Štítím se vypít u nich i kafe
Řeším teď docela nepříjemnou a zároveň hodně citlivou záležitost. Jsem rozvedená, mám čtyřletou holčičku. Před časem jsem se seznámila s mužem, zamilovali jsme se do sebe a všechno nám dobře klape. On má moc rád i mou dcerku a malá se v něm doslova vidí. Je to pro mne doslova balzám na duši po mém nevydařeném prvním manželství.
Přiznám se, že jsem měla obavu, jak jeho známost s rozvedenou ženou s dítětem přijmou jeho rodiče. Petr je totiž svobodný a bezdětný, navíc pochází ze vsi a tam jsou na tyhle záležitosti lidé asi citlivější a kritičtější. Když mi Petr sdělil, že se po mně jeho maminka ptá a ráda by mne i s Jolankou poznala, trochu se mi ulevilo, ale zároveň jsem z toho setkání měla docela strach. Jak jsem později zjistila, naprosto zbytečně.
Oba dva rodiče nás přijali doslova úžasně. Necítila jsem z nich žádný despekt, ani nic podobného. Dokonce měli pro Jolanku nachystané hračky a vůbec se k nám chovali (a stále chovají) velice pěkně. Hlavně Petrova maminka je nadmíru obětavá, pohostinná, taková ta dobrá duše, které to jde přímo od srdce. Po téhle stránce se cítím opravdu šťastná, nic víc jsem si přát snad ani nemohla.
Přesto řeším něco, co je pro mne hodně nepříjemné, a vzhledem k tomu, jak nás Petrovi rodiče přijali, není pro mne ani jednoduché to jakkoli vyřešit, aniž bych se jich nedotkla, či jim nějak neublížila. Strašně nerada bych nějakou neopatrností zkazila naše tak dobré vzájemné vztahy.
Jde o to, že oni si zrovna nepotrpí na pořádek. Nemyslím, že jsem nějaká cimprlich, ale to, jakým způsobem fungují, je na mne zkrátka moc a mám s tím fyzický problém. Jak jsem psala, žijí na vsi, mají tím pádem hospodářství. Z domku se vychází rovnou na dvorek, kde běhají slepice, dva psi a nepočítaně kočiček. Také mají králíky, a dokonce chovají prase. Pro Jolanku je to ráj, zvířátka miluje a strašně ráda chodí s „dědečkem“, jak mu začala sama od sebe říkat, krmit králíčky.
Tento styl života s sebou nese i jiný přístup k hygieně, na který nejsem zvyklá. Ze dvora se chodí rovnou do domu, nepřezouvají se, pohybují se v jedněch botách v kuchyni i v pokojích. Maminka působí dost ušmudlaně, jednu zástěru nosí několik dní a dělá v ní všechno, jak ve chlívě, tak doma u sporáku. Nikdy jsem ji neviděla umýt si ruce. Pohladí pašíka, podrbe psa za ušima a pomazlí kočku a pak jde nakrájet chleba Jolance na svačinu.
V kuchyni mají neuvěřitelný binec, všude takovou tu mastnou, zalezlou špínu, hadr na nádobí radši ani nebudu komentovat. Je mi z toho poněkud šoufl. Nejhorší je, že jak je Petrova maminka hodná a pohostinná, stále nám něco podstrojuje, a když odmítnu, že nemám chuť, je z toho smutná. Snažím se to nějak překonat, ale moc mi to nejde. Když vidím, jak umyje hrnek ve vodě v dřezu, která tam stojí od rána, utře ho do dost zajeté utěrky a pak mi do něj dělá kafe, zvedá se mi žaludek. Jednou mi dokonce dala lžičku, na které byly zaschlé zbytky „čehosi“.
Zkoušela jsem se do dění v její domácnosti zapojit, nabídla se, že umyji nádobí, pomůžu, udělám, ale od každé práce mě ta dobrá duše honí. Jak by to prý vypadalo, když jsem jejich host, abych tam uklízela.
Jsem z toho docela nešťastná. Mám je oba ráda, jsou opravdu moc hodní a doslova by se pro nás rozdali. Pokaždé, když přijedeme, je na nich poznat, jakou mají radost. Hlavně „děda“ je úplně na větvi z malé Jolanky, hodně se jí věnuje a ona s ním zažívá věci, které by jinak zažila.
Se svým problém jsem se zatím nesvěřila ani Petrovi, nechci ho ranit. Spíš dumám, jak by se dala tahle situace nějak elegantně vyřešit. Nechci s nimi přerušit styky, to v žádném případě, když k nim jedeme, těším se na ně, i moje dcerka v autě vždycky samou radostí nadskakuje. Kdyby nebylo toho katastrofálního nedostatku hygieny, neměla bych s tím žádný problém. Jenže takhle, jak to tam chodí, mám i docela strach, aby si malá nepřivezla třeba žloutenku.
10.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Štítím se vypít u nich i kafe
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
martuš: jo, odkázat babi na venek a ty pomůžeš v domě a pofackuješ to tam! Ale raději si dej toho panáka, trochu se otužuj
jako bych viděla domácnost rodičů prvního manžela na jižní Moravě - nejdříve jsem z toho šílela, pak jsem tak neodbytně vnutila svou pomoc v kuchyni, že ať si babička poklidí zvířectvo nebo odpočine a než se vrátila, dalo se i to kafé pít. Jak píší děvčata níže, co tak vzít sebou skvělou buchtu nebo i celý oběd pro všechny - nějakou spec.dobrotku, ať tam nejsi hladem. Horší to bude při delší návštěvě, asi bych si promluvila s partnerem - jemu to ani nepřijde, když tak vyrůstal, ovšem ten rozdíl by mohl vidět? Přeji, ať to nějak šikovně vyřešíš
.jpg)
Malá si posiluje imunitní systém a ty si dej pred návstevou panáka nebo dva - posílís si nervy i imunitu. A nebo jim namluv neco o svém zdravotním stavu, ze potrebujes spesl dietu a tudíz nemuzes u nich vsechno jíst. 
.jpg)
já si myslím nějak to domluvit s přitelem jak na to ? pak už určitě to bude OK jasně ,že to nebude ze dne na den držím palce
ale opatrně 
Mám kamarádku lékařku, která říká, že na návštěvě si dá kafe až po tom, co viděla záchod. Docela dobré měřítko.
A tyky máme společnou kamarádku u které ona nikdy nic nejí a nepije. Když jsem u ní poprvé dostala do ruky hrnek a zvenčí na něm byla u dna vrstva černé letité mastnoty, která se dala oškrábat nehtem, bylo mi zle jen z toho pohledu a nedokázala jsem polknout ani lok. Já osobně nejsem schopná utřít nádobí do špinavé utěrky a když mi utěrkou někdo utře třeba pokapanou kuchyňskou linku, jde okamžitě do prádla. Takže ten Tvůj pocit u rodičů přítele naprosto chápu, ten popis je zcela výstižný a vím přesně o čem mluvíš. Stará mastná špína je hnus.
Manželova maminka je extremista - opačným směrem. Je vdova v důchodu, bydlí sama a její jedinou povinností (teď už i činností) je úklid, úklid a zase úklid. Ještě se nestalo, že bychom k ní přišli a ona měla někde prach, nenaleštěné lino, zaschlé dešťové kapky na oknech nebo neumytý hrnek ve dřezu.
Manžel mi vyprávěl, že se sestrou si moc přáli mít psa a kvůli tomu, že by všude byla špína a chlupy, ho nikdy neměli. Teď konečně psa má(me), chlupy poctivě a pravidelně luxuji - ale stejně vždycky někde vylezou. A dcera si navíc přídila kocoura.
Protože jsem se dočetla, že děti, které vyrůstají alespoň se dvěma zvířaty, téměř netrpí alergiemi na rozdíl od těch, které vyrůstají ve sterilní čistotě, nedělám z nějaké psí šlápoty nebo chlupů příliš velký problém.
Ale o takovéhle špíně to v Tvém příspěvku určitě není.
Za dobrý nápad považuji přivézt buchtu a mýt si své nádobí před použitím, dodržovat hygienu i ve ztížených podmínkách a trochu ji i vyžadovat s tím, že dcera je zpovykané dítě, které má menší odolnost a musí mít zvýšenou (pro ně, pro ostatní asi úplně normální) hygienu, aby neonemocněla. Vymluv se na doporučení dětské lékařky a s tím že předmyješ nádobí pro dceru se sveze i umytí pár dalších kousků pro Tebe.
Tvoje dcera určitě bude vzpomínat na krásné chvíle se zvířátky a dědou a ne na zalezlou mastnou špínu.
U mé babičky se taky nepřezouvalo, teplá voda tam nebyla, slepice na dvorku, kočky všude a nemám dojem, že by z toho kdokoli měl jakékoli zdravotní potíže. Tedy sama bych to tak nechtěla, my se přezouváme a slepice nemáme, nicméně moc hygieny je skoro horší ;-)
.jpg)
Almega: nesouhlasím, z milé nastávající snachy by se okamžitě stala městská fiflena....
Partnerovi to klidně říci může ale jeho rodičům ?
Jedna věc je jistá, imunitu budou v týhle rodině všichni dobrou....
Rozhodně bych to řekla nahlas,že se mi zdá u nich neuklizeno a neumyto,vždyť řeknete jen pravdu...Určitá špína dětem nevadí,je to lepší než sterilní čistota,aspoň se otuží.Asi bych využila každé chvíle a umyla bych nádobí a vše,co souvisí s jídlem.Oni už mají tzv.provozní slepotu a ani to už nevnímají,takže klidně říct.Hlavu vám nikdo neutrhne.Já nemám ráda kozí mlíko,ale k těm lidem jsem ráda chodila na návštěvu-takže jsem je poprosila,aby mi to nedávali.Nikdo se neurazil,dali mi obyč kafe a bylo.
no já jsem na hygienu teda hodně, tohle by mi dělalo problém - co to říct napřed partnerovi - že jsi zvyklá na jiný podmínky a v těchto se necítíš dobře - mohl by to mamince nějak naznačit - když vás má tak ráda, tak se nemusí hned urazit
a vzpomněla jsem si, že rodiče mého prvního manžela žili taky na vesnici v domku, na dvoře slepice, králíky v kotcích, akorát to prase chybí. Nepřezouvali se rovněž, protože to by se museli zbláznit, pořád se muselo chodit ven a dovnitř. Slepice plkaly slepičince všude možně, vidím dědu, jak chodí s kyblíčkem popela, zasypává je a uklízí to lopatičkou. V kuchyni bylo umyvadlo s tekoucí vodou, nádobí se mylo ve škopku na lavičce u kamen. Přesto si ale myslím, že i tak zachovala babička pořádek, stůl s visklajvantem byl vždycky čistý, utěrky taky, nádobí nezůstávalo špinavé celý den - prostě je to tak, jak se to zdědilo po předcích. Někomu přijde přirozené mýt nádobí po obědě v litru vody. Na to jsou ale mladí, aby tomu trošku pomohli, ne?
Jenenka: právě že z toho Petra by si měla udělat spojence a ne hrát komedii ještě i jemu. Co se snese od vlastního dítěte, naštve od "vetřelce". Tady se dá hodně pokazit a bylo by to škoda.
Hele, a vzpomínáte na toho dědečka z Jak vytrhnout velrybě stoličku? Taky tam neměl nijak zvlášť uklizeno
můj bývalý přítel měl babičku, která ho vychovávala a když jsme tam dojeli, tak to tam bylo obdobné. Byla v té době už starší, takže všechno nezvládala, takže jsem jí tam pomáhala uklidit, ale když jsme přijeli příště, tak tam byl zase nepořádek. Na dvorku kočičáky, v místnostech našlapáno, špinavý záchod venku, koupelna žádná, žilo se jen v kuchyni, kam se chodilo v botech, všude plíseň a nepořádek. Když jsem si dělala kafe, tak jsem si musela vše umýt a utřít do utěrky, co jsem si dovezla. Jsem z vesnice a myslím si, že dost vydržím, ale tohle bylo i na mě dost. Vozila jsem tam i děti, které byly spokojené, vedle domku byl splav, krásná příroda, ale s tou hygienou, to bylo hrozné. Myslím si, že je zbytečné se snažit tam něco změnit a uklízet. Příště když dojedeš, bude to stejné. Jediné co ti můžu poradit je, že si budeš kávu chystat sama jako já a jídlo, co se ti nebude zdát, tak nejíst a hlavně tam jezdit po obědě. To kafe se dá vyddržet, pokud to budeš dělat jak já. Já jsem navíc ke kafi vozila vlastní buchtu jako pozornost, takže jsem pila v umytém hrnku a jedla vlastní buchtu a nikoho jsem tím neurazila. S přítelem jsme se pak stejně rozešli, ale tato vzpomínka mi zůstala.
No myslím, že výmluva na žlučníkovou koliku není vůbec špatný nápad, ale aby to nebylo Petrovi divné, tak s tím musíš začít už doma.Holt i doma jíst jen málo a dietně , třeba se v komoře nacpi pečeným kuřetem, ale tak, aby to nikdo neviděl.No a k "dědovi" přijeď s tím, že ti fakt už celý týden není dobře-prolož to větou -"viď, Petře", aby tě před maminou podpořil no a jíst a pít nemusíš nic.A třeba bys mohla i přivézt s sebou nějaké nádobí, jakože musíš mít naprosto desinfikované svoje nádobí......
Ono to nějak půjde.Všechno se dá překonat,asi bych s tím teda taky měla problém, ale postav to tak, že tohle je to málo negativní oproti tomu, co jsi vlastně dostala-Petra a úžasnou babi a dědu pro Jolanku. To zvládneš.
