) sdělila dětem, že jí přece neokradou a vše schramstla. Je fakt, že potřebovala bydlení, protože bydleli u majitele u Staromáku, ale tchán chtěl kupovat byt asi deset let,jenže ona nechtěla z centra. Furt si vybírala a nakonec, po rozfofrování mnoha peněz za kožichy apod. jí zbylo na garsonku ve Vysočanech u nádraží . Bože jak já jí
zelle: myslím, že má 1/4, manželka má 1/2 a děti rovným dílem.
jasmine: sbal peníze. Ostatní majetek přepíše ještě před smrtí komu bude chtít
dadka: evelyn: taky mě nikdo jiný nenapadá
.JPG)
Já bych se za takových okolností dědictví nevzdávala.
dadka: 
sice neni podepsana, ale uz tu na sebe prozradila tolik, ze neni tezke vydedukovat autora
.gif)
Pokud se dobře pamatuji z hodin práva, tak máš nárok na 1/3 dědictví, takže matce ty 2/3 zbydou (když se bratr podílu vzdal). Ožebračená tedy nebude, víc bych neřešila. 
Dědictví bych se nezříkala!!! Jestli na tom nejsi zdravotně dobře a peníze potřebuješ, rozhodně máš na ně ze zákona právo! A když už ti nebyli tví povedení rodiče schopní dát to základní - lásku a podporu, nemusíš se cítit jako nějaká hyena! To je ona!!! Tvoje matka - jak píší děvčata - by si stejně našla jiným důvod a pomlouvala by tě.
