Nedostatečné vzdělání způsobilo rozkol v rodině
Zajímaly by mne názory čtenářek na naši rodinnou situaci. Stala jsem se totiž černou ovcí, protože se chci vdát za muže, který nemá ani matruritu. To je podle mých rodičů neodpustitelné, jelikož v našem rodě se vysokoškolské vzdělání snad povinně dědí. Kromě mne, já jsem to nepodědila. Pracuju jako zdravotní sestra, což je povolání, o kterém jsem snila od dětství.
A teď chci navíc do naší intelektuálské rodiny přivést chlapa, který to nedotáhl dál než k výučnímu listu. To, že pracuje v profesi, která ho baví a navíc ještě velice slušně uživí, mí rodiče a sestra nevidí. Pro ně je alfou a omegou jeho nedostatečné vzdělání.
Když jsem se v devítce hlásila na zdravku, táta běsnil, máma šílela a sestra mě nechápala. Podle nich jsem s přehledem měla na to, abych se dostala na gymnázium a pak pokračovala ve vyskoškolských studiích. Pravda, známky jsem na to měla, na základce bylo na mém vysvědčení pokaždé vyznamenání. Jenže jak moc byly ty známky vydřené a jak jsem se trápila při matice, fyzice a chemii, to si nikdo neuměl představit. Netoužila jsem trávit další roky náročným studiem na gymplu a pak splnit očekávání rodičů a přihlásit se na nějakou vysokou školu.
Od malička bylo mým snem stát se zdravotní sestrou. Už jako malá jsem si nejčastěji hrála na nemocnici a ordinaci. Ten sen jsem si splnila, nyní je mi sedmadvacet a pracuju na dětském oddělení jedné nemocnice. Má práce mne těší, baví, naplňuje. Neměnila bych ani za nic.
Když se rodiče konečně smířili s tím, že to „nikam nedotáhnu“, a přestali naléhat, abych se přihlásila na medicínu, upnuli své naděje k tomu, že když už já jsem k ničemu, najdu si aspoň nějakého „vhodného“ partnera, který by naší rodině nedělal ostudu. Jenže já je zklamala i v tomto ohledu.
Petr je třicetiletý fajn chlapík, chodíme spolu už čtyři roky a chceme se vzít a založit rodinu. Zázemí máme, jelikož on má svůj vlastní dvoupokojový byt, kde budeme společně bydlet. Je hodný, vtipný, inteligentní. Povídáme si o všem možném, máme spoustu společných zájmů. To, že nemá maturitu, pro mne není ani v nejmenším překážka, vůbec to nevnímám jako nějakou vadu.
Mí rodiče a sestra to však vidí jinak a chovají se, s prominutím, jako maloměšťáci a snobové. Místo toho, aby byli rádi, že mám někoho, s kým je mi dobře, dávají mu všemožně najevo, že se do naší rodiny nehodí.
Vrchol všeho nastal teď, když se chystá oslava babiččiných osmdesátých narozenin a bylo mi řečeno, že Petr na ni není zván. Zeptala jsem se, proč, když přítel mé sestry tam bude. Prý by to babička těžce nesla, ještě jí o tom, koho jsem si vybrala jako partnera, neinformovali. To je totiž další specialita naší rodiny. Zakázali mi před prarodiči o mém příteli mluvit, prý se jim to musí sdělit nějak opatrně a ve vhodnou chvíli. Pravda je, že babi a děda si dodnes, i ve svém vysokém věku, na sobě hodně zakládají a i na vizitkách na domě mají napsány všechny své tituly před i za jmény.
Připadám si jako v blázinci. Kdyby to nebyla realita, pro mne tak strašně bolestná, snad bych se tomu i smála. Je v dnešní době něco takového vůbec možné? Napadlo by vás dělit lidi na vhodné a nevhodné jen kvůli dosaženému vzdělání?
A co byste mi poradili, jak se mám zachovat ohledně té babiččiny oslavy? Babičku mám ráda, nechtěla bych u toho chybět, ale to, že mám zakázáno vzít s sebou svého přítele, se mne velice dotklo a mám chuť tam nakonec také nepřijít. Jenže to by rodinným vztahům zrovna neprospělo.
3.4.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nedostatečné vzdělání způsobilo rozkol v rodině
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: bingo!!!
a abych to upresnila, byt oba vysokoskolsky vzdelani, hovaji se jako dva idioti...
.jpg)
Doubravko Doubravko
no tady se jasne ukazuje.. na rodicich pisatelky, ze vzdelani nerovna se inteligence... 
Nenech si do ničeho kecat! A do vzdělání partnera už vůbec ne. Dej prostě rodičům i ostatním příbuzným najevo, že prostě svého partnera máš ráda a to, jestli ho přijmou nebo nepřijmou, je jejich problém. To, že před tvojí babičkou tají jeho původ, je od nich hodně ubohé a nefér a být tebou, tak bych tu oslavu bojkotovala i z tvé strany. Proč bys měla řešit, jestli to prospěje nebo neprospěje rodinným vztahům? Ať se tví rodiče chytí za nos. Musíš to dát najevo, když budeš v zájmu uchování dobrých rodinných vztahů ustupovat, prožiješ celý život v područí snobismu a komedie. Já vím, jsem dost ostrá, ale vím, o čem mluvím.
Taky bych se zkusila domluvit primo s babickou... jak uz tu holky popisovaly... mamince je do babiccinych narozenin s prominutim prd... Jediny, kdo ma pravo rict "Nechci ho tady videt" je babicka... pokud by babicka nechtela, taky bych prisla na oslavu, dala kytku, poprala a sla pryc... tim das najevo, ze mas babicku rada, ale ze kecat si do zivota nenechas... 
chudák přítel. Jít na oslavu, kde ho budou všichni probodávat vražednými pohledy, tak na to by musel mít kačení žaludek. Za babičkou bych s ním zašla předem, napřed bych se samozřejmě ohlásila ať to pro ni není šok, u kávy bych s ní poseděla a pokecala a na společnou oslavu se vybodla.
Zašla bych za babičkou, zda můžu na oslavu přivést svého přítele, milého, inteligentního, pracovitého se zajmem o svou ( např.zámečník, zedník,automechanik..) profesi, který mne má moc rád. Chtěla bych, aby ho babička s dědou poznali. Rozhodnutí by bylo na nich. Pokud by nesouhlasili, na oslavu bych jim šla jen popřát a brzy bych odešla. Hezký den.
Já bych ho na oslavu vzala s sebou, aby měl příležitost si prarodiče získat svým osobním kouzlem. Pokud by byl problém v průběhu oslavy, tak by se slušně rozloučila a společně s ním odešla.
Tady to přeceňování titulů naprosto nechápu. Mám kámošku, co má maturitu, na VŠ si dala přihlášku kvůli "klidu doma", ale nijak se nepřipravovala, takže ji nevzali. Jí to bylo šumák, ale doma bylo peklo. Od té doby jí matka neopomene připomenout, že "je pro ni totálním zklamáním". Takže se sice stýkají, ale v podstatě "aby se neřeklo". Zato mladší sestra, která dodělává VŠ, ta je "miláček", dostala bydlení (byť zatím bydlí s rodiči) za stavebko, které původně bylo slíbený té mé kámošce (má hypotéku, je se dvěma dětma na RD).
.jpg)
ser na ne... ja bych tam nesla. pokud rodina nerespektuje meho pritele nerespektuje ani mne tim padem tam nemam co delat. jak asi bude priteli az se dozvi ze neni zvany, jsou to sobci.
to fakt? Takovej snobismus? 
A s babičkou máte jaký vztahy? Bych s ní dala kafčo a pěkně jí to řekla sama - co ti má matka či sestra nakazovat, komu co říkáš? A pokud babička odmítne pozvat Petra na svoji oslavu - řekni že nepřijdeš ani ty, dáš najevo, že patříte k sobě a je to tvůj partner.
Pokud tvoje rodina je tak slepá, že vzdělání je pro ni nejdůležitější, tak asi nejsou moc š´tastní, buď ráda, že máš slušnýho chlapa, až se tvoje ségra bude s panem Ing.,Bc.,Mgr., Mudr.Pudr..... rozvádět, tak pozná, že tituly jsou na houby 
.JPG)
Jak si rozumíš s babičkou a dědou? Jestli se s nima dá normálně mluvit, tka tam zajděte spolu ještě před oslavou a dohodni se s nima, jak to vidí oni.
.gif)
zkus se zeptat přímo babičky, jestli může přijít tvůj přítel...aby se jako poznali před vaší svatbou..
Určitě na tu oslavu běž s přítelem a když tam kvůli tomu bude "husto", tak bych odešla a žila si svůj život. Buď to časem rodiče vezmou nebo ne. Jestli ne, tak je dost lituju, posuzovat někoho podle vzdělání je podle mě vělká, ale velkááá blbost.
Měla by jsi stát na straně přítele a pokud ho rodiče nechtějí na oslavě narozenin tvé babičky, tak bys tam taky neměla jít. Pokud odmítají jeho, odmítají tím i tebe a naopak. V Bibli se píše: Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo....vy jste se sice ještě nevzali, ale podle článku je to na spadnutí, takže to beru, jakže už vzití jste a už teď tvoříte nerozdělitelnou dvojici...a nejde jen o tituly, jde o kafrání do života celkově, stůj si za svým a nedej se!!! 
