Štítím se vypít u nich i kafe
Řeším teď docela nepříjemnou a zároveň hodně citlivou záležitost. Jsem rozvedená, mám čtyřletou holčičku. Před časem jsem se seznámila s mužem, zamilovali jsme se do sebe a všechno nám dobře klape. On má moc rád i mou dcerku a malá se v něm doslova vidí. Je to pro mne doslova balzám na duši po mém nevydařeném prvním manželství.
Přiznám se, že jsem měla obavu, jak jeho známost s rozvedenou ženou s dítětem přijmou jeho rodiče. Petr je totiž svobodný a bezdětný, navíc pochází ze vsi a tam jsou na tyhle záležitosti lidé asi citlivější a kritičtější. Když mi Petr sdělil, že se po mně jeho maminka ptá a ráda by mne i s Jolankou poznala, trochu se mi ulevilo, ale zároveň jsem z toho setkání měla docela strach. Jak jsem později zjistila, naprosto zbytečně.
Oba dva rodiče nás přijali doslova úžasně. Necítila jsem z nich žádný despekt, ani nic podobného. Dokonce měli pro Jolanku nachystané hračky a vůbec se k nám chovali (a stále chovají) velice pěkně. Hlavně Petrova maminka je nadmíru obětavá, pohostinná, taková ta dobrá duše, které to jde přímo od srdce. Po téhle stránce se cítím opravdu šťastná, nic víc jsem si přát snad ani nemohla.
Přesto řeším něco, co je pro mne hodně nepříjemné, a vzhledem k tomu, jak nás Petrovi rodiče přijali, není pro mne ani jednoduché to jakkoli vyřešit, aniž bych se jich nedotkla, či jim nějak neublížila. Strašně nerada bych nějakou neopatrností zkazila naše tak dobré vzájemné vztahy.
Jde o to, že oni si zrovna nepotrpí na pořádek. Nemyslím, že jsem nějaká cimprlich, ale to, jakým způsobem fungují, je na mne zkrátka moc a mám s tím fyzický problém. Jak jsem psala, žijí na vsi, mají tím pádem hospodářství. Z domku se vychází rovnou na dvorek, kde běhají slepice, dva psi a nepočítaně kočiček. Také mají králíky, a dokonce chovají prase. Pro Jolanku je to ráj, zvířátka miluje a strašně ráda chodí s „dědečkem“, jak mu začala sama od sebe říkat, krmit králíčky.
Tento styl života s sebou nese i jiný přístup k hygieně, na který nejsem zvyklá. Ze dvora se chodí rovnou do domu, nepřezouvají se, pohybují se v jedněch botách v kuchyni i v pokojích. Maminka působí dost ušmudlaně, jednu zástěru nosí několik dní a dělá v ní všechno, jak ve chlívě, tak doma u sporáku. Nikdy jsem ji neviděla umýt si ruce. Pohladí pašíka, podrbe psa za ušima a pomazlí kočku a pak jde nakrájet chleba Jolance na svačinu.
V kuchyni mají neuvěřitelný binec, všude takovou tu mastnou, zalezlou špínu, hadr na nádobí radši ani nebudu komentovat. Je mi z toho poněkud šoufl. Nejhorší je, že jak je Petrova maminka hodná a pohostinná, stále nám něco podstrojuje, a když odmítnu, že nemám chuť, je z toho smutná. Snažím se to nějak překonat, ale moc mi to nejde. Když vidím, jak umyje hrnek ve vodě v dřezu, která tam stojí od rána, utře ho do dost zajeté utěrky a pak mi do něj dělá kafe, zvedá se mi žaludek. Jednou mi dokonce dala lžičku, na které byly zaschlé zbytky „čehosi“.
Zkoušela jsem se do dění v její domácnosti zapojit, nabídla se, že umyji nádobí, pomůžu, udělám, ale od každé práce mě ta dobrá duše honí. Jak by to prý vypadalo, když jsem jejich host, abych tam uklízela.
Jsem z toho docela nešťastná. Mám je oba ráda, jsou opravdu moc hodní a doslova by se pro nás rozdali. Pokaždé, když přijedeme, je na nich poznat, jakou mají radost. Hlavně „děda“ je úplně na větvi z malé Jolanky, hodně se jí věnuje a ona s ním zažívá věci, které by jinak zažila.
Se svým problém jsem se zatím nesvěřila ani Petrovi, nechci ho ranit. Spíš dumám, jak by se dala tahle situace nějak elegantně vyřešit. Nechci s nimi přerušit styky, to v žádném případě, když k nim jedeme, těším se na ně, i moje dcerka v autě vždycky samou radostí nadskakuje. Kdyby nebylo toho katastrofálního nedostatku hygieny, neměla bych s tím žádný problém. Jenže takhle, jak to tam chodí, mám i docela strach, aby si malá nepřivezla třeba žloutenku.
10.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Štítím se vypít u nich i kafe
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
orinka - 10.3.2010 9:36 - SOUHLAS 
A ten panák před návštěvou není špatný nápad. Jen tam nesmíte jezdit moc často,aby z tebe nebyl za chvíli alkoholik
Taky bych přivezla vlastní buchtu ke kafi, vždyť ono toho na tu maminku musí být dost, když má všechno zastat a ještě navařit pro návštěvu. Jezděte už ráno a uvař ty. Argumentuj tím, že pokud opravdu máš patřit do rodiny, tak je normální,že taky pomůžeš.
alena53 - 10.3.2010 9:52 - a to já bych se zas nijak nebránila, kdyby mi chtěla snacha nějak pomoct, mě by to teda neuráželo. Já taky pomáhám tchyni,protože vím,že už tolik nemůže a není to proto,že by se mi u nich zdálo neuklizeno,ale jednou patřím do rodiny, tak nevidím důvod proč ne.
.gif)
tak to je síla.....u nás u stařenky na vesnici to byl pravej opak, dodnes nechápu, jak to všechnol stařenka stíhala....vstávala po 4, nakrmila dobytek, to bylo prvořadé,pak vařila, pekla, kuchyň měly velikou , linoleum stále čisté, jako nové, vysouvací dřez na nádobí byl čisťounký, voda po nádobí se šla vylejt na hnojisko a dřez se drhnul obyčejným pískem....na kamnech stál pořád velký hrnec s vodou, takže teplá až horká voda byla stále k dispozici....a pamatuju se , že každou sobotu se zametal dvůr a náspa, zametalo se před vratama před domem kde kvetly růže a stála tam výborná hruška (strom)...trávila jsem tam skoro každé prázdniny, zabíjačky, hody.....jo a do kuchyně se chodilo ze dvora přes dlažbovou předsíň,a přezouvalo se, vidím jak dnes stařenčiny kárové papuče, a to musím podotknout, že tam bylo stále plno lidí, ne že by tam žila sama nebo jen se stařečkem....to byla samá tetina a stréc, jeden syn tam bydlel později i s manželkou a dětma,později uklízela právě asi ta snacha..........ráda na vesnické mládí vzpomínám,třeba takovou zabíjačku či hody moje děti už nepoznali........
Sylvo, to je fakt nelehká situace... Rady ostatních jsou výborné, nic dalšího světoborného mě opravdu nenapadá. 
A já si myslela, jaké 
je moje tchýně... Je pravda, že já měla problém spíš se složením a úpravou jídla (hypermastné a tmavěhnědé, spálené, nahnilé, připlesnivělé, vařené před týdnem apod.), čistota byla děsná, ale až podružná záležitost. Snažila jsem se to brát stylem "co mě nezabije, to mě posílí, a ona se navzdory stravě dožila (tenkrát) 75 let", ale po dvou letech mě díky povinným nedělním obědům u báby skolil žlučník tak, že jsem měla další dva roky o zábavu postaráno. Od tý doby tam nejím nic a kafe piju svoje pytlíkový (latté) a ze svýho speciálního hrnku, kterej si předtím tajně umeju... Že mě kvůli tomu nenávidí, netřeba dodávat.
My jsme taky jako malí trávili víkendy a léto na venkově. U nás zvířata nebyla, ale sousedů jo, furt jsme byli mezi slepičincema, hnojem, prasatama, králíkama, krávama (jednou mě jedna dokonce počůrala, ten proud mě srazil k zemi a já vylezla jak vodník
). Všude byly jen kadibudky a voda z pumpy. Jako dítě jsem nějakou špínu vůbec nevnímala a nemocnej z toho nebyl v širým dalekým okolí nikdo.
Až jako větší jsem si začala uvědomovat třeba to, co u nás nebylo - když jsme zajeli za příbuznejma na Vysočinu, tak tam taky díky hospodářství bylo neuvěřitelně much i uvnitř baráku, na stole takovej kostičkovanej igelit se šmouhama od špinavýho hadru, hrnky utíraný do špinavý zástěry ... no stejně jak u Sylvy. Teta běhala v příšerný silonový zástěře, která sloužila jako ručník, utěrka, hadr a možná i cosi jiného
celej den a seděla v ní i u oběda... Tak jsem se musela naučit obrnit si nervy a oční svaly a přesvědčit se, že nic nevidím
Nejdulezitejsi je ze vas maji radi....
Souhlasim s Nikou....Bordel bych resila vlastni iniciativou. O malou bych se nebala, taky jsem jezdila jako mala k tete do stejnych podminek a nikdy mi nic nebylo. fakt je, ze me tohle taky vadi....:( Jsem dost stitiva a kafe z takoveho hrnku bych taky nevypila. To se da asi jedine vyresit tim, ze opravdu budes trvat na pomoci v domacnosti (alespon v kuchyni) Priteli bych o tom nerikala. Prece jen jsou to jeho rodice, kteri vas maji radi.... chlapi jsou drbny a treba by jim to v dobrem vyslepicil, a jich se to muze dotknout a i kdyby se jejich vztah k tobe nezmenil, mohlo by je to mrzet a mohli by se kvuli tomu, ze se ti u nich nelibi trapit. Myslim, ze starsi lidi uz hygienickym navykum nenaucis. My bydlime se snoubencem s jeho babickou, ta teda uklizi porad, ale napriklad nadobi taky myje ve drezu sto let starou hadrou a za ten rok co s ni bydlim, to nedokazala zmenit....
Víte Sylvo, když jsem ten Váš článek četla, koukala jsem se okolo sebe a říkala si, co byste tomu asi řekla u mne. Mám tu dva psy - štěně a dospěláka, taky se nepřezouváme, i když koberec luxujeme každý den. Ale jsme tu tak šťastni a vnoučátka, myslím, že to tu milují. Vy byste si měla pořádně vzpomenout, jak to bylo u Vás dřív, myslím, že už zase máte roupy z dobré pohody. A "babičce", prosím Vás, nic neříkejte. Dělejte si pořádek doma a když Vám to u ní tak vadí, tak tam nejezděte. Prarodiče jsou tak zvyklí žít a Vy jim do toho nemáte co povídat, ani je na co upozorňovat, alespoň bude dcera odolnější. NEZKAZTE SI TO! Mně kdyby snacha řekla, že by mi to tady chtěla umýt nebo to udělala, myslím, že bych jí dala rychle najevo, co až si může dovolit. Irena
A já bych to nijak nehrotila. Jsou na světě horší věci než špinavý hrnek od kafe. Mám takovou babičku a holt si vybírám, co u ní sním a co ne.
Malá si posílí imunitu a jak říkaly holky, není problém se nenápadně zapojit do mytí nádobí, popř přípravy jídla. Oni mají už svůj styl života a myslím si, že případné upozornění na špínu a nepořádek by nesli velice těžce a mám dojem, že by možná neskousl ani tvůj partner. Doma si měj uklizeno a čisto a třeba to partnerovi- myslím nepořádek v rodném domě- začne taky vadit...
Jediné řešení vidím, je nechat se naočkovat proti žloutence a pustit to z hlavy. Každopádně můžete rezolutně říci, že už si ani jako host nepřipadáte a popadnout hadr a uklidit !!!! A propos tyhle venkovské hospodyně mají tolik práce kolem zvířat, že doma dost dlouhou dobu nejsou a tak byste mohla začít pomáhat doma zatímco ona bude venku, když Vám to tak vadí. Taky jsem zažila takovéhle hospodářství, ale přezouvali se a převlékali, když uklízeli zvířata, ale stejně tam byl binec, protože kolikrát se někdo nepřezul atd. Zase mám dobrou imunitu, vyrostla jsem z části u zvířat a vzpomínám na to často a jen a jen kladně. Hlavně nikomu nic neříkejte o bordelu, urazíte je a už to nepůjde vzít zpět.
Můj první manžel byl chorobně závislý na pořádku, dokázal nám udělat virvál kvůli tečce na ledničce a včas neodnesených flaškách od zavařeniny do sklepa. Celá rodina se klepala, aby do jeho příchodu bylo všecko podle něj. Tohle by se ti líbilo víc? Neagituju za binec, ale pořadí hodnot je docela důležité si udělat....
Nemám ráda špínu ani binec, ale dobré srdce a laskavé přijetí bych si cenila víc, než sterilní čistoty.
Moje tchýně je např. chorobně pořádná. Když byly děti malé, směl k nim jen náš nejstarší syn, protože za tím stihla babička lítat s hadrem a koštětem, zatímco mladší dvojčata byla na "černé listině", protože kluci na všechno sahali, cuchali třásně na koberci...a vůbec, dělali běžný provozní binec.
Podotýkám, že to byla vlastní a jediná vnoučata, a do dvou let k babičce nesměli.
Mohli jsme je přivézt jen ukázat, a když jsme jednou chtěli přespat, byli jsme s dvojčaty vykázáni do nevytopeného podkroví, kde kluci spali v zimních kombinézách, aby nenastydli.
To jsme tam spali poprvé a naposled. Starší synek měl u babičky privilegium, a směl spát u ní. Ale stejně musel manžel hned ráno rozmontovat postýlku, a všechno uklidit, takže za pět minut po našem odjezdu se nepoznalo, že tam nějaké děti byly.
Venkovskou babičku s dědou bych si Sylvo považovala, a spíš se snažila jim v té kuchyni občas nenápadně trochu poklidit. Při návštěvě přivézt buchtu, umýt nádobí, trochu otřít i okolí, ale neurazit. Tvoje dcerka získá krom babičky a dědečka i imunitu, a na pobyt u nich a na zvířátka se bude těšit a vzpomínat celý život.
Nekaz si pěkné vztahy pro trochu provozní venkovské špíny. Dej si před návštěvou panáka vodky jako desinfekci. V Rusku to tak dělají taky, a nemoci se jim vyhýbají.
Almega: kdepak, to by nadosmrti neodpustili, pro ně by to byla urážka.
kareta: ty budes jednou tchyne , hotovy poklad ( toto prosim rikam nez spetky ironie)
ne nadarmo se rika, ze je velka velka vyhoda, mate li tchyni nepatrne neporadnejsi , nez jste vy samotne... nebuzeruje vas pak , kvuli na Velikonoce neumytym oknum jsou proste v zivote dulezitejsi veci
Linda: souhlas
myslim, ze dnesni antispetcike detio pak lame i vetricek.
Jako mali jsme taky litali vcene po venku, zvirena byla a babi ma dodnes zachod -kadibudku ( protoze na stara kolena uz to nema cenu - tvrdi uz 35 let bude ji 90). a zloutenku jsme nemeli nikdy nikdo, ani zadny samonely, nic proste...
jinak teda- já jsem odolná, klidně bych si tam to kafe ze špinavýho hrnku dala, i to papu....jednou si syn asi taky přivede nevěstu, která bude nad stavem mé domácnosti na mrtvici
