Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Už jako dítě jsem se těšila na mikulášskou nadílku. Dopředu jsem věděla, co v punčošce každý rok najdu. Adventní kalendář.

Bylo to pro mě něco neodolatelného. Nevadilo mi ani, že jsem se o něj musela podělit s ostatními sourozenci. Každý den, kdy na mě vyšla řada, jsem nevstávala otrávená jako hadí zuby, ale nedočkavě jsem vyletěla z postele, abych našla příslušné políčko, vlámala se do něj, zvědavě odhalila figurku na daný den a pak ji nedočkavě snědla. Bylo to jako kouzlo. Nejenom, že jsme mohli mít aspoň kousek čokolády každý den, ale každým tímto nanejvýš příjemným úkonem byly Vánoce rázem o kousek blíž. A co na tom bylo úplně nejlepšího? Inu, že jsme mohli sníst prvních šest čokoládiček najednou!

Dětství je dávno v tahu, ale adventní kalendář si kupuji dodneška. Schválně až na Mikuláše, protože bez oněch šesti kousků najednou by to nebylo ono a mít ho doma předem... by zkrátka také nebylo ono. Vybírám ho ale dlouho předem. Je totiž těžké vybrat nějaký pěkný. Vzpomínám se slzou v oku na ty pradávné. Byla na nich zasněžená krajina, sáňkující děti nebo třeba štěňátko pod vánočním stromečkem. Neutrální příjemné zimní motivy. Najít dneska nějaký, na kterém se nenachází ta tlustá červená zrůda, je skoro nad lidské síly. Pokud už takový mají, je na něm něco jako Pikaču nebo hvězdné války, což na mě svátečně opravdu nepůsobí. Zkrátka se mi zdá, že snad jediný vkusný a krásný adventní kalendář dodává jeden švýcarský výrobce čokolády. Je veliký a s nádherným obrázkem zasněžené vesničky za nočního svitu. Pohlazení pro oči i duši. Jenomže stojí takřka pět stovek.

Přesto si ale nějaký vhodný nakonec vyberu a odnesu si ho domů. Potom nastává dvojí radost. Ta první je, když se mi podaří najít kýžené okénko. Mám totiž pocit, že ta čísílka někdo schválně schovává nebo tajně přepisuje. Najdu pokaždé všechna, jen ne to, které zrovna ten den potřebuji. To tam prostě nikdy není. Ale když se mi ho podaří najít, potom jásám nad tím, co v okénku objevím. Šištička! Mašinka! Medvídek!

Letos mám kalendář opravdu vydařený. Je také od jedné zahraniční čokoládovny a figurky v něm jsou nejen příslušně velké, ale také bezvadně provedené. Kde jsou ty doby, kdy se v okénku skrýval čtvereček kakaové hmoty, který byl často ještě málo vylitý, s reliéfem nějakého předmětu. Když si dneska vyndám autíčko, bojím se, že mi ujede. Tak věrohodné figurky se v něm nachází. Je mi skoro líto je sníst. Ale překonám se. A těším se na to, že zase za rok budu vybírat další kalendář. Rituál je zkrátka rituál.

Kupujete adventní kalendáře? Je to zábava jen pro děti, nebo si sami rádi otevřete okénko a slupnete kousek čokolády?