Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?

Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?

O týraných ženách jsem vždycky jenom slyšela, četla, nebo je viděla ve filmech. Nikdy mne nenapadlo, že i já bych se mohla stát jednou z nich. Vždycky jsem byla sebevědomá měla spoustu přátel, neměla jsem problém s partnery, s nimiž jsem chodila. Tedy ve smyslu, že jsem nikdy nenarazila na žádného, který by měl agresivní sklony.

Pak jsem se ve svých třiadvaceti letech, seznámila se svým současným manželem.  Byla to pro mne láska doslova na první pohled. Když jsem ho poprvé uviděla, doslova se mi podlomila kolena. Měl úžasné charisma, vyzařovala z něj sebejistota a zároveň pevnost a klid. Když se vyjádřil a já zjistila, že mu nejsem lhostejná, dospěla jsem k názoru, že zkazky o princích na bílém koni nejsou pohádky, ale že se občas stávají.

Ano, takové jsem byla trdlo. Zamilovala jsem se do něj jako nikdy do nikoho předtím. Usínala a probouzela se s myšlenkou na něj, každý jeho dotek mě doslova elektrizoval. Prostě láska jako trám.

Byli jsme hezký pár, ve společnosti oblíbený. Naše společné chvíle v soukromí byly naplněny živočišným sexem, ale i něžnostmi a sdílením společných zájmů. V tu dobu jsem skutečně prožívala svou vlastní pohádku. A jak dnes zpětně vidím, neviděla jsem, ovládaná hormony a opojením, to, co jsem vidět měla.

Chodili jsme spolu rok, když jsem otěhotněla. Ačkoli věděl, že neberu žádnou HA (nemůžu ze zdravotních důvodů) a že tím pádem může k otěhotnění dojít, jeho reakce nebyla zrovna ideální. Zatímco já byla šťastná, on to přijal vlažně a dokonce se mě snažil přesvědčit, že potrat by byl nejlepší řešení. To jsem odmítla a on to nakonec akceptoval.

Žili jsme spolu, narodila se nám dcerka, které je teď půl roku a já už svého prince vůbec nepoznávám. Vlastně od chvíle, kdy jsem přišla do jiného stavu, se jeho chování ke mně výrazně změnilo. Už nebyl tak pozorný, jako dřív, špatně snášel mé nevolnosti a v podstatě si dál žil životem jako dřív, i přesto, že já byla kvůli svému stavu omezena a na nějaké bujaré večírky jsem neměla náladu ani chuť. Trápilo mne to, těhotenství jsem prožila v podstatě sama, nikdy mi nepohladil bříško, nikdy se nezajímal, jak se cítím, o výsledky ultrazvuku, k porodu se mnou taky odmítl jít. Když se malá narodila, chvíli to vypadlo, že se vzpamatoval a bude z něj dobrý táta a partner, ale po pár týdnech se opět vrátil ke svému předešlému způsobu života.

A začala mu vadit spousta věcí. Že jsem doma a on nás živí, připadalo mu, že se o domácnost nestarám, jak bych měla, když má malá plačtivější dny, je z toho nervózní a už se i salo, že na ni kvůli tomu křičel, ať drží hubu.

Abych to zkrátila, všechny tyhle jeho projevy postupně zapříčinily, že jsem se vedle něho přestaa cítit šťastná. Už pro mne neměl dobré slovo, o nějaké něze si můžu nechat zdát. Sex ano, když má náladu, ale je to takové bez citu. Je na něm poznat, že mu rodinný život nesedí.

Když se stala ta věc, o které jsem psala, že zařval na sotva půlroční miminko, ať drží hubu, hodně ostře jsem se kvůli tomu ohradila a řekla mu, že tohle snad ne, jak může něco takového vůbec udělat. A tehdy se to stalo. Naštvaně se na mě obrátil a řekl, že samozřejmě, že může a že toho může ještě víc a vlepil mi takovou facku, až jsem vzala druhou o zeď. Naprosto mě to šokovalo. Nezmohla jsem se vůbec na nic. On se sebral a odešel pryč.

Od té doby to u nás je hodně napnuté. Pravda je, že se mi druhý den omluvil, že m ujely nervy, ale ve mně to je. Bojím se, aby se to někdy neopakovalo, aby se pak nechoval agresivně i k naší holčičce.

Jsem z toho všeho strašně zklamaná, z růžového obláčku jsem pěkně tvrdě dopadla na zem. Nechci malé bořit rodinu, ale přesto uvažuju, že bych od něj odešla. Měla bych kam, zpátky k rodičům, určitě by mě vzali zpět. Jenže se nechci unáhlit. Proto jsem se rozhodla napsat sem a zeptat se ostatních žen, co si o naší situaci myslí. Je možné, že ta facka byla jen ojedinělý úlet a už se to nebude opakovat? Anebo se mám řídit rčením – uhodil jednou, uhodí i podruhé a na tu druhou ránu nečekat? Co byste dělaly na mém místě vy?

Julie


11.11.2015   Rubrika:   |   Komentářů 65   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-65
kubikm
kubikm - 11.11.2015 9:21

Kadla: taky mi to napadlo...

to ale nic nemění na tom, že tohle není partner ani pro Julii, ani pro jejich dítěsmajlik - 66

 
orinka
orinka - 11.11.2015 9:18

Kadla: to může být samozřejmě taky pravda, ale rozhodně mu nedává právo takhle se chovat. I ukřivděný mužský se má ovládat.

 
Santé
Santé - 11.11.2015 9:18

Kadla: nesouhlasím, já si neumím představit, že by mě partner uhodil, PROTOŽE MU RUPLY NERVY, něco jiného je, když se chlapi porvou v hospodě, ale doma někoho uhodit... smajlik - 59 smajlik - 20

 
Kadla
Kadla - 11.11.2015 9:06

No, já to vidím ještě trochu jinak. Mluvili jste v začátku vztahu o dítěti? Asi ne... A proč jste nepoužívali kondom? Je jasné, že pán dítě rozhodně nechtěl - on v tom měl zřejmě jasno. Otěhotněla jsi skutečně náhodou? Nebylo to tak, že ty jsi dítě chtěla a on ne? Rozhodně to není na společný život, ale ne proto, že tě uhodil (myslím, že mu opravdu jen ujely nervy), ale proto, že vaše představa o společném životě se neslučuje.

 
sharon
sharon - 11.11.2015 9:01

v tomhle bych nepotřebovala od nikoho raditsmajlik - 76.......flákla bych mu ji taky a okamžitě odešla.......tečka !

 
orinka
orinka - 11.11.2015 8:28

isida: souhlasím. Julii nakonec tolik vymyje mozek, že už bude žít jen pro to, aby ho nenaštvala. Že se mu ještě teď postavila a ohradila se proti jeho výrokům, znamená, že pro ni není pozdě. Týrané ženy upadnou po čase do takového stavu, kdy už nevidí reálně a dítě to pak odnese daleko hůř. Než takového otce, radši žádného. Stejně vás nemá rád, má rád akorát sebe. Psychopat...

 
orinka
orinka - 11.11.2015 8:26

Na co ještě čekat? Až malou hodí proti zdi? Sama víš, co máš udělat. Sbalit se a pryč od něj tam, kde budeš v bezpečí. Rodina žádná nejste, táta se takhle nechová ani k malé ani k partnerce. Může to být leda horší, to není otázka půl hodiny, kdy se zachoval takhle hrubě. I chování se počítá.

 
Pentlička
Pentlička - 11.11.2015 8:14

Podle mě to není ojedinělý úlet. Ojedinělý úlet by byl, kdybyste se nějak divoce hádali a jemu ruply nervy, ale tohle? Nemá tě rád, nemá rád svoje dítě, nechce budovat žádnou rodinu. Já bych s takovým chlapem nebyla. Malá je ještě moc malá, aby byla nešťastná, že nemá otce. Nakonec - jaký otec, když on sám o to nestojí?

 
PEGG
PEGG - 11.11.2015 8:10

Rozhodně bych o jeho chování řekla svým rodičům, možná i jeho. Ale i kdyby se to neopakovalo, nejsi šťastná a myslíš, že malá bude? V takové rodině, s takovým otcem? Chceš prožít zbytek života v podstatě sama a ve strachu, nemilovaná, jen trpěná?
Jak pořád tvrdím, že se dětem do života nepletu, v tomto případě bych se asi pletla, někoho by se ten zmetek měl bát. Je to sobecký primitiv.
Děvče, sbal věci a pryč.smajlik - 61smajlik - 45

 
Santé
Santé - 11.11.2015 7:55

Odejít hned, než ti VYMYJE MOZEK a ty začneš přemýšlet tak, že si to vlastně všechno zasloužíš, že je to TVÁ VINA. Kdo uhodil jednou uhodí zase. Pryč od něj, to není ani partner, ani otec. smajlik - 7smajlik - 65

 
Cinderella
Cinderella - 11.11.2015 7:44

obecně se chlapi po narození mimča změní - už nejsou středem pozornost, všude jsou posrané plínky, poblité oblečky, mimino furt řve - to málokdo ustojí, kdyby tě neuhodil, dala bych mu šanci, že se to srovná, že si zvykne na to, že předešlý způsob života je pryč, ale s tou fackou nevím, asi bych šla včas od něj - vždyť se nemusíte hned rozvádět, odstěhuj se k rodičům a uvidíš, co bude dělat...naštěstí máš kam jít, hodně smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45

 
Ivi
Ivi - 11.11.2015 7:41

Linda: Možná je to stručné až moc. smajlik - 58smajlik - 68

 
Linda
Linda - 11.11.2015 6:48

NE ne a jeste jednou ne - strucnejsi a vystiznejsi odpoved tezko dostanes!!!

 
Ivi
Ivi - 11.11.2015 6:43

Necítíš se už vedle něj šťastná, nejsi spokojená s tím, jak se k tobě a malé chová a navíc tě uhodil. Na nic bych nečekala, sbalila bych malou a vrátila se k rodičům (píšeš, že by tě přijali). Sice se omluvil, že mu ujely nervy, ale nervy každému z nás ujíždějí docela často, takže by se to mohlo (a nejspíš bude) opakovat. Pokud mu ujedou nervy a pod rukou bude zrovna mít malou.... ani si to nechci představit. Myslíš, že rodina, kde matka je nespokojená a zklamaná a otci ujíždí nervy je pro maličkou to pravé? Asi bys měla jednat raději včas a odejít, pokud to dokážeš.

 
jasmine
jasmine - 11.11.2015 6:03

Máš-li kam jít odejdi s malou. Neměj ty naivní brýle, že se kvůli tobě či dceři změní. Dovolil si to a dovolí víckrát, nakonec může uhodit i dceru. Zažila jsem to co ty a naivně myslela, že se změní pro syny, jaká jsem byla naivní, nakonec jsem zbitá skončila v bezvědomí a to nemluvím o synech jak je zbil.Až pak jsem našla sílu odejít , ale dodnes si vyčítám, že synové nemuseli trpět, být zbití, kdybych odešla včas. Jsi mladá lásku si ještě najdeš.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-65
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.