Babička nám obrátila život naruby
Když jsme se s manželem vzali, neměli jsme kde bydlet. Proto jsme vzali zavděk nabídkou manželovy babičky, abychom bydleli u ní. Je vdova a zůstala sama ve čtyřpokojovém nájemním bytě. Byli jsme rádi a považovali jsme to za přechodný stav, než se zmůžeme na něco vlastního.
U babičky jsme bydleli čtyři roky, narodila se nám tam dcerka. Soužití bylo trošku obtížné, jak to v takových případech bývá. Sice jsme kromě jednoho pokoje, kde byla babička, měli k dispozici celý byt, ale nesměli jsme si tam nic zařídit po svém. Chápala jsem ji. Byl to její byt, celý život si ho zařizovala a budovala se svým manželem a na svých věcech lpěla.
Po čtyřech letech jsme se konečně stěhovali do svého. Neumíte si představit, jak moc jsem se těšila, že budu konečně svou paní. Dva roky bylo všechno v pořádku a teď je to tu zase...
Babičce je 78 let a začala být nemohoucí. Potřebuje stálou péči. Zapomíná, přestává se orientovat, nedokáže si uvařit. Jsem na mateřské s mladším dítětem, a tak mne manželova rodina postavila před hotovou věc: o babičku se budu starat já. Znamená to, že se přestěhuje k nám. Když jsem se snažila ohradit, bylo mi řečeno, že jí to dlužím za to, že nás u sebe nechala celé čtyři roky bydlet.
Jsem v pasti. Nevím, co mám dělat. Manžel se tím netrápí – ostatně je to jeho babička. Já ano. Tak jsem se těšila, že budeme sami, a najednou je všechno jinak. Mám dost práce kolem dětí, snažím se ještě přivydělávat k mateřské. Představa, jak mi po bytě bloumá sklerotická babička, mi vůbec není příjemná. Dodnes si pamatuji, jak pro mne byl vyčerpávající ten každodenní kontakt, když jsme bydleli u ní. A to byla ještě relativně v pořádku.
Připadám si hrozně. Když to odmítnu, budu vypadat jako sobecká a nevděčná hyena. Když na to přistoupím, zblázním se. Co mám udělat?
29.6.2007 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička nám obrátila život naruby
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No nazdar.Takhle to fakt nejde,děti jsou tam dvě (dost práce dá jedno) a tady nejde jen o běžnej servis,ale o to,že babička je sklerotická a ztrácí orientaci.Takže už to vidím - puštěnej plyn a daleko horší věci.
Psala mi kamarádka,jak se starala o podobně postiženého tchána - a to nebyla na mateřské,ale "jen" bez zaměstnání.Tchán u ní dožil,ale ona byla na zhroucení.Malé dítě se dá ukočírovat,starý člověk s určitou fyzickou zdatností a svojí hlavou ne.Nemoc se stupňuje.Ten tchán jí pravidelně v závěru kálel po pokoji a ještě se bavil tím,že to rozmazával...Občas jí zdrhnul na procházku,(pak ho naháněla,kde může být),nebo když ho vyvedla do parku,pomlouval jí klidně i před ní,že mu bere peníze (které ani neviděla)bije ho a nechává o hladu.K tomu různé nápady s ničením věcí,které si ten starý člověk ani neuvědomoval.O tom se musí poradit a dohodnout celá rodina a Dáša babičce maximálně tak uvařit,nebo semtam pohlídat.Celodenní péče je na mašli,i v případě,že na tom není babička ještě tak zle,aby neudržela stolici.
mam-ča: jsem jedináček a mám v tom jasno
Manžel není a automaticky se dělí s bráchou v rámci možností, jinak se stará tchyně a její bratr. Odsun do DD je krutý, mnohem hůř se pak člověk vyrovnává se smrtí dotyčného. Náš starý soused se staral do konce o manželku s Alzheimrem, pravidelně docházely děti, vnoučata, pečovatelka, bylo mu 80 let a zvládl to. Ono top chce chtít a jde všechno
.jpg)
I starání se o osobu blízkou je někdy hotové martyrium a vůbec se nehodí pro maminku s dvěma dětmi na mateřské v bytě .
Moje babička byla bohužel duševně mimo ale fyzicky velmi činorodá a pořád chtěla pomáhat .... nakonec jsme museli zamykat kuchyni , technickou místnot a koupelnu a být pořád jako ostříži ... jednou jsme ji přistihli jak stojí na židli u otevřeného okna a chystá se je umýt ... měla v ruce noviny ... pak šli kličky z oken .... nakonec bohužel dožila v domově důchodců ... rodiče se fakt snažili ale nešlo to pořád hrozilo že něco podpálí, pustí plyn atd ....
Každý kdo se dokáže postarat o své rodiče a prarodiče zaslouží metál ale nelze to hodit na mladou maminu s dětma "protože má fůru času"
kareta: No, ono to není moc o výchově. Babička byla moc hodná, a krom mě a sestry, hlídala vždycky celé prázdniny všechna vnoučata (5 kousků).
Jenže jedna máma dokáže vychovat 10 dětí, ale 10 dětí se nedokáže (nebo nechce) postarat o jednu mámu.
Jedináčkové to mají jasné, není to na koho přehodit. Ale jak jsou děti třeba jen dvě, tak už se ptají : Proč zrovna JÁ ?
mam-ča: to je teda nevychovala moc dobře
kareta: Na ten příspěvek je nárok až teď. Já jsem se starala před 20ti lety.
Jo a drazí příbuzní se nakonec o dědictví po babičce pohádali. 
mam-ča: no ale na příspěvek na péči je nárok a je nejen zasloužený, ale navíc zcela neadekvátně nízký- to jsou příbuzní pěkné hyeny
mam-ča: Tak to je na mašli!
Přesně chápu Dášiny pocity. Nechce pomoc odmítnout, ale bojí se že to nezvládne a zlikviduje si manželství..
Já jsem se starala o svojí hluchou a částečně nemohoucí babičku, kterou mi přifařili, když jsem byla na MD s dvojčaty, k tomu jsem měla 2,5 letého staršího kluka. Bydleli jsme u mých rodičů, kteří ale v té době ještě chodili do práce, takže maminka přebírala péči až večer.
Vzpomínám na tu dobu jako na děs, a dodnes nechápu, že jsem to přežila. Ještě jsem každodenně poslouchala rady svých tet a sestřenic, jak se mám o babičku správně starat. Nikdo nechtěl pomáhat, ale všichni měli dojem, že „když jsem stejně doma“, že je to pro mě brnkačka. Hlavně měli drazí příbuzní starost, aby mi babička nepřispívala ze svého důchodu.
Mám jedinou radu : Jen co přijde manžel Dáši z práce, předat mu do péče JEHO babičku, a vyrazit s dětmi ven, na sportovní aktivity, k rodičům, apod. Nechat mu starost o některé věci kolem hygieny babičky, a babičku nastartovat tak, aby na něj čekala a chtěla s ním probírat svoje zdravotní i jiné problémy.
Vsadím boty, že manžel velmi rychle povolá svoje rodiče k zodpovědnosti za babičku. Málokdo si totiž dokáže představit, co taková celodenní péče znamená.
Dnes, kdy existují různé pečovatelské služby, nebo např. organizace typu http://www.zivot90.cz/, není nutno zotročit JEDNOHO člena rodiny.
Taky si myslím, že babiččiny dcery a synové dluží své mamince víc než Ty. Vždyť je vychovala, starala se o ně jistě celý život, nedopustila bych, aby to celé hodili na mě, i když bych jistě také pomohla, ale v rámci svých možností. Trošku alergická jsem na věty typu: "Když jsi na mateřské, tak můžeš ..." Starost a péče o malé dítě je snad procházka růžovým sadem? Sama jsem nedávno mateřskou skončila a vím jak dost lidí v okolí tento kolotoč kolem dětí podceňují. Z jejich pohledu je to spousta volného času, jenže pokud nějaký čas zbývá, má na něj právo především to dítě. Je to velká odpovědnost starat se o malé dítě a zároveň o babičku. Držím palce, ať to dobře dopadne.
Starat se o malé dítě a ještě k tomu o sklerotickou babičku, nejde dohromady.
Každý má své potřeby a nároky, které nelze skloubit. 
Myslet si, že starý člověk bude štěstím bez sebe, když bude v bytě společně s křičícím mimčem, je pěkný nesmysl!
Babička je stará a potřebuje svůj klid a soukromí. Takže častý pláč dítěte ji může dost rušit a unavovat. Když dítě začne chodit, může se jí plést pod nohy a neštěstí je hned. Může si s ní chtít také hrát a bude ji všemožně obtěžovat a to pro ní může být únavné a někdy i nepříjemné.
Navíc je babička vlastně takové velké dítě a vyžaduje speciální péči. Trocha nepozornosti a může se něco stát.
Nepíšeš, jak na tom babička je, ale pokudj e na tom dost špatně, mohla by klidně i dítěti ublížit.
Taky nesmíš zapomínat, že jednou budeš chtít jít do práce a co pak bude s babičkou?
Podle mne jeden člověk nemůže ohlídat dítě a ještě starého člověka.
Když naše babička zestárla, tak jsem si ji k nám do bytu nemohli vzít, i když my jsme už byli velcí, protože už by se k nám nevešla. Tak jsme ji koupili malý byteček na stejné ulici, jen o pár bloků dál. Zajistili jsme ji pečovatelku, která ji donášela obědy a lékařku, která za ní zašla přímo do bytu. Každý den za ní někdo z nás došel, pomohl ji s úklidem, vyřídil účty, zkontroloval vše, popovídal si s ní.....atd. Babička měla svůj klid a soukromí a zároveň nebyla sama. Babička tam byla moc šťastná a neustále si pochvalovala, že nemusí ohřívat vodu, že se může každý den sprchovat, že má vše po ruce a jaký má v tom bytě komfort. 
A hlavně měla radost, že může být s námi. Dřív totiž bydlela v chaloupce, kam jsme se dostali jen o víkendech.
Podobné řešení by určitě bylo nejlepší nejen pro tebe, ale hlavně pro babičku. 
Existují placené pečovatelky, charita. Na MD nebudeš věčně a ani nikdo nemůže chtít, abys pečovala o "cizí babičku". Možná bys mohla souhlasit, ale péči bych z většiny nechala na manželovi, koneckonců on bude jednat se zbytkem rodiny o další péči. Osobně se dost divím, že o babičku nechtějí pečovat její vlastní děti- podle věku babičky už mohou být v důchodovém věku.
Péče o rodiče je přece základní povinnost- na jednu stranu plná huba morálky a keců o věrnosti v manžellství a takový základ opomenou a klidně nechají na jiných. Divný přístup.
sally: To je dobrý nápad a asi by byl pro všechny nejpřijatelnější. Každopádně by nejdřív měla Dáša získat na svoji stranu manžela, aby si mohli se zbytkem promluvit a dohodnout se - buď na střídání, nebo na výměně bytu. Každopádně se mi nezdá správné, aby se o babičku starala jenom Dáša a ostatní jsou z obliga.
a co čtyřpokojový byt vyměnit za garsonku někde poblíž Dáši - a ze zbylých peněz pořídit sociální služby, příp. ošetřeovatelku... a rodina se může střída v donášce jídla a braní si babičky na víkendy atd. Já si prostě nedokážu představit, že mi po bytě bloumá člověk s ALzheimerem - to bych nemohla ani s dětma na procházku a abych se po každém nákupu děsila toho zda babičku najdu, v jakém stavu a v jakém stavu byt.... navíc jak píše Milly - není to DÁŠINA babička...
Není to nic jednoduchého starat se o sklerotickou babičku, zvlášť, když máš malé děti.Ale i my budeme jednou staří a budeme potřebovat něčí péči. Jak už se tady psalo, popsat a promyslet všechny alternativy. Ať se zapojí všichni.
