Nežijeme povrchně. Jsme proto „socky“?
Je nám s manželem 39 a 45 let, máme dvě děti – 11 a 9 roků. Brali jsme se před patnácti lety, v rámci privatizační vlny jsme velmi výhodně odkoupili nájemní byt, v němž jsme bydleli. Zrekonstruovali ho a zařídili, brzy na to se narodil syn, kterému je nyní jedenáct let, za dva roky se naše rodina rozrostla ještě o dcerku.
Odmala jsme se obě děti snažili vést ke sportu, k zájmu o kulturu, hodně jsme cestovali, všude je brali s sebou. V podstatě nic pro nás nebylo překážkou, aktivity jsme jen úměrně uzpůsobili věku našich dětí. Dnes už oba dva skvěle lyžují, plavou a celkově jsou velmi zdatní. Navštěvují několik kroužků, syn hraje na kytaru, dcera letos začala docházet na hodiny klavíru, moc po tom toužila. Také se věnují každý nějakému sportu.
Žijeme všichni hodně aktivně. Ačkoli nemáme s manželem nějak přemrštěně vysoké platy, snažíme se v rámci našich možností dopřát dětem co nejvíce zážitků a aktivit, které je obohatí a vytvoří jim kvalitní základ a návyky do budoucna.
Až do nedávna vše klapalo, žili jsme spokojeně a společně trávený čas a celkově náš rodinný život jsme si užívali. Zlom nastal v letošním školním roce, kdy začal syn chodit do páté třídy. Najednou se něco změnilo. Vypozorovali jsme, že se vyhýbá svým dřívějším kamarádům, stýká se jen s jedním. Do školy chodí nerad, netáhne ho to ven.
Po nějaké době se nám svěřil. Spolužáci mu prý nadávají do socek, vysmívají se mu, že nemá pořádný mobil, nechodí značkově oblékaný, podivují se, jak to, že nemáme plazmovou televizi a spoustu dalších věcí. Z toho důvodu k nám už před časem přestal spolužáky vodit na návštěvu.
Je z toho nešťastný, cítí, že se odlišuje. Je ještě malý, nedokáže pochopit, že skutečná kvalita života a spokojenost není jen v luxusním materiálním zabezpečení. Pro něj je teď alfou a omegou to, aby obstál před svými spolužáky, zařadil se mezi ně. I když jsme se mu snažili vysvětlit, že jiní lidé utrácejí peníze za stále nové značky mobilů a další kolikrát zbytečné věci, my se snažíme naše peníze investovat do nás jako rodiny, do společného vyžití. A že mu radši než poslední typ mobilu koupíme novou kytaru nebo lyže.
Nechápe to. On by chtěl mít všechno. To, jak jako rodina žijeme, se mu líbí, sám si všímá, že na některé jeho spolužáky nemají rodiče čas a nepěstují s nimi žádné společné zážitky. Je rád, že my spolu podnikáme spoustu akcí, těší se na dovolenou, chystáme se na kolech na Šumavu. Přesto ho jeho postavení mezi spolužáky trápí, cítí se méněcenný, vysmívaný.
Zajímal by mne názor čtenářek na tento problém. Také se setkáváte s případy, kdy jsou děti už odmala vedeny k nekritickému obdivování „materiálna“ a uniká jim pravá podstata života? Kdybychom měli dostatek financí, klidně dětem pořídíme i ty nejlepší mobily a značkové věci, koupíme plazmovou televizi… Ale my na tohle všechno nemáme. U nás je to buď anebo. Když utratíme peníze za spoustu povrchních nesmyslů, už nám nezbude například na nové kolo pro syna, které potřebuje na letní dovolenou. Jen na vysvětlenou. Náš byt je zařízen úplně normálně, je útulný, sladěný, jen v něm chybí spousta všelijakých moderních vymožeností. I oblékáni chodíme dobře, ale neutrácím za zbytečně drahé věci jen proto, že mají nějakou značku.
Podařilo se vám v tomto ohledu nalézt zlatou střední cestu? S manželem jsme přesvědčeni, že pro naše děti děláme to nejlepší, co můžeme. Ale co když si to jen namlouváme a ony ve své podstatě touží po něčem úplně jiném, jen jsou ještě moc malé, aby nám to dokázaly otevřeně říct?
20.4.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Pro dítě s exekutorem? Kde to jsme?
- Moje dcera je posedlá svým vzhledem
- Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
Diskuse ke článku - Nežijeme povrchně. Jsme proto „socky“?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No jo, no. Ony ty zážitky a aktivity taky nejsou levná záležitost. Někdo peníze vrazí do hadrů a krámů domů a pak je socka, protože nemá na cestu po Evropě, někdo sjezdí Evropu a pak je socka, protože mu nezbylo na plazmu. Jenže k tomu je potřeba dospět až věkem, dětem se to vysvětluje těžko.
.JPG)
znackovy obleceni se da koupit pres internet kolikrat i dost levne, v obchodnacich byvaji i vyprodeje, prijde mi normalni, ze se v tomhle veku chce oblikat jako ostatni, koupit dve tri znackovy tricka si myslim rodinu nevytrhne a kluk se aspon nebude citit blbe. A poridit mobil dneska taky prece neni zadna investice. A je fakt, ze takovy kolo, lyze, zajezdy jsou prece daleko nakladnejsi polozky nez nejaka tv 
Moje děti tomuto unikly. Dcera končila pátou třídu v době,kdy teprve začínaly mobily používat i malí školáci, spíš tam "hvězda" třídy diktovala,co si mají obléknout. Syn byl vždy premiant a komediant třídy,ten se s posměchem nesetkal vůbec. Pak šly obě děti na gympl a tam se něco takového vůbec neřešilo. Jestli má někdo doma krystalku nebo lcd,jestli má nejnovější mobil nebo předpotopní nokii. Synovec v Praze je ten,který se spolužákům posmíval.Díky bohaté babičce měl nejen nejnovější mobil,ntb,ale i značkové oblečení a obutí.Byl hvězda největší,ale už zhasl.
zrnko: No bohatí lidé nejsou sice nejšťastnější na celém světě, nicméně nejsou také méně šťastné než ti chudí
( naopak podle statistiky jsou o něco málo šťastnější a spokojenější než ti chudí, odkaz na ten článek o tom pojednávající se mi nechce dohledávat, nicméně existuje
)
Mě to docela pobavilo, protože v článku žádné socky nevidím, naopak. Kupujete dětem lyže, kola, kytary, platíte jim spoustu kroužků, jezdíte celá rodina na hory..... tyhle věci přece stojí mnohem víc než nějaký nový mobil nebo plazmová televize, která se dá dneska koupit za pár tisíc 
Jsem teda větší socka než vy. Mobil mám vcelku moderní a plazmovou televizi mám taky (dala jsem za ni 10 tisíc), ale na zimní lyžařský zájezd už mi nezbývá, nemám ani žádné vybavení Stejně tak nemám kolo, chtěla jsem si nějaké pořídit, ale ty ceny mě dostaly 
No, stejně jsem líná a leželo by doma, tak na to kašlu
Takže být vámi, rozhodně před dětmi neříkám věci o tom, jak na něco nemáte peníze. To je nesmysl. Jenom ty peníze prostě dáváte jinam než rodiče těch spolužáků. Jaképak socky, to nejste ani omylem.
v tomto veku pride naozaj k zmene.. znackove veci nadobudnu dolezitost, jeden druheho posudzuje podla toho, co na sebe nosi, nie to aky je... puberta je poriadne povrchna... dcera bola na tom rovnako, odrazu nestacilo obycajne oblecenie ci obuv... teraz ma 24 rokov a zostalo jej to... svoju vyplatu mina na "handricky", iPad /ci co to je/ si vzala na splatky, pretelefonuje kopec penazi. Mladsi syn je ina povaha, aj ked odkedy chodi na VS tak vidim, ze uz mu zalezi na tom, co si oblecie... jeho spoluziacky chodia do skoly na drahych terennych autach... nastastie je nad vecou a toto ho netrapi
Volakedy som si, hlavne pri dcere robila vycitky, ze kde som urobila chybu, ved toto nemoze mat z domu.... je to asi otazka povahy, ci tomu clovek casom podlahne... keby boli znackove veci symbolom stastia, tak bohati ludia by boli ti najstastnejsi... a veru nie su.... skor naopak...
ale toto 11 rocne dieta nepochopi, aspon zatial... Marketo robite to dobre, venujete sa svojim detom, to je daleko viac, ako keby dostavali na ruku stovky vreckoveho. Casom na to pride aj syn...
a....: 
sevenofnine to napsala báječně. Ano, znám spoustu takových lidí, pro které je pěkné oblečení jen povrchní ubohost pod jejich úroveň, různé dražší věci zbytečná zhýralost a známka primitivismu. Oni mají přece jinší hluboké zájmy, jejich život má přece úplně jinou kvalitu a nad povrchnost materiálna jsou povzneseni. Jak to nazvat? Možná snobismus naruby. Tak to svým dětem vysvětlete, že tohle je váš životní postoj a že chcete, aby ho taky přijali a nestěžujte si, že ho nepřijímají automaticky, vysvětlujte a nechte je se rozhodnout.
Holt si asi bude muset syn najít jiné kamarády. Držím mu palce. Honba za značkami mi příjde vrchol primitivnosti.
mam-ča: to je dobrý nápad
já šla jednou pro kamilku do školky, byla celá natěšená, že má novou sukýnku
jedna holčička tu sukýnku ohodnotila...není značková
kamilka ji odpověděla - závidíš, viď, protože ty nosíš jen staré věcí po ségře
a byl klid
Ta šikana mě napadla taky, zkuste vysondovat, jestli tohle není jen vnější projev nějakého většího problému.
Leckdy děti vidí, že ten má to, tamten tohle a oni to chtějí taky, ale je dobré, aby si uvědomili, že až na pár výjimečných případů žádné dítě nemá všechno dohromady.
Není na škodu udělat nějaký ústupek, pokud po tom dítě fakt touží, ale i motivace dítěte by měla být, že se mu to moc líbí, že si myslí, že to využije a ne že to chce, aby se mu ostatní nesmáli. V takovém případě to totiž nepomůže. Dovedu si docela jasně představit situaci, kdy klukovi pořídíte značkové tričko, aby zapadl a třídní posměváček si ho kvůli tomu vyhlídne a začne vykřikovat, že Nováček se konečně zmohl na jedno lepší triko, ha ha ha,když budete šetřit, tak ti za rok rodiče možná koupí i džíny.
K synovi letos přišel propadlík, který není schopen mít dobré známky nebo možná nemá žádnou snahu se zlepšit, ale chce se prosadit, takže zkoušel takové to, že kdo má dobré známky je šprt, posmíval se apod. Ale syn s kamarády ho velice rychle usměrnili. Právě proto, že mají vlastní názor s nimi něco takového nehne.
A synův komentář ke klukovi, kterému rodiče koupí kde co a on má taky snahu se tím ve škole vytahovat: "Matěj má takovou spoustu věcí, ale vůbec na ně nedává pozor, klidně je rozbije, to je děs." Žádné ohromení a závist se nekoná. Myslím, že je to i zásluha učitelky, která je měla minulých 5 let a která rozumně usměrňovala vztahy ve třídě.
sevenofnine: Tys napsala přesně to, co si myslím a už půl hodiny přemýšlím, jak to zformulovat. 
Třeba ti spolužáci závidí vašemu synovi právě to, že žijete jako rodina, jezdíte s dětmi na kole, na lyže...atd.
Pak takové "bohaté" dítě, co má všechno dřív než si to stačí přát, jen né pozornost rodičů, zaútočí na citlivém místě toho "šťastnějšího" spolužáka.
A protože ten "bohatý" si často kamarády "kupuje", najednou má váš syn pocit, že je mezi spolužáky sám, bez kamarádů.
Určitě bych zašla za třídní učitelkou, a poptala se jí, proč se změnila atmosféra ve třídě, jestli přibyl nový žák, nebo proč najednou dětem připadají značkové hadry a nejnovější mobil důležitější ?
Že by puberta ?
U syna máme snad tyto problémy již za námi, respektivě on to nikdy neprožíval, je mu 15 let a nikdy tohleto neřešil. Má svých pár kamarádů, se kterými sdílí stejné koníčky a záliby (pro ostatní jsou to třídní šprti) a jak říká, ti blbečkové, co jsou na propadnutí, ho prostě nezajímají a z klidu ho nevyvedou. Je mu víceméně jedno, co má na sobě, či spíše naopak - nějaké značkové potištěné oblečení se mu ani nelíbí, tak ho nevyžaduje. U dcery to bude možná horší, protože ta je ve druhé třídě a zrovna před pár dny jsem se jí ptala, jestli se některé děti neposmívají jiným třeba kvůli oblečení, a přiznala, že třídní prudič a málem propadlík k takovým dětem patří.. Je to pěkný vejlupek, každému se posmívá, někomu kvůli oblečení, jinému kvůli jménu, přitom je úplně blbej a nic neumí. Takže si tím zřejmě kompenzuje vlastní neschopnost, že ostatní shazuje. Ale dcera je zatím taky silná a na řeči nějakého duchem chudého jedince nedá. Ale už začíná s tím, že nutně potřebuje mobil. Houby potřebuje, dostane ho, až nebude chodit do družiny, jasně jsme jí to vysvětlili. A stejně jako před lety její bratr, dostane už nějaký použitý po nás, nový ani náhodou. Odmítáme se zařadit po boku těch, co žijí od výplaty k výplatě a ještě jsou zadluženi, žijeme si vlastním stylem, přičemž máme slušné finanční rezervy na horší časy, ale ty máme právě proto, že jsme nikdy nevyhazovali peníze za nesmysly a dokázali jsme i z průměrných příjmů ušetřit na horší časy. V životě jsou důležitější věci než značkové hadry a nejnovější mobily ( i když manžel hračička si nové mobily čas od času pořizuje, to je pravda, ale já to opravdu nepotřebuju, nicméně on přece jen musí občas reprezentovat firmu, když nás to živí).
sharon: treba pani myslela, proste placatou televizi a plazma ji napadla prvni...
