Opustil mě před porodem a teď se chce vrátit
Mám roční holčičku, se kterou jsem sama. Měsíc před tím, než se narodila, se můj přítel rozhodl žít sám. Prý mu došlo, že se vlastně na dítě necítí a neumí si představit, jak by ho zvládl vychovávat. Byl to pro mne šok.
Pravda, neznali jsme se dlouho, otěhotněla jsem po necelém roce známosti, bydlet jsme spolu začali až když jsem byla v pátém měsíci. Jeho odchod mne hodně ranil, nechal mne samotnou ve velmi náročném období. Nějakou dobu jsem byla hodně uplakaná, plná obav, jak to vše zvládnu. Ale my ženy to asi máme jinak, když jde o naše dítě. nakonec jsem se nějak vzchopila a myslím, že se mi podařilo nás obě zajistit.
Když od mne přítel odešel, akorát jsem nastupovala mateřskou. Do té doby jsem pracovala a měla slušný plat, takže výbavičku jsem již měla nakoupenou a bylo i něco ušetřeného. první půlrok byl v naprosté pohodě, když budu brát jen tu finanční. Sice bydlíme v pronájmu, ale není nějak přemrštěně drahý, spíš takový průměr. Byt je malý, jen pokoj a velká obytná kuchyň, ale pro nás dvě ideální.
Pak, když jsem začala brát jen rodičovský příspěvek, se mi příjem sice o něco ztenčil, ale když bylo nejhůř, sáhla jsem do úspor. Navíc alimenty jsem mu odpustit nemínila a v tomto ohledu jsme se docela rozumně dohodli, on nevydělává špatně a na malou pravidelně platí.
Tolik tedy ta finanční stránka. Ta je v pohodě a i když si nemůžu vyskakovat, žijeme s dcerkou normálně a celkem bez potíží.
Teď ta druhá, důležitější stránka. Když se Adélka narodila, psala jsem mu zprávu s oznámením, že má dceru. On se totiž od chvíle, kdy odešel, vůbec nezajímal, jak mi je a tak. Odpověď přišla pouze jednoslovná: Gratuluji. Tím to skončilo, pak jsme se viděli jen jednou, když jsme domlouvali alimenty. To proběhlo bez problémů, on nakoukl do kočárku a tím to pro něj haslo.
A teď nastala změna. Přišel mi od něj nejdříve mejl, přiznávAL, že to napřed zkouší touto cestou. Nasypal si popel na hlavu, prý mu to všechno došlo, jaký je vůl, jak strašně se zachoval, uvědomil si, že mě má rád, že o nás obě stojí, litoval, že se o Adélku nezajímal. Oko by nezůstalo suché. Prosil mne o schůzku, o to, aby mi mohl všechno vysvětlit.
Sešla jsem se s ním. Musela jsem vzít i malou, neměla jsem hlídání. Trvala jsem na schůzce na neutrální půdě, zašli jsme tedy do kavárny s dětským koutkem. Adélka už chodí a v těch koutcích si vždycky krásně vyhraje.
Přišel s kytkou a plnou taškou hraček. Začal, jak báječně vypadám, jak jsem úžasná, že se zvládám starat sama, jaký on je idiot, že si tohle všechno nechal utéct. Celou dobu, co jsme spolu seděli, nespustil z Adélky oči. Bylo na něm vidět, že je strašně dojatý. Hodně se na ni vyptával, na všechno, co jsem celý rok dělala. Obviňoval se za to, co udělal a sliboval, že když dostane šanci, dokáže mi, že se změnil a bude skvělý partner a táta. Rozešli jsme se s tím, že si to musím promyslet.
A já už tři dny nedělám nic jiného, než přemýšlím. Není to jednoduché. On mne zklamal a opustil ve chvíli, kdy jsem ho strašně moc potřebovala. Nezajímal se, prostě se vypařil a dělej, co umíš. Nebyl se mnou v době, kdy se malá narodila, nezažil to náročné novorozenecké období, do té doby, než jsme se sešli v té kavárně, ji viděl jen jednou. Já stojím nohama na zemi, naučila jsem se být nezávislá, a to jak finančně tak citově. Zvládám vše, co potřebuji. Adélka je šťastné, spokojené a veselé děťátko. Já jsem vyrovnaná, zajetá ve svém režimu, který jsem si vytvořila.
A teď se objeví a chce zpátky. A já nevím, jestli mu tu šanci mám dát. Co když ano, on se vrátí, malá k němu přilne a jemu za rok zase dojde, že to vlastně není, co si představoval a zase odejde? Už tady nejsem jenom já, ale i ta malá dušička. Na druhou stranu, je to její otec, není to ani alkoholik, ani násilník, je normální, pracující, inteligentní. Žádné vohráblo. Pokud by byla pravda, co říká a myslel to skutečně vážně, vím, že bychom mohli fungovat jako normální rodina, malá by měla mámu i tátu.
Co se týká mých citů k němu, umím si představit být s ním znovu. Asi by to chtělo trochu času, ale stále mne přitahuje. Jen mne život – a vlastně hlavně on – naučil postarat se sama o sebe a na nikoho se nespoléhat.
Váhám. Bojím se dalšího zklamání, ta rána, kterou mi před rokem zasadil je tam pořád. Ale zároveň si říkám, jestli bych to přeci jen neměla zkusit a tu šanci nám všem dát. Nevím. Chvíli to mám tak a chvíli zase jinak.
Pokud bude mít někdo z vás na můj problém nějaký svůj názor, zkušenost, budu moc ráda, když mi ji napíšete. Potřebuju si nějak utřídit myšlenky a podívat se na celou věc z širšího pohledu. Předem vám moc děkuji.
9.11.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Opustil mě před porodem a teď se chce vrátit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jaguška: jenže on za ní do porodnice nepřišel, akorát jí napsal gratuluju. Ozval se po roce. Skoro mi připadá, že jí fakt utekl za jinou a ta ho teď nechala, jak už tady někdo psal
Nedávno jsem viděla 13. komnatu herečky Jaroslavy Tvrzníkové. Martin Štěpánek ji také v těhotenství opustil, ale pak za ní přišel do porodnice a byli spolu do konce jeho života. Přežila s ním všechny peripetie emigrantského života, mají spolu 2 děti, byla o 7 let starší než on. - Není univerzální odpověď.
monja: souhlasím, co kdyby se na mimino necítila ona? Měla by ho dát do kojeňáku? To by se jí nikdo nezastával, že zpanikařila, všichni by se na ní sesypali, jaká je příšerná, necitelná a amorálníl, žádné odpuštění, když se vzdala dítěte... Ale chlap, to je jiná, přece se teď snaží
IVUSKA 56: platit je samozřejmost - no, bohužel jak pro koho, o tom by spousta samoživitelek mohla vyprávět. A ty za zajem považuješ to, že se po roce ozve a chce dělat tatínka? Já teda ne. Možná jsem se špatně vyjádřila. Já bych se prostě bála, že se s ním dám znovu dohromady a když to nebude klapat a já se s ním rozejdu (ne on se mnou), tak mi začne dělat naschvály, protože on se přece snažil. ale jak jsem napsala, nevím, co bych udělala. Iveta nepíše nic o tom, jestli k němu něco cítí, jen to, že si umí představit, že by to mohlo fungovat, ovšem z toho není jasné, jestli jsou tam nějaké city, nebo je to řečno čistě pragmaticky. Pokud by tam žádné city nebyly, tak já bych do toho nešla, protože sama píše, že všechno zvládá v pohodě, takže jako živitele ani oporu ho nepotřebuje.
pippi.dlouha.puncocha: relativně dobrý vztah je nezájem o dítě? Pokud to zkusí alespoň uvidí, jestli má zájem o ní, o dítě, nebo třeba o něco úplně jiného. A platit to je přece samozřejmost. Nevíme tedy jsetli platí dobrovolně nebo jestli to určil soud, to Iveta nepsala.
Já bych se bála, že když to s ním zkusím a ono to nevyjde, tak se zkazí celý ten současný relativně dobrý vztah - ve smyslu, že si nedělají problémy a on platí na dítě. Nevím, co bych udělala...
hm. na druhou stranu - opouštět těhotnou je sice svinstvo, Ale jestli měl pocit, že to těhotenství byl na něj podraz....??? Např. jeden známý - z holkou chodil -nechodil asi dva roky, opět se rozešli, za 3měsíce se k němu vrátila, párkrát se spolu vyspali, po týdnu se rozešli a pak přišla s tím, že je těhotná. A jinej známej prakticky totéž. 
Ano, neměl s ní spát, ale vám to připadá jako náhoda? Mě ne, tka se jim celkem nedivím, že se o dítě moc nezajímají.
nemyslím, že je to tento případ, ale jestli milej pán má v okolí podobnej příběh, tak by to cosi vysvětlovalo....
Zachoval se sice jako vůl a idiot...ale když to nezkusíš, budeš třeba jednou litovat. Já bych to zkusila, za to nic nedáš a když to nebude klapat, odejít může vždycky.
Držím palce, ať ti to vyjde!!
Pentlička: Ale jistěže odejít může, v tom mu nic nezabrání - ale má zákonný povinnosti k manželce. výživný nejen na dítě ale i na ženu apod. prostě manželka má víc práv. a myslím, že by si to lip rozmyslel.
Já bych ho nebrala zpátky hned se vším všudy, ale šanci bych mu asi dala, pokud k němu pořád něco cítíš. Radila bych začít pěkně pomalu od znova - začít spolu randit, jestli máš hlídání, tak ideálně i bez dcery, abys zjistila, jestli opravdu stojí o tebe a jestli to bude klapat mezi vámi dvěma - to je základ. Pak zkuste vyrážet jako rodina, sem tam spolu strávit víkend a za čas bych někdy zkusila nechat dcerku jen jemu a vyrazit třeba s kamarádkou, ať se ukáže, jak se dokáže postarat. A třeba za rok by se vidělo, jestli to funguje a jestli to spolu můžete zkusit znovu se vším všudy včetně bydlení a společných financí. Předem ovšem probrat, jak to bude s penězi, s dělením domácích prací a tak. Trochu bych se bála, aby si chlapec nepředstavoval, že ty se budeš dál o všechno starat, když tak dobře zvládáš, a on si bude jen užívat ty hezké chvilky.
.jpg)
Já teda za sebe musím říct, že bych mu už nikdy nevěřila ... opustit těhotnou ženskou, to chce silný žaludek ... a evidentně to mu šlo výborně ... když rok a něco neprojevil žádnej zájem ... krom ftipného : Gratuluji !!! 
a ted mu došlo, že je otec ? dost zvláštní ... kolik mu je ? dvanáct ? Vždycky bych si vzpomněla na ty probrečený noci ke konci těhotenství, kdy má mít žena klid a má se těšit na mimi .... a místo toho řeší, jestli vůbec bude mít co jíst a kde bydlet, protože pán se na to necítí ... hlavně že se cítil na 
omlouvám se, ale představila jsem si to, ... a už se mi otvírá kudla v kapse ...
Jo a k te dobe pred otehotnenim. My jsme s manzelem spolu byli asi tri mesice, kdyz jsem otehotnela a brali jsme se pri druhem tehotenstvi. A mam docela pocit, ze mame spokojenejsi vztah nez kdokoli v okoli
Takze doba chozeni a manzelstvi pred ditetem je asi individualni.
Zalezi jak si to sedne a jak potom ti dva na tom vztahu taky pracuji.
Necetla jsem reakce, ale za sebe: Iveto, vypni rozum a zkus poslechnout srdce. Predstav si jak by ses citila kdyby se vratil a zkus si predstavit jak by ses citila pokud ne. Ber pri tom v potaz i dcerky psychiku. Jak by to asi vypadalo pro vas obe.
Tvoje pocity ti odpovi.
PEGG: nemůže ho odstřihnout od dcery.
Naopak bych mu to umožnila, protože, když mu bude bránit, vezme to na just třeba přes soud a to by bylo daleko horší. Pokud platí má nárok podle zákona ať už je to jak chce. Když mu nebude bránit a naopak ho bude co nejvíc zainteresovávat do jejího života uvidí co je ochoten kvůli tomu podstoupit. Teď možná napíšu něco co se vám nebude líbyt, ale holčičce je rok a kdo z vás si pamatuje kdo vás v roce vozil v kočárku nebo si s váma hrál. Horší by bylo kdyby se začal zajímat ve 3 letech to už si dítě může pamatovat. Takhle ho vyzkouší teď jestli jsou jeho úmysly čisté nebo má nějaký průser, který se rozhodl prostřednictvím Ivety řešit.
.jpg)
Omlouvam se 
technika nejak dneska nespolupracuje 
