Nežijeme povrchně. Jsme proto „socky“?
Je nám s manželem 39 a 45 let, máme dvě děti – 11 a 9 roků. Brali jsme se před patnácti lety, v rámci privatizační vlny jsme velmi výhodně odkoupili nájemní byt, v němž jsme bydleli. Zrekonstruovali ho a zařídili, brzy na to se narodil syn, kterému je nyní jedenáct let, za dva roky se naše rodina rozrostla ještě o dcerku.
Odmala jsme se obě děti snažili vést ke sportu, k zájmu o kulturu, hodně jsme cestovali, všude je brali s sebou. V podstatě nic pro nás nebylo překážkou, aktivity jsme jen úměrně uzpůsobili věku našich dětí. Dnes už oba dva skvěle lyžují, plavou a celkově jsou velmi zdatní. Navštěvují několik kroužků, syn hraje na kytaru, dcera letos začala docházet na hodiny klavíru, moc po tom toužila. Také se věnují každý nějakému sportu.
Žijeme všichni hodně aktivně. Ačkoli nemáme s manželem nějak přemrštěně vysoké platy, snažíme se v rámci našich možností dopřát dětem co nejvíce zážitků a aktivit, které je obohatí a vytvoří jim kvalitní základ a návyky do budoucna.
Až do nedávna vše klapalo, žili jsme spokojeně a společně trávený čas a celkově náš rodinný život jsme si užívali. Zlom nastal v letošním školním roce, kdy začal syn chodit do páté třídy. Najednou se něco změnilo. Vypozorovali jsme, že se vyhýbá svým dřívějším kamarádům, stýká se jen s jedním. Do školy chodí nerad, netáhne ho to ven.
Po nějaké době se nám svěřil. Spolužáci mu prý nadávají do socek, vysmívají se mu, že nemá pořádný mobil, nechodí značkově oblékaný, podivují se, jak to, že nemáme plazmovou televizi a spoustu dalších věcí. Z toho důvodu k nám už před časem přestal spolužáky vodit na návštěvu.
Je z toho nešťastný, cítí, že se odlišuje. Je ještě malý, nedokáže pochopit, že skutečná kvalita života a spokojenost není jen v luxusním materiálním zabezpečení. Pro něj je teď alfou a omegou to, aby obstál před svými spolužáky, zařadil se mezi ně. I když jsme se mu snažili vysvětlit, že jiní lidé utrácejí peníze za stále nové značky mobilů a další kolikrát zbytečné věci, my se snažíme naše peníze investovat do nás jako rodiny, do společného vyžití. A že mu radši než poslední typ mobilu koupíme novou kytaru nebo lyže.
Nechápe to. On by chtěl mít všechno. To, jak jako rodina žijeme, se mu líbí, sám si všímá, že na některé jeho spolužáky nemají rodiče čas a nepěstují s nimi žádné společné zážitky. Je rád, že my spolu podnikáme spoustu akcí, těší se na dovolenou, chystáme se na kolech na Šumavu. Přesto ho jeho postavení mezi spolužáky trápí, cítí se méněcenný, vysmívaný.
Zajímal by mne názor čtenářek na tento problém. Také se setkáváte s případy, kdy jsou děti už odmala vedeny k nekritickému obdivování „materiálna“ a uniká jim pravá podstata života? Kdybychom měli dostatek financí, klidně dětem pořídíme i ty nejlepší mobily a značkové věci, koupíme plazmovou televizi… Ale my na tohle všechno nemáme. U nás je to buď anebo. Když utratíme peníze za spoustu povrchních nesmyslů, už nám nezbude například na nové kolo pro syna, které potřebuje na letní dovolenou. Jen na vysvětlenou. Náš byt je zařízen úplně normálně, je útulný, sladěný, jen v něm chybí spousta všelijakých moderních vymožeností. I oblékáni chodíme dobře, ale neutrácím za zbytečně drahé věci jen proto, že mají nějakou značku.
Podařilo se vám v tomto ohledu nalézt zlatou střední cestu? S manželem jsme přesvědčeni, že pro naše děti děláme to nejlepší, co můžeme. Ale co když si to jen namlouváme a ony ve své podstatě touží po něčem úplně jiném, jen jsou ještě moc malé, aby nám to dokázaly otevřeně říct?
20.4.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Pro dítě s exekutorem? Kde to jsme?
- Moje dcera je posedlá svým vzhledem
- Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
Diskuse ke článku - Nežijeme povrchně. Jsme proto „socky“?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jo a dcera je asi za hvězdu, má značkové boty na tělocvik . Bylo to to jediné, co se mi v obchodě zdálo jakž takž použitelné, ona byla ochotna nosit (má pouze požadavek, aby to bylo na suchý zip a nebylo s růžovou barvou) a nestálo majlant, asi to byla nějaká levnější varianta. 
Nessie: Tak nějak. Já jsem v tomu v dětství unikla asi tím, že jsme se držela mimo jakékoli dívčí skupiny, protože jsem si s nimi neměla co říct a kamarádila jen s klukama. Holky si mě taky nevšímaly a byl klid.
U nás byl za hvězdu většinou ten, kdo měl džíny z Tuzexu a cokoli ze Západu. Jedna holčička tam vyměňovala igelitové tašky od strýčka za žvýkačky, chlubila se značkovým oblečením, snažila se být takhle výjimečná. Pak jsem zjistila, že se její rodiče rozvedli, neměli na ni čas ona skončila u babičky, ve 14 byla na potratu, v 15 ji vyhodili z učňáku, co bylo dál nevím.
Tak než tohle tak snad nosit oblečení po bráchovi a chodit s rodiči a psem do lesa.
Nessie: jj, taky si to pamatuju, za meto byli mončičáci a čínské penály.. a ty mikny s obrázkama
.gif)
Nessie: Jojo, o mě si mysleli,že se povyšuju..a tak dlouho to říkali, až vlastně je to pravda. Je pravda, že lidi,kteří krněj a blbnou a místo nějakého "sebevzdělávaní" ať četbou nebo sledováním dokumentů nebo prostě cokoliv, se jdou radši ožrat a pak se vytahujou,kdo víc vydržel než se poblil, považuju za "pod mojí úroveń"
já znám tolik lidí, co se bojí aby nebyly "socky" a přitom se nesnažej ani něco víc naučit v práci a jenom záviděj jinejm postup a plat až to není hezký..No asi je to většina národa. ještě že my jsme tady "šťastné ženy" a nic si nezávidíme 
chovalY...spolužačky
Stanik: Tak to jsem ráda, vypadá nenošeně a za čtyři pětky..no nekup to
Johanka74: Tak to jsme na tom byly v dětství zhruba stejně. Souhlasím s tebou, že to není výmysl dnešní doby - kdepak - dětičky uměly být pěkní hajzlíci i dřív, za totáče. I když se nehodnotilo třeba až tak oblečení nebo mobily tad., tak introverti, kteří mají svůj vlastní názor a netouží jít se stádem to měli vždycky zatraceně těžký. Až hnusný, řekla bych - když si vzpomenu, jak se ke mě chovali spolužačky, jen proto, že mě nezjímalo oblečení a vůbec "holčičí věci", furt jsem ležela v knížkách a chodila radši na vycházku do lesa se psem než rajzovat po městě... radši nemluvit 
.
Ale zase mě to pomohlo, řekal bych , zůstat svá a hlavně - kašlat na to, co si o mě myslí okolí a žít si po svým.
Johanka74: Abercrombie znackove je, jen tahle znacka jsem k nam prisla teprve pred pul rokem.. obchod maji nekde v Rytireske.. ja dostala mikcu od tyhle znacky od kamaradky.. je to kvalitne usita a velmi pohodlna vec.
pavliiinka: jenomže za měsíc už to tričko bude staré, malé, bude chtít jiné....
No tak já si nemyslím, že je to "snobství naruby". Prostě to chce jen pochopit, že lidi mají různé priority a ne každý touží být značkově volepenej, aby se cítil jako právoplatný občan.
Mě třeba móda, módní trendy, šatičky, botičky, hadříčky, kabelčičky, parfémy, šminečky atd. atd. absolutně nezajímají - naopak, celý tenhle nesmysl mi přijde dost směšný. Sice se maluju (řasenka, tužka na oči, lesk) a přiměřeně se do práce oblékám (čisté džíny, čisté tričko nebo svetřík), ale za značkové, předražené hadry bych opravdu neutrácela, ani kdybych byla ten rentiér. Nekoupila bych si tričko za tisícovku nebo mikinu za 2500, ani kdybych měla miliony - takový vyhazování peněz, za takový blbosti - to jde fakt mimo mě. A ne proto, že bych byla snob naruby - mě to prostě fakt nezajímá ani za mák.
Nicméně synovi, když byl v tomhle věku jsem samozřejmě (s krvácejícím srdcem ) sem tam něco značkovýho koupila, protože chápu, že děti jsou pěkní hajzlíci. Naštěstí to syna teda drželo jen krátce, to období, kdy se toužil "nelišit". Teď je mu 18 a je mu to taky šumák, včetně toho, co si o něm myslí spolužáci nebo kdokoli jinej.
Takže Markéto - děláte to úplně dobře, jen bych sem tam povolila a něco značkovýho koupila, aby se to snobáčtí fakani nezbláznili
Tohle bylo i dřív 
Měli jsme ve třídě dvě nebo tři holčičky, který nosily mikiny s MickeyMousema apod. a byly středem pozornosti a náležitě si to užívaly, učitelky je v tom podporovaly, byly to "Evičky a Veroničky", nám "sockám" se říkalo příjmením. Mě to netrápilo, páč jsem byla introvwert a stačila mi jedna,ale zato dobrá, kamarádka. ovšem to samé potkalo i dceru, myslím,že taky v těch 11 jsme to řešily, až na to,že my neměly ani na ty lyže, spíš jsme chodily se psem na procházky, do lesa na houby a tak. Taky fńukala, tak jsem jí vysvětlila, že shlukujou se jenom stáda, ajestli by chtěla být takovou kravičkou, která nemyslí, a která obdivuje nějakého vůdce (značkovou holčičku) a musí s ní mít stejnej názor, i kdyby to byla pitomost.Že je mnohem víc výjimečná, když umí poznat brouky a kytky a nebo si jdeme pokecat do kavárny (to jsem praktikovala a maminkám holčiček můžu doporučit) - já si dala kafe, dcera horkou čokoládu a hodily jsme dospěláckou řeč. Zatímco jiné maminky tupě zíraly doma na telenovely a děti je "otravovaly". myslím,že se mi povedlo, na tupé třídní stádo se vyprdla a měla jednu dvě kamarádky,které s námi i jezdily na výlety. Teď jí je 17 a pokud chce značkové a nové, dám jípeníze, co by stálo standartní bezznačkové a zbytek na značkové si přivydělá (pokud vím, jednalo se zatím o jedny boty a batoh). A občas koupím něco "se značkou" na aukru, abych teda učinila spravedlnosti zadost Sehnala jsem mikinu Abercrombie za 30 korun a ona ani tu značku neznala 
tak nevím ani,jestli to je značkový nebo ne? 
.jpeg)
Tak to mám naprosto zlaté děti
nikdy s ničím neotravovaly, niky nic nevyžadovaly protože to mají ostatní. Spíš naopak, proč by to měly mít,když to má celá třída, asi nejsou takový ten stádový typ
Majdali: souhlasim. myslim, ze jste to s a.. napsaly vystizne... kazdy ma akorat plnou pusu kecu a pritom provozuje snobstvi naruby
Ha .. teď s tím přišla holka domů .. 13 let ... nemá nic značkového .. spolužáci se smějí ... no tak co ... místo nových lyží jsem hledala a hledala ... našla server ... 10tis utratila za x triček, kalhot a mikin ... má nový ZNAČKOVÝ šatník a je spokojená ... vybrala si .. a nemyslím si ani že jsme povrchní ani že se jí nedostává toho co tady vy předhazujete, jezdíme na lyže, na výlety, po závodech aerobiku (kde je hodně úspěšná), a dokonce i k moři (to jsme ale snobové) ... nevymlouvejte se na to že nemáte ... máte, ale utrácíte to za jiné věci tak dejte klukovi vybrat ....
Mimochodem, kamarád mého manžela by byl podle těchto dětí hodnocen nejspíš taky jako socka, protože chodí v hadrech od Vietnamců, jenže prachů má opravdu hodně, je z něj rentiér, už ani nepracuje a prachy utrácí za cestování po světě. Prostě je to jen otázka priorit. Chápu, že děti to blbě chápou a asi je to jak kus od kusu, musí k tomu být asi i nějaké vrozené dispozice. Na druhou stranu jsou lidi, co vypadají, že jsou děsní pracháči, ale jejich dluhy převyšují jejich majetek. A pak si vyber.
