Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?

Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?

O týraných ženách jsem vždycky jenom slyšela, četla, nebo je viděla ve filmech. Nikdy mne nenapadlo, že i já bych se mohla stát jednou z nich. Vždycky jsem byla sebevědomá měla spoustu přátel, neměla jsem problém s partnery, s nimiž jsem chodila. Tedy ve smyslu, že jsem nikdy nenarazila na žádného, který by měl agresivní sklony.

Pak jsem se ve svých třiadvaceti letech, seznámila se svým současným manželem.  Byla to pro mne láska doslova na první pohled. Když jsem ho poprvé uviděla, doslova se mi podlomila kolena. Měl úžasné charisma, vyzařovala z něj sebejistota a zároveň pevnost a klid. Když se vyjádřil a já zjistila, že mu nejsem lhostejná, dospěla jsem k názoru, že zkazky o princích na bílém koni nejsou pohádky, ale že se občas stávají.

Ano, takové jsem byla trdlo. Zamilovala jsem se do něj jako nikdy do nikoho předtím. Usínala a probouzela se s myšlenkou na něj, každý jeho dotek mě doslova elektrizoval. Prostě láska jako trám.

Byli jsme hezký pár, ve společnosti oblíbený. Naše společné chvíle v soukromí byly naplněny živočišným sexem, ale i něžnostmi a sdílením společných zájmů. V tu dobu jsem skutečně prožívala svou vlastní pohádku. A jak dnes zpětně vidím, neviděla jsem, ovládaná hormony a opojením, to, co jsem vidět měla.

Chodili jsme spolu rok, když jsem otěhotněla. Ačkoli věděl, že neberu žádnou HA (nemůžu ze zdravotních důvodů) a že tím pádem může k otěhotnění dojít, jeho reakce nebyla zrovna ideální. Zatímco já byla šťastná, on to přijal vlažně a dokonce se mě snažil přesvědčit, že potrat by byl nejlepší řešení. To jsem odmítla a on to nakonec akceptoval.

Žili jsme spolu, narodila se nám dcerka, které je teď půl roku a já už svého prince vůbec nepoznávám. Vlastně od chvíle, kdy jsem přišla do jiného stavu, se jeho chování ke mně výrazně změnilo. Už nebyl tak pozorný, jako dřív, špatně snášel mé nevolnosti a v podstatě si dál žil životem jako dřív, i přesto, že já byla kvůli svému stavu omezena a na nějaké bujaré večírky jsem neměla náladu ani chuť. Trápilo mne to, těhotenství jsem prožila v podstatě sama, nikdy mi nepohladil bříško, nikdy se nezajímal, jak se cítím, o výsledky ultrazvuku, k porodu se mnou taky odmítl jít. Když se malá narodila, chvíli to vypadlo, že se vzpamatoval a bude z něj dobrý táta a partner, ale po pár týdnech se opět vrátil ke svému předešlému způsobu života.

A začala mu vadit spousta věcí. Že jsem doma a on nás živí, připadalo mu, že se o domácnost nestarám, jak bych měla, když má malá plačtivější dny, je z toho nervózní a už se i salo, že na ni kvůli tomu křičel, ať drží hubu.

Abych to zkrátila, všechny tyhle jeho projevy postupně zapříčinily, že jsem se vedle něho přestaa cítit šťastná. Už pro mne neměl dobré slovo, o nějaké něze si můžu nechat zdát. Sex ano, když má náladu, ale je to takové bez citu. Je na něm poznat, že mu rodinný život nesedí.

Když se stala ta věc, o které jsem psala, že zařval na sotva půlroční miminko, ať drží hubu, hodně ostře jsem se kvůli tomu ohradila a řekla mu, že tohle snad ne, jak může něco takového vůbec udělat. A tehdy se to stalo. Naštvaně se na mě obrátil a řekl, že samozřejmě, že může a že toho může ještě víc a vlepil mi takovou facku, až jsem vzala druhou o zeď. Naprosto mě to šokovalo. Nezmohla jsem se vůbec na nic. On se sebral a odešel pryč.

Od té doby to u nás je hodně napnuté. Pravda je, že se mi druhý den omluvil, že m ujely nervy, ale ve mně to je. Bojím se, aby se to někdy neopakovalo, aby se pak nechoval agresivně i k naší holčičce.

Jsem z toho všeho strašně zklamaná, z růžového obláčku jsem pěkně tvrdě dopadla na zem. Nechci malé bořit rodinu, ale přesto uvažuju, že bych od něj odešla. Měla bych kam, zpátky k rodičům, určitě by mě vzali zpět. Jenže se nechci unáhlit. Proto jsem se rozhodla napsat sem a zeptat se ostatních žen, co si o naší situaci myslí. Je možné, že ta facka byla jen ojedinělý úlet a už se to nebude opakovat? Anebo se mám řídit rčením – uhodil jednou, uhodí i podruhé a na tu druhou ránu nečekat? Co byste dělaly na mém místě vy?

Julie


11.11.2015   Rubrika:   |   Komentářů 65   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Slibuje, že už mě nikdy neuhodí. Můžu mu věřit?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-65
isida
isida - 11.11.2015 3:29

Kdyz neodejdes ted, neodejdes nikdy. Razance jeho utoku se bude stupnovat, protoze tim, ze s nim zustanes, mu das najevo, ze si to k tobe muze dovolit. Tvoje dcera prijme toto chovani jako normalni, a je vysoce pravdepodobne, ze si v budoucnu najde stejne agresivniho partnera. Rozhodnuti je na tobe, ale uvedom si, ze jestli zustanes, rozhodlas nejen o svem zivote, ale hlavne o zivote sve dcery. Preji ti hodne sily, vim, ze takove rozhodnuti je velmi tezke. Napis si na jednu stranu papiru partnerovy soucasne klady, a na druhou jeho zapory. Pak uvidis.

 
Bellana
Bellana - 11.11.2015 0:42

Pro malou je fakt terno otec, který o ni nestojí a který na ni řve. Dobrý základ do životasmajlik - 42. Asi bych mu dala ještě jednu šanci, kdyby se změnil a začal se víc věnovat mně a dceři. Nepovažuji ale za příliš pravděpodobné, že je toho schopen.

 
dadka
dadka - 11.11.2015 0:39

Zase jeden samolibý blbec! Když jste byli jen vy dva, starala ses jenom o něj. Dnes máte miminko, které vyžaduje velikou péči a on "spadl z lopatky". Už není středem tvojí pozornosti. Zařvat na miminko, ať drží hubu...no to je hodně silné kafe. A dát ti facku jen proto, že on byl nervózní a ujely mu nervy je taky na pováženou. Já bych asi po první facce hned neodešla, ale měla bych se před ním napozoru. Po další násilnosti bych okamžitě odešla k rodičům. Násilnosti se mohou stupňovat a to přece nechceš.

 
YXH
YXH - 11.11.2015 0:38

Holka, sbalila bych malou a byla bych fuc. Vim snaz se to rika, nez dela.... Nevim jake to mas s rodici atd. Stat se to me dceri, tak ji manzel neuvidi az u soudu. Udela to jednou, udela to podruhe, kdovi co by se mohlo stat jak tobe tak male.

 
Hanelorwe
Hanelorwe - 11.11.2015 0:29

To co popisuješ je hodně velké varování....ono opravdu platí v životě, že kdo toto dokáže jednou, tak se v ve vypjaté situaci snadno k tomu uchýlí i podruhé. Rozhodně buď obezřetná a pokud se to bude časem opakovat, tak neváhej a dej mu vale. Život přináší různé problémy, ale fyzickým násilím se nic nevyřeší....to je cesta do pekel !!! smajlik - 76

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-65
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.