Štítím se vypít u nich i kafe
Řeším teď docela nepříjemnou a zároveň hodně citlivou záležitost. Jsem rozvedená, mám čtyřletou holčičku. Před časem jsem se seznámila s mužem, zamilovali jsme se do sebe a všechno nám dobře klape. On má moc rád i mou dcerku a malá se v něm doslova vidí. Je to pro mne doslova balzám na duši po mém nevydařeném prvním manželství.
Přiznám se, že jsem měla obavu, jak jeho známost s rozvedenou ženou s dítětem přijmou jeho rodiče. Petr je totiž svobodný a bezdětný, navíc pochází ze vsi a tam jsou na tyhle záležitosti lidé asi citlivější a kritičtější. Když mi Petr sdělil, že se po mně jeho maminka ptá a ráda by mne i s Jolankou poznala, trochu se mi ulevilo, ale zároveň jsem z toho setkání měla docela strach. Jak jsem později zjistila, naprosto zbytečně.
Oba dva rodiče nás přijali doslova úžasně. Necítila jsem z nich žádný despekt, ani nic podobného. Dokonce měli pro Jolanku nachystané hračky a vůbec se k nám chovali (a stále chovají) velice pěkně. Hlavně Petrova maminka je nadmíru obětavá, pohostinná, taková ta dobrá duše, které to jde přímo od srdce. Po téhle stránce se cítím opravdu šťastná, nic víc jsem si přát snad ani nemohla.
Přesto řeším něco, co je pro mne hodně nepříjemné, a vzhledem k tomu, jak nás Petrovi rodiče přijali, není pro mne ani jednoduché to jakkoli vyřešit, aniž bych se jich nedotkla, či jim nějak neublížila. Strašně nerada bych nějakou neopatrností zkazila naše tak dobré vzájemné vztahy.
Jde o to, že oni si zrovna nepotrpí na pořádek. Nemyslím, že jsem nějaká cimprlich, ale to, jakým způsobem fungují, je na mne zkrátka moc a mám s tím fyzický problém. Jak jsem psala, žijí na vsi, mají tím pádem hospodářství. Z domku se vychází rovnou na dvorek, kde běhají slepice, dva psi a nepočítaně kočiček. Také mají králíky, a dokonce chovají prase. Pro Jolanku je to ráj, zvířátka miluje a strašně ráda chodí s „dědečkem“, jak mu začala sama od sebe říkat, krmit králíčky.
Tento styl života s sebou nese i jiný přístup k hygieně, na který nejsem zvyklá. Ze dvora se chodí rovnou do domu, nepřezouvají se, pohybují se v jedněch botách v kuchyni i v pokojích. Maminka působí dost ušmudlaně, jednu zástěru nosí několik dní a dělá v ní všechno, jak ve chlívě, tak doma u sporáku. Nikdy jsem ji neviděla umýt si ruce. Pohladí pašíka, podrbe psa za ušima a pomazlí kočku a pak jde nakrájet chleba Jolance na svačinu.
V kuchyni mají neuvěřitelný binec, všude takovou tu mastnou, zalezlou špínu, hadr na nádobí radši ani nebudu komentovat. Je mi z toho poněkud šoufl. Nejhorší je, že jak je Petrova maminka hodná a pohostinná, stále nám něco podstrojuje, a když odmítnu, že nemám chuť, je z toho smutná. Snažím se to nějak překonat, ale moc mi to nejde. Když vidím, jak umyje hrnek ve vodě v dřezu, která tam stojí od rána, utře ho do dost zajeté utěrky a pak mi do něj dělá kafe, zvedá se mi žaludek. Jednou mi dokonce dala lžičku, na které byly zaschlé zbytky „čehosi“.
Zkoušela jsem se do dění v její domácnosti zapojit, nabídla se, že umyji nádobí, pomůžu, udělám, ale od každé práce mě ta dobrá duše honí. Jak by to prý vypadalo, když jsem jejich host, abych tam uklízela.
Jsem z toho docela nešťastná. Mám je oba ráda, jsou opravdu moc hodní a doslova by se pro nás rozdali. Pokaždé, když přijedeme, je na nich poznat, jakou mají radost. Hlavně „děda“ je úplně na větvi z malé Jolanky, hodně se jí věnuje a ona s ním zažívá věci, které by jinak zažila.
Se svým problém jsem se zatím nesvěřila ani Petrovi, nechci ho ranit. Spíš dumám, jak by se dala tahle situace nějak elegantně vyřešit. Nechci s nimi přerušit styky, to v žádném případě, když k nim jedeme, těším se na ně, i moje dcerka v autě vždycky samou radostí nadskakuje. Kdyby nebylo toho katastrofálního nedostatku hygieny, neměla bych s tím žádný problém. Jenže takhle, jak to tam chodí, mám i docela strach, aby si malá nepřivezla třeba žloutenku.
10.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Štítím se vypít u nich i kafe
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
FINTA PRO VŠECHNY!
Netřeba pořizovat myčku, asi by ji starouškové ani nechtěli, ale mám jednu prima fintu: to černé a hnusné z nádobí úžasně pouští, když se namočí na 10 minut do roztoku nejakého bio pracího prášku s enzymy (mám vyzkoušený Ariel). Pak se samozřejmě musí normálně umýt. Výhoda je, že jsem takhle umyla i staré (a krásné) plechové formičky na vánoční cukroví, které by mytí v myčce nevydržely a zrezly by. A ty byly pěkně fujtajblové! Totéž funguje i na broušené sklo a vůbec všechno, co je potřeba pořádně umýt a nelze to dát do myčky (používám i na skleněné stínidlo kuchyňské lampy, mřížku a filtr z digestoře a pod.)
Mě by se tedy vůbec nedotklo,kdyby mi někdo vytknul,že nemám uklizeno,nebo že nádobí není prvotřídně umyté-klidně to přiznám.Kdyby se našel takový dobrodinec,který by chtěl pomáhat,tak to jen uvítám...Než bych celý den promarnila úklidem,tak to si raději čtu...Nádobí vydrhnu pískem čas od času,když už se mi zdá krapet zašlé...Myčku nechci,na co?!Na vsi jsou ještě dnes takové domácnosti,jako se popisují výše,a jak už jsem psala níže,tak buď se s tím smířit,nic tam nepřijímat,a nebo se zkrátka vnutit s úklidem,byť je jasné,že jim to tam vydrží jen chvíli...Opravdu si nemyslím,že by se dotyčná paní hned musela urazit a zlobit,kdyby se jí rovnou řeklo:máte tady trochu nepořádek,asi máte na úklid málo času,že?Nechcete trošku pomoct?Já bych třeba pomohla tady s nádobím...Byla jsem už pracovně v tak hrozných bytech a barácích,okolo nichž bylo doslova smetiště a když jsem nenápadně prohodila něco o úklidu,tak skoro vždy jsem slyšela,no já už na to tak nevidím,špatně chodím,atd. a nikdo mi neřekl"pani,starejte se o svoje...".
.jpeg)
mam-ča - 10.3.2010 13:21 - háčkovaná dečka... teď jsi to vystihla přesně
.gif)
sharon: To dělala moje máti, naslinila kapesník a drhla mi pusu. Vůbec mi to nevadilo,vonělo to tak..maminkovsky..pamatuju se že když byli večer pryč tak jsem spala přitulená k její noční košili..jó dětství..
jak tu vsichni radi se pres to prenest...ja sylvu celkem chapu a vim, ze to neni lehke....manzel ma stryce resp. prastryce, u ktereho jsme byli presne jednou a to byl takovy hnojnik, ze jsem rekla, ze tam me uz nikdy v zivote nedostane. jeho dum byl proste humus. ten chlap tam snad v zivote neutiral prach, vsude takova ta lepkava spina, kam clovek sahl tam se nalepil, na zachode mel police na jidlo tj. spiz, kdyz mi daval nejake jidlo, tak ja se toho fakt nemohla ani dotknout....a to opravdu nejsem cimprlich ale vsechno ma sve meze. ja bych to probrala aspon s pritelem, aby vedel, ze nejsem upejpavka, ktera si nechce nic vzit, ale ze jsou proste veci, pres ktere se neprenesu...a dceru bych nechala ockovat proti zloutence 
.gif)
Sylvo, už to tu padlo, pozvi je k vám a schválně pořád dokola lamentuj jak nemáš uklizíno, že musíš vytřit a tak.......a pokud je to netrkne tak to klidně zopakuj.....
talenka: jéééé to si taky pamatuju jak mi stařka ozeglila pusu nasliněnou zástěrou ( její a jejíma slinama) tak to teda bylo eeee, ale až jsem byla větší tak to už ne !
.gif)
talenka: 
tu pusu jim utírala jejich podolkem, nebo svým?
Johanka74: Já myčku taky nemám, protože se mi nevejde do kuchyně, ale uznávám, že nádobí a hlavně třeba broušené sklo vyšplouchané ve všech těch chemikáliích, se leskne jako zrcadlo.
Ovšem u staroušků bych to viděla tak, že by myčka stála uprostřed kuchyně jako oltář, přes ní přehozená háčkovaná dečka, a vodili by na ní kouknout všechny sousedky, aby viděly, jak hodné mají děti, co jim to koupily.
Jen by to babi doprovázela komentářem : "Takovejch peněz to stálo, a my to vůbec nepotřebujem. Pro ty naše dva hrnky a talíře...". 
v raném, sorry, blbnu 
mam-ča: teď na to myslím - zlatá myčka 
Sylvo, v první řadě blahopřeju, že jste se vzájemně našli, to je hlavní a buď za to ráda. 
Jinak rady už všechny byly, umejvat nádobí - však patřím do rodiny, buchtu dovézt a tak... O dcerku se neboj, tohle, pokud je to zdravé dítě, jí maximálně posílí imunitu 
Manžel vzpomíná, jak se o ně v ranném dětství starala prateta Justýna. Dávala je spát odpoledne do vlhkých "duchen", jídlo bylo vařené na 4 dny klidně... Miloval ji. Jeho otec to hlídání zakázal, když viděl, jak jim teta Justýna utírá pusu podolkem. A šupajdili do školky, oplakali to. Děti vnímají jiné věci 
mam-ča: No vida, to je nápad, může se Sylva s přítelem časem složit a koupit starouškům myčku
Já teda proti myčce léta brojím, z uvedeného důvodu že jsem kachna a miluju si ráchat ruce v horký vodě, pro mě je mytí nádobí relax
Johanka74: Stanik: Nejen nevidí, ale nevnímají. Ono to nádobí chytá tu "patinu" pozvolna. Prostě ty talíře zespodu pořád víc a víc tmavnou, hrnky kolem ucha zašedávají.
A nejvíc tomu napomáhá mikrovlnná trouba.
Pomohlo by, občas všechno nádobí vrazit do myčky...
Johanka74: musim rict, ze spis nevidi, nez ze by videt nechteli.
Vidim to na me devadesatilete babi a 92lletme prastryckovi meho muze... ten zrak proste postupne slabne.. babi proste behem poslednich 20 let vidi hur a hur no :-(
Tak jsem podumala, páč taky na pořádek moc nehledím (a doma mám hafo zvířectva) ale takový to u mě teda není . kuchyň linku a nádobí mám ráda čisťounký. A všimla jsem si u starších lidí u tátovo ženy i u tchánovců, že jak jsou starší tak už to asi tak dobře neviděj nebo nechtěj vidět,ale nádobí není jako by mělo bejt.. A protože mi to vadí tak už od počátku jsem se všude hrnula k nádobí, což nejdřív odmítali,ale pak mě nechali a ještě mě chválej jaká jsem hodná a úslužná a já meju a meju a meju. Vysvětluju to od počátku tím, že jsem zimomřivá a blbě se mi prokrvujou ruce (což je pravda pravdoucí) a že si je aspoň prohřeju. A oni mě nechaj a já nádobí vydrbu. Ze zvířat a provozního nepořádku bych si nic nedělala - bordel v bytě, šťastné dítě a jak již bylo psáno, sílí imunita a tělo není cimprlich 
