Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Máme doma duchy. Ne, ne, nemyslím ty střevní, které se čas od času vypouštějí, ale prostě normální duchy. Nejprve jsme si jich všímali jen my s bratrem. Ostatní o nich nevěděli a klepali si na čelo. Ale my jsme věděli své.

Potom přišla jedna noc, kdy naše maminka zůstala doma sama. „Máme tady duchy!“ vyjekla na nás vykuleně hned po návratu. Celý večer se jí dělo to, co nám bylo už důvěrně známé. Prostupování ledového vzduchu, rozsvěcení světel, šourání bosých nohou po linu v kuchyni, šramocení klíčů v zámku nebo se samo rozehrálo rádio. Zatímco my jsme už byli zvyklí i na fyzický kontakt a jejich přítomnost jsme poznali i bez toho, aby převraceli stránky v knize, maminka byla pěkně vyděšená. Ale od té doby na ně věří. Naši duchové jsou hodní. Nevíme sice, co chtějí, ale žije se nám s nimi dobře.

Když jsem se odstěhovala, mrzelo mě, že v tak starém domě žádní duchové nejsou. Jedinou zábavu obstarávaly kuny na půdě. Duchové se mi posléze objevovali jen dočasně, a to když mi odešla přes duhový most některá kočička. Následujících několik dnů dodržovala svůj režim, i když už jen virtuálně. V pravidelný čas bouchala dvířky, vrtěla se v pelíšku, capkala po podlaze a v noci mi ležela na nohách. Jinak nic, ačkoliv na zahradě neustále vykopávám jakési kosti.

První zkušenosti s duchy jsem však získala na letních táborech a školách v přírodě. Snad na každém z nich jsme ve chvílích volna nebo tajně po večerce začali s jejich vyvoláváním. Jsem si jistá, že snad všechny stoly a další předměty se hýbaly jen díky tomu, že do nich někdo ze zúčastněných strkal nohou. Jednou se však stalo, že v absolutním bezvětří se zabouchla a znovu otevřela okenice, u které nikdo nestál. Zkoušeli jsme i spiritistickou tabulku, kyvadlo na zodpovězení otázek nebo strašidelné dívání se do zrcadla přes plamen svíčky a spoustu dalších zaručených způsobů, jak nahlédnout do záhrobí. Vlastně se nikdy nestalo nic podstatného, ale dodnes někdy přemýšlím i nad těmi drobnostmi, které se přihodily. Byl to jen nějaký vtipálek, nebo jsme skutečně pootevřeli bránu do jiného světa?

Věříte na duchy? Zkoušeli jste je někdy vyvolávat a s jakým úspěchem? Přivolali jste na sebe někdy i něco zlého?