Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?
.jpg)
O týraných ženách jsem vždycky jenom slyšela, četla, nebo je viděla ve filmech. Nikdy mne nenapadlo, že i já bych se mohla stát jednou z nich. Vždycky jsem byla sebevědomá měla spoustu přátel, neměla jsem problém s partnery, s nimiž jsem chodila. Tedy ve smyslu, že jsem nikdy nenarazila na žádného, který by měl agresivní sklony.
Pak jsem se ve svých třiadvaceti letech, seznámila se svým současným manželem. Byla to pro mne láska doslova na první pohled. Když jsem ho poprvé uviděla, doslova se mi podlomila kolena. Měl úžasné charisma, vyzařovala z něj sebejistota a zároveň pevnost a klid. Když se vyjádřil a já zjistila, že mu nejsem lhostejná, dospěla jsem k názoru, že zkazky o princích na bílém koni nejsou pohádky, ale že se občas stávají.
Ano, takové jsem byla trdlo. Zamilovala jsem se do něj jako nikdy do nikoho předtím. Usínala a probouzela se s myšlenkou na něj, každý jeho dotek mě doslova elektrizoval. Prostě láska jako trám.
Byli jsme hezký pár, ve společnosti oblíbený. Naše společné chvíle v soukromí byly naplněny živočišným sexem, ale i něžnostmi a sdílením společných zájmů. V tu dobu jsem skutečně prožívala svou vlastní pohádku. A jak dnes zpětně vidím, neviděla jsem, ovládaná hormony a opojením, to, co jsem vidět měla.
Chodili jsme spolu rok, když jsem otěhotněla. Ačkoli věděl, že neberu žádnou HA (nemůžu ze zdravotních důvodů) a že tím pádem může k otěhotnění dojít, jeho reakce nebyla zrovna ideální. Zatímco já byla šťastná, on to přijal vlažně a dokonce se mě snažil přesvědčit, že potrat by byl nejlepší řešení. To jsem odmítla a on to nakonec akceptoval.
Žili jsme spolu, narodila se nám dcerka, které je teď půl roku a já už svého prince vůbec nepoznávám. Vlastně od chvíle, kdy jsem přišla do jiného stavu, se jeho chování ke mně výrazně změnilo. Už nebyl tak pozorný, jako dřív, špatně snášel mé nevolnosti a v podstatě si dál žil životem jako dřív, i přesto, že já byla kvůli svému stavu omezena a na nějaké bujaré večírky jsem neměla náladu ani chuť. Trápilo mne to, těhotenství jsem prožila v podstatě sama, nikdy mi nepohladil bříško, nikdy se nezajímal, jak se cítím, o výsledky ultrazvuku, k porodu se mnou taky odmítl jít. Když se malá narodila, chvíli to vypadlo, že se vzpamatoval a bude z něj dobrý táta a partner, ale po pár týdnech se opět vrátil ke svému předešlému způsobu života.
A začala mu vadit spousta věcí. Že jsem doma a on nás živí, připadalo mu, že se o domácnost nestarám, jak bych měla, když má malá plačtivější dny, je z toho nervózní a už se i salo, že na ni kvůli tomu křičel, ať drží hubu.
Abych to zkrátila, všechny tyhle jeho projevy postupně zapříčinily, že jsem se vedle něho přestaa cítit šťastná. Už pro mne neměl dobré slovo, o nějaké něze si můžu nechat zdát. Sex ano, když má náladu, ale je to takové bez citu. Je na něm poznat, že mu rodinný život nesedí.
Když se stala ta věc, o které jsem psala, že zařval na sotva půlroční miminko, ať drží hubu, hodně ostře jsem se kvůli tomu ohradila a řekla mu, že tohle snad ne, jak může něco takového vůbec udělat. A tehdy se to stalo. Naštvaně se na mě obrátil a řekl, že samozřejmě, že může a že toho může ještě víc a vlepil mi takovou facku, až jsem vzala druhou o zeď. Naprosto mě to šokovalo. Nezmohla jsem se vůbec na nic. On se sebral a odešel pryč.
Od té doby to u nás je hodně napnuté. Pravda je, že se mi druhý den omluvil, že m ujely nervy, ale ve mně to je. Bojím se, aby se to někdy neopakovalo, aby se pak nechoval agresivně i k naší holčičce.
Jsem z toho všeho strašně zklamaná, z růžového obláčku jsem pěkně tvrdě dopadla na zem. Nechci malé bořit rodinu, ale přesto uvažuju, že bych od něj odešla. Měla bych kam, zpátky k rodičům, určitě by mě vzali zpět. Jenže se nechci unáhlit. Proto jsem se rozhodla napsat sem a zeptat se ostatních žen, co si o naší situaci myslí. Je možné, že ta facka byla jen ojedinělý úlet a už se to nebude opakovat? Anebo se mám řídit rčením – uhodil jednou, uhodí i podruhé a na tu druhou ránu nečekat? Co byste dělaly na mém místě vy?
11.11.2015 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
On už ani tebe nemiluje a ani vaší dcerku, protože o ní prostě nestál od začátku a tak o ní nestojí dál. Některý lidi to tak maj, nemají rodičovský pud. A proto si myslim, že se nezmění, nemá vlastně proč by to dělal. Tak se seber a jdi, určitě se najde super chlap, kterej bude mít stejnej pohled na svět jako ty. A s tim mlácenim si myslim to samý co isida, není to jenom tovje hnusná budoucnost, ale ovlivní to celý život tvojí dcery a to jedině negativně.
Moc nechápu proč si holka ve 23 letech nechá udělat dítě bez domluvy s partnerem? On si chtělužívat života a zábavy a nechtěl rodinu a dítě. Ty si chtěla dítě a na rukou nosit. Celý je to teď špatně 
Odejdi, každej chcete něco jinýho a to nejde dohromady. S tou fackou to podělal, to se nedělá, i když trošku chápu, že mu ruply nervy z nešťastnýho stavu, ve kterym se ocitl tak trochu bez svýho rozhodnutí. Prostě měl používat kondom a byl by klid, když dítě nechtěl.
devce asi jsi mela na ocich brile, mozna jsis ani neuvedomila, ze se vlastne chovas tak jak on si pral a chtel. Ty jsi vse delala v zamilovanosti. Pan mel milenku i pecovatelku.
Pises, ze byl pln neznosti a pak ti nedokazal ani pohladit tehotenske brisko. To by mne hodne bolelo. Mozna trochu sobec a jak citil, ze se dostane na druhou kolej, zacal se ukazovat. Uz to. ze te nutil na preruseni, ti to melo dojit.
Po te facce to chtelo lekarskou zpravu.
Pokud by deda ze strany otce projevoval neznosti k vnucc, jemne bych mu naznacila co by mne potesilo.
Mozna, kdyz po pul roce na dceru umi jen rvat, tak se jiz nic nezmeni.
Porostou zuby, ockovani, nachlazeni a to dovedou deticky pekne rvat. Pokud si to on neumi vysvetlit proc to tak je, bude u vas rev dvojity. Mala bude z otce jeste vystrasena a ty ve stresu. 
ano, uhodí tě znovu.... ale hlavně - ten váš vztah je o ničem, zamilovanost vyprchala a na její místo nenastoupil žádný další vztah - žádná láska, úcta, laskavost... a jestli někdo řve na mimino ať drží hubu, jako sorry - proč tam ještě vůbec jsi???? 
Ano, uhodí tě znovu. Ještě nějaké otázky?
za určitých okolností si myslím,že se dá jedna facka omluvit, může být vyhrocená hádka a některý, pokud jim to projde, maj pocit,že je to v pořádku, ale jsou i tací, kteří se sebe leknou a jdou do sebe... trochu pochybuju, že tvůj partner patří do první kategorie, ale když si odmyslím tu facku, tak NIKDY bych mu neodpustila řvaní na takhle malý dítě!! a to i přesto, že chápu, že spousta lidí je v šoku, že když souložej, tak se jim občas miminko přihodí, ale ani to ho neomlouvá... když věděl, že nebere nic, nenapadá mě moc způsobů jak to dotyčná mohla zařídit(teoreticky napadá, ale pochybuju, že by v praxi klaply)
.jpg)
když jsem si přečetla název článku, tak jsem chtěla napsat, na otázku "Můžu mu věřit" rezolutně NE. Pak jsem si řekla, že možná bych to zkusila a jak by přišla druhá, tak ihned konec. Po přečtení článku se vracím k prvnímu impulzu a píšu NE. Taková brutalita s jakou facka přilítla a ten "důvod" a ječení na půlroční miminko...
Nechci malé bořit rodinu ... jakou rodinu? Má maminku a zploditele. Manžela a tatínka budeš muset hledat jinde. Pokud dobře čtu tak Tvůj princ chtěl aby jsi šla na potrat, pro malou nemá hezkého slova natož aby si s ní pohrál, povozil ji. Tobě nadává, doma se chová jak za bezdětna. Julie, je mi líto, ale holky mají pravdu a Tvůj přítel už dávno s Tebou není jen Ty jsi to zatím nepobrala.
No Julii je tak 25 let,nepíše,kolik je pánovi,ani co dělal ,než se narodilo dítko,co dělá teď,jestli pracuje a tak.Myslím,že facka byla spíš znamením nezralosti,dosud byly samé radovánky,s miminem přišly starosti.On asi dítě moc nechtěl,mě se to zdá taky zbytečně brzy.A není na světě jen HA,ale jsou i starší pomůcky proti početí.Julie asi záměrně v naivním domnění,jaké to bude pohádkové žití: oni se mají tak rádi,že mimino bude jen stvrzením té šílené lásky...a ono jen odhalí tu pravdu: sex jo,starosti ne.Myslím,že se jednalo o lásku jen ze strany Julie,pán si užil a už jí má dost,dítě je pro něj spíš něco jako pes: na něj by taky zařval a facka je jen naprosté nezvládnutí situace.Měli by si spolu v klidu vyjasnit,kdo co očekává,jak budou dále spolu žít,nějaká pravidla a pod. Když se to neosvědčí,tak nezbyde,než se rozejít.
Na takový život bych se vykašlala,a jestli uhodí znovu? Samozřejmě! Uhodil jednou,uhodí podruhé.
princ na bílém koni rozhodně nestojí o rodinu. Bezpečnější je jít pryč a tohodle pána NE
.jpg)
ODEJIT pokud je čas
Co to je za domov, když je dítě tatínkovi na obtíž. Zatím to nechápe, ale později to dceru ovlivní jedině negativně. Určitě by spousta lidí mohla vyprávět,jak celý život bojují s tím, že je rodiče nechtěli a dávali jim to najevo.
Pokud je s pánem někdy rozumná řeč, pokusila bych se s ním promluvit, jak si vůbec představuje svůj život, co čekal nebo čeká od vašeho vztahu, jaké má pocity vůči dceři a jestli to má dohromady vůbec smysl. Možná takhle spolu dojdete k tomu, že nemá a dokážete se v klidu rozejít, že by mu to docvaklo pochybuju, i když zázraky se taky můžou stát.
Jestli s pánem řeč není, tak už to vůbec nemá smysl, jal píšou níž, teď ještě máš sílu vzdorovat, odejít, časem by to tak být nemuselo a bude to jen horší.
.jpg)
Este ti mozno ako ospravedlnenie kupi nejaky dar ci velku kyticu ruzi a par dni bude sekat dobrotu,a neskor mu zas rupnu nervy pretoze mala bude plakat alebo mu nenavaris jeho oblubene jedlo alebo nebude mat vypranu a ozehlenu jeho oblubenu koselu alebo sa na neho len krivo pozries cista psychologia....a takto to moze ist dokola ale zaroven to moze byt uplne inak ze uz sa umravni a zacne mat o rodinny zivot zrazu zaujem a bude sekat dobrotu....
Je mi líto, ale pán je použitelný tak leda jako erotická pomůcka a nadto je to chamtivý, bezcitný a agresivní zmetek. Takže pryč od něj. Dřív, než ti ze života udělá peklo a tvému dítěti zvlášť.
